Jaroslav Bába

První úspěch zaznamenal v roce 2003 ve finském Tampere, kde se stal juniorským mistrem Evropy. V roce 2005 skončil čtvrtý na halovém ME v Madridu a v létě se stal v německém Erfurtu mistrem Evropy do 23 let. V lednu roku 2006 splnil limit na halové mistrovství světa, které hostila Moskva. Halovou sezónu však předčasně ukončilo těžké poranění kotníku, které si český výškař přivodil v únoru na mítinku v německém Weinheimu.[2] Rekonvalescence trvala déle, než podle původních předpokladů a Jaroslav musel zapomenout i na evropský šampionát v Göteborgu. O rok později se nekvalifikoval na halové ME do Birminghamu, když jeho nejlepším výkonem v halové sezóně bylo 215 cm. V létě naopak prošel sítem kvalifikace na letním MS v Ósace, kde skončil ve finále na 8. místě.

Po neúspěchu na halovém ME 2009 v Turíně, kde poprvé vypadl v kvalifikaci se rozhodl pro změnu trenéra.[3] Trenéra Aleše Dudu nahradil Jan Janků st., otec bývalých výškařů Jana a Tomáše Janků. Na MS 2009 odjížděl do Berlína jako jeden z adeptů na medaili. Před MS překonal hned ve čtyřech závodech výšku 231 cm, v Londýně dokonce 233 cm, což byl jeho nejlepší výsledek od zranění kotníku.[4] Ve finále, které bylo kvůli průtrži mračen o dvě hodiny posunuto skončil na děleném 5. místě. Nad jeho síly byla výška 228 cm.[5] Páté místo obsadil také na evropském šampionátu v Barceloně v roce 2010.

K velkým úspěchům se vrátil 5. března 2011, kdy na halovém ME v Paříži získal stříbrnou medaili za výkon 234 cm.[6] Těsně pod stupni vítězů, na 4. místě naopak skončil na světovém šampionátu v jihokorejském Tegu, kde ho o bronzovou medaili připravil horší technický zápis na výšce 229 cm, kterou překonal třetím pokusem. Následnou výšku 232 cm dokázal překonat napoprvé stejně jako Trevor Barry z Baham, ten však 229 cm vynechal a bral bronz.[7]

Sítem kvalifikace nedokázal projít na halovém MS 2012 v tureckém Istanbulu, stejně jako na předchozím světovém halovém šampionátu v katarském Dauhá v roce 2010. Dne 11. června 2012 překonal na memoriálu Josefa Odložila v Praze 228 cm, čímž splnil mírnější B limit pro účast na Letních olympijských hrách v Londýně.[8] Na konci června pak obsadil dělené 8. místo na evropském šampionátu v Helsinkách, kde zdolal 224 cm. Nad jeho síly byla výška 228 cm, která by znamenala zisk medaile. Na této výšce skončilo i dalších pět výškařů a dál pokračovala pouze trojice Robert Grabarz (zlato), Raivydas Stanys (stříbro) a Mickaël Hanany (bronz). Na olympiádě v Londýně nenapodobil své předchozí účasti na hrách v Athénách a Pekingu, kde postoupil do finále a skončil v kvalifikaci.

V roce 2013 se výkonem 231 cm kvalifikoval na Mistrovství světa v atletice v Moskvě.[9]

Startoval v roce 2014 na evropském šampionátu v Curychu. Výkonem 230 cm končil těsně čtvrtý za ruským výškařem Uchovem. Na základě rozhodnutí mezinárodní sportovní arbitráže (CAS) by měl získat dodatečně medaili z mistrovství Evropy 2014. Arbitráž totiž potrestala za porušení dopingových pravidel dvanáctku ruských atletů, mezi nimiž je také Ivan Uchov.[10]

Dne 26. srpna 2018 oznámil, že ukončil sportovní kariéru.[11]