Jakub Vondrovic

Bývalý Vondrovicův penzion Chodská.

Narodil se roku 1865 jako čtvrté dítě do chudé rolnické rodiny. Po gymnáziu vystudoval lékařství na české části C. k. české Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde promoval roku 1889. Jeho prvním působištěm byli Žiželice, kde doplnil MUDr. Bohumila Boučka jako druhý praktický lékař.[2]

Roku 1902 se oženil s dcerou správce poděbradského panství Annou Horovou. Měli spolu čtyři děti Annu, Věru, Otakara a Ludmilu. Dospělosti se dožila pouze Ludmila a Otakar Vondrovic, pozdější lékař a klavírní virtuóz.[2]

Když byl roku 1905 při hledání vody navrtán pramen minerálky Poděbradky, Jakub Vondrovic spolupracoval s Bohumilem Boučkem na prvním zkoumání jejích léčebných účinků a později na zakládání specializovaných léčebných ústavů. Zároveň na Riegrově náměstí vybudoval penzion Chodská, první penzion specializovaný na lázeňské hosty a později jej ještě výrazně rozšířil o novou budovu. Na provoz penzionu dohlížela jeho manželka Anna Vondrovicová.[2]

Místo posledního odpočinku Jakuba Vondrovice na poděbradském hřbitově

Velmi aktivní byl v politickém a spolkovém životě. Od roku 1892 byl členem Tělocvičné jednoty Sokol a v letech 1904–1933 starostou její poděbradské pobočky. Působil v Divadelním spolku Jiří, v prozatímním výboru muzejního spolku, ale také v městském výboru. Svůj zájem o historii, přírodu a politiku využil jako autor řady regionálních publikací o Poděbradsku. Z jeho iniciativy byl založen týdeník Nezávislost. Spoluzaložil Klub poděbradských lékařů a místní Náboženskou obec Církve československé. Přispěl ke vzniku Ligy proti tuberkulóze, místního sdružení Červeného kříže a dalších organizací.[2]

Jakub Vondrovic zemřel roku 1941. Pochován byl do rodinné hrobky na hřbitově v Poděbradech-Kluku. Hrob zdobí jeho reliéf v sokolské uniformě.[2]