Milan Paumer

Milan Paumer (7. dubna 1931 Kolín – 22. července 2010 Praha) byl člen antikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů, s níž v roce 1953 utekl z Československa přes Východní Německo do Západního Berlína, aby v USA vstoupili do armády a připravili se na výsadek zpět do Československa. Během útěku z Československa zabili členové skupiny v sebeobraně sedm policistů a pokladníka. Z původně pětičlenné skupiny se do Západního Berlína dostali jen bratři Mašínovi a Milan Paumer, další dva členové skupiny Václav Švéda a Zbyněk Janata byli během útěku v NDR zraněni, zadrženi a předáni do Československé republiky, kde byli později brutálně mučeni a posléze popraveni. Působení skupiny je některými historiky i částí české veřejnosti považováno za kontroverzní [1], a i proto premiér Mirek Topolánek udělil v roce 2008 Milanu Paumerovi čestnou Plaketu předsedy vlády České republiky.

Milan Paumer
Milan Paumer
Narození7. dubna 1931
Kolín, Československo Československo
Úmrtí22. července 2010
Praha, Česko Česko
Národnostčeská
Občanství americké
VzděláníStřední odborná škola strojírenská Kolín
Povolánívoják, dělník, taxikář
OceněníČestná plaketa předsedy vlády
Politická stranaKonzervativní strana
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Dětství a vzdělání

Narodil se v Kolíně, ale dětství strávil v Poděbradech kde se poprvé seznámil se syny generála Josefa Mašína, Ctiradem a Josefem. Po válce se vyučil strojním zámečníkem, pak studoval strojní průmyslovku v Kolíně. V roce 1952 nastoupil vojenskou službu a byl zařazen na Vojenskou akademii v Martině.

Po únoru 1948

Po únoru 1948 se s nimi účastnil organizace i provádění záškodnických akcí namířených proti komunistickému režimu. Nejprve šlo o drobné sabotáže jako zapalování stohů a rozbíjení Stalinových portrétů. K rozhodnému obratu došlo po květnu 1949, kdy režim začal popravovat z politických důvodů i studenty právnické fakulty, kteří jako Milan Paumer a rodina Mašínů sdíleli antifašistické a tedy i antitotalitní myšlení a šířili Masarykovy ideály (Boris Kovaříček, Josef Hruška a Karel Bacílek ml. nar.25.3. 1920, popraveni na Pankráci v časných ranních hodinách 24.5. 1949, Veleslav Wahl zatčen 12.9.1949, popraven 16.6. 1950). V roce 1951 skupina, ve snaze získat zbraně, přepadla služebny SNB v Chlumci nad Cidlinou a Čelákovicích, při čemž byli zavražděni dva příslušníci SNB, z toho jeden bezcitným způsobem - svázanému a omámenému mu Ctirad Mašín poté, co zjistil, že byl příslušníkem poznán, podřízl hrdlo skautským nožem. O rok později byl při přepadení vozu vezoucího výplaty do Kovolisu Hedvikov zabit účetní podniku Kovolis Josef Rošický. Této akce se však on sám osobně nezúčastnil.[2]

Útěk na Západ

Začátkem října 1953 se skupina rozhodla odejít na Západ. V té době vykonával základní vojenskou službu ve slovenském Martině, ale byl kontaktován a v Poděbradech se k pětičlenně skupině přidal.

Po dramatickém, 29 dnů trvajícím útěku přes Východní Německo se jemu a bratrům Mašínům podařilo dostat do amerického sektoru Berlína. Dva členové skupiny, Zbyněk Janata a Václav Švéda, byli po těžkém zranění dopadeni, poté vydáni do Československa a popraveni. Milan Paumer byl při útěku postřelen do břicha.

V emigraci

Po příchodu do USA vstoupil do americké armády; v rámci služby byl vyslán do Koreje. Po vypršení pětiletého závazku se usadil na Floridě, kde pracoval jako údržbář, dělník v leteckých opravnách a taxikář. Do důchodu odešel v roce 1998 jako majitel taxislužby.

Návrat do Česka
Čestná stráž
Z pohřbu

V roce 2001 se vrátil do ČR, kde se aktivně účastnil politického dění. Od roku 2004 byl členem Konzervativní strany [3], za kterou v roce 2004 kandidoval na poslance do Evropského parlamentu [4]. V krajských volbách v roce 2008 neúspěšně kandidoval ve Středočeském kraji na kandidátní listině Konzervativní koalice.[5]

Byl čestným členem Konfederace politických vězňů České republiky, skautského oddílu – 53. středisko bratří Mašínů a také patronem občanského sdružení Mladá pravice.

Zemřel náhle 22. července 2010 v Praze.[6] Jeho pohřbu v poděbradském divadle se zúčastnila řada převážně pravicových politiků, včetně premiéra Nečase, který Paumerovu odbojovou (antikomunistickou) činnost verbálně ocenil.[7]

Citát
„ My jsme nechtěli střílet. Ale dostali jsme se do situací, kdy jsme střílet museli. Buď my, nebo oni. Třídní boj vyhlásil režim. Ne my. Oni zabíjeli a popravovali. Měli jsme jít proti nim s holýma rukama?[8] “

Vyznamenání a kritika

Dne 4. března 2008 mu Mirek Topolánek udělil čestnou plaketu předsedy vlády České republiky.[9]

Mezi časté argumenty odpůrců patří zejména diskutabilní morální ospravedlněnost činů skupiny, ke které Paumer patřil, a zda jejich činy namísto zvýšení veřejného odporu k režimu naopak nenapomáhaly k jeho propagaci a nutnosti "tvrdé ruky". Z činů "třetího odboje" se totiž dala velice jednoduše utvořit živná půda pro komunistickou propagandu.[1]

Epizoda Strach z kontroverzního seriálu Třicet případů majora Zemana je volně inspirována přepadením služebny SNB v Čelákovicích, na němž se Paumer podílel. Při tomto přepadení Ctirad Mašín podřezal omámeného strážmistra Jaroslava Honzátka.[10]

Odkazy

Související články

Reference
  1. Zemřel mašínovec Milan Paumer
  2. Akce za osvobození Ctirada Mašína Totalita.cz
  3. Osobnosti Konzervativní strany
  4. Jmenné seznamy
  5. Kandidáti Konzervativní koalice ve Středočeském kraji ve volbách do zastupitelstev krajů 2008 na volby.cz
  6. GAZDÍK, Jan; NAVARA, Luděk. Zemřel Milan Paumer. S Mašíny se prostřílel do Berlína. iDnes.cz [online]. 2010-07-22 [cit. 2010-07-22]. Dostupné online.
  7. Projev Petra Nečase na pohřbu Milana Paumera. zpravy.ods.cz [online]. [cit. 2010-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-07.
  8. Totalita.cz akce na získání zbraní
  9. Premiér ocenil dalšího člena odbojové skupiny bratří Mašínů, na řadě je nyní celospolečenská diskuze o minulosti, 4. 3. 2008, tisková zpráva vlády ČR
  10. Odbojová skupina bratří Mašínových akce na získání zbraní - stanice SNB Čelákovice (28.9.1951) na Totalita.cz

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.