Albert Pek

Vystudoval hru na klavír a varhany na Pražské konzervatoři v roce 1916. Byl žákem Vítězslava Nováka. Státní zkoušky ze zpěvu a klavíru složil již v průběhu studia. Stal se 2. sbormistrem pražského Hlaholu. Byl vyhledávaným doprovazečem. Jako klavírista vystupoval např. s Českým kvartetem a s Emou Destinovou.

V roce 1920 přesídlil do Znojma, kde byl ředitelem Městské hudební školy a učil hudební výchovu na českém reálném gymnáziu. Po vzniku republiky se neobyčejně zasloužil o rozvoj hudební kultury v kraji. Byl dirigentem Znojemské filharmonie a sbormistrem Pěveckého sdružení Vítězslav Novák.

Ve Znojmě se také počal zajímat o hudební folklór kraje a začal sbírat lidové písně. Postupně se stal významným národopisným badatelem a svou sbírku lidových písní rozšiřoval i do dalších českých regionů (Haná, Slovácko, Brněnsko, Poděbradsko, Kouřimsko apod.). Lidová hudba se stala významným inspiračním zdrojem i pro jeho skladatelskou činnost. Naučil se hrát na dudy a v roce 1930 založil Pekovo dudácké sdružení. Jako dudák účinkoval i ve filmu Byl jednou jeden král a v loutkových filmech Jiřího Trnky. Svými články přispíval do odborných folkloristických časopisů.

V době německé okupace Čech a Moravy byl německými úřady suspendován. Odešel do Prahy a až do roku 1955 pracoval v národopisné redakci Československého rozhlasu. Pod názvem Zpěvy domova uvedl v rozhlase na 150 národopisných pořadů. V letech 1953–1958 vyučoval na konzervatoři a na Akademii múzických umění.

Sbíral historické hudební nástroje a jejich repliky. Jeho sbírka byla využita např. ve filmu Staletá krása, který získal v roce 1957 ocenění na festivalech v Benátkách a ve Varšavě. Z jeho skladatelské činnosti je zvláště významná jeho tvorba pro děti. Pozůstalost skladatele je uložena ve Státním okresním archivu v Berouně. Obsahuje korespondenci, přednášky a poznámky k českému písňovému folklóru, sbírku lidových písní, přepisy lidových písní, vlastní skladby a sbírku not.