Belize

Altun Ha - jedna z mnoha významných památek mayské kultury

Ve 3. až 9. století bylo území součástí mayské říše a vzkvétala zde mayská kultura. O mezidobí až do roku 1520, kdy Španělé tuto oblast prohlásili za součást Guatemaly, není příliš mnoho informací. V 17. století se v zemi usadili britští dřevorubci, kteří zde začali těžit dřevo pro stavbu lodí Královského námořnictva, a území pak postupně ovládli Britové, kteří ho v roce 1862 přejmenovali na Britský Honduras s hlavním městem Belize City.

V roce 1964 získala kolonie vnitřní autonomii, v roce 1973 byla přejmenována na Belize a konečně 21. září 1981 získala nezávislost. Avšak v zemi zůstaly britské ozbrojené síly, aby Belize chránily před útoky ze strany Guatemaly, která nový stát uznala až v roce 1991 a formálně považovala Belize za své území. Belize je dnes členským státem Commonwealthu. Britského panovníka v Belize zastupuje generální guvernér. Od získání nezávislosti zastávali tuto funkci pouze dva lidé. Od 21. září 1981 do 17. listopadu 1993 to byla Elmira Minita Gordonová, po ní nastoupil Sir Colville Norbert Young, který je současným generálním guvernérem. Belize je zapojeno do několika regionálních integračních organizací např. karibského CARICOMU a středoamerického SICA a je členským státem dalších mezistátních amerických organizací (např. Sdružení karibských států, Latinskoamerický hospodářský systém, Společenství latinskoamerických a karibských států, Petrocaribe).

Velká modrá díra

Většinu území státu pokrývá pobřežní nížina, pouze na jihovýchodě se zvedají Maya Mountains, které přesahují 1000 m n. m. Východní pobřeží Honduraského zálivu je lemováno skupinou 130 písečných ostrůvků a korálových útesů, známých pod společným názvem Belizský bariérový útes (součást Mezoamerického korálového útesu, největšího korálového útesu na západní polokouli), která je zapsána do světového dědictví UNESCO v ohrožení. Největšími řekami jsou Belize a na hranicích s Mexikem Hondo.

Dřevařský průmysl způsobil vykácení obrovských ploch tropického lesa, ale v současné době byly v Belize vyhlášeny národní parky a další chráněná území a přijaty projekty na ochranu přírody. V současnosti je 18,53 % rozlohy státu (počítá se jak pevnina, tak vodní plocha výsostných vod) pod určitým stupněm ochrany.[2] V roce 2010 pokrývaly lesy 62% rozlohy státu.[3]

Klimatické podmínky jsou v různých částech státu rozdílné, ovlivňované severovýchodními pasáty. V Köppenově klasifikaci podnebí jsou zařazeny do třech rozdílných kategorií: podnebí tropického dešťového pralesa (Af), tropické monzunové podnebí (Am), savanové podnebí se suchými zimami (Aw).[4] Sever země je sušší, zatímco na jihu srážkový úhrn dosahuje až 4000 mm. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 23 °C až 28 °C.

Belize je rozvojový stát, kde příjem státu závisí na zemědělství, turismu a těžbě přírodních surovin. Podle Světové banky hrubý domácí produkt přepočtený na 1 obyvatele a jeho paritu kupní síly dosáhl v roce 2018 hodnoty 8 648 mezinárodních dolarů.[1] Na plantážích se pěstuje cukrová třtina, malé farmy produkují pomeranče, grepy, fazole, banány, kukuřici a kokosové ořechy. Význam má i chov dobytka a rybolov (ryby, krevety, humři). Nejvýznamnější exportní surovinou je třtinový cukr, následovaný banány a jiným tropickým ovocem a džusy z nich, dále mořské plody.[5]

Turisticky přitažlivé jsou ostrovy a korálové útesy při pobřeží. Příjmy z turismu v roce 2009 představovaly téměř 19 % celkového státního HDP.[6]

Mennonité v Belize

Belize je nejméně lidnatou zemí Střední Ameriky. Obyvatelé jsou potomci afrických otroků, Mayů, evropských osadníků nebo míšenců těchto skupin. Většinou žijí v pobřežních oblastech. Úředním jazykem je angličtina, téměř polovina populace ovšem mluví španělsky, používá se i belizská kreolština a původní jazyky (garífuna, mayské jazyky). V roce 2010 mesticové tvořili 50 % obyvatelstva státu, Kriolové 21 %, Mayové 10 %, indiáni kmene Garífuna 6,4 % a mennonité německého původu okolo 4 %.[7]

Belize se dělí na 6 distriktů. Tyto distrikty jsou ještě rozděleny na 31 okresů.