Antonín Engel

Narodil se 4. května 1879 v Poděbradech v rodině cukrovarnického inženýra Augustina Engela. Jeho matka, Růžena Engelová, rozená Boučková, byla dcerou MUDr. Františka Boučka, který založil nemocnici v Poděbradech. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Prahy. V roce 1897 maturoval na C. k. české vyšší reálné škole na Malé Straně. Poté studoval obor architektura a pozemní stavitelství na České vysoké škole technické u profesora Jana Kouly (1897–1903) a také tři semestry na německé vysoké škole technické u profesora Josefa Zítka (1901–1903). V roce 1903 obdržel cestovní cenu pražského magistrátu a procestoval Německo a Belgii. Poté pracoval jako úředník pražské obce. V letech 1905–1908 pokračoval v řádném studiu u Otto Wagnera na Vídeňské akademii, kde za svůj projekt ideální úpravy Letenské pláně v Praze získal římskou cenu a stipendijní pobyt v Itálii. V roce 1909 si v Praze otevřel vlastní ateliér. V letech 1912–1921 působil jako profesor pražské průmyslové školy stavební a od roku 1922 byl profesorem na pražské ČVUT a v letech 1939–1940 jejím rektorem. Mezi lety 1920 a 1929 se významně podílel na urbanistickém rozvoji hlavního města jako člen státní regulační komise pro Velkou Prahu. Byl velice aktivní i v publikační činnosti. V roce 1948 mu akční výbor odebral titul profesora a 1. dubna 1949 byl odeslán do trvalé výslužby. V roce 1956 proběhla výstava jeho celoživotního díla v Obecním domě v Praze.

Proslavil se především monumentálními budovami pražské vodárny v Podolí, budovami ministerstva železnic a národní obrany, v neposlední řadě také urbanistickou koncepcí nových Dejvic (Masarykova kolej, ČVUT - VŠCHT, Englovy domy, Bohoslovecká fakulta a j.).

Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech (1913–1918)

Urbanistické práce (výběr)

• Regulační plán Poděbrad (1913)
• Urbanistický projekt Vítězného náměstí v Praze 6-Dejvicích (1921–1923)
• Generální projekt nových budov ČVUT, Praha 6-Dejvice (1924–1925)

Činžovní dům Praha-Josefov, Břehová 1