Uruguay

Úrodné planiny dnešní Uruguaye byly poprvé osídleny kolem roku 7000 př. n. l., a to nomády žijícími v malých skupinách. Tito praobyvatelé začali kolem roku 2000 př. n. l. s výrobou jednoduchých kamenných nástrojů. Postupně se z nich vytvořil národ Charrúas, u něhož byly nalezeny známky pokročilé civilizace, která provozovala rybolov a zemědělství a znala i keramiku. Druhým nejvýznamnějším národem na území dnešního Uruguaye byl Tupí-Guaraní, jehož příslušníci byli také lovci a sběrači. Veškeré původní indiánské obyvatelstvo však bylo nejpozději v polovině 19. století vyhubeno či se stalo obětí některé z katastrof.

Indiáni na Río de la Plata. Rytina Hendricka Ottsena z roku 1603

Kolem roku 1516 zemi objevili Španělé a přibližně ve stejné době do země přišli i Portugalci. Od 16. století se kolonizátoři pokoušeli toto území osídlovat, naráželi však na odpor indiánů. V roce 1624 bylo v Sorianu (na řece Río Negro) Španěly zřízeno první trvalé sídlo v zemi. Roku 1726 bylo založeno Montevideo. Ve druhé polovině 18. století o území mezi Brazílií a Argentinou probíhaly mnohé boje mezi Brity, Portugalci a Španěly. V roce 1776 začlenili Španělé území do místokrálovství Río de la Plata.

Na začátku 19. století celou Jižní Ameriku zachvátila válka za nezávislost (1811–1815). Nejznámější postavou celo-jihoamerického boje za nezávislost se stal Simón Bolívar, v Uruguayi pak José Gervasio Artigas. Španělé byli z Jižní Ameriky postupně vyhnáni a vzniklo mnoho nových nezávislých států. Území Uruguaye bylo zpočátku okupováno Brazílií, ale v roce 1828 vznikla na základě mírové dohody mezi Brazílii a Argentinou a za zprostředkování Velkou Británií nezávislá Uruguayská republika. Suverenitu musela Uruguay bránit hned po vzniku v tzv. Velké válce v letech 1839–1851, původně občanské válce, do které však zasahovaly sousední Argentina a Brazílie.

Od poloviny 19. století začal v zemi vnitropolitický boj liberálů (colorados) a konzervativců (blancos). Situace přerostla v násilné nepokoje a občanskou válku, která vyústila ve vládu vojenské diktatury. V roce 1903 se moc vrátila do rukou civilistů. Nový prezident a reformátor José Batlle y Ordóñez realizoval demokratické a sociální reformy a pozvedl místní ekonomiku. Následovalo období prosperity, které bylo ukončeno celosvětovou hospodářskou krizí ve 30. letech 20. století. Demokratický režim byl svržen a byla nastolena vojenská diktatura. Během druhé světové války zachovávala Uruguay neutrálitu, ale ke konci války se přiklonila ke Spojencům. Po válce začalo desetiletí dalšího rozkvětu ekonomiky pod vládou liberálů. Po roce 1958 se však hospodářská situace zhoršovala. Jedním z vnitropolitických projevů ekonomické krize se stala radikalizace levicových hnutí (především guerillového hnutí Tupamaros) která bojovala proti vládě. Celá situace dospěla k nové vojenské diktatuře v letech 1973–1984. V roce 1973, uprostřed rostoucí ekonomické a politické vřavy, ozbrojené síly uzavřely kongres a založily civilně-vojenský režim. Je známo, že během 12leté vojenské vlády v těchto letech bylo zabito kolem 180 Uruguajců. Většina z nich byla zabita v Argentině a dalších sousedních zemích, 36 bylo zabito přímo v Uruguayi.

Volby v roce 1984 a nástup prezidenta Julia Maríi Sanguinettiho (colorados) nastartovaly další demokratizační proces, jenž byl charaktterizován hospodářskými těžkostmi (vysoký zahraniční dluh a inflace) a spory o minulost. V roce 2001 dopadla na zemi hospodářská a bankovní krize. V roce 2005 byla nadvláda dvou tradičních stran přerušena vítězstvím kandidáta středolevé Široké fronty Tabaré Vázqueze. Jeho pokračovatelem byl mezi roky 2010 a 2015 José Mujica, který během vojenské vlády strávil téměř 15 let ve vězení. Vázquez se prezidentské funkce ujal podruhé 1. března 2015.

Uruguay leží na pobřeží Atlantského oceánu, v regionu Cono Sur. Je to druhý nejmenší jihoamerický stát; menší je jen Surinam (ještě menší je sice Francouzská Guyana, ale ta není suverénním státem, nýbrž zámořským územím Francie). Na severovýchodě sousedí s Brazílií (délka hranice je 985 km) a na západě s Argentinou (579 km). Pobřeží je dlouhé 660 km, jeho část je omývána vodami Río de la Plata.

Na severu země je klima subtropické, na jihu mírné (podobně jako třeba na jihu Francie, v Itálii nebo Španělsku, s pevně danými ročními dobami). Průměrná teplota je 17,5 °C. Nejteplejší měsíc je leden (32 °C), nejchladnějším červen (6 °C). Srážky jsou v Uruguayi po celý rok, průměrně 1000 mm/rok, v nejvodnatějších oblastech na severu země až 1400 mm/rok. Od června do prosince padá celkově méně srážek než od ledna do května. Měsíc s největším množstvím srážek je prosinec.

Satelitní snímek Uruguaye

Území Uruguaye je geograficky pokračováním argentinské pampy, která přechází do pahorkatiny tvořené nízkými zaoblenými hřbety zvanými cuchillas a plynule navazuje na Brazilskou vysočinu. Jih země je rovinatý, jen u pobřeží se prudce svažuje. Podél řeky Uruguay se nachází močálovité roviny, které bývají často zaplavovány. Střed země je nízká planina, která se místy pozvedá v pahorky až do výše 500 m n. m. Terénní zlomy a svědecké pahorky krajině propůjčují zřetelně pahorkovitý charakter. Jihovýchodní pobřeží je rozděleno na písečné pláže a doliny. Je ploché, vesměs písčité, často však znepřístupněné skalními ostrůvky a útesy, což komplikovalo stavbu přístavů. Na severu země jsou časté vyvýšeniny (např. Cuchilla de Haedo), ale nikde nepřevyšují hranici 600 m n. m. Nejvyšším bodem země je Cerro Catedral v pohoří Carapé (514 m n. m.), dále jsou to vyvýšeniny Cerro Ventana (420 m n. m.) a Cerro Colorado (299 m n. m.). Nejnižší bod země je na mořské hladině. Půda je v Uruguayi úrodná a v celé zemi zemědělsky využívána. Lesy zaujímají jen kolem 5 % celkové plochy země.

Většinu povrchu Uruguaye kdysi pokrývala pampa, ale nyní konkuruje pastvinám. Malé procento území je zalesněno. Většina stromů roste v úzkých pobřežních pásmech podél vodních toků; hlavními druhy jsou líčidlo – křovitá rostlina podobná stromu – a olše. Mezi další patří vrba, eukalyptus, borovice, topol, akácie a aloe. Častý je rohovník a kebračovník, v údolích a podél jihovýchodního pobřeží rostou domorodé palmy. Mezi běžné menší rostliny patří myrtovité, rostliny rodu citlivka, rozmarýn (vč. šalvěje), zarděnice, třezalka, violka aj.[7][8]

Mezi původní savce patří např. z kočkovitých šelem (kočkotvární) kočka slaništní a margay, patrně již vymizel ocelot velký a jaguár (Panthera onca), není jisté, zda se ještě vyskytuje jaguarundi; z psotvárných vymizel pes hřivnatý, potvrzena již není ani vydra obrovská, žije zde mýval jižní a na ostrovech u jihovýchodního pobřeží tuleni. Dále zde žije kapybara, paka nížinná, nutrie (Myocastor coypus), vačice bělobřichá a vačice čtyřoká, mravenečník čtyřprstý (vymizel mravenečník velký), pásovci devítipásý , sedmipásý a šestipásý, z myšovitých křeček Azarův, z jelenovitých axis indický a mazama šedohnědý, z letounů upír obecný.[8]

Z ptactva zde žije ibis běločelý, albatros královský, albatros šelfový, volavka bílá vč. poddruhu v. b. americká, plameňák chilský, z kachen husička vdovka, labuť černokrká a pižmovka americká; ze sokolů jsou to čimango žlutavý, čimango šedonohý, karančo jižní, ostříž aplomado, poštolka pestrá a sokolík kropenatý, z jestřábovitých káně černohrdlá, káně bělohrdlá a káně pestrá; dále tu žije nandu pampový, sýček králičí, papoušci, kolibříci atd. Z pěvců např. drozdec bělobrvý, lesňáček oranžovoprsý, strnadovití, tangara, tyran bentevi, vlhovcovití a mnozí další.[8]

Z plazů v Uruguay žijí ještěrky, želvy, hadi (anakonda žlutá, hroznýš královský aj.) a na horním toku řeky Uruguay kajman šíronosý.[8][7]

Uruguay je rozdělena do 19 historicky vzniklých departementů (španělsky departamentos, jednotné číslo departamento), které však vzhledem k centralistickému státu mají jen poměrně málo pravomocí. V čele departementů stojí Intendente Municipal volený z parlamentů jednotlivých departementů (junta departamental).

Politická mapa Uruguaye

Úředním jazykem je španělština. Ovšem jelikož byly původními kolonizátory Portugalci, je rovněž významně rozšířena směs portugalštiny a španělštiny, tzv. portuñolština. Zhruba pro 450 000 Uruguayců je portuñolština mateřským jazykem nebo druhým jazykem.[14]

Ke katolické církvi se hlásí 66 % Uruguayců, což je méně než v jiných latinskoamerických zemích. Naopak zřetelně vyšší oproti okolním státům je podíl ateistů (30 %), protestantů (2 %) a židů (2 %).[9] Z protestantských skupin mají zvláštní postavení valdenští, kteří si v Uruguay zbudovali svou jihoamerickou základnu. Židovská imigrace měla dvě vlny, Sefardé z Turecka přišli v roce 1904, Aškenázové z Ruska roku 1906. Usazovali se zejména v Montevideu, které se atmosférou dosti lišilo od jiných metropolí v Jižní Americe, silně katolických. Ještě v 60. letech 20. stol. měla Uruguay největší židovskou diasporu na světě v poměru k počtu obyvatel země. Od té doby však počty setrvale klesají, mnoho z uruguayských židů odešlo do Izraele.[15]

Spisovatel Juan Carlos Onetti získal v roce 1980, jakožto první Uruguayec v historii, neprestižnější literární ocenění španělskojazyčného světa, Cervantesovu cenu. V roce 2018 tutéž cenu získala básnířka Ida Vitaleová.[16] Byla představitelkou tzv. Generace roku 45, podobně jako třeba básník Mario Benedetti. Autor fantastických povídek Horacio Quiroga ovlivnil budoucí magický realismus. Klasikem moderní uruguayské poezie je Delmira Agustiniová či Juana de Ibarbourou. Levicovou esejistikou se chtěl prosadit Eduardo Galeano (zejm. Otevřené žíly Latinské Ameriky).[17]

Hudební skladatel Jorge Drexler se roku 2004 stal prvním Uruguaycem, který získal Oscara, a to za píseň „Al otro lado del rio“ k filmu Diarios de motocicleta (Motocyklové deníky).[18] Jako zpěvačka i herečka telenovel se proslavila Natalia Oreiro. Podařilo se to i herečce Bárbaře Mori, většinou v mexických produkcích.

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO bylo zapsáno historické centrum města Colonia del Sacramento a industriální komplex zpracovny masa ve městě Fray Bentos.

Stadion Centenario

José Andrade

Hlavním sportem v Uruguayi je kopaná. Velký moderní fotbalový stadion je v každém větším uruguayském městě. Jen v hlavním městě Montevideu působí tři světoznámé fotbalové kluby Nacional, Peňarol a Cerro. Ve 20. letech 20. stol. byly v Montevideu velmi úspěšné také CA Bella Vista a CA Lito Montevideo. Klub, který byl již třikrát vítězem Uruguayské národní fotbalové ligy Danubio F.C., hraje na stadionu pro 20 000 diváků, který slouží dostihovému sportu v Montevideu. Od založení bulharskými exulanty v roce 1932 je nejmladším klubem v uruguayské první lize. K novějším úspěšným fotbalovým klubům patří též Liverpool Montevideo.

Reprezentační fotbalové národní mužstvo Uruguaye je dvojnásobným mistrem světa (1930 a 1950), dvojnásobným olympijským vítězem (1924, 1928) a třikrát získala Uruguay na světových fotbalových šampionátech bramborovou medaili (čtvrté místo – účast v semifinále v letech 1954, 1970 a 2010). Z hráčů se proslavili Héctor Scarone, Pedro Petrone, Emilio Recoba, Pedro Cea, Paolo Dorado, Santos Iriarte, Héctor Castro, José Andrade, Victor Rodríguez Andrade, Obdulio Varela, Juan Carlos a Matias Gonzálezové, Juan Alberto Schiaffino, Pablo Forlán, Pedro Rocha, brankář Ladislao Mazurkiewicz (na mistrovství světa v Anglii 1966), zahajovací utkání ve Wembley, v němž zazvonilo Rochovo břevno střelou ze 40 m – Anglie – Uruguay 0 : 0 , vítězství nad Francií 2 : 1, kde Mazurkiewicz obdržel gól pouze z penalty, Uruguay došla až do čtvrtfinále, kde byla vyřazena pozdějším finalistou Německou spolkovou republikou, v tvrdém utkání a Mazurkiewicz poprvé kapituloval gólem ze hry, až byli Uruguaycům dosti přísně vyloučeni dva hráči ), Enzo Francescoli a Álvaro Recoba. Ze současných hráčů na fotbalovém mistrovství světa v Jihoafrické republice (léto 2010) lze jmenovat Diego Forlána, Diego Lugána, Luise Suaréze a Edinsona Cavaniho Gómeze, kteří zazářili i na Mistrovství Jižní Ameriky (Copa América) v Argentině, kde na cestě do vítězného finále vyřadili i domácí mužstvo. Uruguay je též několikanásobným vítězem Jihoamerického Poháru a současným mistrem Jižní Ameriky.

Na Copa América od roku 1916 zvítězila uruguayská fotbalová reprezentace již patnáctkrát (Argentina 14×, Brazílie 8×, Paraguay a Peru 2×, Kolumbie a Bolívie jednou; stříbrnou medaili získalo Chile a Mexiko, bronzovou Honduras, čtvrté místo získaly ještě USA, Venezuela a Ekvádor), 6× získala stříbrnou medaili a 9× bronzovou.

V Uruguayi se konalo zatím jediné, zato první fotbalové mistrovství světa – od 12. do 30. července 1930, jehož se zúčastnilo třináct zemí ve čtyřech skupinách. Uruguay postoupila ze své skupiny do semifinále stejně jako USA bez jediné obdržené branky; v nejtěžším utkání na Centenario Estadio v Montevideu před 85 000 diváků zvítězila nad Peru, předtím poraženým Rumunskem, pouze 1 : 0. Chuť si Uruguayci napravili výhrou nad Rumunskem 4 : 0, téměř před stejnou návštěvou. Třetím postupujícím byla Jugoslávie, která ve své skupině obdržela jedinou branku od nepostupující Brazílie, přestože deklasovala Bolívii 4 : 0. Čtvrtý semifinalista, ambiciozní Argentina porazila Francii 1 : 0, avšak od Mexika obdržela tři (6 : 3) a od Chile jednu (3 : 1) branku. Obě semifinále hraná 26. a 27. července 1930 skončila shodně deklasováním soupeřů 6 : 1 (Argentina : USA , Uruguay : Jugoslávie; Uruguayec Pedro Cea v semifinálovém zápase vstřelil tři góly). Utkání o třetí místo na mistrovství světa se tehdy ještě nehrálo a oběma poraženým semifinalistům (USA i Jugoslávii) byly přiděleny svorně bronzové medaile (o bronzové medaile se poprvé bojovalo až na 5. světovém šampionátu v kopané v roce 1954 ve Švýcarsku – Uruguay : Rakousko 1 : 3, poločas 1 : 1, pro Uruguay, tehdejšího mistra světa ze čtvrtého „brazilského“ světového šampionátu, stejně nešťastný zápas – prohra penaltou a vlastním gólem – jako semifinále, kde po výsledku 2 : 2 podlehli tehdy hvězdnému Maďarsku až po prodloužení – ve skupině C Uruguay : Československo 2 : 0, Uruguay : Skotsko 7 : 0, Rakousko : Československo 5 : 0, Rakousko : Skotsko 1 : 0 – vítěz Uruguay, zápas s Rakouskem se již nehrál, neboť oba týmy již postupovaly, prvenství ve skupině C o skóre 9 : 0 ve prospěch Uruguaye bylo tehdy ve Švýcarsku potvrzeno ještě losem, čtvrtfinále Uruguay : Anglie 4 : 2, poločas 2 : 1 ).

Finále 1. mistrovství světa v kopané se konalo na Centenario Estadio v Montevideu 30. července 1930 téměř před 100 000 diváky a bylo zajímavé tím, že Argentina po úvodním uruguayském gólu (Dorado 12´) otočila výsledek poločasu dvěma brankami ve svůj prospěch (Peucelle 20´a Stábile 37´). Ve druhém poločasu však úspěšně stříleli jen Uruguayci (Cea 57´, Iriarte 68´, Castro 89´) a stali se tak finálovými vítězi (4 : 2) jako tehdy úřadující dvojnásobní olympijští vítězi i první mistři světa v kopané.

Velké ambice měla Uruguay i na mistrovství světa 2014 v Brazílii po postupu ze základní skupiny, kde vyřadila národní mužstva Anglie (2 : 1) a Itálie (1 : 0). Právě v utkání s Itálií však nejlepší hráč Uruguaye Luis Suárez kousl v zápalu boje italského obránce a ač nebyl vyloučen během utkání, byl po zápase výborem FIFA exemplárně potrestán (vyloučením z turnaje, vysokou pokutou, zákazem dalších startů za Uruguay, FC Liverpool i FC Barcelona, kam přestupoval- pro hlasovali i zástupci Brazílie, kterým zřejmě Uruguay nevyhovovala jako možný čtvrtfinálový soupeř). Tak byla Uruguay bez Suareze v dalším kole po chybách brankáře Muslery vyřazena. Podobně Uruguay neuspěla ani při obhajobě titulu na Copa America v Chile, kdy byla domácími (pozdějším vítězem) po eliminaci Suareze a nařízené penaltě ve čtvrtfinále vyřazena (25. června 2015, 1 : 0).

• ALFONSO, Silvio. Identidad y conflicto lingüístico: el caso de la postulación del portuñol como patrimonio inmaterial de la humanidad. Revista Digital de Políticas Lingüísticas. Año 13, Volumen 13, noviembre 2020, s. 77–89. [Cit. 13. 12. 2021] ISSN 1853-3256. Dostupné z: file:///C:/Users/spravce/AppData/Local/Temp/5+Alfonso.pdf
• [FERNÁNDEZ, Freddy]. Rivera pedirá a la Unesco protección para el “portuñol”. El País [online]. 2015, 15 de julio [cit. 2017-06-29]. Dostupné z: https://www.elpais.com.uy/informacion/rivera-pedira-unesco-proteccion-portunol.html
• FLEISCHER, Zdeněk a SCHÜTZ, Bohumil. Uruguayské notokaktusy a wigginsie A.V. Friče. Praha: SZN, 1975. 47 s. Fričiana, řada 8, sv. 50.
• CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye a Chile. 2. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2012. 575 s. Dějiny států. ISBN 978-80-7422-193-4.
• NAROSKY T. & YZURIETA D. Birds of Argentina & Uruguay: A Field Guide. Buenos Aires: Vazquez Mazzini Editores, 2006.
• PRESTLÉ, Karl Hainz. Gymnocalycia brazilského jihu včetně výskytu v Uruguayi. Překlad Bohumil Schütz. Brno: Moravské vyd. Květen, 1992. 24 s. ISBN 80-901383-0-6.
• RIDGELY, R. S. & TUDOR, G. Field Guide to the Songbirds of South America. The Passerines. Austin: University of Texas Press, 2009.
• RODRIGUEZ, Mata Jorge R.; ERIZE, F. & RUMBOLL, M. A Field Guide to the Birds of South America: Non-Passerines: From Rheas to Woodpeckers. London: Collins, 2006.
• SILVA, Natasha R. & SÁNCHEZ, Felipe. El ‘portuñol’ de la frontera de Uruguay y Brasil busca romper su exclusión. El País [online]. 2015-07-24 [cit. 2017-05-20]. Dostupné z: https://elpais.com/cultura/2015/07/23/actualidad/1437685636_246770.html
• ZOUREK, Michal. Sto let česko-uruguayských vztahů = Cien años de relaciones checo-uruguayas. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2021. 104, 111 s. ISBN 978-80-7465-482-4.
• ZOUREK, Michal. Uruguay. Praha: Libri, 2015. 110 s. Stručná historie států, sv. 90. ISBN 978-80-7277-543-9.

• Hispanoamerika
• Nástupnictví na úřad prezidenta Uruguaye

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Uruguay na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Uruguay ve Wikislovníku
• Uruguay – Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
• Uruguay [2020] [online]. Freedom House, 2021 [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
• Uruguai - o českých krajanech [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2002-05-16 [cit. 2011-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-26.
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Uruguay Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
• Bureau of Western Hemisphere Affairs. Background Note: Uruguay [online]. U.S. Department of State, 2011-06-23 [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
• CIA. The World Factbook – Uruguay [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-12. (anglicky)
• Zastupitelský úřad ČR v Montevideu. Souhrnná teritoriální informace [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-01 [cit. 2011-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky)WEINSTEIN, Martin. Uruguay [online]. Encyclopaedia Britannica, Last Updated: Nov 9, 2021 [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (anglicky)