František Turinský

Narodil se v rodině Františka Dominika Turinského, městského úřadního sluhy a nájemce obecní hospody v Poděbradech, a jeho manželky Anny, rozené Jahodové[3]. V Poděbradech získal základní vzdělání, do Prahy odešel studoval na gymnáziu a posléze práva na univerzitě. Po vystudování práv roku 1822 se stal vrchnostenským úředníkem na různých místech, nejdříve v Praze u dr. Schustera, dále ve Žďáru nad Sázavou, aktuálem v Libochovicích, justiciárem ve Vlachově Březí a v roce 1826 v Mikulově na Moravě. V roce 1837 ve věku 40 let byl jmenován vrchním na panství žďársko-vojnoměsteckém.

Své lyrické básně otiskoval v různých časopisech své doby (Rozmanitosti, Rozličnosti, Musejník, Lumír). Byl také aktivním divadelním ochotníkem. Hlavní význam má jeho dramatická divadelní tvorba, tehdy vysoko ceněná. Oženil se poprvé v Libochovicích s vdovou Veronikou Vilímkovou. Roku 1844 byl jmenován vrchním ředitelem dittrichsteinského panství (Libochovice a Budyně nad Ohří). V revolučním roce 1848 zde dokončil hru Pražané 1648, chystané představení pod širým nebem pro stovku účinkujících úřady zakázaly. Už proto, že zde s nadšením ohlásil zrušení roboty. Téhož roku byl jmenován okresním soudcem na Křivoklátě. Hodně se věnoval politice, v roce 1848 dokonce za Poděbrady kandidoval do českého sněmu. Podruhé byl ženatý s Alžbětou Viravskou. Byl často nemocný (srdeční choroba), zemřel brzy a tak řadu prací nestačil dokončit. V jeho díle se projevila i německá pozdně romantická tvorba. Spřátelil se i s Janem Nerudou, který byl v Libochovicích v srpnu 1852 u lože umírajícího Františka. Pochován byl na hřbitově v Pouchově u Hradce Králové. Syn Moric Turinský některé práce vydal po otcově smrti až roku 1880. V Poděbradech na bývalé radnici má tento zdejší rodák pamětní desku, na které je Turinského medailon od sochaře Bohuslava Schnircha.

• Jedna toliko vlast – vlastenecká, zařazena Jungmannem do Slovesnosti
• Sen císaře Josefa II (1848)

• Angelina (1821), oceňovaná romantická truchlohra, druhé vydání 1840
• Virginie (1841), římská tragédie
• Pražané v roce 1648 (1825), vlastenecká činohra hraná později ve Stavovském divadle

• Záviš Vítkovec z Růží
• Vladyka Mirovít (1821)
• Chorinský
• Alžběta Přemyslidka
• Přemysl Otokar
• Zůstane při starém (1847)
• Hrad a barák

• Syn Moric Turinský (1847[4]-1918)[5] byl odborníkem na pojišťovnictví. Pracoval jako tajemník pojišťovny Rakouský Fénix ve Vídni.[4] V letech 1881-82 vydával Assekurační listy, první český časopis pro tento obor.[6] Věnoval se také dobročinnosti (Spolek asekuračních úředníků a Spolek pro české feriální osady) a příležitostně psal básně a prózu.[4] Byl rovněž autorem podrobného životopisného doslovu k otcovým sebraným spisům, vydaným r. 1880.[7]
• Básníkova sestra Karolína Turinská se narodila 23. 2. 1818 a zemřela 27. 2. 1841 na tuberkulózu. Její pískovcová náhrobní deska s německým nápisem a srdcem ovinutým růžemi pochází ze starého hřbitova v Poděbradech, od roku 1932 je vystavena v Lapidáriu Národního muzea v Praze.[8]