Jičín

Na území dnešního Jičína a v jeho okolí je zaznamenáno osídlení již v mladší době kamenné. V době římské zde žili Keltové, kteří zanechali šperky, nástroje a další předměty, které lze mimo jiné zhlédnout v jičínském muzeu. Po nich osídlili oblast Slované, rod Slavníkovců – ti byli vyvražděni roku 995.

Veduta Jičína, mědiryt z roku 1756 od Josefa Sikory

Město bylo založeno jako královské před rokem 1300 v místech dnešního Starého Místa, ale brzy přeneseno asi o 2 km severněji na ploché návrší, chráněné řekou Cidlinou. První písemná zmínka o obci se nachází v zakládací listině strahovského kláštera ze 12. století, Jičín jako statek je pak zmíněn v listině z roku 1293 Guty Habsburské čili Jitky,[4] manželky Václava II., po níž se podle jedné z hypotéz dodnes nazývá. Ve své době však byla královna známa pouze jako Guta,[5] tedy nejde o pravděpodobnou verzi. Odvození názvu města od jména domnělého lokátora Jíky odporuje fakt, že zmíněné křestní jméno v době založení doloženo. Třetí možnost, odvození od množství „díků“ (divoké černé zvěře) uvádí jako původní podobu jména města Dičín.[5]

V této době se ve městě rozvinuly obchod a řemesla, byly postaveny první gotické stavby, jako kostel sv. Ignáce. Roku 1337 prodal český král Jan Lucemburský město šlechtickému rodu Vartenberků, kteří zakládali v okolí města nové vsi a zasloužili se o jeho další rozvoj. V době renesance vládli městu Trčkové z Lípy – za jejich vlády byla vystavěna Valdická brána a kamenná vodárenská věž. Dále pak město vlastnili Smiřičtí ze Smiřic, ti se zase zasloužili o výstavbu jičínského zámku. Po bitvě na Bílé hoře si Jičín za svoje sídlo vybral Albrecht z Valdštejna, které se tak de facto stalo hlavním městem autonomního Frýdlantského vévodství. Nový panovník přivedl do města italské architekty, kteří je dále zvelebili. Z této doby je například barokní kostel svatého Jakuba[6] nebo kamenná vodárenská věž (Věž Jičín). Po vévodově smrti byl Jičín vypleněn švédskými i císařskými vojsky. Stejně jako zbytek českých zemí byl násilně rekatolizován. Tovaryšstvo Ježíšovo zde založilo gymnázium a jezuitskou kolej, kde působil například Bohuslav Balbín a jako žák budoucí pražský arcibiskup Daniel Josef Mayer z Mayernu.

Město Jičín, kresba Johanna Venuta z roku 1803

Jičín se v 19. století stal jedním z center českého národního obrození, na zdejším gymnáziu učil František Ladislav Rieger. Na konci 19. století zde vznikl závod na výrobu zemědělských strojů Agrostroj (Knotek), který byl velmi úspěšný za první republiky i za socialismu a v omezené míře funguje dodnes. V roce 1866 se městem přehnala Prusko-rakouská válka a odehrála se tu bitva u Jičína. Na počátku 20. století zde profesor Tomáš Garrigue Masaryk uskutečnil několik cyklů přednášek v tzv. univerzitních kursech jičínských, z nichž některé vyšly i knižně (např. Národnostní filosofie doby novější, Jičín 1905). Během první československé republiky zažilo město další rozkvět, vznikla například vilová čtvrť Čeřovka. Působili zde architekt Čeněk Musil či spisovatel Václav Čtvrtek. 22. října 1921 Jičín navštívil prezident Masaryk s ministerským předsedou E. Benešem a Fr. Udržalem ministrem obrany, aby se účastnil slavnosti 22. pěšího pluku. Zajel hned na cvičiště, kde promluvil k vojsku. Poté navštívil jičínský Sokol, závody Knotkovy, podniky rolnického družstva a radnici města.

Roku 1939 bylo město stejně jako zbytek okleštěných českých zemí obsazeno německými vojsky a stal se hlavním městem okresu „Jitschin“. Po roce 1946 došlo ke znárodňování velkých závodů. V roce 1968 obsadila město vojska zemí Varšavské smlouvy a polští vojáci zastřelili na křižovatce Na Letné muže a ženu, dnes tuto událost na místě připomíná pomník. Velkou základnu měla sovětská vojska až do roku 1991 v jezuitské koleji, čímž přispěla k její devastaci. Po roce 1989 došlo k privatizaci státních společností. Ve městě také vznikla nová průmyslová zóna.

V letech 1994–2002 byl starostou Jičína pozdější senátor MVDr. Jiří Liška. Roku 2012 byl po odvolání předchozího starosty[7] (2002–2012) znovuzvolen[8]. V roce 2014 jej nahradil Jan Malý (zvolen za ANO).

Podle sčítání 1921 zde žilo v 880 domech 10 478 obyvatel, z nichž bylo 5 065 žen. 10 166 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 151 k německé a 9 k židovské. Žilo zde 5 920 římských katolíků, 238 evangelíků, 1 928 příslušníků Církve československé husitské a 136 židů.[9] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 152 domech 11 034 obyvatel. 10 636 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 172 k německé. Žilo zde 6 195 římských katolíků, 339 evangelíků, 2 802 příslušníků Církve československé husitské a 119 židů.[10]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Jičín roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Jičín roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Jičín roku 2011

Po obchvatu kolem města ve tvaru písmene U vede silnice I. třídy č. 16 Řevničov-Královec, na severozápadním okraji města z ní odbočuje silnice I. třídy č. 35 Turnov-Mohelnice, která se z ní odpojuje až v obci Úlibice. Na jižním okraji Jičína odbočuje silnice I. třídy č. 32 do Poděbrad. Vede odsud také silnice II. třídy č. 286 do Lomnice nad Popelkou a Jilemnice. Okraje města jsou proto významnou silniční křižovatkou.

Blízko centra města se také nachází autobusové nádraží v ulici 17. listopadu, ze kterého vyjíždějí autobusy například do Prahy, Liberce, Hradce Králové, Brna, Špindlerova Mlýna, Kněžmostu nebo do Hlinska. Ve východní části města je i vlakové nádraží, ležící na trati 041 z Turnova do Hradce Králové, ze kterého odbočuje regionální trať 061 do Kopidlna a Nymburka, po těchto tratích jezdí vlaky v hodinových až dvouhodinových intervalech. Vlakové nádraží má 4 osobní koleje a 4 nástupiště.

Město Jičín těží především z turismu a průmyslu. Továrny zde mají společnosti jako Ronal, Continental, AEG nebo SpofaDental, v menší míře stále vyrábí nástupce Agrostroje, AGS, což byl později Seco GROUP, nyní Seco Industries. Sídlo zde má též dopravní firma C.S.CARGO a.s. Probíhá rekonstrukce města – opravy památek (včetně Valdštejnova náměstí,[12] chodníků, silnic či panelových domů z převážně 80. let 20. století, naplánována je rozsáhlá přeměna veřejné dopravy (přesun autobusového nádraží, rekonstrukce vlakového nádraží). Město též postavilo bazénový komplex na místě plovárny ze 20. let u rybníku Kníže.[13]

Nevyřešený nebo nedořešený je stále problém několika chátrajících objektů, především jezuitské koleje[14][15] a kasáren[16][17].

Hotel Start, vlastněný soukromou společností, byl několik let zavřený. Začátek rekonstrukce byl plánovaný na rok 2013,[18] avšak práce započaly až rokem 2017. V lednu 2018 měl zateplenou fasádu, nová okna a dělalo se nové parkoviště. Investor hotel neotevřel podle domluvy - termín otevření hotelu byl bez pokut prodlužován. Hotel měl být v provozu od 30. června 2018, což investor nesplnil. Opět požádal o prodloužení do 30. září, za což zaplatil pokutu přibližně 500 tisíc korun. V hotelu měly být 2 restaurace — v přízemí a v posledním patře, avšak byla vybudována pouze ta přízemní. V srpnu 2019 byl hotel plně v provozu.

Valdštějnovo náměstí: vlevo pavilon, uprostřed Mariánský sloup a Valdická brána, vpravo zámek

Jičínský zámek s děkanským kostelem sv. Jakuba od Valdštejnova náměstí

• Zbytky městských hradeb na jihovýchodním okraji historického města (za kostelem sv. Jakuba) končí Valdickou branou. Kamenná hranolová věž z let 1568–1570 byla různě upravována, dřevěný ochoz a jehlanovitá střecha jsou z romantické přestavby z roku 1840. Valdickou branou se vstupuje kolem kostela sv. Jakuba do jihovýchodního rohu Valdštejnova náměstí.
• Valdštejnovo náměstí, téměř pravidelné a mírně svažité obdélné náměstí, asi 150 m dlouhé, si zachovalo úplné podloubí po všech čtyřech stranách, včetně zámku, který tvoří jeho jihovýchodní část. Měšťanské domy z velké části raně barokní, většinou s fasádami a někde i přistavěným druhým patrem z 19. století. Nejcennější domy stojí v jihozápadní a západní části náměstí. Dále se zde nachází Mariánský sloup z roku 1702, sochy na podstavci jsou z roku 1795, a dvě kašny: Korunovační (kamenný pavilon z roku 1834) a Amfitrité z roku 1836 se sochou od Jana Suchardy.
• Zámek, rozlehlá obdélná dvoupatrová stavba, kterou založil kolem roku 1500 Mikuláš Trčka z Lípy, roku 1608 rozšířil Zikmund II. Smiřický a po roce 1624 přestavěl Albrecht z Valdštejna. Téměř čtvercová budova se třemi nádvořími, zčásti s arkádami. Průčelí do náměstí s rohovými arkýři má stejné podloubí jako okolní měšťanské domy. Podoba fasády se dvěma nevýraznými rizality a plochými trojúhelnými štíty je patrně z roku 1775. V části zámku sídlí krajské muzeum a galerie.
• Barokní kostel svatého Jakuba Většího u Valdické brány měl sloužit jako katedrála biskupství, které Valdštejn v Jičíně plánoval. Pozoruhodnou centrální stavbu postavili v letech 1627–1634 italští umělci, snad podle plánů a pod vedením A. Spezzy a N. Sebregondiho. Pravidelný půdorys ve tvaru řeckého kříže doplňují v rozích čtyři mohutné nízké věže, půlkruhový chór je obrácen k jihu. Střední prostor je zaklenut plochou kupolí s iluzivní freskou (kolem 1770), v presbytáři jsou dvě veliká obdélná okna. Vnitřní zařízení vzniklo po požáru roku 1768, hlavní průčelí dokončeno v novoklasicistním slohu až v letech 1865–1867. Za kostelem je patrová barokní budova arciděkanství s mansardovou střechou a jednoduchou výzdobou.
• Farní kostel svatého Ignáce na náměstí Svobody (nedaleko jihozápadního rohu Valdštějnova náměstí), založen počátkem 14. století. V 15. století přestavěn na síňové trojlodí a po požáru zaklenut roku 1597 plochou renesanční klenbou na šest toskánských sloupů, které loď dělí na 3 x 4 pole. Presbytář gotický s vnějšími opěráky má gotickou hvězdicovou klenbu, okna hrotitá s kružbami. Roku 1622 byl svěřen jezuitům, od roku 1773 opět farní.
• Ke kostelu přiléhá bývalá jezuitská kolej z let 1628–1632, mnohokrát přestavovaná a rozšiřovaná. Čtyřkřídlá dvoupatrová budova s kaplí a původně arkádami v přízemí. Od zrušení jezuitského řádu 1773 sloužila jako kasárna. Ke koleji přiléhají budovy bývalého semináře, gymnázia a nemocnice.

Valdštejnova alej

• Bývalá synagoga v ulici Na příkopech (severovýchodně od Valdštejnova náměstí), Židovská ulice s židovskou školou a židovský hřbitov u Valdické obory.
• Věž Jičín, 2. nejstarší dochovaná stavba ve městě, hranolová renesanční budova u rybníka Kníže z roku 1543 (v historických pramenech zvaná prostě "Věž"), dnes po celkové rekonstrukci využita jako romantický hotelový apartmán a umělecká galerie.
• V Koněvově ulici na severozápadě města stojí vila Dóry Němcové z roku 1910 podle návrhu Dušana Jurkoviče a řada dalších moderních vil.
• Lipová alej na severovýchodě města, vysázená na příkaz Albrechta z Valdštejna, končí Valdštejnskou lodžií od A. Spezzy a parkem Libosad.
• Návrší Čeřovka s novogotickou rozhlednou Milohlídkou z roku 1844
• Obchodní akademie z roku 1928 podle návrhu jičínského stavitele Č. Musila, který projektoval také nemocnici a další školy.
• Lepařovo gymnázium v budově z roku 1883
• Na Novám Městě za řekou špitální a hřbitovní kostel P. Marie de Sale, původně Nejsvětější Trojice, založený 1628 a dokončený až 1663. Jednolodní obdélná stavba s půlkruhovým presbytářem a kaplemi a hranolovou věží v průčelí. Cenné barokní zařízení z doby po roce 1730.
• Sochy a pomníky:
  • Socha svatého Václava z roku 1743 při Moravčické cestě
  • Sloup P. Marie Rušánské z roku 1749 na Komenského náměstí
  • Pomník padlým z roku 1867 na Letné
  • Pomník Mistra Jana Husa od A. Suchardy z roku 1872 v Husově ulici, nejstarší v Čechách
  • Pomník Karla Havlíčka Borovského od J. Říhy z roku 1906
• Hvězdárna v Raisově ulici na západním okraji města
• Zebín (399 m n. m.) nad Valdicemi, severovýchodně od města, s kapličkou Maří Magdalény
• Valdická kartouza, někdejší klášter řádu kartuziánů ve Valdicích založený Albrechtem z Valdštejna, dnes nápravné zařízení, jedna z nejstřeženějších věznic Česka

• 
  Žižkovo náměstí
• 
  Nádvoří jičínského zámku
• 
  Kostel sv. Ignáce
• 
  Kostel sv. Ignáce, interiér
• 
  Děkanský kostel sv. Jakuba Většího
• 
  Kostel sv. Jakuba, interiér
• 
  Valdštejnská lodžie
• 
  Zámecký park v Jičíně
• 
  Věž Jičín

Katastrální území Jičína

Město je v současnosti tvořeno 12 místními částmi na pěti katastrálních územích:

• k. ú. Jičín – části Holínské Předměstí, Nové Město, Pražské Předměstí, Sedličky, Soudná, Staré Město a Valdické Předměstí (hlavní část)
• k. ú. Hubálov – část Hubálov
• k. ú. Moravčice – části Moravčice a Valdické Předměstí (část, ZSJ Moravčice díl 2, průmyslová zóna)
• k. ú. Popovice u Jičína – část Popovice
• k. ú. Robousy – části Dvorce a Robousy

V letech 1980–1990 byla součástí města i dnes samostatná obec Úlibice.[19]

Ulice Pod Koštofránkem

Jičín byl dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Jičín ale stále existuje a skládá se ze 111 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností ze 77 obcí.

Lidé v Jičíně mohou ve volném čase využít několik různých sportovišť. Pro venkovní sport se jedná o 2 fotbalové hřiště ve sportovní areálu (jedno travnaté a jedno s umělou trávou), atletický ovál, hřiště pro házenou s umělým povrchem, 2 antukové kurty a 1 písečný kurt pro volejbal, 7 tenisových a 1 betonový kurt pro tenis. Dále lze také využít hřiště u III. základní školy, kde se nachází například velké hřiště s umělou trávou, malé hřiště s umělou trávou a kurt pro plážový volejbal.[20]

Pro vnitřní sport lze využít hala ve sportovním areálu s kapacitou 650 diváků, menší tělocvična, tělocvična pro judo, sál pro stolní tenis a sál pro aerobic. Popřípadě je možné i využít tělocvičnu na I., III. nebo IV. základní škole v Jičíně.[21]

Dále se v Jičíně nachází také aqua centrum. Uvnitř se nachází 25 m dlouhý bazén, dětský bazén, skokanský bázén, tobogán nebo například i parní komora a whirpooly. Přes léto funguje také Koupaliště Kníže, ve kterém se nachází relaxační 25 m dlouhý bazén a několik skluzavek a tobogán.[22][23]

Zimní stadion Jičín je po rekonstrukci otevřený od roku 2011 a nachází se v blízkosti koupaliště. Má kapacitu 636 míst z toho 500 k sezení a 136 ke stání. Kromě hokeje a curlingu je zde provozováno veřejné bruslení a v letních měsících je stadion využívám pro různé kulturní, sportovní a společenské akce.[24]

V Jičíně také působí celá řada sportovních družstev v mnoha odvětvích. Je to například v házené (HBC Ronal Jičín – mistr české extraligy v sezóně 2012/13), florbalu (KM automatik FBK Jičín, kde muži hrají divizi a ženy hrají od sezóny 2014/15 extraligu žen), hokeji (HC Jičín - muži hrající krajskou ligu Libereckého kraje a ženy 1. ligu), fotbalu (SK Jičín hrající krajský přebor), basketbalu (BSK Jičín), americkém fotbale (Hurricanes Jičín), atletice (AC TJ Jičín) nebo v tchoukballu, kde Jičín patří mezi nejúspěšnější týmy v republice.

• Jakub Baševi z Treuenburka (1580–1634), náboženský hodnostář židovské obce
• Albrecht z Valdštejna (1583–1634), český vojevůdce a politik, nejvyšší velitel císařsko-ligistických vojsk v třicetileté válce (generalissimus)
• Jan Barner (1643–1708), římskokatolický kněz – jezuita, filolog, kazatel a překladatel Bible svatováclavské
• František Šír (1796–1867), dlouholetý gymnazijní profesor a národní buditel na Jičínsku
• František Cyril Kampelík (1805–1872), zakladatel družstevních záložen
• Josef Walter (1815–1890), český pedagog, ředitel učitelského ústavu v Jičíně (1871–1875)
• Antonín Zefyrin Maloch (1823–1880), středoškolský profesor, historik, topograf
• Vladislav Šír (1830–1889), lékař, přírodovědec, organizátor spolků
• Jan Gebauer (1838–1907), český bohemista
• Marianna Pečírková (1838–1904), vydavatelka Pečírkova Národního kalendáře
• František Klouček (1849–1939), právník a politik, poslanec zemského sněmu
• Irma Geisslová (1855–1914), spisovatelka
• Kajetán Tichý (1859–1937), český kantor a hudební skladatel
• Josef Štefan Kubín (1864–1965), český spisovatel, folklorista
• František Kaván (1866–1941), český malíř-krajinář, básník a překladatel z ruštiny
• Ema Pechová (1869–1965), česká herečka, matka herce Ladislava Peška
• Karl Kraus (1874–1936), rakouský spisovatel
• Robert Winterstein (1874–1940), rakouský politik, ministr spravedlnosti
• Josef Gočár (1880–1945), český architekt
• Vlastislav Hofman (1884–1964), architekt, urbanista, malíř, grafik
• Josef Váchal (1884–1969), český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář, spisovatel a básník
• Ernst Polak (1886–1947), rakouský literární kritik
• Jaroslav Novotný (1886–1918), český hudební skladatel
• Jan Morávek (1887–1960), český historik a archivář
• Karel Kazbunda (1888–1982), český historik a archivář
• Čeněk Musil (1889–1947), architekt, který významně ovlivnil vzhled města
• Jaroslav Lisý (1895–1943), legionář a generál, náčelník štábu a velitel odbojové organizace Obrana Národa v Praze
• Jaroslav Seifert (1901–1986), český básník, spisovatel a novinář, nositel Nobelovy ceny za literaturu
• Zdeněk Tomáš (1915–1999), český dirigent a sbormistr
• Zdeněk Řehoř (1920–1994), český herec
• Josef Hiršal (1920–2003), český básník a překladatel
• Josef Smolík (1922–2009), evangelický teolog, duchovní ČCE, vysokoškolský pedagog
• Jiří Mošna (1928–2010), římskokatolický kněz a osobní arciděkan
• Jiří Horák (fyzik) (* 1929), český fyzik
• Robert Kvaček (* 1932), profesor, historik a držitel medaile za zásluhy I.stupně (2021)
• Andrej Stankovič (1940–2001), slovenský a český básník a literární a filmový kritik
• Petr Heber (* 1942), jičínský výtvarník a restaurátor, laureát Ceny města 2017
• Rainer Schandry (* 1944), německý psycholog
• Miloš Šejn (* 1947), český výtvarník a performer
• Josef Novotný (* 1949), český politik
• Antonín Forbelský (* 1963), římskokatolický kněz
• Michal Suchánek (* 1965), český herec, moderátor a bavič
• Michal Malátný (* 1970), český zpěvák skupiny Chinaski
• Pavel Hošek (* 1973), český religionista
• Veronika Sedláčková (* 1973), novinářka, televizní redaktorka
• Pavel Grohman (1970–2008), český bubeník skupiny Chinaski
• Miluše Bittnerová (* 1977), česká herečka
• Jana Plodková (* 1981), česká herečka
• Jaroslav Soukup (* 1982), český biatlonista
• Daniel Krejčík (* 1994), český herec a dabér

• Erbach, Německo
• Martin, Slovensko
• Okres Svídnice, Polsko