Poděbrady

Příhodná poloha dnešního města na návrší nad řekou byla využívána už zemědělci v mladém paleolitu. Významné bylo i osídlení doby bronzové, sídelní a hrobové nálezy patří kulturám mohylové a lužické. V prostoru dnešní Husovy ulice byly nalezeny pozůstatky osídlení z konce starší doby železné. Významné jsou i části sídel a vrstvy z doby laténské a především pozůstatky rozsáhlého sídliště ze starší i mladší doby římské, nalezené na dnešním Jiřího náměstí. Došlo také k četným nálezům římských mincí.[5]

Nejstarší vyobrazení Poděbrad je na této vedutě švýcarského rytce Matthäuse Meriana z roku 1650. Ta obsahuje některé nepřesnosti – například na jižní straně zámku nebyla holá zeď, nýbrž stavba a taktéž kopcovité okolí města a návrší v popředí je smyšlené.

V místě dnešních Poděbrad vedla v raném středověku důležitá obchodní trasa, tzv. „Kladská cesta“, která měla vliv na zdejší osídlení. V okolí dnešního města pak bylo několik dalších významných sídel, například hrad Oldříš, Sadská či slavníkovská Libice.[6] Kladská cesta, vedoucí od Prahy a Sadské směrem k Hradci Králové a pokračující až do Slezska a dnešního Polska, zdejším brodem (v prostoru mezi dnešní ulicí Na Vinici a mostem) překračovala řeku Labe. Poblíž tohoto brodu stávalo hradiště.[7] Další raně středověké slovanské osídlení se pak nacházelo přibližně 2 km jihovýchodně od dnešního centra, v místě dnešní radiostanice.[8] Název města je dnes spojován s polohou dřívějšího osídlení „pode brody“, není ale známo, ke kterému konkrétnímu sídlu se vztahovalo.

Někdy na přelomu 12. a 13. století vzniklo nové šlechtické sídlo Poděbrady, o kterém je první písemná zmínka z roku 1223 a je zde zmiňován Hroznata z Poděbrad.[7] Po smrti Hroznatova syna Viléma z Poděbrad roku 1262 sídlo získal jako odúmrť český král Přemysl Otakar II. a v letech 1262–1268 nechal na opukovém návrší nad řekou postavit kamenný vodní hrad – dnešní Zámek Poděbrady.[9][10] Původní osada poté postupně zanikla, protože lidé přesídlili do blízkosti hradu. V Otakarově době byl při původním vchodu do hradu na jeho východní straně vystavěn gotický kostel Povýšení svatého Kříže a právě v jeho okolí vznikla nová ves, písemně poprvé jmenovaná roku 1345.[11] Přemysl Otakar II. i jeho syn Václav II. si Poděbrady oblíbili a často zde pobývali.

Pomník Jiřího z Poděbrad na náměstí v Poděbradech. Vlevo je budova občanské Záložny

Za krále Jana Lucemburského panství ztratilo na svém významu a bylo několikrát zastaveno, z toho naposledy Hynku z Lichtenburka, který ho získal v manství. Po jeho smrti ho získala Hynkova dcera Eliška, manželka Bočka z Kunštátu.[9] Největšího rozkvětu dosáhlo panství právě za pánů z Kunštátu a Poděbrad, kteří tu vládli v letech 1347–1495. Například přebudovali hrad (ten pak odolal třem obléháním v letech 1402, 1420 a 1426) a na jeho západní straně založili nové městečko s velkým náměstím, které zůstalo centrem Poděbrad dodnes.[12] Městečko společně s hradem chránilo nově zbudované opevnění[13] se třemi branami, které ale nezahrnovalo Nymburské a Kostelní předměstí – kostel se tak ocitl mimo opevnění.[14] Nechali také vybudovat Sánský kanál a základ poděbradské rybniční soustavy (až do 18. století zde byla jedna z nejvýznamnějších rybníkářských oblastí). Založili také řadu vesnic a dvorů – dnešní okolní Lhoty, Zboží a Nové Vsi.[15] Z tohoto rodu pocházel i slavný „husitský král“ Jiří z Poděbrad, jenž byl korunován v roce 1458. Král Jiří z poděbradského panství postupně vybudoval druhé největší dominium v zemi, hned za Rožmberky.[16] Jiřího synové Poděbrady roku 1472 povýšili na město a udělili jim četná práva a městský znak.[17] Po smrti krále Jiřího spravoval panství jeho syn Hynek z Poděbrad, který o něj byl roku 1495^[zdroj?!] podvodně připraven ve prospěch Vladislava Jagellonského.[18]

Jižní strana poděbradského náměstí se zámkem v pozadí koncem 18. století. Zámek je již barokně přestavěn

V letech 1495–1839 bylo poděbradské panství spravováno královskou komorou (s výjimkou období, kdy bylo panství zastaveno).[19] Pro Ferdinanda I. Habsburského se poděbradské panství stalo oblíbeným loveckým revírem a jeho přízeň mu přinesla novou prosperitu.[20] Proto zde také roku 1538 založil oboru pro chov daňků, bažantnici[21] a zdejší hrad nechal přestavět za vedení italských stavitelů na renesanční zámek (přestavba probíhala v letech 1548–1582 a byla dokončena až za Rudolfa II.).[19]

Podobně jako pro mnoho dalších měst, utrpěly Poděbrady značné škody za třicetileté války. Město bylo vypleněno už několik dní po bitvě na Bílé hoře, několikrát ho obsadila švédská a saská vojska, ovšem velkou zátěží pro jeho obyvatele byl i pobyt vojsk císařských. V této době byla zničena většina dosavadních písemností o historii města.[22] Navíc velký požár z roku 1681 město kompletně zničil, včetně obou předměstí (zámek nevyhořel),[23] přičemž nové domy už byly stavěny z kamene a cihel (ničivých požárů však bylo v historii města více – například v letech 1453 a 1832).[24] Až do poloviny 18. století pak město, zejména vinou ohromného zatížení daněmi[25] a úpadku obchodu a řemesel, stagnovalo a dostávalo postupně zemědělský charakter, který si udrželo až do poloviny 19. století.[26]

O zámek projevila zájem císařovna Marie Terezie, která ho nechala v letech 1754–1756 barokně přestavět a několikrát zde i pobývala.[27]

Zámek a město Poděbrady, kresba Johanna Venuta z roku 1818

Počátkem 19. století se město stalo důležitou křižovatkou císařských silnic. V roce 1812 se začalo v Poděbradech s pravidelným sbíráním dopisů pro dopravu poštou. Poštovní úřad v Poděbradech vznikl však až v letech 1832–1833.[28] Telegraf byl zavedena po roce 1850. První místní telefony byly instalovány v roce 1900 a o dva roky později i linky meziměstské.

Nejstarší známá fotografie poděbradského zámku, pořízená přibližně v roce 1865

V roce 1839 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Natrvalo se zde usídlila až jeho vnučka Charicléa Ypsilanti s chotěm bavorským knížetem Arnoštem Filipem Hohenlohe z Schillingfürstu, kteří byli posledními vlastníky panství (vlastnili ho v letech 1885–1912). Ve druhé polovině 19. století byla přes město postavena železnice a vzniklo tu i několik průmyslových podniků (městu však i nadále dominovalo zemědělství). Počet obyvatel rostl a přibývaly i nové čtvrti.

Důležitým mezníkem v historii města byl zejména objev uhličité minerální vody, zvané Poděbradka, při vrtání studny na nádvoří zámku v roce 1905. Místo vrtání s pomocí proutku nalezl německý hrabě Karel Bülow z Bothkampu. Z hloubky 96,7 m pak vytryskl silný pramen kalné železité vody, označovaný dnes jako Bülowův pramen.[29]

Secesní vily ve Studentské ulici jsou ukázkou nových čtvrtí, založených po objevení pramenů minerálky

Objevení minerálních vod město změnilo k nepoznání. V roce 1907 už byly vyvrtány tři veřejné prameny (Bülowův, Hohenlohe a Charicléa) a v roce 1908 byly založeny poděbradské lázně, které měly velký vliv na další rozvoj města.[30]

Už 5. června 1908 vysvětil královéhradecký biskup Doubrava budovu Knížecích lázní, založených knížetem Hohenlohe. V červnu 1910 Knížecí lázně odkoupilo město a dalo navrtat další prameny, takže počátkem 20. let tu bylo 12 zřídel a v roce 1930 již 16. Nový ráz města určil zejména architekt a urbanista František Janda, který před válkou vytvořil koncepci rozvoje lázeňského středu v tehdejším secesním slohu.[31] V roce 1919 lázně od města převzala nově vzniklá akciová společnost.

Za první republiky se Poděbrady změnily ve významné lázně, které se zásluhou pražského kardiologa profesora dr. Václava Libenského, specializovaly na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí. František Janda v roce 1924 vypracoval urbanistický plán dalšího rozvoje Poděbrad, jejichž lázeňský střed se rozšířil až k železnici (dříve cca 1 km od centra) a založil lázeňský park. Ve městě vznikla řada veřejných budov a počet jeho obyvatel se od počátku století zdvojnásobil.[31]

Socha Lédy s labutí v lázeňském parku

Ve městě Poděbrady (přísl. Malé Zboží, 7236 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[32]

• Instituce: okresní úřad, okresní soud, berní správa, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, cejchovní úřad, katastrální zeměměřičský úřad, okresní četnické velitelství, poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, státní radiotelegrafická stanice, lázně se 14 léčivými prameny, 2 katol. kostely, evang. kostel, synagoga, vyšší hospodářská škola, ukrajinská hospodářská akademie, divadlo, muzeum, Paroubkův ústav chudých, okresní nemocnice, Masarykova liga proti tuberkulose, sbor dobrovolných hasičů.
• Živnosti a průmysl: obchodní grémium, okresní jednota společenstev, společenstva kovy zpracujících, obuvníků a kůže zpracujících, oděvních, potravních a smíšených živností, společenstvo holičů, hostinských a výčepníků, kovářů, mlynářů, pekařů, řezníků, různých živností a kolářů, továrna na vápenopískové cihly, továrna dlažební špalíky, továrna na rostlinné oleje, pivovar, sklárna, cukrovar, jatky, elektrárna.
• Služby (výběr): 18 lékařů, 2 zubní lékaři, 3 zvěrolékaři, 5 advokátů, notář, Česká banka expozitura Poděbrady, biograf Sokol, časopis Obchodní Rozhled, fotoateliér, 3 geometři, hotely (Grandhotel Urazil, Bylina, Lázeňský, Na Račanech, Občanská záložna, Praha, Paříž), 2 kavárny, lázně léčivé, léčebný ústav, 2 lékárny, 12 pensionů, 7 restaurací (Buřil, Lázeňska, Nádražní, U Bílé růže, U Orla, Sala Terrena, Na staré poště), Občanská záložna v Poděbradech, Okresní záložna hospodářská, Spořitelna městská v Poděbradech, Živnostensko-obchodnická záložna, 5 vináren, 2 zubní ateliéry.

V obci Kluk (410 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Poděbrad) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[33] autodílna bratří Staňkové, výroba cementového zboží, 2 hostince, kovář, 10 rolníků, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, truhlář, 5 zahradníků, zámečník.

Ve vsi Přední Lhota (512 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Poděbrad) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[34] autodílna, obchod s dobytkem, hospodářské strojní družstvo, 2 hostince, kolář, kovář, obuvník, rolník, 2 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, soustružník, trafika, truhlář, zahradník, obchod se zvěřinou a drůbeží.

V obci Velké Zboží (520 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Poděbrad) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[35] 3 hostince, kolář, konsum, krejčí, obuvník, sedlář, obchod se smíšeným zbožím, švadlena, 2 trafiky, zahradník.

Při sčítání obyvatel v roce 1869 měly Poděbrady 4976 obyvatel. Na přelomu století tento počet narostl na 6738, po druhé světové válce se dále zvýšil na 12 414 obyvatel v roce 1950 a prozatím nejvíce, celkem 13 782 obyvatel, mělo město při sčítání v roce 1980. Ve zkratce se dá říci, že od roku 1961 počet obyvatel města mírně stagnuje na přibližně 13 tisících.[38]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Poděbrady roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Poděbrady roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Poděbrady roku 2011

Vedení města v současnosti (2019) tvoří starosta a dva místostarostové. Zastupitelstvo města se skládá z 21 členů.[42] Radu města tvoří 7 zastupitelů.[43]

V posledních volbách do zastupitelstev obcí v říjnu 2018 zvítězila Volba pro Poděbrady se 7 mandáty, druhé bylo uskupení Naše Poděbrady s 5 mandáty a třetí STAN s podporou KDU-ČSL se 3 mandáty. Starostou byl zvolen Jaroslav Červinka, který kandidoval za STAN, 1. místostarostou se stal Mgr. Roman Schulz z ODS a 2. místostarostou Ing. Miroslav Holas z uskupení Naše Poděbrady.[44]

Znak města

Svůj znak město získalo v roce 1472 od synů krále Jiřího z Poděbrad. Jeho popis zní takto: Ve zlatém štítě stříbrná kvádrovaná hradební zeď, vrcholící cimbuřím o devíti červeně krytých stínkách. Uprostřed zdi otevřená brána s černým otvorem, zlatými vraty a vytaženou zlatou mříží, zakončenou stříbrnými hroty. Za zdí uprostřed vystupuje stříbrná okrouhlá věž se dvěma podlouhlými okny nad sebou, římsou uprostřed, na vrcholu pak s cimbuřím o čtyřech stínkách a špičatou červenou střechou s makovicí. Za věží, jakoby na hradbě stojící, černo-červeně polcená orlice se zlatou zbrojí, červeným jazykem a stříbrným půlměsícem přes prsa a křídla. Na zdi nad branou visí stříbrný štítek se třemi černými pruhy v horní polovici. Štítek je znakem pánů z Kunštátu, tj. Jiřího z Poděbrad, orlice pak jeho potomků, knížat z Münsterberka.

Městská vlajka byla schválena výnosem Ministerstva vnitra č. B-8117-25/11-47-II/3 ze dne 20. 8. 1948. Poměr stran je 2:3, barevné pruhy (bílý, červený a žlutý) jsou stejně široké.[45]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Jičín, politický i soudní okres Poděbrady[46]
• 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Poděbrady
• 1868 země česká, politický i soudní okres Poděbrady
• 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Poděbrady[47]
• 1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický okres Nymburk, soudní okres Poděbrady[48]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Poděbrady[49]
• 1949 Pražský kraj, okres Poděbrady[50]
• 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk
• 2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Poděbrady

Budova staré radnice, dnešní Městská knihovna, roku 2016 přestavěna

V areálu zámku se nachází Divadlo Na Kovárně a také Zámecký biograf, do kterého se vstupuje z prvního nádvoří. Divadlo má kapacitu celkem 233 sedadel. Dlouholetou tradici má Divadelní spolek Jiří, založený roku 1861, který naplno opět obnovil svou činnost po rekonstrukci divadla. Zámecký biograf nahradil původní Městské kino, které bylo v budově Sokola.

V budově bývalé školy v ulici Na Dláždění dnes sídlí Polabské muzeum, jehož součástí je v Poděbradech i budova středověkého špitálu Kunhuta s vysokým barokním průčelím, který založila Kunhuta ze Šternberka a památník krále Jiřího z Poděbrad, který je v bývalé hradní kapli a rodné síni krále Jiřího, na druhém nádvoří zámku. Součástí památníku je expozice Bohuslav Schnirch a jeho pomník krále Jiřího a dále dřevěné monoxyly z 10. století.[54] Mimo město je součástí muzea Muzeum Bedřicha Hrozného Lysá nad Labem, Galerie Melantrich Rožďalovice, Městské muzeum Sadská a Muzeum Královéměstecka Městec Králové.[55]

Městská knihovna Poděbrady sídlí od roku 1930 dodnes v budově renesanční Staré radnice na Jiřího náměstí. V prostoru lázeňského parku se nachází Galerie Ludvíka Kuby.

V Poděbradech se pravidelně konají mnohé festivaly a soutěžní přehlídky. Mezi nejvýznamnější patří každoroční Historické slavnosti krále Jiřího, Poděbradské dny poezie, mezinárodní soutěžní přehlídka dechové hudby Evropa hraje Kmocha, divadelní festival mladého amatérského divadla FEMAD, každoroční finále Národního šampionátu mažoretek a další. Na Jezeře se pravidelně koná hudební festival Barvy léta, říjen je ve znamení festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio. Od roku 2016 se ve městě pořádá Mezinárodní festival filmové hudby a multimédií Soundtrack Poděbrady.

Už první osídlení v prostoru Poděbrad bylo ovlivněno existencí strategického přechodu před řeku Labe na trase Kladské cesty. Později byla Kladská cesta přeložena přes Nymburk. Počátkem 19. století se město stalo důležitým dopravním uzlem císařských cest. Po hrázi Předměstského rybníka byla od roku 1817 zbudována erární silnice z Prahy do Hradce Králové.[57] Spojení na Hradec Králové je dnes možné po dálnici D11 s exity 35 (Poděbrady-západ), 39 (Poděbrady-jih) a 42 (Poděbrady-východ) nebo po silnici II/611 Praha – Sadská – Poděbrady – Chlumec nad Cidlinou – Hradec Králové. Na západním břehu řeky se tato silnice křížila se silnicí, vedoucí z Kolína do Nymburku, dokončená v roce 1836 (dnes silnice I/38).[58] Na východ od města vedla další silnice směrem na Jičín, Kopidlno a Trutnov (dnešní silnice I/32). Městem dále procházejí silnice II/329 Pečky – Poděbrady – Netřebice – Křinec a silnice II/331 Poděbrady – Nymburk – Lysá nad Labem – Stará Boleslav.

Na konci roku 2008 nahradil železobetonový silniční most z roku 1953 v centru města most nový, ocelový. Ten navazuje na dlouhý kamenný inundační most postavený v letech 1828–1831.[59] Na západním okraji města, poblíž plnírny Poděbradky, stojí most přes Labe, který je součástí obchvatu Nymburka. Ve Velkém Zboží se nachází plynovodní most. Chodcům a cyklistům slouží železobetonová lávka u vodní elektrárny. Její délka je 122 metrů, hlavní pole nad kanálem má rozpětí 31 metrů, postavena byla v roce 2002. Dále na východ funguje vodovodní most.

Dva mosty vedou také přes železnici. Jeden ve východní části města v ulici Palackého, druhý nadjezd ve čtvrti Koutecká byl otevřen v roce 2015. V rámci modernizace tratě je plánováno vybudování dalšího nadjezdu místo úrovňového přejezdu na Žižkově, a to po roce 2020.

Ve druhé polovině 19. století byla poblíž města postavena významná železniční trať z Kolína do Nymburka. Zprovozněna byla v roce 1870 jako součást Rakouské severozápadní dráhy. V roce 1905 byla trať rozšířena na dvoukolejnou, v současnosti je i elektrifikována. Dnes nese označení trať 231 a vede na trase Praha–Lysá nad Labem–Kolín. Ve městě je v provozu železniční stanice Poděbrady a místní zastávka Velké Zboží. Trať má velký význam pro příměstskou dopravu a současně je jako součást sítě tratí zařazených do evropského železničního systému hlavním železničním nákladním tahem.

V současnosti zastavuje na hlavním nádraží v pracovní dny 28 rychlíků a 27 osobních vlaků mířících směrem do Nymburka, v opačném směru zde v pracovní dny staví 29 rychlíků a 28 osobních vlaků. Rychlíky spojují město například s Prahou, Kolínem, Hradcem Králové, Ústím nad Labem, Rumburkem nebo Trutnovem.[60]

V roce 1903 začala realizace regulace Labe. V letech 1913–1918 bylo v rámci regulace postaveno zdymadlo a vodní elektrárna, jejímž autorem byl poděbradský rodák Antonín Engel. Až do 90. let 20. století sloužila řeka k dopravě uhlí pro chvaletickou elektrárnu. Vodní doprava byla zastavena a dnes se po řece plaví především výletní loď Král Jiří, výletní, sportovní lodě a nově postavené lodě, plující z loděnice ve Chvaleticích ke svým majitelům.[4] Na jih od města je možné využít pro překonání řeky Přívoz Oseček.

Z města vedly autobusové spoje např. do těchto cílů: Broumov, Dobruška, Hradec Králové, Jeseník, Jičín, Kladsko, Kolín, Košice, Liberec, Městec Králové, Michalovce, Mladá Boleslav, Náchod, Nové Město nad Metují, Nymburk, Olomouc, Pec pod Sněžkou, Pečky, Poprad, Praha, Prešov, Svitavy, Špindlerův Mlýn, Trutnov, Vrchlabí, Zlín, Žamberk, Žilina. V některých období jezdila v Poděbradech linka městské autobusové dopravy. Poslední pokus o její zavedení proběhl v letech 2002–2003.

Ve městě není zavedena městská doprava, částečně ji od dubna 2016 nahrazuje služba Senior taxi, která funguje ve všední dny a je nabízena seniorům starším 65 let a držitelům průkazu ZTP nebo ZTP/P.[61]

• HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: Město mého srdce II: Z alba minulých časů. Praha: Ostrov, 2008. S. 255.
• HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: Město mého srdce III: Obrázky z kulturních dějin. Praha: Ostrov, 2013. ISBN 978-80-86289-78-6. S. 335.
• HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady. Praha – Litomyšl: Paseka, 2011. ISBN 978-80-7432-101-6. S. 76.
• HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: Průvodce po přírodních a historických zajímavostech města a okolí, po muzeích a místech, vztahujících se k významným osobnostem. Poděbrady: Polabské muzeum, 1999. ISBN 80-238-5496-8. S. 101.
• KOLEKTIV AUTORŮ. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., P-S. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-045-4. S. 617.
• LANGR, Ladislav. 150 poděbradských příběhů. Poděbrady: Kompakt ve spolupráci s MKC Poděbrady, 2014. ISBN 978-80-260-5899-1. S. 311.
• ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (1. díl). Praha: Scriptorium, 2001. ISBN 80-86197-30-1. S. 246.
• ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (2. díl). Praha: Scriptorium, 2005. ISBN 80-86197-62-X. S. 271.
• VÁCHA, Petr; STEGBAUER, Jiří. Poděbrady: Město mého srdce. Praha: Ostrov, 2006. ISBN 80-86289-48-6. S. 150.
• ZLÁMANÝ, Svatopluk. Nový průvodce městem Lázně Poděbrady a okolím. Lázně Poděbrady: Svatopluk Zlámaný, 1934. S. 95.
• Lázně Poděbrady. Praha: Přírodní uhličité lázně, akciová společnost, 1922. S. 38.
• DRIML, Karel. Čarovný proutek. Národní listy. 1927-05-04, roč. 67, čís. 142, s. 9. Dostupné online [cit. 2013-04-13]. – fejeton o lázních Poděbrady

• Lázně Poděbrady
• Seznam kulturních památek v Poděbradech
• Seznam poděbradských soch, pomníků a památníků
• Poděbrady (Polsko)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Poděbrady na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Poděbrady ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Poděbrady v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Poděbrady v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

• Oficiální stránky města: Mapa zajímavostí [online]. Město Poděbrady, 2013-07-12 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online.
• Městské kulturní centrum Poděbrady [online]. MKC Poděbrady [cit. 2019-03-05]. Dostupné online.