Rybníkářství

Slovo lze psát také s krátkým "i": rybnikářství (jen takto je uvádí PSJČ), obě varianty uvádí SSJČ, PČP a Internetová jazyková příručka ÚJČ.[1]

Vzhledem ke svému kulturnímu, historickému a environmentálnímu významu se rybníkářskému odkazu dostává nejrůznějších forem ochrany. Některé příklady této ochrany uvádí následující výčet.

• V roce 1996 UNESCO vyhlásilo v Horní Lužici biosférickou rezervaci nazvanou Oberlausitzer Heide und Teichlandschaft (Hornolužické vřesoviště a krajina rybníků). V této rezervaci krajinný ráz významně dotváří rybníky.
• V rámci CHKO Třeboňsko jsou chráněny rozsáhlé rybníkářské celky.
• V současnosti probíhají řízení směřující k zapsání souboru rybníkářských památek a tradic na Třeboňsku na seznam památek UNESCO. Pod souhrnným názvem Třeboňské rybníkářské dědictví by mělo být chráněno například historické centrum Třeboně, rybník Rožmberk, rybník Svět, náhon Zlatá stoka, kanál Nová řeka a částečně i Lužnice (Stará řeka).
• Mezi chráněná zeměpisná označení v Evropské Unii patří známky Třeboňský kapr a Hornofalcký kapr (Oberpfälzer Karpfen). Takto označení kapři musí pocházet z místních rybníků.
• Rybníkářská díla mohou být chráněna jako kulturní nebo technické památky. Například v Jižních Čechách jako technická památka je chráněn náhon Zlatá stoka, a rybník Bezdrev je chráněn jako kulturní památka.
• Z důvodů ochrany přírody jsou rybniční díla nebo jejich části často chráněna. Například v Jižních Čechách se nachází ornitologická rezervace Velký a Malý Tisý, mykologická památka Hráz rybníka Luční, přírodní rezervace Vrbenské rybníky, Výtopa Rožmberka, mokřady na obtokové stoce Nová řeka nazvané Novořecké močály, Ruda, Krvavý a Kačležský rybník, Mokřiny u Vomáčků a další chráněná území, která vznikla v důsledku budování rybníků.

Výlov Velkého rybníka v Jesenici u Rakovníka

V Česku, respektive na českém území má rybníkářství dlouholetou tradici, která sahá až do 12. století, kdy byl v roce 1115 založen nejstarší doložený rybník na území Čech na základě zakládací listiny kladrubského kláštera. V oblasti Třeboňské pánve se začaly zakládat rybníky za vlády Jana Lucemburského a následně i Karla IV., kdy vznikl nejstarší jihočeský rybník Dvořiště.

V Čechách vždy rybníkářství podporoval rod Vítkovců, později Rožmberků a Schwarzenbergů.[2] V období husitství došlo k útlumu, vinou ekonomického úpadku země. Největší rozmach prožilo rybníkářství po objevení třístupňové metody chovu ryb v 15. století. Nová metoda přinesla vynikající hospodářské výsledky, a zároveň bylo možno díky rozdílným požadavkům na plůdkový, výtažník a hlavní rybník lépe využít terénní podmínky. Rybníky tedy byly zakládány téměř na všech příhodných místech. Tehdy se do zakládání významnou měrou zapojil šlechtický rod Rožmberků. Během jejich patronace započala výstavba důmyslné rybniční soustavy, která propojuje rybníky a přivádí vodu z okolních řek. V této době se na scéně objevují nejslavnější čeští rybníkáři jako Josef Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan, či Mikuláš Ruthard z Malešova.

Výlov Velkého rybníka v Jesenici u Rakovníka

V 17. a 18. století došlo k další vlně úpadku, kdy byly některé rybníky zaváženy a vysoušeny. Velmi se na tom projevila jedna z Josefínských reforem, kdy byla zvýhodněna cena pšenice a tak plocha rybníků ustupovala jejímu pěstování. Počátkem 19. století bylo v jižních Čechách vysušeno 5 velkých a 12 malých rybníků. Ve 20. století se počet rybníků ustálil a místy došlo i ke zvýšení jejich počtu vlivem výstavby požárních nádrží, které se dají považovat za rybníky moderního ražení. V současnosti je hlavní úsilí vynakládáno na odbahnění rybničních soustav a na zpevnění hrází, které byly během velkých povodní poničeny.

Světové zdroje ryb.

Chov ryb (anglicky „fish farming“), převážně v mořích (viz akvakultura), zažívá od roku 1990 prudký nárůst a nahrazuje rybolov.

• Josef Štěpánek Netolický
• Jakub Krčín
• Mikuláš Ruthard z Malešova
• Josef Šusta
• Jan Stanovský z Čechtic