Kambodža

Král Norodom je považován za zachránce samotné existence Kambodži

Útoky ovšem nepřestaly, a tak Kambodža (její král Norodom) požádala o francouzskou ochranu, pod kterou se dostala roku 1863. O několik let později, v roce 1887, se stala součástí Francouzské Indočíny.

Během druhé světové války se Kambodže povedlo částečně se z francouzského vlivu vymanit. Po porážce Francie v roce 1940 došlo roku 1941 také k japonské okupaci kambodžského území. V tomtéž roce nastoupil na trůn král Norodom Sihanuk, pro Kambodžu jedna z nejdůležitějších osobností druhé poloviny století. Francouzi se koncem války dostali v Indočíně i v Kambodži zpátky k moci.

V roce 1946 Kambodža získala svou první ústavu, která je velmi podobná ústavě Čtvrté francouzské republiky. Jejím autorem byl princ Sisowath. V jejím důsledku dostalo Národní shromáždění větší pravomoci než král. Francouzi s ústavou souhlasili, jelikož Národnímu shromáždění nedávala některé pravomoci (například finanční nezávislost nebo samostatnou zahraniční politiku).

Norodom Sihanuk a Mao Ce-tung v roce 1956

Plnou nezávislost získala Kambodža od Francouzů až roku 1953 pod podmínkou, že zde proběhnou demokratické volby. Absolutním vítězem se v nich stala strana prince Sihanuka. Ta získala všechna křesla. Podle ústavy se však panovník nesměl aktivně účastnit politiky. Proto se Sihanuk vzdal panovnického titulu ve prospěch svého otce, aby se sám mohl angažovat. Toto vzdávání se trůnu ve prospěch otce či matky Norodom Sihanuk opakoval několikrát během své kariéry. Proto byl občas králem (kdy kraloval, ale nevládl) a občas princem (kdy se naopak účastnil aktivně na vládnoucí politice země).

Následujících sedmnáct let se obvykle nazývá jako Sihanukova éra, jež se s výjimkou posledních několika let vyznačovala politickou stabilitou a jistým ekonomickým pokrokem. V zahraniční politice usiloval princ Sihanuk o zdánlivě neutrální politiku, zaměřenou na získání zahraniční pomoci a udržení kambodžské nezávislosti vůči svým proamerickým sousedům Thajsku a jižnímu Vietnamu. Tato politika ho však zavedla do spojenectví s komunistickou Čínou a k silnější vazbě na státy sovětského bloku.

Na domácí scéně pak kladl Sihanuk důraz na velkolepou minulost Kambodže, její významné postavení v rozvojovém světě a na svou vlastní nepostradatelnost. Sám svou politickou směsici nazýval „buddhistický socialismus“.

Na konci 60. let se v zemi začali velmi výrazně projevovat tzv. Rudí Khmerové, v čele s Pol Potem.

Vlajka Khmerské republiky vedené Lon Nolem

V roce 1970 se do čela země dostala proamerická vláda vedená generálem Lon Nolem, který měl s králem značně problematické vztahy. Když počátkem ledna 1970 král Sihanuk odletěl do Francie na léčení, došlo postupně k dalšímu vyhrocení vztahů, které rychle směřovalo k převratu.

Dne 11. března 1970 (mj. v době plánované Sihanukovy cesty z Francie do ČSSR) byly nejdříve davem zdemolovány obě vietnamské ambasády v zemi v reakci na rozsáhlou přítomnost a vojenské operace minimálně 40 000 vietnamských jednotek Vietminhu a prokomunistického partyzánského Vietcongu v Kambodži. Dne 17. března 1970 obě komory parlamentu a vláda přijaly rozhodnutí o zbavení Norodoma Sihanuka funkce hlavy státu. Dne 9. září 1970 pak generál Lon Nol vyhlásil v Kambodži republiku s názvem „Khmerská republika“, kde převzal funkci hlavy státu. Výkonným premiérem se stal ambiciozní Sirik Matak podporovaný USA. Po rozpuštění parlamentu 10. března 1972 proběhly v zemi 4. června 1972 volby.

V průběhu války ve Vietnamu do Kambodže vstoupila severovietnamská komunistická vojska, která spolu s Vietcongem zemi používala jako své zázemí pro boje proti Jižnímu Vietnamu. Vietnamci postupně vstoupili i do ozbrojeného konfliktu s kambodžskou armádou, měli pevně pod kontrolou území na severu a jihu země a řadu měsíců drželi v obklíčení i samotný Phnom Penh. Obsazená území se prakticky vylidnila poté, co obyvatelstvo uprchlo do Pnom Penhu a dalších velkých měst, která byla většinou pod kontrolou vlády.

V zemi současně probíhal konflikt s početně menšími jednotkami ultrakomunistických Rudých Khmerů.

Vládní vojsko bylo podporováno ze strany USA. Současně však byly části Kambodže bombardovány letectvem USA v rámci válečného konfliktu ve Vietnamu s cílem narušit zásobování jak vietnamských jednotek tak i Rudých Khmerů. Zhoršující se situace v zemi měla za výsledek i opakovaný vstup jihovietnamských jednotek do země na podporu vlády v Phnompenhu. Na Kambodžu, přestože jí nikdy nebyla vyhlášena ze strany USA válka, bylo svrženo o 50 % více amerických bomb, než během druhé světové války na Japonsko.

V roce 1970 provedla vojska USA a Jižního Vietnamu rozsáhlou invazi do Kambodže s cílem zničit a rozvrátit všechny komunistické jednotky v Kambodži. Operace je dodnes považována za jednu z nejúspěšnějších.

V roce 1975 již vláda stále nemocnějšího Lon Nola, která se mezitím zbavila neoblíbeného Sirika Mataka, neměla pod kontrolou o mnoho více než hlavní město, do kterého uprchla řada obyvatel vyhladovělé země. Zbytek země byl pod kontrolou Rudých Khmerů.

Levicový král Sihanuk žil po převratu v exilu v Číně, odkud podporoval Rudé Khmery. Sliboval si od nich, že se s Lon Nolem vypořádají.

Vlajka Demokratické Kampučii

Oběti Rudých Khmerů

Ozbrojený boj Rudých Khmerů postupně získal podporu značné části obyvatelstva. Díky ní se Rudí Khmerové dostali do čela země, když v dubnu 1975 obsadili hlavní město Phnompenh. Tehdy ze dne na den změnili tvář a z osvoboditelů se stali vrazi. Jedním z jejich prvních rozhodnutí byla poprava většiny vládních činitelů a významných osobností na místním stadionu včetně Sirik Mataka, v té době již zbaveného funkcí. Lon Nolovi se podařilo uprchnout do USA. Několikaletá krutovláda Rudých Khmerů vrátila zemi o několik století zpátky a připravila o život miliony lidí. Stát byl přejmenován na Demokratická Kampučia.

Obyvatelstvo země bylo vystěhováno do vesnických gulagů, kde realizovali utopickou ideu agrárního komunismu. Rudí Khmerové uzavřeli státní hranice, zrušili peníze. Zavedli všeobecnou pracovní povinnost 12 až 16 hodin každý den. Sebemenší prohřešek se trestal smrtí. Ze škol vznikala vězení (např. S-21 Tuol Sleng v Phnom Penhu – dnes muzeum), kde docházelo ke krutému mučení vězňů, jež byli popravováni a pohřbíváni do hromadných hrobů na tzv. „vražedných polích“.

Rudí Khmerové systematicky likvidovali inteligenci. Lékaři byli popravováni a na jejich místa byli jmenováni nevzdělaní rolníci. Trest smrti byl vykonáván i za nošení brýlí (tzv. buržoazní intelektualismus). Postupně byly rušeny rodiny, lidé byli nuceni žít ve skupinách, společně pracovat, společně se stravovat a společně se po práci politicky školit. Byla zrušena veřejná doprava, veškerá města (včetně dříve milionového Phnom Penhu) vylidněna, zrušen přístup k informacím. Pol Pot utajoval i vládu vlastní země. Oficiálně byl hlavou státu Norodom Sihanuk, který však byl vězněn ve svém paláci. Přesto šlo o první komunistické království v dějinách. Až v roce 1977 připustil Pol Pot existenci tajnůstkářské vládnoucí skupiny zvané Angkar. Obyvatelé tak neznali představitele své země, nevěděli, co se děje za hranicemi.

Rudí Khmerové na konci své vlády zaútočili i na Vietnam. Ten však útoky odvrátil a vietnamská vojska pronikla do Kambodže.

Choeung Ek

V roce 1979 Kambodžu od Rudých Khmerů osvobodila vietnamská invaze. Krutovládě učinili Vietnamci přítrž a pak měli zemi dlouhých deset let pod kontrolou. Rudí Khmerové se však uchýlili k partyzánskému způsobu boje, své základny měli na thajsko-kambodžském pomezí. Vzhledem k tomu, že byli podporovaní Čínou a od počátku 80. let i USA, operovali na kambodžském území prakticky až do roku 1993.[2][3] Po rozpadu Sovětského bloku v roce 1989, ztrácí Sovětský svaz svůj vliv, což v důsledku pro Kambodžu a Vietnam znamená, že podpora, která odtamtud přicházela, byla minimalizována. Vietnam si již nemohl dovolit tuto okupaci a stáhl vojsko. Ještě předtím ale provedl v Kambodži několik reforem: legalizace soukromého majetku, změna vlajky a opětovné stanovení buddhismu státním náboženstvím. Rychlé otevření ale způsobí ekonomické ztráty (dřevo, drahokamy putují do Thajska a Vietnamu).

V roce 1991 dochází v Paříži k sepsání dohody o konání demokratických voleb v Kambodži. OSN tyto volby roku 1993 zasponzorovala a dohlédla na jejich průběh. Do Kambodže byl vyslán kontingent vojsk OSN UNTAC. Během pobytu vojsk došlo k nebývalému rozmachu prostituce.[4] Kambodžané volili proti ozbrojené vládě, která byla u moci. Nejvíce křesel získala Roajalistická strana vedená princem Norodomem Ranariddhem. Zemi začal hrozit ozbrojený konflikt s představiteli Lidové revoluční strany Kambodže (dnes známá jako Kambodžská lidová strana včele s premiérem Hun Senem), která měla do té doby moc. Výsledek voleb nebyl respektován a v zemi byla nastolena vláda dvou ministerských předsedů současně. Roajalisté i původní ozbrojená vláda vládli ruku v ruce. Druhým ministerským předsedou (second prime minister) se stal bývalý vysoký kádr Rudých Khmerů, Hun Sen, který nakonec prvního ministerského předsedu (first prime minister) prince Norodoma Ranariddha z vlády odstranil a upevnil svou pozici. U vlády je dodnes, již jako jediný ministerský předseda.

Současný král Norodom Sihamoni vystudoval tanec v ČSSR

Smrtí Pol Pota v roce 1998 přestalo hnutí Rudých Khmerů existovat, ještě dříve však král Norodom Sihanuk zamítl návrhy amnestie představitelům vedení hnutí. Všichni členové Rudých Khmerů se snaží dnes integrovat do demokratické společnosti. Zemi však vládne premiér Hun Sen, jeden z bývalých vysokých představitelů Rudých Khmerů.

Pro poslední představitele dnes už neexistujícího hnutí Rudých Khmerů byl prosazován mezinárodní soud, který se však neuskutečnil. Zabránili mu především právě ti bývalí vysoce postavení Rudí Khmerové, kteří jsou i dnes ve státních funkcích.

Král Norodom Sihanuk, který v průběhu více než šesti desetiletí povětšinou stál v čele země ať už jako král, předseda vlády či prezident (krátce byl formální hlavou státu i za Rudých Khmerů a Kambodža tak vlastně byla první komunistickou monarchií na světě) v roce 2004 pro chatrné zdraví abdikoval a 15. října 2012 ve věku 89 let zemřel v Číně, kde se léčil.

Novým panovníkem byl 14. října 2004 vybrán (v Kambodži není trůn automaticky dědičný) Sihanukův mladší syn Norodom Sihamoni, který mimo jiné hovoří plynně česky, neboť dlouhá léta studoval v Praze a žil třináct let v Československu.

Stát se dodnes dostává z problémů, kriminalita je běžnou součástí každodenního života.[5]

Mapa Kambodže

Kambodža se dělí na 20 provincií (khmersky ខេត្ត, khejtt) a 4 města (khmersky ក្រុង, krung). Dvacátým pátým dílem je jezero Tonlésap (ទន្លេសាប, Tonlésáb) o rozloze 3000 km², které podle některých pramenů není rozděleno mezi provincie.

• ប៉ៃលិន / Bajlien / Pailin
• បន្ទាយមានជ័យ / Bantiăj Miăn Čoj / Banteay Mean Chey
• បាត់ដំបង / Bát Dambang / Battambang
• កែប / Kaeb / Kep
• កំពង់ចាម / Kampong Čám / Kampong Cham
• កំពង់ឆ្នាំង / Kampong Čhniămng / Kampong Chhnang
• កំពង់ស្ពឺ / Kampong Spý / Kampong Spoe
• កំពង់ធំ / Kampong Thom / Kampong Thom
• កំពត / Kampot / Kampot
• កណ្តាល / Kantál / Kandal
• កោះកុង / Kaoh Kong / Kaoh Kong
• ក្រចេះ / Kročejh / Kratié
• មណ្ឌលគីរី / Mondol Kírí / Mondol Kiri
• ឧត្ដរមានជ័យ / Otdar Miăn Čoj / Otdar Mean Cheay
• ភ្ន៓ពេញ / Phnom Péň / Phnom Penh
• ពោធិ៍សាត់ / Póthiesát / Pothisat
• ក្រុងព្រះសីហនុ / Proh Săihanu / Sihanukville
• ព្រះវិហារ / Proh Wiehár / Preah Vihear
• ព្រៃវែង / Pryj Wéng / Prey Veng
• រតនគីរី / Rotan Kírí / Rotanah Kiri
• សៀមរាប / Siăm Riăb / Siem Reap
• ស្ទឹងត្រែង / Styng Tréng / Steung Treng
• ស្វាយរៀង / Swiăj Riăng / Svay Rieng
• តាកែវ / Tákaew / Takéo
• ទន្លេសាប / Tonlésáb / Tonlé Sap

• Čamové – potomci čamských uprchlíků, kteří utekli po pádu říše Čampa do Kambodže
• Číňané – potomci čínských osadníků
• Khmerové
  • Khmer Kandal – "Centrální Khmerové" etničtí Khmerové původně pocházející z Kambodži
  • Khmer Krom – etničtí Khmerové nacházející se v jihovýchodní Kambodži a v jižním Vietnamu
  • Khmer Surin – etničtí Khmerové nacházející se v severovýchodní Kambodži a provinciích Surin, Buriram a Sisaket v Thajsku
• Khmer Loeu – souhrnný název používaný pro všechny horské kmeny v Kambodži. Celkem je jich asi 100,000
  • Mon-khmerské jazyky
    • Kachok
    • Krung – existují tři různé dialekty Krungu. Všechny si jsou navzájem srozumitelné.
      • Krung
      • Brao
      • Kavet
    • Kuy – malá skupina lidí nacházející se většinou na Kambodžské vysočině.
    • Phnong
    • Tampuan – etnická skupina na severovýchodě provincie Ratanakiri
    • Stieng – často se pletou s etnickými Degary (Montagnard)
  • Austronéské jazyky
    • Jarai – většinou se vyskytují ve Vietnamu, ale přesahují do kambodžského Ratanakiri
    • Rhade – většina Rhadů se nachází na území Vietnamu. Mají úzké kulturní vazby s Jarai a dalšími kmeny.
• Laové
• Vietnamci – žijí především v hlavním městě a jižní Kambodži u vietnamských hranic

Největšími městy v zemi jsou:

• Phnompenh – hlavní město (1,3 milionu obyvatel)
• Sihanukville (Preah Seihanouk, dříve Kompong Som) – námořní přístav (209 tisíc ob.)
• Battambang – (176 tisíc ob.)
• Siem Reap (148 tisíc ob.)

(počet obyvatel je odhad k roku 2005)

Angkor Vat

Tváře Bodhisattvy Avalókitéšvary v Bayonu

Symbolem země jsou pozůstatky chrámu Angkor Vat z 12. století, zobrazené i na kambodžské vlajce. Angkor byl ve středověku hlavním městem mocné Khmerské říše, roku 1431 jej dobyli Siamci. V roce 1860 byl objeven francouzskými kolonizátory. Za vlády Rudých Khmerů byl velmi poškozen. Za mezinárodní pomoci je soustavně opravován archeologickými a restaurátorskými týmy. Dnes je nejnavštěvovanější památkou Kambodži. Leží poblíž města Siem Reap, které má mezinárodní letiště, na kterém každý den přistávají desítky letadel s turisty. Většina turistů míří jen tam. Siem Reap je turistické město s životem zcela odlišným od ostatní Kambodže. Většina turistů pravou tvář Kambodže nikdy nepozná. Nemalé vstupné do komplexu chrámů vybírá soukromá firma spojená s premiérem Hun Senem. Na udržování a restaurování památek se tato firma nepodílí.

Mapa Kambodže poskládaná z lidských kostí v památníku genocidy Tuol Sleng

Tuol Sleng, památník genocidy z dob Rudých Khmerů je bývalá střední škola v hlavním městě Phnompenhu. Známé je též pod názvem S-21, Security Prison 21. Rudí Khmerové zde vytvořili mučicí středisko, kde zemřely tisíce obyvatel, kteří se znelíbili režimu. Probíhalo zde věznění, výslechy a mučení lidí, kteří se přiznávali ke všemu, co od nich bylo požadováno. Následně byli popravováni a pohřbíváni do hromadných hrobů na vražedných polích (Killing fields). Jako dozorci sloužili mnohdy náctiletí výrostci. Ze zachovaných dokumentů je patrná otřesná brutalita Rudých Khmerů, která si nijak nezadala s brutalitou německých vyhlazovacích táborů.

Ze 17 000 vězňů tohoto vězení přežilo jen 12 osob. Ředitelem tohoto zrůdného zařízení byl bývalý učitel matematiky, známý pod přezdívkou bratr Duch. Za své činy byl postaven před soud až v roce 2009. V roce 2012 byl odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti dalšího odvolání.[6]

Po získání nezávislosti Kambodže v roce 1953 došlo k dynamickému rozvoji vzájemných vztahů. Diplomatické vztahy byly navázány v roce 1956. Docházelo k četným výměnám vládních delegací, Československo poskytovalo Kambodži bezplatnou hospodářskou pomoc a výhodné dlouhodobé úvěry. Vládě prince Sihanuka dodávalo i vojenský materiál. V 60. letech začal v ČSSR studovat Sihanukův syn Sihamoni (dnešní král).

Komunistická vláda v Praze zpočátku udržovala formální diplomatické styky s vojenskou vládou generála Lon Nola. Ponechala také otevřené své velvyslanectví v Kambodži, odvolala však velvyslance ČSSR a úroveň našeho velvyslanectví snížila na úroveň chargé d'affaires.

Vláda ČSSR paralelně udržovala i styky s králem Norodomem Sihanukem, zástupci původní vlády a Jednotné národní fronty Kambodže (JNFK), usazené v Číně. Tu de fakto uznala dne 4. 5. 1970 blahopřejným telegramem předsedy Národní fronty Evženem Erbanem, který byl úkolován k udržování formálních vztahů s JNFK. Zástupci JNFK dokonce s podporou ČLR obsadili i budovu velvyslanectví v Praze a udržovali ji pod svou okupací od 10. 8. do 31. 8. 1970 kdy budovu pod tlakem českých úřadů, nicméně dobrovolně, opustili.

Oficiálně však vláda ČSSR Lon Nolovu vládu nikdy neuznala a v říjnu 1973 připravila návrh na uznání exilové vlády Jednotné národní fronty Kambodže (JNFK) krále Sihanuka, uzavření velvyslanectví ČSSR v Phnompenhu a ukončení činnosti velvyslanectví Khmerské republiky v Praze.

Současný kambodžský král Norodom Sihamoni byl v roce 1962 rodiči poslán studovat do Prahy tanec. Po absolvování základní školy v Ostrovní ulici s rozšířenou výukou jazyků zde dále studoval na konzervatoři a na Akademii múzických umění. Komunistická vláda v Praze nechala Sihamoniho dostudovat i po vojenském převratu v Kambodži, kdy udělení nového víza využila i k uklidnění vztahů s JNFK po problémovém vyklizení velvyslanectví Kambodže koncem srpna 1970. Sihamoni žil v Praze do roku 1975, tedy do konce vojenské vlády generála Lon Nola v Kambodži. V roce 1975 Prahu opustil a začal studovat filmovou tvorbu v Severní Koreji a o dva roky později v roce 1977 se vrátil do rodné Kambodži. V Kambodži už vládli Rudí Khmerové, kteří ho ihned zadrželi. Byl zavřen spolu se zbytkem rodiny pod jejich dohledem v královském paláci až do osvobození Vietnamem v roce 1979.

Po dobu krutovlády Rudých Khmerů neudržovala ČSSR žádný diplomatický styk s Kambodžou. Vzájemné vztahy byly v mrtvém bodě, i když v dubnu 1976 (výročí převzetí moci Rudými Khmery) patřila československá vláda mezi asi dvacítku zemí světa, které zaslaly prostřednictvím svých úřadů v Pekingu (s Phnom Penhem v té době již neexistovalo poštovní ani telegrafické spojení) Demokratické Kampučii blahopřejný telegram. Brutalita Rudých Khmerů nebyla v normalizačním Československu diskutovaným tématem. Podle dostupných archivních informací se jím nezabývala ani československá tajná služba. Ani českoslovenští disidenti, kteří neměli přístup k relevantním informacím, se k situaci v Kambodži nijak nevyjadřovali.

Když v lednu 1979 Vietnam osvobodil Kambodžu od Rudých Khmerů a moci v Kambodži se ujala provietnamsky orientovaná Kambodžská jednotná fronta národní spásy, komunistické Československo její vládu okamžitě uznalo. Protože Kambodža byla hospodářsky rozvrácená, spolupráce se soustřeďovala především na obnovu závodů vybudovaných s československou pomocí, ale i pomoc ČSSR v oblasti zdravotnictví, školství a kultury. V pozadí těchto aktivit stály politické záměry komunistického bloku prosazované i za cenu hospodářských ztrát.

Po roce 1989 se v Československu namísto internacionální pomoci objevil požadavek spolupráce na principech vzájemné výhodnosti. To posunulo česko-kambodžkou ekonomickou, obchodní i kulturní spolupráci na nízkou úroveň i vzhledem k problematické politicko-ekonomické situaci v Kambodži, i pro nezájem českých subjektů. Na místě nicméně působí české humanitární organizace, např. Člověk v tísni či Charita ČR.[7] Českou republiku Norodom Sihamoni znovu navštívil až v roce 2006, kdy jako jediný král obdržel čestné občanství hlavního města Prahy. Zatím poslední jeho návštěva se uskutečnila v březnu 2010 a Norodom Sihamoni během ní obdržel čestný doktorát na pražské Akademii múzických umění a navštívil své přátele z doby studií v ČSSR.

Od roku 2004 se na výzkumu v archeologickém parku Angkor podílí i český výzkumný tým CNPA (Czech National Project in Angkor). První výzkumný projekt se týkal datování nálezů dřevěných prvků pravděpodobně původních obydlí, nalezených v hloubce několika metrů pod terénem v blízkosti chrámu Phimeanakas v areálu Angkor Thom. Druhým výzkumným úkolem byla analýza složení pískovce použitého pro výstavbu některých angkorských chrámů, mj. za účelem nalezení lomů, ze kterých byl pískovec dodáván. V současné době probíhajícím projektem, schváleným pro roky 2010–2014, je analýza strukturní integrity kamenných chrámů, výzkum příčin jejich rozpadu a možností zpomalení nebo zastavení tohoto procesu. Členy CNPA jsou Výzkumné centrum v Řeži u Prahy, Akademie věd ČR a Západočeská univerzita v Plzni.

6. Planet Ark : Logging threatens Cambodian tragedy – UN

• Short, P: Pol Pot – dějiny zlého snu, BB Art, 2005
• Oxfordský slovník světových dějin, Academia, 1.vydání, 2005
• I.Mabbett, D.Chandler: Khmérové, nakladatelství Lidové noviny, 2000
• M.Nožina: Dějiny Kambodže; nakladatelství Lidové noviny, 1.vydání, 2007, ISBN 978-80-7106-897-6
• ZELENA, Jiří. Kambodža. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-427-2.
• SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice jihovýchodní Asie. Praha: KANT, 2015. ISBN 978-80-7437-175-2.

• Cambodia Airways
• Tonlesap
• Angkor Vat
• Khmerové
• Francouzská Indočína
• Rudí Khmerové
  • Pol Pot
• Norodom Sihamoni
  

• Slovníkové heslo Kambodža ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kambodža na Wikimedia Commons
• Kambodža – chrám Angkor Wat^{[nedostupný zdroj]} Reportáž o Angkor Wat a Kambodži na Rádiu Impuls
• Cambodia - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-17. (anglicky)
• Cambodia (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky)
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Cambodia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Coambodia [online]. U.S. Department of State, 2011-08-10 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
• CIA. The World Factbook - Cambodia [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-29. (anglicky)
• Zastupitelský úřad ČR v Bangkoku. Souhrnná teritoriální informace: Kambodža [online]. Businessinfo.cz, 2010-12-17 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky)
• CHANDLER, David P; OVERTON, Leonard C, a kol. Cambodia [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
• GIBODA, Michal. Léčit a přežít. V kambodžské nemocnici po Pol Potovi. Portál, 2016. 202 s. ISBN 978-80-262-1015-3.