Monoxyl

Ke zhotovení monoxylu byl poražen příhodně velký kmen, zbaven kůry a zaoblen až zašpičatěn na obou koncích. Poté byl pomocí teslice vydlabán vnitřní prostor, tak, aby zajistil dostatečný prostor pro posádku a náklad, ale aby přitom zůstaly dostatečně silné stěny. Ve starších dobách před zavedením kovových nástrojů se k vytvoření dutiny v kmeni používalo vypalování ohněm a dlabání pazourkem.

Pro plavbu na otevřeném moři mohl být monoxyl vybaven jedním nebo dvěma vahadly – podlouhlými kmínky, připevněnými pomocí dlouhých tyčí rovnoběžně s osou trupu.

Většina archeologických nálezů monoxylů pochází z povodní a teprve z let 1950-2010, protože ve starších dobách jim nebyla věnována dostatečná pozornost, nebo nebyly považovány za tak staré. Nálezy se zachovaly díky příhodným přírodním poměrům v korytech řek nebo zatopených pískovnách, dřevo bývá zčásti zkamenělé. Experimentální plavby na nově zhotovených monoxylech se rozšířily od počátku 21. století[1] Monoxyl navíc zřejmě nebyl nejrozšířenějším typem lodi používaným na našich řekách. Lze předpokládat že mnohem rozšířenější byla plavidla potažená kůží, jejichž technika výroby se dodnes zachovala například v Irsku (currach, coracle). Nebo možná plaňkové lodě, tedy lodě z planěk svázaných provazem (viz. Dover Bronze Age Boat). Plavidla potažená kůží jsou dnes stále rozšířena v "zemích třetího světa". Pro svou jednoduchost a nízkou váhu jsou mnohem praktičtější než těžké dřevěné dlabané lodě. Přeprava těžké dřevěné lodi zpět proti proudu by byla jistě velmi namáhavá, také její ponor je výrazně větší. Provoz dlabaných lodí lze tedy předpokládat spíše na mírných úsecích vodních toků nebo na větších vodních plochách,

Monoxyly se dochovaly především z území Německa, Francie, Velké Británie, ale i Švýcarska, Polska, Česka, Slovenska nebo Bulharska. Jejich počet dosáhl k roku 2018 kolem 50 exemplářů. Za nejdelší bývá považován monoxyl z Brigg v Lincolnshiru, který měří 14,8 metru.

• Dva monoxyly, delší pochází z území Kysuce a má délku 8 metrů[2], kratší byl vyloven z řeky Labe u Kolína, je pravděpodobně nejstarší v Čechách, oba ve sbírce Národního muzea v Praze, depozitář Terezín, v letech 2010-2012 byly konzervovány restaurátorem Ditrychem.
• Monoxyl z 11.-12. století, kanoe nalezená při regulaci břehu Labe u Smiřic rokue 1952, vystavena v muzeu v Josefově. Po vyschnutí byla nakonzervována a na koncích stažena dvěma šrouby.
• Monoxyl vylovený z Labe u Labětína (okres Přelouč), nález pochází z roku 1957 [3]
• První monoxyl z řeky Jizery u Skorkova, byl publikován roku 1969[4]
• Monoxyl keltské kupecké lodi, starou 3000 let, jeřábem vyzvedl ze zatopené pískovny při řece Moravě u Mohelnice v roce 1999 ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci Jaroslav Peška[5].Loď byla zakotvena mezi kůly, pomocí úvazů a trčela z vody dnem vzhůru. Dřevo stromu (dubu) rostlo 200 let, má unikátní rozměry: délka 10,5 metru, šířka 1,05 metru a výška 0,6 metru. Síla dřeva je 4 až 18 centimetrů, váha 2 tuny. Zkušební vrt prokázal, že dřevo je uvnitř zkamenělé.[6]. Vysychání dřeva a konzervování trvalo několik let a bylo ukončeno roku 2007.
• Druhý monoxyl z řeky Jizery, byl nalezen po povodních v roce 2002 v řečišti Jizery u Skorkova, je vystaven v muzeu v Čelákovicích. Byl vyroben z kmene jedle bělokoré. Jeho přesné datování ještě není stanoveno. Zachoval se v délce 670 cm, byl již konzervován[7].