Přírodní památka

V Česku je PP definována zákonem jako „Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.[1] PP může orgán ochrany přírody vyhlásit a stanovit přitom také její bližší ochranné podmínky.[2]

V rámci Mezinárodního svazu ochrany přírody je klasifikovaná v kategorii III.[3] V přírodní památce se pěší turista může pohybovat i mimo značené cesty, avšak měl by zachovávat nepsaná pravidla zvýšeného ohledu jak na živé, tak neživé součásti přírody.[4] Cyklista se může pohybovat jen po značených cyklostezkách.[4] Bivakování je povoleno, táboření nikoliv.

Termín zavedl Alexander von Humboldt na přelomu 18. a 19. století, což dalo začátek trendu zachovávání památek při ochraně přírody. Velkým propagátorem ochrany stromů byl Hugo Wilhelm Conwentz, který pod pojem přírodní památky navrhoval zahrnout také vzácné druhy rostlin a zvířat.[5]

Tabulka zachycuje přehled přírodních památek podle jednotlivých zemí, kde je tato kategorie ochrany přírody zavedena.