Stát Palestina

Stát Palestina (arabsky دولة فلسطين‎, Dawlat Filasṭin),[2][3][4] zkráceným názvem Palestina (arabsky فلسطين‎, Filasṭīn), je stát vyhlášený 15. listopadu 1988 v exilu v Alžírsku přijetím jednostranné deklarace nezávislosti Národní radou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V době přijetí deklarace nemělo OOP jakoukoli kontrolu nad územím, které si nárokovalo (v té době je ovládal Izrael).[5] Rozsahem se jednalo o nově zkonstruovaná, tzv. palestinská území[2] definovaná podle hranic z roku 1967,[6] přičemž hlavním městem se měl stát Jeruzalém.[3][4] K tomu bylo vytvořeno i pojmenování lidu arabské národnosti „Palestinci“.

Stát Palestina
دولة فلسطين
vlajka
znak
Hymna
فدائي
Geografie


Poloha Státu Palestina

Hlavní městoRamalláh (administrativní), Jeruzalém (zamýšlený)
Rozloha6220 km²
Poloha32° s. š., 35°15′ v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel4 260 636
Jazykarabština
Náboženství93% Islám
Státní útvar
Státní zřízeníUnitární poloprezidentská republika
Mezinárodní statusČástečně uznaný stát, pozorovatel OSN, uznán 138 státy
Vznik15. listopadu 1988 (vyhlášením nezávislosti, status nečlenského státu OSN získal 29. listopadu 2012)
PrezidentMahmúd Abbás
Předseda vládyRamí Hamdalláh
HDP/obyv. (PPP)5020[1] USD (134. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba+970
Národní TLD.ps
multimediální obsah na Commons

Summit Ligy arabských států v roce 1974 prohlásil OOP „jediným legitimním zástupcem palestinského lidu a zdůraznil jeho právo na založení nezávislého státu“.[7] Dne 22. listopadu 1974 získalo OOP pozorovatelský status „nestátní entity“ v Organizaci spojených národů,[8][9] díky čemuž mělo možnost vystupovat před Valným shromážděním OSN, ale nemohlo hlasovat. Po vyhlášení nezávislosti Valné shromáždění tuto deklaraci oficiálně „vzalo na vědomí“ a od té doby používalo při zmínce o palestinském stálém zástupci název Palestina namísto Organizace pro osvobození Palestiny.[10][11] Dne 29. listopadu 2012 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 67/19, která zvýšila status palestinského zástupce na nečlenský stát (pro tento krok hlasovalo 138 zejména muslimských a evropských států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo).[12]

V roce 1993 Izrael uznal v rámci mírových dohod z Osla vyjednávací tým OOP za „zástupce palestinského lidu“ a OOP v reakci na to uznalo právo Izraele na existenci v míru, přijalo rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a 338 a zřeklo se „násilí a terorismu“.[13] Na základě mírových dohod z Osla vznikl prozatímní orgán Palestinská autonomie (též Palestinská samospráva), který vládne na části palestinských území (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy), vymezených několika izraelsko-palestinskými dohodami z 90. let 20. století. Izrael v roce 2005 po mezinárodním nátlaku jednostranně opustil Pásmo Gazy a po převratu v roce 2007 toto území ovládá hnutí Hamás. Palestinská samospráva, vedená hnutím Fatah, tak má fakticky pouze kontrolu nad Západním břehem Jordánu. V dubnu 2011 uzavřely obě strany vnitropalestinského sporu dohodu o usmíření, ale její implementace zatím nebyla naplněna zejména pro aspirace Hamasu na ovládnutí západního břehu.[14]

Mapa s vyznačením států uznávající Stát Palestinu (zeleně)

K 27. září 2013 uznalo Stát Palestina celkem 134 ze 193 členských států OSN (téměř 70 %). Některé státy, které tento stát neuznaly, uznávají OOP jako zástupce palestinského lidu. Stát Palestina uznala ČSSR v roce 1988. Do té doby v ČSSR existovalo od roku 1976 zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), od roku 1983 s diplomatickým statusem. Zastoupení Palestinské národní správy (PNS) v Česku nese označení Velvyslanectví Státu Palestina[15] od února roku 1989. ČR uznala všechny státy, které ke dni 31. 12. 1992 uznávalo Československo a to čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, tedy teoreticky i Stát Palestina. V současné době toleruje status quo palestinského zastoupení v Praze, a to přesto, že vláda reciproční vztahy se Státem Palestina neudržuje, ale jedná jen s palestinskou samosprávou. Mírové dohody z Osla z roku 1993 zahraniční zastoupení PNS sice formálně nepřipouštějí, nicméně kodifikují zachování úrovně již existujících diplomatických misí. Tento postoj je v souladu s politikou Evropské unie.[16]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku State of Palestine na anglické Wikipedii.

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
  2. Palestinská deklarace nezávislosti (anglicky)
  3. BAROUD, Ramzy. Middle East Review 2003-4: The Economic and Business Report. 27. vyd. Londýn: Kogan Page Publishers, 2004. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7494-4066-4. S. 161. (anglicky)
  4. BISSIO, Robert Remo. The World: A Third World Guide 1995–96. Montevideo: Instituto del Tercer Mundo, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0-85598-291-1. S. 443. (anglicky)
  5. BERCOVITCH, Jacob; ZARTMAN, William; KREMENYUK, Victor. The SAGE Handbook of Conflict Resolution. Thousand Oaks: Sage Publications, 2008. 704 s. Dostupné online. ISBN 978-1412921923. S. 43. (anglicky)
  6. Palestinian Authority applies for full UN membership [online]. United Nations Radio, 2011-09-23 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-12. (anglicky)
  7. AL MADFAI, Madiha Rashid. Jordan, the United States and the Middle East Peace Process, 1974–1991. Cambridge: Cambridge University Press, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-521-41523-1. S. 21. (anglicky)
  8. Rezoluce VS OSN č. 3237 [online]. Valné shromáždění OSN, 1974-11-22 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-10. (anglicky)
  9. GELDENHUYS, Deon. Isolated States: A Comparative Analysis. Svazek 15. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0-521-40268-2. S. 155. (anglicky)
  10. Rezoluce VS OSN č. 43/177 [online]. Valné shromáždění OSN, 1998-12-09 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-01. (anglicky)
  11. HILLIER, Tom. Sourcebook on Public International Law. [s.l.]: Routledge, 1998. 883 s. Dostupné online. ISBN 978-1859410509. S. 205. (anglicky)
  12. Palestinians win implicit U.N. recognition of sovereign state [online]. Reuters, 2012-11-29 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-05. (anglicky)
  13. MURPHY, Kim. Israel and PLO, in Historic Bid for Peace, Agree to Mutual Recognition [online]. Los Angeles Times, 1993-09-10 [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
  14. Hamas leader’s Tunisia visit angers Palestinian officials [online]. Al-Arabíja, 2012-01-07 [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
  15. http://www.palestine.cz Archivováno 27. 4. 2019 na Wayback Machine Velvyslanectví Státu Palestina v Praze
  16. Text Palestina na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.