Antonín Engel
Antonín Engel (4. května 1879, Poděbrady[1] – 12. října 1958, Praha) byl český architekt, urbanista a teoretik architektury.
Antonín Engel | |
---|---|
Antonín Engel | |
Narození | 4. května 1879 Poděbrady Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 12. října 1958 (ve věku 79 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
Národnost | Češi |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Povolání | architekt, pedagog, urbanista a učitel |
Zaměstnavatel | České vysoké učení technické v Praze |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se 4. května 1879 v Poděbradech v rodině cukrovarnického inženýra Augustina Engela. Jeho matka, Růžena Engelová, rozená Boučková, byla dcerou MUDr. Františka Boučka, který založil nemocnici v Poděbradech. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Prahy. V roce 1897 maturoval na C. k. české vyšší reálné škole na Malé Straně. Poté studoval obor architektura a pozemní stavitelství na České vysoké škole technické u profesora Jana Kouly (1897–1903) a také tři semestry na německé vysoké škole technické u profesora Josefa Zítka (1901–1903). V roce 1903 obdržel cestovní cenu pražského magistrátu a procestoval Německo a Belgii. Poté pracoval jako úředník pražské obce. V letech 1905–1908 pokračoval v řádném studiu u Otto Wagnera na Vídeňské akademii, kde za svůj projekt ideální úpravy Letenské pláně v Praze získal římskou cenu a stipendijní pobyt v Itálii. V roce 1909 si v Praze otevřel vlastní ateliér. V letech 1912–1921 působil jako profesor pražské průmyslové školy stavební a od roku 1922 byl profesorem na pražské ČVUT a v letech 1939–1940 jejím rektorem. Mezi lety 1920 a 1929 se významně podílel na urbanistickém rozvoji hlavního města jako člen státní regulační komise pro Velkou Prahu. Byl velice aktivní i v publikační činnosti. V roce 1948 mu akční výbor odebral titul profesora a 1. dubna 1949 byl odeslán do trvalé výslužby. V roce 1956 proběhla výstava jeho celoživotního díla v Obecním domě v Praze.
Dílo
Proslavil se především monumentálními budovami pražské vodárny v Podolí, budovami ministerstva železnic a národní obrany, v neposlední řadě také urbanistickou koncepcí nových Dejvic (Masarykova kolej, ČVUT - VŠCHT, Englovy domy, Bohoslovecká fakulta a j.).
Návrhy (výběr)
- Soutěžní návrh na Staroměstskou radnici (1905, 1909 – 1. cena, 1946)
- Návrh na regulaci Letné (1907–1908, 1920)
- Návrh Letenského průkopu (1909 – 1. cena)
- Masarykova kolej (Dejvice)
- Soutěžní návrh na budovu galerie hl.m. Prahy na Klárově, Praha 1-Malá Strana, (1929)
- Návrh budovy Vysoké školy hospodářských věd ČVUT, Praha 6-Dejvice, (1949–1950)
- Návrh ústřední budovy ČVUT, Praha 6-Dejvice, (1950–1953)
Urbanistické práce (výběr)
- Regulační plán Poděbrad (1913)
- Urbanistický projekt Vítězného náměstí v Praze 6-Dejvicích (1921–1923)
- Generální projekt nových budov ČVUT, Praha 6-Dejvice (1924–1925)
Realizované stavby (výběr)
- Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech, (1913–1918)
- Činžovní dům, Břehová 1, Praha 1-Josefov, (1914–1915)
- Generální projekt regulace Dejvic a Bubenče, (1922–1924)
- Vodárna a filtrační stanice v Praze-Podolí (projekt 1922–1928, realizace 1929–1931)
- Vysokoškolská Masarykova kolej, Thákurova 1, Praha 6-Dejvice, (1923–1925)
- Budova Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství ČVUT, Praha 6-Dejvice, (1926–1933), spolupráce Severin Ondřej
- Průčelí nájemních domů, Vítězné náměstí, Praha 6, (projekt 1926–1928, realizace 1934), vnitřní dispozice projektovali různí architekti.
- Budova generálního štábu, Vítězné náměstí, Praha 6, (projekt 1926–1928, realizace 1934)
- Vlastní rodinný dům, Na Karlovce 6, Praha 6-Dejvice (1927–1929)
- Ministerstvo železnic, Klimentská 27, Praha 1-Nové Město, dnes ministerstvo dopravy České republiky, (1927–1932)
- Budova Vysoké školy zemědělského a lesnického inženýrství ČVUT, Technická 3, Praha 6-Dejvice, (1929–1937), spolupráce Theodor Petřík
- Budova Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství ČVUT, Zikova 4, Praha 6-Dejvice, (1936–1937), spolupráce Theodor Petřík
- Přestavba Rudolfina ze sněmovny zpět na koncertní sál (1942–1944), spolupráce Bohumír Kozák
- Dostavba vodárny a filtrační stanice podle původního projektu z let 1927–1931 (projekt 1923–1956, realizace 1959–1962)
Odkazy
Literatura
- Antonín Engel (1879–1958), architekt, urbanista, pedagog, katalog k 120. výročí narození, Národní galerie v Praze, 1999-2000, ISBN 80-7035-216-7
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu farnosti Poděbrady
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Engel na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Engel
- Akademický bulletin: Antonín Engel (1879–1958)
- Profil na webu Prahy 6