Jan Trampota

Narodil se 21. května 1889 na Žižkově; pocházel z pěti dětí Jana a Vendelíny Trampotových. V roce 1910 se celá jeho rodina kromě Jana odstěhovala do Ameriky. V letech 1907–1909 studoval na Umělecko-průmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte a večerní akt u prof. Jana Preislera.

Roku 1913 byl přijat do SVU Mánes[2] a od té doby se účastnil spolkových výstav a také výstav v cizině. Byl rozeným krajinářem. Hned od počátku patřil k mladým umělcům nové generace, kteří se zabývali otázkami tvorby a bojovali o nové umělecké vyjádření. V této době se formoval jeho talent a osobnost. V roce 1915 pobyl v Nové Vsi u Chotěboře na pozvání paní Jarmily Šťastné-Mixové (sestry Terezy Dubrovské) společně s Josefem Kubíčkem a Otakarem Nejedlým. Bylo to krátké a šťastné plodné období malířských zkušeností s trvale oblíbenými náměty stromů a pohledů do kraje konstruovanými s jednoduchostí a střídmostí. V této době u něj načas převládla i figurální kresba.

Podzim 1916 odešel do války, prošel Salcburk, Bergheim, Novo Ledo, Fondo a Mole.

V dubnu 1919 měl první soubornou výstavu se sochařem Josefem Kubíčkem.

1919 maloval na Slovensku.

1919–1920 dlel a maloval v Nových Hradech u Vysokého Mýta jako host Josefa Kubíčka. Vybíral si prosté a jednoduché náměty a dával rozsvítit barevným tónům ve větších plochách. Začínal malovat barevným pastelem a vytvářet si svůj vztah ke krajině oproštěný od náladovosti. Otevřel si cestu k přirozené kráse bez náladovosti a bez světelných ilusí barevné hry. Barvu spojil s tvarem, nechal se unášet harmonií přírodního řádu, hledal a objevil v něm kompozici české krajiny.

1921 se oženil, narodil se mu syn Vratislav.

1921–1923 žil s rodinou ve Slatině nad Zdobnicí.

1922 podnikl zájezd na Slovensko a do Uherského Hradiště.

Od roku 1923 usídlil se v Pěčíně.

Krajina v okolí Slatiny nad Zdobnicí a potom stráně a masivy stromů, podhorské chalupy pod korunami jasanů a lip, olší buků a jabloni v Pěčíně se staly pro umělce zemí zaslíbenou.

1927 měl druhou soubornou výstavu v Mánesu a později v Hradci Králové.

1928 Skončilo první pěčínské období končící smrtí manželky a drtivým osamocením. Ukončené období se současně stalo i vrcholem autorovy tvorby s jeho rozměrnými monumentálními krajinami ztvárněnými s dokonalým zvládnutím výtvarné techniky.

1930–1931 Dva roky pobyl společně s malířem Rudolfem Kremličkou ve Francii a oblíbil si normandský Étretat. Jeho práce na pobřeží Normandie a hluboké zážitky ze setkání s uměleckými díly ve francouzských galeriích v něm posílily vědomí správnosti nastoupené cesty. Jeho obrazy a studie z pobřežní krajiny představují uzavřený cyklus, v němž autor zůstal nadále věren sám sobě. Staly se ale nedílnou součástí jeho tvůrčí osobitosti. S nadšením připravoval soubor obrazů z Normandie pro svou výstavu v Praze.

V květnu a červnu na výstavě v Mánesu vystavil výběr obrazů z Normandie. Kritikou pražského prostředí nebyly však pochopeny.

1931 Vrátil se zpět do Pěčína. Začalo druhé pěčínské období. Divukrásná přímořská příroda byla pro něho objevným zážitkem. Současně byla ale i zkouškou, že dovede zvládnout přírodní skutečnost v její nové působivosti stejně dokonale a navíc s bohatší formou a pravdivějším vyjádřením obohaceným zkušeností z domova. S obrovským vypětím koncipoval nové a nové obrazy z Pěčína a z Orlických hor. Se sebevědomím zvládnuté formy vytvářel obraz české krajiny, který je ojedinělým výsledkem tvůrčího úsilí. Naplněn touhou po harmonii přírodního celku stavěl ve tvarech i plastickém působeni barev rozměrné obrazy, z nichž mnohé zůstaly nedokončeny jenom proto, že se podle umělcova soudu nezdařily třeba jen v maličkých detailech.

1939 začala kritická fáze malířovy choroby. Zemřel 19. října 1942 v Poděbradech.

• Výstava Krásné jizby Družstevní práce, MPM Hradec Králové, leden 1930, vystavující: Jan Trampota, Vojtěch Sedláček, Josef Škoda, Josef Sudek, 1 618 návštěvníků)

• 
  Jan Trampota - Chalupa v Žampachu
• 
  Jan Trampota – Důl (kresba)
• 
  Jan Trampota – Silnice ke vsi
• 
  Jan Trampota - Na louce (Divá Bára)