Konžská republika

Dvůr krále N'Gangue M'voumbe Niambi, z knihy Description of Africa (1668)

Marien Ngouabi změnil název země na Konžská lidová republika a v roce 1977 byl zavražděn.

Země získala nezávislost na Francii 15. srpna 1960. Jejím prvním prezidentem byl Fulbert Youlou, který však byl moci zbaven již v roce 1963. Na jeho místo usedl Alphonse Massemba-Débat, předseda Národní revoluční rady. Ten byl sesazen při převratu v roce 1968, po kterém nový prezident Marien Ngouabi Kongo učinil první lidovou republikou v Africe.

V roce 1970 Kongo vyhlášeno Marxistickou lidovou republikou a PCT jedinou legitimní politickou stranou.

V roce 1977 skutečnil převratu Débata, při kterém byl zabit prezident Ngouabi. Débat byl poté popraven, prezidentem se stal Joachim Yhombi-Opango. V Kongu umístěn kubánský vojenský kontingent, který zemi opustil až počátkem 90. let v souvislosti s přechodem k pluralitní demokracii.

V roce 1979 se Yhombi-Opango se vzdal prezidentského úřadu, PCT vybrala jeho nástupcem Denise Sassou-Nguessa. V roce 1981 byla uzavřena smlouva o přátelství a spolupráci se Sovětským svazem. V roce 1990 PCT opouští marxismus. Roste opozice vůči prezidentovi Sassou-Nguessovi. V roce 1991 Konžská lidová republika změnila název na Konžská republika. V roce 1992 byla v referendu schválena nová ústava, která zavádí pluralitní systém. V prvních demokratických volbách byl zvolen prezidentem Pascal Lissouba.

V roce 1993 v parlamentních volbách zvítězila vládní Panafrická unie pro sociální demokracii (UPADS). Volby zpochybněny opozicí. Jeden z jejích vůdců Bernard Kolelas vyhlásil v jednom z konžských okresů "svobodné území" s vlastní vládou. Mezi silami povstalců a vlády se rozhořely krvavé boje. V letech 1994-95 bylo dohodnuto příměří, členové opoziční strany Svaz pro demokratickou obnovu (URD) se staly členy vlády. Občanská válka propukla v Kongu 6. června 1997. V průběhu léta se ustavily dva tábory. Na jedné straně stál prezident Lissouba, bývalý konžský předseda vlády Yhombi Opango, starosta Brazzaville Bernard Kolelas a jeho „nindžové“ (ukrajinští žoldáci s vrtulníky Mil Mi-24 chránící Pointe-Noire) a Laurent-Désiré Kabila tajně podporující tuto stranu. Proti Lissoubovi stál Sassou-Nguesso a jeho „kobry“, gabunský prezident Omar Bongo a angolský prezident Eduardo dos Santos.

Během 4 měsíců trvajícího občanského konfliktu kromě velkých škod v hlavním městě Brazzaville přišly o život desetitisíce civilistů. V říjnu 1997 do konfliktu významně zasáhl angolský socialistický režim, který pomohl ke zhroucení Lossoubovy vlády a naopak Sassouvi k uchopení k moci (ten brzy na to prohlásil sám sebe prezidentem).

V kontroverzních volbách v roce 2002 získal Sassou přes 90 % hlasů a hned posléze dokázal protlačit přes referendum rozšíření svých pravomocí (kromě jiného i prodloužení prezidentského volebního mandátu na 7 let). V roce 2009 opakovaně vyhrál volby, ačkoliv např. angolská NGO Congolese Observatory of Human Rights zhodnotila celý volební proces jako nedemokratický.[3]

Za vlády Sassoua je celý stát zastřený velkou mírou korupce, neprůhlednou státní správou, diskutabilní objektivností médií (největší televize je vlastněná samotnou vládou) a nerovnoprávným zacházením s etnickou skupinou Pygmejů.

V roce 2015 Sassou prohlásil, že bude usilovat o nové referendum, které by mu zajistilo možnost kandidovat v nadcházejících prezidentských volbách potřetí.

Cassava je pro Kongo důležitou plodinou.

Občanská válka zničila znatelně ekonomiku i hospodářství země. HDP poklesl jen v 90. letech o 300 USD na 670 USD v roce 1996. Reformy platily MMF a Světová banka. Hlavním zdrojem deviz je vývoz surové ropy do USA a Evropy.

Nejvýznamnějšími městy jsou Brazzaville (hlavní město) s 1 milionem obyvatel a Pointe-Noire s 600 000 obyvateli.

Většinu obyvatel tvoří příslušníci 55 bantuských kmenů: Bangové, Lingalové, Konžané, Mbetové, Mbošové a Tekové a další tvoří 96 % konžské populace. Pygmejové (např. Jakové a Monzombové) a Adamavité-Ubangové (Ngbakové a Mbanzové) a ostatní tvoří zbylá 4 %.

V zemi je více než 75 % obyvatel gramotných, což ukazuje na nedávné zavedení školní docházky, protože 50 % všech Konžanů totiž ještě nebylo 20 let. Ve vnitrozemí nemají domorodci přístup k pitné vodě, což je částečně nutí stěhovat se do měst; městského obyvatelstva tak přibývá více než venkovského. Téměř všichni obyvatelé Konga vyznávají křesťanství (94 %). Úředním jazykem je francouzština.