Mistrovství světa v atletice 2011

O pořádání 13. mistrovství světa v lehké atletice byl rekordní zájem. Dne 4. dubna 2006 IAAF oznámil, že devět zemí (Maroko - Casablanca, Jižní Korea - Tegu, Spojené arabské emiráty, Španělsko - Barcelona nebo Valencia, Rusko - Moskva, Austrálie - Brisbane, Švédsko - Göteborg, Chorvatsko - Split a Spojené státy - Chicago, New York nebo San Francisco) projevilo zájem o pořádání mistrovství světa. 1. prosince 2006 potvrdily závazný zájem Brisbane, Tegu, Moskva a Göteborg.[2] Göteborg ale za nedlouho odstoupil z důvodu nedostatečné finanční podpory od švédské vlády. Na zasedání rady IAAF 27. března 2007 v Mombase bylo oznámeno, že vítězným kandidátem je Tegu.[3]

Světového šampionátu se nezúčastnila také řada medailistů z předchozího MS v Berlíně 2009 a atleti, kteří z důvodu nemoci, pozitivního dopingového nálezu či dlouhodobého zranění nemohli do Tegu odcestovat.

Ochuzena byla mužská stovka, kde nestartovali kvůli zranění Američan Tyson Gay a Jamajčan Asafa Powell (držitel nejrychlejšího výkonu roku na 100 m časem 9,78 s.).[4] Jeho krajan Steve Mullings měl naopak podruhé v kariéře pozitivní dopingový nález.[5] Trest hrozí také Američanovi Mikeu Rodgersovi, který měl rovněž v těle zakázaný stimulant a nominace se dobrovolně vzdal.[6]

V desetiboji se nepředstavil olympijský vítěz Bryan Clay (zranění kolene) a chyběl rovněž halový mistr Evropy v sedmiboji z roku 2011 Bělorus Andrej Kravčenko.[6][7]

Kvůli zranění nohy nemohl v soutěži výškařů obhajovat titul Rus Jaroslav Rybakov a chyběl i jeho krajan Andrej Silnov, který na ruském šampionátu skončil na 4. místě.[8] K nominaci mu nepomohlo ani vítězství na Diamantové lize v Londýně, kde 6. srpna překonal 236 cm.[9] Neopakovala se tak stejná situace jako v roce 2008, kdy byl Silnov dodatečně nominován na úkor Andreje Těrešina na letní olympijské hry. Mezi ženami nestartovala halová mistryně Evropy a bronzová medailistka z MS 2009 a ME 2010 Němka Ariane Friedrichová (natrhlá Achilova šlacha) a také Američanka Chaunté Loweová, která se podruhé stala matkou a na americkém šampionátu se na MS nekvalifikovala.[6][10]

Medaili nevybojovala ani americká překážkářka Lolo Jonesová, dvojnásobná halová mistryně světa v běhu na 60 m překážek, které zranění znemožnilo absolvovat americkou kvalifikaci.[6] Na startu se neobjevily také medailistky z halového ME 2011, bronzová Christina Vukičevičová z Norska a zlatá Carolin Nytraová z Německa, které v roce 2010 patřil nejrychlejší čas mezi Evropankami (12,57 s).[11][12]

Kvůli zranění pravého kotníku, které si přivodil na evropském šampionátu do 23 let v Ostravě, chyběl halový světový rekordman v trojskoku Teddy Tamgho.[13] Titul v běhu na 800 metrů neobhájil také Jihoafričan Mbulaeni Mulaudzi, kterého o šampionát připravilo zranění zadního stehenního svalu a zad.[14] Mistryně světa v hodu oštěpem z roku 2009 Němka Steffi Neriusová naopak ukončila atletickou kariéru, španělské stýplařce (3000 m přek.) Martě Domínguezové se narodil potomek a pro zranění odřekla účast také vítězka maratonu, Číňanka Paj Süe.[6]

Světového šampionátu se zúčastnilo 21 českých atletů (8 mužů a 13 žen).[15] V nominaci chyběl mj. překážkář Petr Svoboda, který kvůli zranění předčasně ukončil sezónu.[16] Největšího úspěchu mimo medaile dosáhl výškař Jaroslav Bába, který obsadil 4. místo a také oštěpař Vítězslav Veselý.[17] První medaili (stříbrnou) přidala dne 2. září oštěpařka Barbora Špotáková, která výkonem 71,58 metru zaostala pouze za Rusku Abakumovovou, ale ta musela medaili v roce 2018 vrátit kvůli pozitivnímu testu na doping. [18]

(v závorkách uvedeny počty vyslaných sportovců)