Srí Lanka

Srí Lanka či Šrí Lanka,[3] plným názvem Šrílanská demokratická socialistická republika,[4] je ostrovní stát v jihovýchodní Asii, nacházející se v blízkosti poloostrova Přední Indie na ostrově Cejlon, což byl také do roku 1972 oficiální název státu. Od Indie je ostrov oddělen Palkovou úžinou, přes niž se táhne řetěz korálových útesů zvaný Adamův most; na východě se nachází Bengálský záliv, na jihu Indický oceán. Největším městem je Kolombo (též Colombo). Hlavním městem je Šrí Džajavardanapura Kotte (Sri Jayawardenapura nebo také jen Kotte), které je předměstím Kolomba. Mezi další významná města patří Dehivala, Moratuva, Kandy, Jápané a Trinkunámalé.

Šrílanská demokratická socialistická republika
ශ්‍රී ලංකා ප්‍රජාතාන්ත්‍රික සමාජවාදී ජනරජය
Šrī Laṁkā Prajātāntrika Samājavādī Janarajaya
இலங்கை சனநாயக சோஷலிசக் குடியரசு
Ilaṅkai Jaṉanāyaka Čōšaličak Kuṭiyaraču
vlajka
znak
Hymna
Sri Lanka Matha
Geografie


Poloha Srí Lanky

Hlavní městode iure: Šrí Džajavardanapura Kotte
de facto: Kolombo[1]
Rozloha65 610 km² (122. na světě)
z toho 4,4 % vodní plochy
Nejvyšší bodPidurutalagala (2 524 m n. m.)
Časové pásmo+5:30
Poloha7° s. š., 81° v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel22 409 381 (57. na světě, 2017)
Hustota zalidnění319 ob. / km² (35. na světě)
HDI▲ 0,750 (vysoký) (73. na světě, 2014)
Jazyksinhálština (úřední a národní jazyk), tamilština (národní jazyk), angličtina
Náboženstvíbuddhisté 70 %, hinduisté 15 %, křesťané 8 %, muslimové 8 % (1999)
Státní útvar
Státní zřízenípoloprezidentská republika
Vznik4. února 1948 (nezávislost na Spojeném království)
PrezidentGotabaja Radžapaksa
Předseda vládyMahinda Radžapaksa
Měnasrílanská rupie (LKR)
HDP/obyv. (PPP)11 763[2] USD (91. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1144 LKA LK
MPZCL
Telefonní předvolba+94
Národní TLD.lk
multimediální obsah na Commons

Podle Mezinárodního měnového fondu je srílanská ekonomika, z hlediska hrubého domácího produktu v paritě kupní síly, 52. největší ekonomika světa (k roku 2020). To je zhruba na úrovní Řecka nebo Maďarska.

Název

Název Cejlon

V dávných dobách byl ostrov znám pod různými jmény. Starořečtí zeměpisci mu říkali Taprobané, Arabové ho označovali jako Serendib. Portugalci, kteří sem připluli v roce 1505, ho zanesli na mapu jako Ceilão, z čehož vzniklo pozdější anglické Ceylon a české Cejlon.

Původ slova Cejlon se odvozuje ze sanskrtského Sinhala (i hlavní etnická skupina srílanských obyvatel se dodnes nazývá Sinhálci): sinha znamená v sanskrtu „lev“, celý název lze interpretovat jako „lví krev“. Protože lvi na Srí Lance nikdy nežili, obvykle se předpokládá, že jde o odkaz na lvího muže, hrdinu, podle pověsti dědečka prvního krále Vidžáji. Římský dějepisec Ammianus Marcellinus ve 4. století mluvil o obyvatelích ostrova jako o Serandives. Předpokládá se, že -dives pochází z indického dwīpa, „ostrov“, dohromady tedy „ostrov Seranů“, přičemž Serané snad mají být Sinhálci. Obdobnou etymologii má název Sielen Diva, zaznamenaný řeckým mořeplavcem Kosmasem Indikopleustem v 6. století. Sielen je bezprostředním předchůdcem portugalského Ceilão.

Cejlon byl oficiálním názvem ostrova i země do roku 1972, kdy byl stát přejmenován na „Svobodná, suverénní a nezávislá republika Srí Lanka“, v roce 1978 byl název změněn na „Demokratická socialistická republika Srí Lanka“. Tento název se odvozuje ze sanskrtského slova laṃkā, znamenajícího „zářivá země“; takto byl ostrov popisován ve starých indických eposech Mahábhárata a Rámájana. Do češtiny se původně, zřejmě pod vlivem angličtiny, přepisoval jako Srí Lanka. Skutečná výslovnost sinhálského ශ්‍රී ලංකා śrī laṃkā, [ˌʃɾiːˈlaŋkaː]IPA je někde mezi s a š.[5][6] V tamilštině zní název இலங்கை ilaṅkai, iˈlaŋgai. Sinhálský název ostrova (nikoli státu) je ලංකාව laṃkāva, [laŋˈkaːʋə]IPA.

Název Srí Lanka × Šrí Lanka

V českých textech se název tohoto státu vyskytuje ve dvou variantách: Srí i Šrí Lanka. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR uvádí v Internetové jazykové příručce pouze název „Šrí Lanka“, jen s poznámkou, že v neoficiální komunikaci by nepovažovali za problematickou ani frekventovanější podobu „Srí Lanka“.[3] Slovník spisovné češtiny uvádí, že varianta „Srí Lanka“ byla doporučována dříve. Český úřad zeměměřický a katastrální uvádí v příručce Jména států a jejich územních částí jen název „Šrí Lanka“.[7]

Geografie

Srí Lanka leží na ostrově Cejlon v Indickém oceánu mezi Lakadivským mořem a Bengálským zálivem. Ostrov byl původně spojen s Indickým subkontinentem, od nějž se někdy mezi lety 6000 a 3500 př. n. l. oddělil. Dnes je mezi Srí Lankou a Indií 64 km široký Palkův průliv a pozůstatky spojení s kontinentem připomíná řetěz korálových mělčin, zvaný Adamův most. Ostrov ve tvaru kapky je ze severu k jihu dlouhý 445 km, ze západu na východ 225 km a je 25. největším ostrovem světa. Nejvyšší hora Pidurutalagala s výškou 2 524 m n. m. leží v jižní části ostrova. S rozlohou 65 610 km² by Srí Lanka zabírala 83,2 % rozlohy České republiky a je tak podobně rozlehlá jako Litva. Pobřeží je dlouhé 1 340 km. Desítky menších ostrovů kolem pobřeží mají celkovou rozlohu 342 km².

Výrazné klimatické rozdíly jsou dány rozsáhlými nížinami na pobřeží, které se zvedají ve vnitrozemí do 2524 metrů vysokého pohoří. V nejvlhčích oblastech (přes 3000 mm srážek) se daří svěžím deštným pralesům, zatímco v sušších severních částech země rostou odolnější monzunové lesy s cennými dřevinami jako je ebenové nebo tzv. atlasové dřevo, velké plochy lesů však již byly vykáceny. Také původně velká stáda slonů nyní čítají jen několik set kusů. Přírodními zdroji jsou: diamanty, drahokamy, grafit, písky s obsahem rud. Nejdelší řekou je Maháveli. Země je ohrožována tropickými cyklónami a tornády.

Dějiny
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Srí Lanky.
Vidžaja

Ostrov byl osídlen patrně již v pravěku z Indie, kdy existovalo mezi Indií a Srí Lankou i pevninské spojení.[8] V 6.–5. století př. n. l. začaly ve velkém na ostrov migrovat z Indického subkontinentu kmeny hovořící indoárijskými jazyky (a to přesto, že takové kmeny v současnosti obývají severní a nikoli jižní část Indie). K tomuto období existují dva vzácné historické prameny, kronika Dípavansa (Ostrovní rodokmen) sepsaná v 5. století a Mahávansa (Velký rodokmen) ze 4. století.[9] Obě kroniky jsou psané v literárním jazyce páli. Historici však za historicky hodnověrné považují až údaje z období od 3. století př. n. l., starší údaje jsou považovány spíše za legendy. K legendám patří i praotec Sinhálců Vidžaja.[10] Jeho předek prý vznikl ze spojení lva (sanskrtsky sinha) a bengálské princezny. Podle toho vznikl název hlavního srílanského etnika Sinhálců („Lví plémě“). K nejstarším sídlům patřila Anuradhápura.

Nejstarší kroniky také hovoří o zavedení buddhismu, který měli přinést vyslanci maurjovského císaře Ašóky.[11] V klášteře Mahávihára v Anurádhapuře buddhisté dodnes uctívají strom, který byl tehdy zasazen, a který má být odnoží stromu, pod nímž Buddha dosáhl osvícení.[12] K nejstarším stavbám patří krom buddhistických klášterů a stúp i zavlažovací systémy. Buddhismus se stal významnou kulturotvornou silou Srí Lanky. Od 1. století př. n. l. existují historické prameny o dějinách srílanského buddhismu, které ukazují, že krom duchovních otázek se mniši intenzivně věnovali jazykovědě a sepsali několik učebnic a gramatik jazyka páli. Postupně se prosadil buddhismus théravádový. Problém však byl, že buddhismus přijali především Sinhálci. Druhé významné etnikum na ostrově, Tamilové, si podrželi původní hinduismus. Tím byl založen jeden z budoucích vleklých problémů země.

Království Anurádhapura
Soška Tárá z Království Anurádhapura

Státní dějiny jsou evidovány od 2. století př. n. l. První státní útvar je znám jako Království Anurádhapura. O území ostrova však musela dynastie svádět boje, především s jihoindickou tamilskou dynastií Čolů. Z ostrova Čóly vyhnal až král Vidžajabáhu v 11. století, když využil čólských vnitřních rozporů. Vidžajabáhu patří k nejvýznamnějším panovníkům srílanských dějin a zapsal se do nich mj. tím, že vytvořil nové hlavní město Polonnaruwa. Bylo jím zhruba dvě stě let. K nejvýznamnějším králům, který zde sídlil, patřil Parákramabáhu (vládl 1153–1186). Podřídil si i jižní Indii, Barmu a Kambodžu.[13] Zejména dobytí Barmy bylo rozhodující pro ovládnutí obchodních cest a přineslo Srí Lance prosperitu. Ke klíčovým artiklům patřily sloni a hedvábí. Parákramabáhu též velmi podporoval rozvoj literatury, architektury a sochařství. Tím proslul i jeho nástupce Niššankamalla (1187–1196), po jeho smrti však došlo k rychlému úpadku. Království se rozpadlo, výstavní město bylo opuštěno a pohltila ho džungle. Vzniklo pak několik menších království, k nejvýznamnějším patřilo tamilské království Džaffna (s centrem v Jápané).[14] V této době se Sinhálci přesunuli ve velkém na jih ostrova, zatímco Tamilové zůstali na severu. To vedlo k etnickému rozdělení a kulturnímu vzdálení se obou klíčových etnik.

Evropská kolonizace

V roce 1505 dorazili ke břehům Srí Lanky Portugalci.[15] Prvním Evropanem, který se zde vylodil, byl roku Lourenço de Almeida. Politicky rozdrobený ostrov se stal snadnou kořistí portugalské kolonizace. Nejdéle si nezávislost udrželo obtížně dostupné území uprostřed ostrova, Kandyjské království. Portugalci přivezli i zástup křesťanských misionářů, kteří velmi úspěšně působili na pobřeží. Buddhisté se tak začali stahovat do středu ostrova. Kandyjské království se na příštích tři sta let stalo pevností srílanského buddhismu. Portugalce v roce 1656 vytlačili Nizozemci, roku 1802 pak Britové. Toho roku se pobřežní části ostrova staly britskou korunní kolonií Cejlonem. Britové roku 1815 dobyli i Kandu a v roce 1818 i formálně ostrov po stovkách let politicky sjednotili. Britové ovlivnili zejména hospodářskou základnu ostrova, zavedli pěstování kávy, čaje, kaučuku a kokosových palem. Britská nadvláda ovšem ovlivnila i etnickou strukturu, neboť začal dovoz levné pracovní síly, což znamenalo především příchod dalších Tamilů z Indie a posilování této komunity na ostrově.[16][17]

Moderní dějiny
Podrobnější informace naleznete v článku Občanská válka na Srí Lance.
Slavnostní zahájení zasedání prvního parlamentu roku 1947, počátek dějin nezávislé Srí Lanky

První vyjednávání s Brity o nezávislosti začali Srílančané mezi světovými válkami. Roku 1948 se nezávislost stala realitou - ostrov se stal dominiem v rámci britského Commonwealthu.[18] Nová vláda musela řešit především problém potravin, kterých byl nedostatek. Zahájila tudíž kolonizaci severovýchodu ostrova, což však zvýšilo etnické napětí. Oblast považovali za svou posvátnou půdu Tamilové (sídlilo v něm starověké království Jápané) a vládní program považovali za vpád Sinhálců na ní. Další jiskra napětí byla vykřesána poté, co vláda přijala zákon o občanství, který odmítl udělit občanství řadě Tamilů, kteří na ostrov přišli jako dělníci na plantáže Britů. Souběžně s tím rostl i nacionalismus sinhálský. Žádal uzákonění buddhismu jako státního náboženství a ustavení sinhálštiny jako jediného úředního jazyka. Vláda dominia na to reagovala důrazem na sekulární stát, což ovšem neuspokojovalo žádnou ze skupin.

Sinhálští nacionalisté, vedení Solomonem Bandáranájakou, se dostali k moci roku 1956. Zákon o státním jazyku (jímž se stala sinhálština) se stal rozbuškou konfliktu. Na severu země se Tamilové střetli se srílanskou armádou. V 70. letech přišel další vrchol napětí poté, co byl přijat zákon omezující počet tamilských studentů na vysokých školách. Nová ústava navíc přejmenovala zemi na Srí Lanku a dala zvláštní důraz na buddhismus. Výsledkem byly další tamilské nepokoje a vznik teroristické organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu (1976), obvykle zvané Tamilští tygři, vedené Vélupillaijem Prabhákaranou. Od té doby se vrací pravidelně eskalace napětí.

Civilisté prchající po útoku srílanské armády proti Tamilům roku 2009

K nejhorším patřila ta z roku 1983, kdy na tamilský útok odpověděli Sinhálci pogromy na Tamily v hlavním městě Kolombu. Velká pozornost mezinárodních médií vzbudila velký ohlas v sousední hinduistické Indii, která od té doby začala Tamily a jejich odboj silně podporovat. V roce 1987 Indie dokonce oficiálně pohrozila vojenskou intervencí v tamilský prospěch. Podpora Indie dodala Tamilům prostředky, zbraně i sebevědomí a výsledkem byla 26letá občanská válka. V roce 1990 se zdálo, že se jí podařilo ukončit, ale roku 1995 Tamilové obnovili boje. Mohutná ofenzíva centrální vlády porazila tamilskou guerillu roku 2009.[19] Zejména v závěru války se mělo odehrát i několik válečných zločinů, o jejichž vyšetření se vede politický boj dodnes. Vztah mezi většinovými Sinhálci a menšinovými Tamily zůstal stále napjatý.[20]

V prosinci roku 2004 zasáhla ostrov tsunami způsobená zemětřesením v Indickém oceánu. Spolu s poslední etapou občanské války se ocitlo mnoho lidí v tísnivé životní situaci, na kterou zareagovala i Česká republika.[21] Mezi občany ČR bylo vybráno přes 360 milionů korun, na místě zasahovaly humanitární organizace Člověk v tísni, ADRA či Lékaři bez hranic. Na tuto pomoc navázaly další rozvojové aktivity, díky kterým získala ČR dle ministerstva zahraničních věcí v oblasti velmi dobré jméno.[22]

Státní zřízení
Podrobná mapa Srí Lanky

Srí Lanka je demokratickou socialistickou republikou v rámci Commonwealthu. Podle ústavy z 16. srpna 1978 je hlavou státu prezident, který stojí rovněž v čele vlády a je vrchním velitelem ozbrojených sil. Prezident je volen ve všeobecných volbách na maximálně 2 šestiletá funkční období. Z členů parlamentu pak vybírá premiéra a po konzultaci s ním jmenuje členy kabinetu. Premiér zastupuje prezidenta ve funkci v případě, že tento nemůže vykonávat úřad. Zákonodárná moc je v rukou jednokomorového parlamentu, do nějž je voleno 225 poslanců na šestileté volební období.

Oficiálním hlavním městem je Šrí Džajavardanapura Kotte, do kterého bylo již v rámci decentralizace přeneseno sídlo parlamentu. Většina státních institucí však dosud sídlí v Kolombu, ze kterého budou postupně v budoucnu přenesena. Ve skutečnosti je Kotte jedním z předměstí Kolomba a většinou není považováno za zvláštní město. Velmi důležité město je Kandy (někdy též Kendy), bývalé sídlo Sinhálských králů ležící v centrální vrchovině. Sjíždějí se tam buddhisté z celého světa, protože v Chrámu Zlatého zubu je podle legendy uložen zub Buddhy Gautamy. Oblíbené je též přístavní město Galle (Gálla), nejdůležitější pro holandské kolonizátory a téměř 2000 m n. m. ležící Nuwara Eliya, sídlo boháčů a centrum pěstování čaje a obchodu s ním.

Administrativní dělení
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Srí Lanky.

Území Srí Lanky se dělí na 9 provincií (sinhálsky පළාත, paḷāta; tamilsky மாகாணம், mākāṇam). Ty se dále dělí do 25 distriktů.

  • Střední provincie
  • Východní provincie
  • Středoseverní provincie
  • Severní provincie
  • Severozápadní provincie
  • Provincie Sabaragamuwa
  • Jižní provincie
  • Provincie Uva
  • Západní provincie

Obyvatelstvo
Tamilové při hinduistickém svátku Thaipusam

Národnostní složení

Největší skupinu obyvatel tvoří Sinhálci (zhruba 73,8 %, stav 2002), etnikum indoevropského původu, a Tamilové (13,9 %), náležící k drávidské skupině. Separatistické tendence, reprezentované především ozbrojenou skupinou Tygři osvobození tamilského Ílamu, vedly k dlouhodobému ozbrojenému konfliktu, který byl ukončen v roce 2009. Kromě Sinhálců (buddhistů), Tamilů (hinduistů) žije na Srí Lance velké procento muslimů (7,2 %), a menšina Tamilů s indickými kořeny (4,6 %). Dále zde žije malá menšina Malajců (0,2%) a potomci Portugalců a Nizozemců tzv. Burgherové (0,2%).

Demografie
  • Průměrný věk dožití muže: 69,33 let
  • Průměrný věk dožití ženy: 74,45 let
  • Gramotnost: 90,2 %

Náboženství
Náboženství na Srí Lance[23]
příslušnost k náboženství podíl
Buddhisté
 
 70 %
Hinduisté
 
 13 %
Muslimové
 
 10 %
Křesťané
 
 7 %
Ostatní
 
 0,04 %
Zdroj: Sčítání lidu 2011[24]

Přibližně 70 % obyvatel Srí Lanky jsou thérávádoví buddhisté, 12,6 % praktikuje hinduismus, 9,7 % tvoří muslimové a 7,4 % křesťané (většinou římští katolíci, dále též anglikáni a různé protestantské církve).[25]

  • Údaje ze sčítání lidu 2011
  • Buddhisté
  • Hinduisté
  • Muslimové
  • Křesťané

Hospodářství
Turisté ve sloním sirotčinci v Pinnawale

Srí Lanka je především zemědělskou zemí s rozvinutým plantážním pěstováním čajovníku, kokosové palmy, kaučukovníku, rýže, manioku, batátů, cukrové třtiny, ovoce a koření, významný je také rybolov. Působí zde zpracovatelský, potravinářský a textilní průmysl. Srí Lanka je také oblíbenou turistickou destinací. Hrubý domácí produkt na hlavu je po Maledivách druhý nejvyšší v jižní Asii.

Doprava
Podrobnější informace naleznete v článku Doprava na Srí Lance.

Stát má rozvinutou dálniční síť a 1 447 km železnic provozovaných národní společností Sri Lanka Railways. Národní leteckou společností jsou SriLankan Airlines. V roce 2010 byl otevřen Přístav Mahindy Radžapaksy ve městě Hambantota na jihu země. Tento přístav má využít výhodné polohy ostrova, který leží přímo na námořní trase mezi Suezským průplavem a Malackým průlivem.

Ekonomika
World Trade Center v Kolombu
Budova centrální banky

Volně tržní ekonomika Srí Lanky měla v roce 2019 nominální hrubý domácí produkt (HDP) v hodnotě 84 miliard USD a v paritě kupní síly (PPP) hodnotu 321,856 miliardy USD. Země zaznamenala meziroční nárůst o 6,4 % v letech 2003 až 2012, což je výrazně více nad jejími regionálními kolegy.

V roce 2019 s příjmem na obyvatele 12 811 PPP USD (2018 Světová banka) nebo 3 852 (2019) nominálních amerických dolarů, byla Srí Lanka Světovou bankou z předchozího období překlasifikována na národ s nižšími středními příjmy.

Hlavními hospodářskými odvětvími země jsou cestovní ruch, vývoz čaje, oděv, textil, výroba rýže a další zemědělské produkty. Kromě těchto hospodářských sektorů významně přispívá zahraniční měna v devizách.

Srí Lanka splnila cíl miléniového rozvojového cíle (MDG) snížit extrémní chudobu na polovinu, je na dobré cestě splnit většinu ostatních rozvojových cílů tisíciletí a překonat ostatní jihoasijské země. Na Srí Lance došlo v letech 2002 až 2009 k výraznému poklesu chudoby - z 23 % na 9 % populace, což je nejnižší v jižní Asii. Odhaduje se, že 9 % Srílančanů, kteří již nejsou klasifikováni jako chudí, žijí do 20 % hranice chudoby, a jsou tak zranitelní vůči otřesům, které by mohly způsobit jejich pád do chudoby. Od konce občanské války trvající tři desetiletí se Srí Lanka začala zaměřovat na dlouhodobé výzvy strategického a strukturálního rozvoje, přičemž usiluje o přechod do země s vyššími středními příjmy. Srí Lanka má jeden z nejnižších poměrů daně k HDP na světě a vytváření pracovních míst se stalo výzvou. Srí Lanka také čelí výzvám v oblasti sociálního začlenění, správy věcí veřejných a udržitelnosti.

Podle vládní politiky a hospodářských reforem, které uvedl předseda vlády a ministr pro národní politiku a hospodářské záležitosti Ranil Wickremesinghe, plánuje Srí Lanka vytvořit Western Region Megapolis a Megapolis v západní provincii na podporu hospodářského růstu. Rovněž se plánuje vytvoření několika oblastí podnikání a technologického rozvoje zaměřených na celý ostrov, které se specializují na různá odvětví, jakož i turistické oblasti. Srí Lanka však v poslední době čelí nebezpečí, že upadne do ekonomické nevolnosti, a to s rostoucí úrovní dluhu a politickou krizí, která způsobila pokles dluhového hodnocení země.

Hospodářské dějiny

Od osamostatnění se od Británie v únoru roku 1948 byla ekonomika země ovlivněna přírodními katastrofami, jako jsou zemětřesení v Indickém oceánu, řada povstání a občanská válka v letech 1971, 1987–89 a 1983–2009. Mezi lety 1977 až 1994 se země dostala pod vládu UNP, podle níž se za prezidenta J. R. Jayawardana Srí Lanka začala odklánět od socialistické orientace. Od té doby vláda dereguluje, privatizuje a otevírá ekonomiku mezinárodní konkurenci. V roce 2001 čelila Srí Lanka bankrotu, přičemž dluh dosáhl 101 % HDP. Blížící se měnová krize byla odvrácena poté, co země dosáhla ukvapené dohody o příměří s LTTE a zprostředkovala značné zahraniční půjčky. Po roce 2004 se vláda UPFA soustředila na masovou výrobu zboží pro domácí spotřebu, jako je rýže, obilí a další zemědělské produkty. Nicméně dvacet pět let občanské války zpomalilo ekonomický růst. Rozsáhlé otřesy způsobila také diverzifikace, liberalizace, ale také povstání politické skupiny Janatha Vimukthi Peramuna (JVP) na začátku 80. let.

Po potlačení povstání JVP pomohla vyšší privatizace, ekonomická reforma a důraz na exportně orientovaný růst zlepšit ekonomickou výkonnost a v roce 1993 se zvýšil růst HDP na 7 %.

Ekonomický růst byl v následujících letech nerovnoměrný, protože ekonomika čelila mnoha globálním i domácím ekonomickým výzvám. Průměrný roční růst HDP byl v letech 1991–2000 celkově 5,2 %.

V roce 2001 byl však růst HDP záporných 1,4 % - byl to první pokles od získání nezávislosti. Ekonomika byla zasažena řadou globálních a domácích ekonomických problémů. Určitou zásluhu měly i teroristické útoky na Srí Lance a ve Spojených státech. Krize rovněž odhalila zásadní selhání politiky, strukturální nerovnováhu v ekonomice a potřebu reforem. Rok skončil parlamentními volbami v prosinci, kdy došlo k volbě Sjednocené národní strany do parlamentu, zatímco předsednictví si udržela Strana svobody na Srí Lance.

Během krátkodobého mírového procesu od roku 2002 do roku 2004 ekonomika těžila z nižších úrokových sazeb, oživení domácí poptávky, zvýšení počtu příjezdů turistů, oživení burzy cenných papírů a ze zvýšení přímých zahraničních investic (PZI). V roce 2002 došlo k postupnému oživení ekonomiky. Během tohoto období byla Srí Lanka schopna snížit výdaje na obranu a začít se soustředit na to, aby dostala svůj velký dluh veřejného sektoru pod kontrolu. V roce 2002 dosáhl ekonomický růst 4 %, k čemuž přispěl silný růst sektoru služeb. V zemědělském sektoru ekonomiky nastalo částečné oživení. Celkový příliv přímých zahraničních investic v roce 2002 činil přibližně 246 milionů USD.

Vláda Mahindy Rajapakseho zastavila proces privatizace a zahájila provoz několika nových společností a opětovného znárodnění dřívějších státních podniků, z nichž jeden prohlásil, že privatizace je neplatná. Některé státní korporace se staly nadbytečnými a méně efektivními, což vedlo k obrovským ztrátám díky odhalení řady podvodů a růstu protekcionismu. Během této doby EU zrušila GSP plus preferenční cla ze Srí Lanky kvůli údajnému porušování lidských práv, které stálo přibližně 500 milionů USD ročně.

Obnovení občanské války v roce 2005 vedlo k prudkému nárůstu výdajů na obranu. Zvýšené násilí a bezpráví také přiměly některé dárcovské země, aby omezily pomoc této zemi.

Prudký růst světových cen ropy v kombinaci s ekonomickým spádem z občanské války vedl k inflaci, která dosáhla maxima 20 %. Když občanská válka skončila v květnu 2009, ekonomika začala v roce 2010 růst vyšším tempem 8 % a v roce 2012 dosáhla 9,1 %, zejména v důsledku rozmachu neobchodovatelných sektorů. Boom však nevydržel a růst HDP v roce 2013 klesl v roce 2013 na 3,4 % a v roce 2014 se zotavil jen mírně na 4,5 %.

V roce 2016 se vládě podařilo zrušit zákaz Evropské unie týkající se srílanských rybích produktů, což vedlo k nárůstu vývozu ryb do EU o 200 %, a v roce 2017 vedlo zlepšení podmínek v oblasti lidských práv k tomu, že Evropská komise navrhla obnovení zařízení GSP plus na Srí Lanku. Daňové příjmy Srí Lanky na HDP se také zvýšily z 10 % v roce 2014, což bylo nejnižší za téměř dvě desetiletí, na 12,3 % v roce 2015. Přes reformy byla Srí Lanka uvedena mezi zeměmi s nejvyšším rizikem pro investory agenturou Bloomberg.

Kultura
jeskynní chrám Dambulla
Susanthika Jayasingheová

Jedním z nejslavnějších srílanských rodáků je spisovatel Michael Ondaatje, který se roku 1962 usadil v Kanadě, a proslavil se zde zejména románem Anglický pacient, který získal Man Bookerovu cenu a jeho zfilmovaná podoba také Oscara. Ondaatje se narodil v Kolombu do rodiny nizozemsko-tamilsko-sinhálsko-portugalského původu.[26] Na Srí Lance vznikl v 1. století př. n. l. rovněž pálijský kánon, nejznámější verze Tipitaky, jednoho z nejstarších souborů buddhistických kanonických textů.[27] Za otce moderní srílanské (sinhálské) literatury je označován Martin Wickramasinghe. K nejznámějším filmařům patří Lester James Peries.[28]

Na seznam světového dědictví UNESCO byl zapsán jeskynní chrám Dambulla, pozůstatky palácového komplexu Sigiriya a krom toho několik historických měst: Kandy, Galle, Anuradhápura a Polonnaruwa.[29]

Srí Lanka se od roku 1948 zúčastňuje olympijských her (doposud pouze letních) a získala za tu dobu dvě medaile, obě v atletice. Na hrách v Londýně roku 1948 získal stříbro v běhu na 400 metrů překážek Duncan White.[30] Na olympiádě v Sydney roku 2000 další stříbro získala běžkyně Susanthika Jayasingheová, a to na dvousetmetrové trati, byť si na něj musela počkat devět let, než bude vítězka závodu Marion Jonesová usvědčena z dopingu a diskvalifikována a mezinárodní olympijský výbor medaile přerozdělí.[31] Jayasingheová se zároveň v roce 1997 stala prvním Srílančanem, který získal medaili na mistrovství světa v atletice (šlo o stříbro, za deset let získala ještě bronz). Nejpopulárnějším sportem na Srí Lance je ovšem kriket. Srílanská kriketová reprezentace v roce 1996 vyhrála mistrovství světa, v letech 2007 a 2011 brala ze světového šampionátu stříbro. K nejznámějším kriketistům historie patří Muttiah Muralitharan.

Zajímavosti
  • Většina obyvatel ostrova aspoň jednou do roka navštíví vrchol hory Šrí Pada (Svatá stopa), 2 224 m n. m., také nazývané Adam’ova hora, kde je otištěno ve skále velké chodidlo: křesťané a muslimové věří, že Adamovo, buddhisté Buddhovo, hinduisté Šivovo.
  • Do roku 2005 měl každý větší náboženský směr své vlastní ministerstvo. Prezident Rádžapakse je však sjednotil do ministerstva pro náboženské záležitosti.
  • Vojenská služba: ve věku 18 let
  • Ženy mají zakázáno pít alkohol.[32]
  • Na veřejných místech je zakázáno kouřit.[33]
  • Kvalita připravované kávy je velmi nízká.

Fotogalerie
  • Mapa Srí Lanky
  • Srílanské provincie
  • Geografie Srí Lanky
  • Etnické složení na Srí Lance (2012)
  • Sběr čaje na Sri Lance
  • Chrám Satmahal Prasada
  • Sběr kaučuku na Srí Lance
  • Srílančané na pláži
  • Buddhismus (Srí Lanka)
  • Sinhálské školačky ve městě Galle

Odkazy

Reference
  1. http://www.auswaertiges-amt.de/DE/Aussenpolitik/Laender/Laenderinfos/01-Nodes_Uebersichtsseiten/SriLanka_node.html
  2. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
  3. Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2022. Heslo Šrí Lanka.
  4. Podle MZV ČR
  5. Pronunciations for ශ්‍රී ලංකා – Forvo.com
  6. Pronunciations for ශ්‍රී ලංකාව – Forvo.com
  7. LIŠČÁK, Vladimír; BOHÁČ, Pavel. Jména států a jejich územních částí (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). 4. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2009. 112 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86918-57-0. Kapitola Austrálie a Oceánie, s. 89.
  8. Dějiny Šrí Lanky. Cestovní kancelář Chinatours [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (česky)
  9. MENDIS, G. C. The Early History of Ceylon and Its Relations with India and Other Foreign Countries. [s.l.]: Asian Educational Services 144 s. Dostupné online. ISBN 978-81-206-0209-0. (anglicky) Google-Books-ID: PVrUcdi4ZikC.
  10. KIRK, R. L. The legend of Prince Vijaya — a study of Sinhalese origins. American Journal of Physical Anthropology. 1976, roč. 45, čís. 1, s. 91–99. Dostupné online [cit. 2021-02-24]. ISSN 1096-8644. DOI 10.1002/ajpa.1330450112. (anglicky)
  11. Sri Lanka - Conversion to Buddhism. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
  12. VÍTEK, František. U nejvyšší cihlové stavby světa. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2007-12-18 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (česky)
  13. Parākramabāhu I | king of Sri Lanka. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
  14. INDRAPALA, K. Early Tamil Settlements in Ceylon. The Journal of the Ceylon Branch of the Royal Asiatic Society of Great Britain & Ireland. 1969, roč. 13, s. 43–63. Dostupné online [cit. 2021-02-24]. ISSN 0304-2235.
  15. RAMERINI, Marco. The Portuguese in Ceylon: The Portuguese in Sri Lanka before the war with the Dutch [online]. Colonial Voyage, 2014-02-18 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
  16. VELAMATI, MANOHARI. Sri Lankan Tamil Migration and Settlement: Time for Reconsideration. India Quarterly. 2009, roč. 65, čís. 3, s. 271–294. Dostupné online [cit. 2021-02-24]. ISSN 0974-9284.
  17. Britové vnesli mezi srílanské Sinhálce a Tamily nerovnost. Pocit křivdy rozpoutal na 26 let občanskou válku. ČT24 [online]. Česká televize, 18. 5. 2019 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (česky)
  18. Sri Lanka - INDEPENDENCE. countrystudies.us [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online.
  19. Tamilští Tygři se vzdali, boje na Srí Lance po čtvrtstoletí končí. iDNES.cz [online]. 2009-05-17 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online.
  20. Živě ze Srí Lanky: Dobojováno. Ne všem je ale do zpěvu. Aktualně.cz [online]. 2009-20-5. Dostupné online.
  21. Srí Lanka. Člověk v tísni [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (česky)
  22. Archivovaná kopie. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2014-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-24.
  23. Pew Research Center's Religion & Public Life Project: Sri Lanka. Pew Research Center. 2010. (anglicky)
  24. Sri Lanka Census of Population and Housing, 2011 – Population by Religion [online]. Department of Census and Statistics, Sri Lanka, 2012-04-20. Dostupné online. (anglicky)
  25. Department of Census and Statistics,The Census of Population and Housing of Sri Lanka-2011 (anglicky)
  26. Michael Ondaatje: The divided man. the Guardian [online]. 2011-08-27 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
  27. BOWDEN, Russell. Writing down of the Pali Tripitaka at Aloka Vihara in Sri Lanka. Journal of the Royal Asiatic Society of Sri Lanka. 2009, roč. 55, s. 115–167. Dostupné online [cit. 2021-02-24]. ISSN 1391-720X.
  28. SANDOMIR, Richard. Lester James Peries, 99, Visionary Sri Lankan Filmmaker, Dies (Published 2018). The New York Times. 2018-05-04. Dostupné online [cit. 2021-02-24]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  29. Sri Lanka. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
  30. KHALEEL, Shaahid. Duncan White, the first athlete to win an Olympic medal for Sri Lanka | Trinity College Kandy - Respice Finem [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
  31. GROHMANN, Karolos. Two of Jones' Sydney Games medals reallocated. Reuters. 2009-12-09. Dostupné online [cit. 2021-02-24]. (anglicky)
  32. KLAPAL, Ondřej. Alkohol na Srí Lance budou smět dál kupovat a prodávat jen muži. Prezident zrušil rozhodnutí vlády. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-01-14 [cit. 2019-01-02]. Dostupné online.
  33. PÁLENÍČKOVÁ, Irena. Zákazy jsou od toho, aby se nedodržovaly. Lidé a země. 2018-01-14. Dostupné online [cit. 2019-01-02]. (česky)

Literatura
  • FILIPSKÝ, Jan, a kol. Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-647-8.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.