Marta Kubišová

Narodila se 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích. Její otec pracoval jako lékař - internista, matka byla nejdříve hlavně v domácnosti (později například prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v Praze). V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrad. Protože se po absolvování gymnázia nedostala kvůli svému rodinnému původu na vysokou školu, nastoupila Kubišová do zaměstnání v Poděbradských sklárnách (viz sklárny Bohemia).

Ke zpívání se dostala šťastnou náhodou, kdy ji při zpěvu u klavíru slyšel místní muzikant a objevil v ní talent. Na klavír se učila hrát jedenáct let, ale moc ji to nebavilo. Svou pěveckou kariéru začínala s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady. V roce 1961 se dostala až do finále soutěže „Hledáme nové zpěváky“. Později zpívala také s orchestrem pana Sedlatého v Nymburku při odpoledních čajích. V roce 1962 vyhrála konkurz do Stop divadla v Pardubicích, kde se seznámila s Bohuslavem Ondráčkem. V roce 1963 oba přešli do plzeňského Divadla Alfa (inscenace Ukradený měsíc od Ludvíka Aškenazyho, Černej sen a další).

V září 1964 se dostala díky Janu Schneiderovi do pražského divadla Rokoko, kde mělo na podzim premiéru pásmo Jana Schneidera Chan & Son. Začala se také objevovat i v televizi v pořadu Vysílá studio A. Její spolupráce s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou začala na podzim 1965, kdy připravovali představení Čekání na slávu. Nazpívala původně francouzskou píseň „Loudá se půlměsíc“, která se pak stala jejím prvním hitem.

V roce 1966 získala s Helenou Vondráčkovou stříbrnou Bratislavskou lyru za píseň „Oh, baby, baby“ od Bohuslava Ondráčka a Jana Schneidera. Zahrála si také ve filmu svého budoucího manžela Jana Němce, Mučedníci lásky. V roce 1966 vyhrála poprvé Zlatého slavíka. Přispěly k tomu i písně „Depeše“ od Karla Svobody či „Nepiš dál“ od Karla Gotta, Ladislava Štaidla a Rostislava Černého.

V roce 1967 získala za duet s Waldemarem Matuškou „Nech tu lásku spát“ bronzovou Bratislavskou lyru. V divadle Rokoko pak účinkovala s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou v pořadu Listy důvěrné a hře Leonarde, tys nám dal s Karlem Štědrým. Od roku 1967 pravidelně účinkovala v hudebním televizním seriálu Píseň pro Rudolfa III. V anketě Zlatý slavík 67 skončila třetí.

Golden Kids v roce 1969. Zleva Vondráčková, Neckář, Kubišová

Začátkem roku 1968 natočila s Janem Němcem svůj první televizní recitál Náhrdelník melancholie. Hned v lednu odjela do Cannes na soutěž MIDEM, kde zpívala samostatně písně „Tajuplnej hráč“ a „Lampa“ a pak i další na galavečeru společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Hrála v inscenaci Rokoka Filosofská historie, ze které pochází píseň „Máj“ na motivy stejnojmenné básně od Karla Hynka Máchy. V dubnu odjela s Vondráčkovou a Neckářem na pozvání Bruna Coquatrixe vystupovat do pařížské Olympie, kde se setkala i s Arethou Franklinovou. V červnu vyhrála Bratislavskou lyru za píseň „Cesta“ autorů Jindřicha Brabce a Petra Rady. Její píseň „Modlitba pro Martu“ (původně součást seriálu Píseň pro Rudolfa III.) se stala po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 symbolem národního odporu. Dne 1. listopadu téhož roku vzniklo trio Golden Kids (Marta Kubišová, Václav Neckář, Helena Vondráčková). Jejich producentem se stal Bohuslav Ondráček a každý z členů tria měl také vlastní fanklub. Tři písně Kubišové, „Cesta“, „Lampa“ a „Máj“, se staly podle kritiků, nejlepšími za rok 1968. Pěvecky se podílela na filmu Juraje Herze Kulhavý ďábel.

V lednu 1969 Golden Kids vystoupili opět na MIDEM v Cannes a v únoru Marta Kubišová získala svého druhého Zlatého slavíka (za rok 1968). V létě pak vyšla její debutové sólové album Songy a balady a na podzim album tria Golden Kids Micro-Magic-Circus. V červnu vystoupila na festivalu Bratislavská lyra v nesoutěžní části – galakoncertu. S Janem Němcem natočila svůj druhý televizní recitál Proudy lásku odnesou, který hudebně vycházel z desky Songy a balady. S písní „Atlantis“ Jindřicha Brabce a Jiřiny Fikejzové, získala v srpnu na festivalu ve Splitu bronz. Na podzim toho roku se vdala za režiséra Jana Němce. Natočila také titulní píseň „Sněžný muž“ k filmu Vražda Ing. Čerta.

Začátkem roku 1970 opět vyhrála Zlatého slavíka (za rok 1969), ale cenu už směla převzít pouze v ústraní redakce časopisu Mladý svět. Podle scénáře Jaroslava Dietla a pod taktovkou režiséra Jaromíra Vašty byl v koprodukci s německou televizí SWF dokončen film Revue pro následníka trůnu. Byl pro něj znovu natočen hit „Oh, baby, baby“ (spolu s Knutem Kiesewetterem a Gitte Haenning). Kubišová ve snímku zpívá například „Ring-o-ding“. Golden Kids 6. ledna vystoupili s novým programem Music Box No.2 před vyprodanou Lucernou. Poslední jejich vystoupení se potom konalo 27. ledna 1970 v Ostravě.

Od února 1970 měla Marta Kubišová zakázané vystupování, ale ve studiu Supraphonu ještě mohla natočit několik písní. Mezi poslední nahrávky patří „V století dvacátém devátém“, „Kde máš svůj dům“ a „Hare Krišna“. Poslední dvě zmíněné byly dokončeny 30. června 1970. Záminkou k jejímu zákazu se staly údajné pornografické snímky z jara 1969 (tři fotomontáže). Později sice žalobu u soudu na ředitele Supraphonu Hrabala, který měl za účelovou pomluvou stát, vyhrála, ale mezitím už měla vypovězené všechny smlouvy. I přes to získala v anketě Zlatý slavík 1970 mezi zpěvačkami nejvíc hlasů. Protože byla pro komunistický režim nepohodlnou osobou, musely být výsledky ankety zfalšovány, podle nichž se sloučením kategorií stal jediným vítězem režimu konformní[1][2] Karel Gott. Cenu tak obdržela dodatečně na koncertu v Lucerně během června 1990 z rukou Luboše Beniaka, šéfredaktora pořadatele soutěže Mladý svět.[3][4]

V dalších letech působila v občanských zaměstnáních, jeden čas lepila sáčky na hračky. Na obnovu své umělecké činnosti si musela počkat do roku 1989, kdy komunistický režim padl. Do té doby mohla zpívat pouze na undergroundových akcích pro pozvané účastníky. Ve druhé polovině 80. let se údajně měla stát zpěvačkou skupiny The Plastic People of the Universe, ale toto angažmá měla překazit Státní bezpečnost (StB).[5]

V roce 1971 v osmém měsíci těhotenství potratila a při operaci prožila klinickou smrt. Do roku 1974 žila jako nezaměstnaná na chalupě na Slapech. V roce 1975 se přestěhovala do obce Pohled, kde žila až do roku 1986. Po manželově emigraci do USA a následném rozvodu se vdala podruhé, za režiséra Jana Moravce. Podpisem Charty 77 se její stíhání a sledování StB ještě stupňovalo, v letech 1977 a 1978 působila i jako mluvčí Charty 77.[6] V roce 1978 nahrála několik lidových písní a „Modlitbu“ s Jaroslavem Hutkou, které byly vydány na albu ve Švédsku. Dne 1. června 1979 se jí narodila dcera Kateřina.

V osmdesátých letech pracovala jako referentka zásobování Výstavby sídlišť v Praze. Dne 10. prosince 1988 vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na režimem povolené demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, kde zazpívala československou hymnu. Dne 21. listopadu 1989, v době sametové revoluce, zpívala z balkonu budovy Melantrichu na Václavském náměstí „Modlitbu pro Martu“ a také československou hymnu. I v dalších dnech vystupovala na manifestacích na Václavském náměstí i na Letné.

Poté následovala reedice alba Songy a balady a už v roce 1990 studiové nahrávky a samostatná vystoupení, včetně koncertu „Marta v Lucerně“ (1. června), kde jí byl dodatečně předán Zlatý slavík za rok 1970. Hudební doprovod obstarala skupina Energit Luboše Andršta. Následovala řada koncertů s touto skupinou i zájezdy třeba do Japonska, Paříže a Berlína.

Po sametové revoluci se krátce angažovala i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedla do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Západočeský kraj) za Občanské fórum, ale již v červnu 1990 na mandát rezignovala a fakticky jej nevykonávala.[7]

Od roku 1991 spolumoderuje televizní Adventní koncerty a od roku 1992 v České televizi také pořad Chcete mě?. V roce 1994 se jako členka Golden Kids společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem vrátila ve společném vystoupení Comeback. Tento koncert si zopakovali ještě v roce 1995.

Dne 28. října 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 1995 vydal Adam Georgiev její biografickou knihu Chytat slunce.

V roce 1997 nazpívala titulní píseň do televizního seriálu Zdivočelá země.

Dne 7. března 1998 v Míčovně Pražského hradu jí byla udělena Čestná medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu.

Marta Kubišová (říjen 2009)

V říjnu 2002 převzala na Pražském hradě Svatováclavské vyznamenání. O tři roky později vyšla její druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl od Luboše Nečase.

Již několik let bylo její domovskou scénou pražské Divadlo Ungelt, kde pravidelně připravovala své recitály. Zde účinkovala také v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli od Andrewa Lloyda Webbera a její výkon byl oceněn cenou Thálie za rok 2002. Poslední recitál v Ungeltu se jmenoval S nebývalou ochotou… a premiéru měl v dubnu 2010. Poprvé byla na scéně i kapela (buď Petra Maláska nebo Karla Štolby).

V roce 2005 vyšlo novinkové album Vítej, lásko, které kompletně texty opatřil Jan Schneider. V roce 2008 Supraphon vydal její první DVD Příběh. V roce 2010 vyšlo díky Supraphonu také reprezentativní výběrové 3CD – Vyznání (Zlatá kolekce).

V roce 2012 převzala od francouzského velvyslance v Praze za „vynikající přispění k politické svobodě“ Řád čestné legie.[8] 12. 10. 2012 vyšel komplet 6CD s názvem Zlatá šedesátá.

Marta Kubišová a Milan Peroutka (Helppes – Superden 2019, Praha)

19. června 2013 měl na Letní scéně Divadla Ungelt premiéru komorní muzikál Touha jménem Einodis o osudech baronky Sidonie Nádherné, ve kterém účinkovaly v titulních úlohách Marta Kubišová a Aneta Langerová.

17. července 2014 měl v kinech premiéru celovečerní film režisérky Olgy Sommerové Magický hlas rebelky, který vypráví životní příběh legendy české populární hudby Marty Kubišové. Soundtrack z tohoto filmu vydal Supraphon.

7. října 2016 vydal Supraphon poslední studiové album s názvem Soul, které obsahuje výhradně zahraniční skladby – z části takové, které si Marta Kubišová chtěla zazpívat ještě během první kariéry, ale nedošlo na ně, doplněné o další písně, které zpěvačku v poslední době zaujaly. Produkce alba se ujal Petr Malásek, jediným pěveckým hostem alba je Matěj Ruppert.

V roce 2017 absolvovala turné „Marta naposledy“, kterým se chtěla rozloučit s pěveckou kariérou. Dne 1. listopadu 2017 odehrála v Kulturním domě Vltava v Českých Budějovicích svůj poslední oficiální koncert.[9]

V dalších letech se na pódiích objevovala výjimečně jako host. Zazpívala 30. září 2018 v pražském Obecním domě; šlo o vystoupení v rámci koncertu Příběh hudby – 100 let. S doprovodným orchestrem se jej zúčastnili i Dagmar Pecková, David Koller, Vojtěch Dyk, Aneta Langerová a Richard Müller.[10]

V roce 2019 hostovala Karlu Gottovi na jeho posledních dvou koncertech, 24. ledna v Košicích[11] a 9. března v Brně.[12]

Dne 16. listopadu 2019 zazpívala v pražské Lucerně na koncertu „Sametová 30“ společně s Honzou Křížkem a Vojtěchem Dykem.[13]

Písničku Andělé strážní nazpívala na konci roku 2021 společně s Václavem Neckářem, Marii Rottrovou a dalšími pro dobrou věc s neziskovou organizací Člověk v tísni.

Účinkující na koncertě za vězněného čínského právníka Kao Č'-šenga (zleva klavírista Štěpán Kos, violistka Jitka Hosprová, herec Jan Potměšil, Marta Kubišová, politička Kateřina Jacques)

27. ledna 2012 vystoupila Jitka Hosprová[14] společně s Martou Kubišovou a hercem Janem Potměšilem[15] na dobročinném koncertu[16] na podporu vězněného čínského advokáta Kao Č'-šenga a pronásledovaných praktikujících Fa-lun-kungu.[17] Koncert proběhl v hlavním sále Senátu PČR pod záštitou místopředsedkyně senátu Aleny Palečkové.[18]

V pražském kostele sv. Anny se 6. října 2014 konal koncert na podporu lidí nespravedlivě stíhaných čínským režimem, zejména následovníků Fa-lun-kungu a advokáta Kao Č'-šenga.[19] Na akci nazvané „Svědomí nelze koupit“ vystoupili bez nároku na honorář Marta Kubišová, violistka Jitka Hosprová, herec Jan Potměšil, herec a zpěvák Jan Budař, dámské vokální kvarteto Yellow Sisters, zpěvačka a herečka Olga Lounová a kapela Daniel and the Moravians. Vystoupení pořádalo občanské sdružení Lidská práva bez hranic.[20] Koncert proběhl pod záštitou Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Koncert podpořili Jaroslav Dušek a Monika Šimůnková.

• GEORGIEV, Adam; Marta Kubišová. Chytat slunce: kniha o Martě Kubišové. 1. vyd. Praha: Petrklíč, 1997. 206 s. ISBN 80-85243-98-9.
• Luboš Nečas, Marta Kubišová. Marta Kubišová: asi to tak sám Bůh chtěl…. 1. vyd. Praha: Ikar, 2005. 191 s. ISBN 80-249-0549-3.
• Luboš Nečas, Marta Kubišová. Marta Kubišová. Praha: XYZ, 2012. 250 s. ISBN 978-80-7388-719-3. Rozšířená verze knihy Asi to tak sám Bůh chtěl z roku 2008.

• Seznam písní Marty Kubišové

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marta Kubišová na Wikimedia Commons
• Osoba Marta Kubišová ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marta Kubišová
• Neoficiální stránky, kubisova.cz
• Marta Kubišová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Marta Kubišová na Kinoboxu.cz
• Marta Kubišová ve Filmové databázi
• Marta Kubišová ve Filmovém přehledu