Leopolda Dostalová

Leopolda Dostalová (nesprávně Dostálová, 23. ledna 1879 Praha-Veleslavín[1] – 27. června 1972 Praha) byla přední česká herečka, dlouholetá členka hereckého souboru činohry Národního divadla v Praze, jež vystupovala na prknech Divadla za branou ještě ve svých 92 letech.

Leopolda Dostalová
Leopolda Dostalová jako Lady Macbeth (1916, foto Vladimír Jindřich Bufka)
Narození23. ledna 1879
Praha-Veleslavín
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. června 1972 (ve věku 93 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Manžel(ka)
RodičeLeopold Dostal a Marie Horská-Kallmünzerová
PříbuzníKarel Dostal, Hana Dostalová, Václav Dostal, Vilém Dostal, Adolf Bohuslav Dostal, Olga Dostalová a Marie Dostalová (sourozenci)
Umělecké ceny
národní umělec (1947)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Václav Kliment a Leopolda Dostalová před Národním divadlem (Pestrý týden, nedatováno)
Walter 6 B touring a za volantem Leopolda Dostalová (Pestrý týden č. 16/1929)

Jako ochotnická herečka začínala v Poděbradech, kde její talent objevil režisér Jaroslav Kvapil. Jeho přičiněním začala studovat herectví soukromě u Hany Kvapilové. V roce 1899 vystoupila poprvé na profesionální scéně jako host u ředitele K.Švandy ve smíchovské Aréně [2]. Již v říjnu roku 1901 byla angažována v pražském Národním divadle a s dvojím krátkým přerušením (1920 – 1924 Divadlo na Vinohradech [3], 1942 – 1945 dočasně penzionována) zde působila jako členka činohry až do roku 1959. I po roce 1959 pohostinsky v ND působila (až do roku 1969) a v letech 1969 až 1971 hrála v Divadle za branou [4].

Hostovala rovněž v zahraničí (Státní divadlo ve Varšavě – 1912, Záhřeb – 1914, Lublaň – 1929 a 1930).

Karel Čapek napsal svoji Matku údajně právě pro Leopoldu Dostalovou.

Byla druhou manželkou operního pěvce ND Václava Klimenta. Po jeho smrti se v roce 1919 provdala za sochaře Karla Dvořáka.

Pohřbena je na pražských Olšanech.

Divadelní role, výběr

Národní divadlo uvádí ve svém archivu celkem 344 rolí a vystoupení, ve kterých Leopolda Dostalová vystoupila v letech 1883-1969.[5]

Do mnoha her byla obsazována v různých inscenacích, často v různých rolích, např.:

  • v Hamletovi hrála třikrát Ofélii (1904/1905, 1915/1916, 1919/1920) a jedenkrát Gertrudu (1926/1929)
  • v Maryše představovala dvakrát Maryšu (1900/1901, 1907/1908), jednou Lízalku (1933/1934) a jednou Horačku (1956/1957)
  • ve Snu noci svatojánské hrála dvakrát Helenu (1901/1902 a 1907/1908), jednou Oberona (1912/1913) a jednou Královnu Hippolytu (1932/1933)
  • v Radúzovi a Mahuleně byla dvakrát Mahulenou (1913/1914 a 1917/1918) a dvakrát Runou (1930/1931 a 1940/1941)

Její první rolí na Národním divadle byla Alžběta v Noci na Karlštejně (1883/1884), poslední Marie Josefa v Domu doni Bernardy Federica Garcia Lorcy (premiéra 1967).

Při své herecké epizodě v Divadle na Vinohradech v letech 1922-1924 ztvárnila Čapkovu Emilii Marty:[6]

V závěru života hrála též v Divadle za branou:

  • 1968 Josef Topol: Hodina lásky (teti, režie Otomar Krejča, další role Jan Tříska a Marie Tomášová[7])

Filmografie

Ve filmu se objevovala spíše v menších rolích.

Filmové role:

Televizní inscenace a TV filmy:

Rozhlasové role, výběr

Ocenění

Citát
„ Byla to aristokratka divadla, aristokratka ducha, chování, všeho. Zrovna tak jako její bratr Karel Dostal. “
— František Filipovský[10]

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81
  5. Národní divadlo, archiv:Role Leopoldy Dostalové
  6. Divadlo na Vinohradech, Divadelní měsíčník, květen 2013: Karel Čapek ve Vinohradském divadle
  7. Divadlo za branou:Zelený papoušek a Hodina lásky
  8. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.
  9. Český rozhlas:Chytrá horákyně
  10. Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 265

Literatura
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 13, 23
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 85, 97–8, 116, 120, 127, 132, 156, 168, 174, 237–8, 252–4, 260, 262, 296
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 212, 232, 245, 248, 256, 259, 264, 288, 312, 321–2, 324–8, 331
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 190, 232, 284, 287, 315–6, 363, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Theater – Divadlo, Praha : Orbis, 1965, str. 13–4, 28, 167–8, 357, 381, 412
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 48, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 149, 154, 156, 321, 323, 324, 326, 366, 423, 424, 466, 469, 527.
  • Leopolda Dostalová: Herečka vzpomíná, Praha : Orbis, 1960
  • Karel Engelmüller: Leopolda Dostalová, Praha : Alois Srdce, 1929
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 218–219.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, Praha : S. V. U. Mánes, nedat. (okolo 1931), str. 35, 37–41
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 81, 345, 352, 357–9, 362, 371, 384, 412, 427, 433–4
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 76–7, 133, 136, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 53–5, 59, 63, 71, 81, 90, 98, 116, 120, 131, 155, 163, 179
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Praha : Academia, 1983, str. 18, 22, 29, 63, 67, 70, 117, 122, 127–9, 139, 241, 245–6, 248, 335, 340, 357, 361, 463, 499, 502, 522, 588, 590, 597, 601, 609, 628, 643, 645–6, 651, 658, 664
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81–3
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 196, 204, 230–1, 233–4, 236, 238, 248–9
  • Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str.  261, 345
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, Praha : Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, 1958, str. 44, 59, 63, 85, 94, 131, 179, 182, foto 157
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 129.
  • Karel Petrů: Národní umělkyně Leopolda Dostálová : Soupis dramatických postav, Praha : vlastní náklad, 1963
  • Miroslav Rutte: Žena ve vichřici, In: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 95–109
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 25, 29, 31, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 59, ISBN 80-903399-5-6
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 252.
  • Josef Träger: Snímky Leopoldy Dostalové na československých gramofonových deskách, Praha : Gramofonové závody, 1959
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 36–7, ISBN 80-85837-35-8
  • VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 160–165.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 337.
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 179, 186, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.