Mistrovství světa v atletice 2013

V roce 2006 se oficiálně přihlásila čtyři kandidátská města: Barcelona, Brisbane, Moskva a Göteborg. Z nich Mezinárodní asociace atletických federací IAAF vybrala na svém zasedání v Mombase 27. března 2007 Moskvu.

Mistrovství se mělo podle přihlášek zúčastnit 1974 závodníků (1106 atletů a 868 atletek), což by bylo nejvíce v historii mistrovství světa.[3] O 79 účastníků by tím byl překonán rekord z mistrovství světa v Berlíně v roce 2009. Rekordní měl být také počet účastnických zemí: 206.

Největší výpravu nevyslalo domácí Rusko, ale USA – 137 atletů a atletek. Teprve za nimi bylo Rusko se 119 sportovci, následovalo Německo (67), Ukrajina (61) a Spojené království (60). Tradičně silné byly i výpravy Itálie s 57 účastníky, Polska (55), Číny (53) nebo Francie (52). Na druhou stranu 87 zemí vyslalo jen jednoho sportovce nebo sportovkyni, mezi nimi např. i Island, Lucembursko, Ghana nebo Uruguay.[4]

Panoráma – Stadion v Lužnikách během Mistrovství světa v atletice 2013

Na programu bylo stejně jako na minulém mistrovství v roce 2011 celkově 47 lehkoatletických disciplín – 24 mužských a 23 ženských.

Finiš v závodu na 10 000 m mužů

První den – sobota 10. srpna – začal kromě kvalifikací mužským desetibojem, který se poprvé v historii mistrovství světa konal bez českého reprezentanta.[15] V něm se po boji dostal do čela největší favorit Ashton Eaton, i když mívá silnější až druhý den soutěže.

Probíhala i první dvě finále. V maratonu žen vyhrála hladce jedna z favoritek – Keňanka Kiplagatová. Naopak běhu na 10 000 m mužů rozhodl svým finišem až v závěru Angličan Mo Farrah, když udržel náskok před Etiopanem Jeilanem.

Tahákem druhého dne bylo finále na 100 m mužů, který vyhrál podle očekávání Usain Bolt. I když mu odpadli dva největší soupeři, Američan Tyson Gay a Jamajčan Asafa Powell, kteří měli před mistrovstvím pozitivní dopingový test, v dalším Američanu Justinu Gatlinovi měl silného soupeře. V dešti jej však za polovinou trati předběhl a nejlepším výkonem roku 9,77 s zvítězil.[16]

Svou dvoudenní soutěž dokončili desetibojaři. Zvítězil jasně nejlepší atlet posledního období Ashton Eaton. Obhájce titulu Trey Hardee, který však v posledním roce nevykazoval nejlepší výkony, skončil už po třetí nezdařené disciplíně – skoku do výšky.

Běh na 10 000 m žen vyhrála výrazným zrychlením v posledních 400 metrech Tiruneš Dibabaová, čímž získala už svůj pátý titul na mistrovství světa. V dálce zvítězila o 2 cm Američanka Brittney Reeseová, přestože do finále postoupila až jako poslední. V disku žen potvrdila svou suverenitu z posledních závodů Sandra Perkovićová z Chorvatska.

Medailisté na 110 m př. – zleva Ryan Wilson, David Oliver a Sergej Šubenkov

Třetí den začaly svou soutěž sedmibojařky, mezi nimiž byla i česká reprezentantka Eliška Klučinová. Po prvním dnu vedla Ukrajinka Hanna Melnyčenková.

Ve finále tyčky mužů se největšímu favoritovi Renaudu Lavilleniemu nedařilo tak jako v semifinále. Nakonec skočil jen 5,89 m, tedy stejnou výšku jako německý tyčkař Raphael Holzdeppe. Na počty pokusů vyhrál Němec a Francouz byl hodně zklamaný, protože titul mistra světa byl posledním z velkých titulů, který ještě nezískal. Český reprezentant Jan Kudlička skončil sedmý.[17]

Podobným překvapením skončilo finále v hodu kladivem mužů, když nejmladší finalista Polák Paweł Fajdek prvním pokusem vytvořil svůj životní výkon. Žádný ze soupeřů, z nichž většina měla buď osobní rekord, nebo nejlepší letošní výkon lepší,[18] se mu ani nepřiblížil. Česko získalo v této soutěži svou první medaili na mistrovství díky Lukáši Melichovi, který skončil třetí.

Nejtěsnějším výsledkem skončilo finále na 400 m žen, kdy britská sprinterka Christine Ohuruoguová předběhla na cílové rovince unavenou Amantle Montshoovou z Botswany jen o tisíciny sekundy. Naopak velmi přesvědčivě – o 22 setin sekundy – zvítězila na 100 m žen Jamajčanka Shelly-Ann Fraserová-Pryceová, která kromě výkonu zaujala i růžovým melírem ve vlasech.[17] Na 110 m překážek jasně dominoval lídr světových tabulek Američan David Oliver.

Čtvrtý den vyvrcholil ženský sedmiboj, v němž si vítězství nenechala vzít v Itálii žijící Ukrajinka Hanna Melnyčenková. Za ní skončila Brianne Theisenová-Eatonová, manželka vítěze nedělního desetiboje Ashtona Eatona.

Denis Strelkov a Žen Wang v chůzi na 20 km

V chůzi žen na 20 km se schylovalo k trojnásobnému triumfu ruských chodkyň v čele s Jelenou Lašmanovovou, ale těsně před cílem byla za „popoběhnutí“ diskvalifikována do té doby třetí Věra Sokolovová.

Běh na 800 m vyhrál finišem Mohammed Aman z Etiopie, jenž se zbavil nálepky muže, který neumí vyhrávat velké závody. V polovičním závodě zvítězil favorizovaný LaShawn Merritt; český reprezentant Pavel Maslák skončil pátý, když porazil druhého favorita, posledního olympijského vítěze Kirani Jamese.

Tyč žen byla velkým návratem Jeleny Isinbajevové, která získala po šesti letech svou třetí zlatou medaili z mistrovství světa.

V pátém „odpočinkovém“ dni probíhalo jediné, zato nejdelší finále šampionátu: chůze na 50 km. V ní se nečekaně hned za stadionem oddělili oba ruští chodci – Michail Ryžov a Ivan Noskov – a spolu s Australanem Tallentem si vypracovali náskok. Před polovinou závodu se na ně dotáhli další závodníci, mezi nimiž byl i irský reprezentant Robert Heffernan, který se po 40 km odpoutal a zvítězil.[19]

Šestý den začal kvalifikací vrhu koulí, která skončila nečekaným postupem všech tří českých reprezentantů.

Ve finále skoku do výšky mužů porazil fenomén posledního roku Bohdan Bondarenko z Ukrajiny další hvězdu této disciplíny Katařana Mutaza Essu Barshima až na výšce 241 cm. V steeplu zvítězil favorizovaný Keňan Ezekiel Kemboi před trojicí svých krajanů, mezi něž se dostal jen Francouz Mekhissi-Benabbad.

V nejsledovanějším českém finále na 400 m překážek žen zvítězila podle očekávání Zuzana Hejnová,[20] když zvítězila o více než sekundu a vytvořila nový český rekord.

Vítěz skoku do výšky – Bohdan Bondarenko

Sedmý den zaujalo finále kladivářek. Favorizovaná Lysenková hodila hned prvním pokusem za 77 m a zdálo se, že ji žádná ze soupeřek nepřekoná. Ve třetím kole ji však o 21 cm přehodila Polka Włodarczyková. Lysenková na to dokázala hned reagovat a druhým nejdelším hodem historie ji jasně přehodila.[21] Na to Wlodarczyková odpověděla novým polským rekordem, ale Lysenkovou už nepřekonala.

Vrh koulí mohl mít vinou arbitrů jiného vítěze. Němec David Storl si svůj nejlepší výkon musel obhájit před rozhodčími, kteří původně u jeho pokusu viděli přešlap.[22] Nejlepší ze tří českých vrhačů byl Ladislav Prášil na pátém místě.

V dalších finále zaujal Mohammed Farah v běhu na 5 000 m, kdy v posledních 800 m před sebe nepustil nikoho a zopakoval svoje dvojité vítězství na pěti- a desetikilometrové trati z olympiády v Londýně 2012.[21] Svého druhého moskevského vítězství dosáhla i Jamajčanka Shelly-Ann Fraserová-Pryceová, když po běhu na 100 m zvítězila i na dvojnásobné trati.

Předposlední den byly na programu prakticky jen finálové závody. V hodu oštěpem začal boj o zlato Fin Tero Pitkämäki, který prvním pokusem hodil pod 85 m. Vítězslav Veselý odpověděl pokusem přes 87 m, což byl pátý nejlepší výkon jeho kariéry. Pitkämäki se druhým pokusem vzchopil a hodil jen o 10 cm méně než český reprezentant, ale Veselého už v dalších hodech nepřehodil.[23] Zajímavý byl i boj o bronzovou medaili. Po ní sahal Keňan Julius Yego, který si o 3 m vylepšil svůj osobní rekord. Posledním pokusem ho však přehodil Rus Tarabin, který držel nejlepší světový výkon sezony.

Dalším očekávané finále na 200 m mužů vyhrál Usain Bolt zadrženě v nejlepším čase sezóny. Hranici světového rekordu, o kterém uvažoval před šampionátem, však neatakoval.

Ve štafetě žen 4 × 400 m zvítězily nečekaně ruské atletky, které se dostaly do vedení při poslední předávce a udržely náskok před finišujícími Američankami. Běh na 5000 m vyhrála přesvědčivě velká favoritka Meseret Defarová, když jí krajanky připravily pozici pro finiš.

Závěrečný den šampionátu byl vyhrazen jen finálovým disciplínám. V hodu oštěpem se čekala zlatá medaile od Marije Abakumovové.[24] Ta však zaostala za svým výkonem v kvalifikaci a jasně ji předstihla Němka Obergföllová. Rusku přehodila ještě Australanka Mickleová.

V trojskoku mužů se zdálo, že půjde o těsný souboj se skoky odpovídajícími nejlepším dosavadním výkonům sezóny.[25] V posledním kole se však Francouzu Teddymu Tamghovi povedl třetí nejdelší trojskok všech dob – 18,04 m – kterým přeskočil do té doby vedoucího Kubánce Picharda.

Závěrečné ženské i mužské štafety na 4 × 100 m měly podobný průběh: v obou se americká štafeta připravila špatnou předávkou o lepší umístění, v obou došlo k dodatečné diskvalifikaci původních medailistů a v obou zvítězili jamajští atleti a atletky. Sprintující Usain Bolt tak získal celkově osmou zlatou medaili z mistrovství světa (což se před ním podařilo jen Carlu Lewisovi a Michaelu Johnsonovi),[26] Shelly-Ann Fraserová-Pryceová tím zase vyhrála svoji třetí moskevskou zlatou medaili a stala se nejúspěšnějším účastníkem mistrovství.