Bhútán

1777

1786

Dvě Rennellovy EIC mapy britských území v Indii roku 1777 ukazující polohu Tibetu a Bhútánu na sever od Nepálu a Indie.

Počátky dějin Bhútánu jsou obestřeny tajemstvím. Historikové se domnívají, že zhruba od 9. století území postupně osidlovaly kmeny, které přicházely z Tibetu. V 11. století zde vytvořily vlastní stát. V 17. století se Bhútán stal knížectvím, které bylo závislé na Tibetu, později jej ovládli Číňané. V té době se v Bhútánu objevil nový sjednotitel, Namgjal, který zkonsolidoval celé území a zavedl právní řád. Také vynikal častými nájezdy a únosy obyvatel na území tehdejší Indie. Po smrti tohoto pro Bhútán výjimečného vládce se říše po mnohá staletí zmítala v kmenových rozbrojích. V roce 1772 se rozhořel spor s Východoindickou společností, který i přes mír uzavřený v roce 1777 vedl k vyvlastnění osmnácti údolí (v roce 1865) a hlavních dopravních cest. Tím byla země fakticky anektována Velkou Británií. Kmenové boje pokračovaly až do 19. století, kdy se k moci dostal po vítězné bitvě v roce 1885 Ugjan Wangčhug, který byl posléze, v roce 1907, jmenován světskými velmoži a vysokými lámy dědičným králem. Roku 1910 se Bhútán stal britským protektorátem. V roce 1949 kontrolu nad zahraniční a obrannou politikou země převzala Indie. Otroctví v Bhútánu bylo zrušeno až v roce 1956. Od roku 1971 je Bhútán členem OSN. V letech 1990–1999 zde platil zákaz sledování zahraničních televizních stanic. Až v roce 2000 byl zpřístupněn internet. Od roku 2004 je v zemi zakázán prodej tabáku a platí zde zákaz kouření.

Bhútán je typickým příkladem hornaté země. Skoro 50 % rozlohy se nachází v nadmořské výšce přes 3 000 m. Nejvyšší horou této malé země je Kula Kangri, která je vysoká 7 554 m n. m. Ve výškách nad 4 500 m n. m. leží trvale sníh a vyskytují se zde horské ledovce. Říční síť země je hustě rozvinutá, nejdůležitějšími řekami jsou Amo, Kuri, Manas a Sankoš (nejdelší řeka země dlouhá 190 km). Lesy pokrývají více než 55 % rozlohy země. V jižní části země jsou monzunové lesy, ve vyšších polohách jsou lesy smíšené, složené z borovic, jedlí, dubů a pěnišníků. V lesích a na horách svůj domov nachází mnoho savců, mimo jiné sloni, takini, tygři, irbisové, levharti, medvědi pyskatí, různé druhy jelenů, divokých ovcí a hlodavců. Žijí zde i různí primáti, např. vzácný hulman zlatý. Bohatá je též ptačí fauna zahrnující více než 770 druhů.

• 
  Orientační mapka Bhútánu
• 
  Fyzická mapa Bhútánu
• 
  Údolí Haa
• 
  Gangkhar Puensum
• 
  Takin je bhútánské národní zvíře

Bhútánský ngultrum

Struktura exportu v roce 2009

Měnou je bhútánský ngultrum (česky ngultam), který je navázán na indickou rupii. Rupie je vedle ngultrumu také používána jako zákonné platidlo.

Ekonomika země je jedna z nejmenších na světě, ale v posledních letech velmi rychle roste, například v roce 2005 se HDP narostl o 8 %, v roce 2006 o 14 % a v roce 2007 dokonce o 22,4 %. To bylo především v důsledku dokončení stavby hydroelektrárny Tala. V roce 2015 byl odhadovaný HDP v přepočtu na paritu kupní síly na hlavu 8 253 USD. Do roku 2019 by toto číslo podle odhadu MMF mělo narůst na 12 tisíc USD.

Hlavním odvětvím ekonomiky je výroba elektrické energie v hydroelektrárnách a její prodej do Indie. Zemědělství je neméně důležité, protože poskytuje obživu 55,4 % populace.[6] Celkem rozvinuté je lesnictví. Těží se hlavně týkové dřevo, lak, šelak a vosk. Zatím nepříliš velkou, ale čím dál tím více významnější roli hraje i cestovní ruch. Vstup do země je zdarma pouze pro občany Indie a Bangladéše. Bhútán v roce 2011 navštívilo 37 482 turistů.[7] Hranice byly cizincům otevřeny až v roce 1974.

Hlavním exportním partnerem Bhútánu je Indie, kam se vyváží 58,6 % celkového exportu. Následují Hongkong (30,1 %) a Bangladéš (7,3 %). Hranice s Tibetem je uzavřena, takže obchod s Čínou je zanedbatelný. Importní partneři jsou Indie (74,5 %), Japonsko (7,4 %) a Švédsko (3,2 %). Import převyšuje export, takže země má negativní obchodní bilanci.

Tašičhö dzong v Thimphu, sídlo bhútánské vlády od roku 1952

Politický systém Bhútánu se vyvinul z absolutní monarchie v konstituční monarchii. V roce 1999 čtvrtý král Bhútánu, Džigme Sengge Wangčhug, vytvořil Radu ministrů (Lhengye Zhungtshog). Hlavou státu je Duggjalpo (Wylie: 'brug rgyal-po), neboli Dračí král. Pátým Dračím králem je v současnosti Džigme Khesar Namgjal Wangčhug, který vládne od roku 2008.

Značné změny v politickém uspořádání proběhly v roce 2005, kdy čtvrtý král Džigme Sengge Wangčhug neočekávaně oznámil abdikaci ve prospěch svého syna Džigme Khesara Namgjala Wangčhuga, a zároveň oznámil přechod k demokracii a vypsání vůbec prvních voleb v historii Bhútánu. Jednokomorový parlament Cchogdu byl zrušen a namísto něj byl vytvořen dvoukomorový Parlament Bhútánu. Horní komorou je Národní rada a dolní komorou je Národní shromáždění. Volby do Národní rady se konaly v letech 2007 a 2013, zatímco volby do Národního shromáždění se konaly v letech 2008 a 2013. Voleb do Národního shromáždění v roce 2008 se zúčastnily dvě strany, Lidová demokratická strana a Druk Phuensum Tshogpa, přičemž Druk Phuensum Tshogpa získala 45 z 47 křesel. V roce 2013 naopak zvítězila Lidová demokratická strana, která získala 54,88 % a 32 křesel.

Bhútánský buddhistický festival

Podle sčítání lidu v roce 2005 měl Bhútán 634 982 obyvatel, podle odhadu z roku 2012 to bylo 742 737 obyvatel. Hlavními etnickými skupinami jsou Ngalopové, kteří žijí v západním Bhútánu a mluví národním jazykem dzongkha, Šarlopové, kteří žijí ve východním Bhútánu a mluví jazykem cchangla, a Lhocchampové, kteří žijí na jihu Bhútánu a mluví nepálsky. Dále zde žijí různé menší kmeny. Všechny jazyky Bhútánu kromě nepálštiny patří do tibetobarmské jazykové skupiny.

Lhotšampové jsou převážně hinduisté indického a nepálského původu, oproti zbytku populace, která je převážně mongoloidního původu. Žijí v jižní části země, kde je teplejší klima, a mají jiné zvyky. Jsou proto bhútánskou vládou a majoritní buddhistickou společností diskriminováni. V 80. a 90. letech bylo více než 100 000 Lhotšampů vyhnáno ze země, když je vláda obvinila, že jsou ilegální imigranti a zabavila jim majetek a půdu. Další tisíce jich později emigrovaly z důvodu diskriminace. Mnoho jich dodnes žije v uprchlických táborech ve východním Nepálu, protože jim vláda Bhútánu nedovolila se vrátit, další byli přesídleni OSN, zejména do západních zemí.[9]

Kuchyně

Podrobnější informace naleznete v článku Bhútánská kuchyně.

Pokrm z rudé rýže, špenátu a masa

Bhútánská kuchyně využívá převážně lokální produkty, jako jsou obilniny, luštěniny, zelenina a maso. Nejčastějšími úpravami pokrmů je vaření a dušení, na jihu země je také rozšířená příprava jídel pečením a smažením.

Bhútán je rozdělen do 20 distriktů:

Bumthang, Čhukha, Čirang, Dagana, Gelegphug, Ha, Lhünce, Mongar, Paro, Pemagacel, Punakha, Samči, Samdup Džongkhar, Šemgang, Tašigang, Thimphu, Tongsa, Wangdi Phodang

V Bhútánské ústavě je zapsáno, že lesy musí zabírat minimálně 60 % půdy. Proto nebylo překvapením vysázení přesně 108 000 stromků jako připomínka narození prince na začátku března 2016.

V roce 2015 se Bhútánci zapsali do Guinnessovy knihy rekordů poté, co vysadili během jedné hodiny 50 000 stromků.

V Bhútánu se místo hrubého domácího produktu, jako hlavního ukazatele vyspělosti, užívá hrubé národní štěstí.

Slovo Bhútán znamená „okraj Tibetu“.     

Otroctví bylo zakázáno v 50. letech 20. století. Televize a internet byly povoleny až v roce 1999.