Státní hranice

Státní hranice (v češtině ve vztahu ke státním hranicím ČR se používá výraz "státní hranice" nejčastěji v množném čísle[1] - na rozdíl např. od slovenštiny) jsou hranice, které definují vnitřní území každého státu. Stanoveny bývají prostřednictvím mezinárodní smlouvy a v terénu jsou pak vyznačeny hraničními kameny, sloupy či mezníky. Státní hranice je v převážné většině zemí možné oficiálně překračovat jen na místech označených a k tomu určených jako hraniční přechody. Výjimku tvoří tzv. vnitřní schenghenské hranice v rámci EU/EHP, na nichž platí zvláštní režim a tyto je povoleno překračovat (bez kontrol) v každém místě, s výjimkou míst, kde je to přímo zakázáno (např. národní parky, vojenské prostory nebo místa, která jsou zdraví a životu nebezpečná). Země Schengenské dohody však mohou v případě potřeby krátkodobě kontroly na svých vnitřních hranicích obnovit.

Hranice mezi Slovenskem a Polskem u řeky Dunajec
Hranice mezi Oldřichovem na Hranicích a Kopaczowem

Státní hranice mohou být buď přirozené (orografické), jdoucí např. po hřebenech hor nebo vodními toky, či umělé (geometrické), které jsou vedeny bez ohledu na přírodní překážky. K tomu může dojít např. po ukončení války (hranice Maďarska stanovila Trianonská smlouva jako výsledek válečné prohry Uherska, podobně bylo vytvořeno nárazníkové pásmo na Kypru). Umělé hranice někdy prochází i městy (Český Těšín/Cieszyn, České Velenice/Gmünd, Komárno/Komárom, Štúrovo/Esztergom, Görlitz/Zgorzelec, Rafáh, Nikósie, El Paso/Ciudad Juárez). Geometrickými hranicemi jsou také tzv. hranice astronomické, určené poledníkem či rovnoběžkou, jako je tomu např. u části státních hranic mezi USA a Kanadou. Jestliže jsou při vzniku nového státu respektovány původní administrativní hranice (např. při rozdělení Československa), hovoří se o zachování principu uti possidetis.[2]

Vytyčení státní hranice

Státní hranice se vytyčuje ve dvou fázích:[2]

  1. Delimitace – Hranice jsou nejdříve vymezeny mezinárodní smlouvou, ať už jen dvoustrannou nebo i vícestrannou, jako je tomu u mírových smluv. Jednotlivé body hranic a přibližný průběh hraniční linie zachycuje mapa malého měřítka, která je součástí smlouvy.
  2. Demarkace – Provádí ji přímo v terénu zvláštní komise, v níž mají své zástupce všechny dotčené státy. Zajišťuje postavení hraničních znaků a o vytyčení sepisuje demarkační protokol, jehož součástí je i podrobná mapa o velkém měřítku.

Státní hranice v číslech
  • Hranice mezi všemi státy světa činí celkem 250 708 km[zdroj?]
  • Nejvíce sousedních států mají Rusko a Čína (14)
  • 44 států nemá přístup k moři – jde o vnitrozemské státy
  • 2 vnitrozemské státy (Lichtenštejnsko a Uzbekistán) sousedí pouze s dalšími vnitrozemskými státy
  • 3 vnitrozemské státy, které sousedí pouze s jedním státem, jsou Vatikán, San Marino, (oba s Itálií) a Lesotho (s Jihoafrickou republikou)
  • Existují dvě hlavní města ležící na hranicích naproti sobě – Brazzaville a Kinshasa
  • Jediné hlavní město, které leží na hranici 3 států je Bratislava (hlavní město Slovenska) – hraničí s Rakouskem a Maďarskem
  • Nejdelší hranice:
    • země s největší délkou hranic se všemi svými sousedy je Rusko – celkem 20 139 km s 14 zeměmi
    • nejdelší hranice mezi dvěma zeměmi jsou mezi Spojenými státy a Kanadou – 8893 km ve dvou částech („teritoriální“, sledující na západě 49° rovnoběžku s.š. a na východě kontinentu Velká jezera – dlouhé 6416 km; a hranice s Aljaškou, sledující 141° poledník z.d. – dlouhé 2547 km). Tyto hranice nejsou militarizovany ani aktivně hlídány.
    • nejdelší souvislé hranice mezi dvěma státy jsou mezi Ruskem a Kazachstánem – 6846 km.[3]

Pohraničí a příhraničí
Podrobnější informace naleznete v článku Pohraničí.

Pohraničí je území podél nebo blíže státních hranic. Pohraničí nezahrnuje území sousedního státu. Příhraničí je oblast ležící při hranici se sousedním státem a zahrnuje i pohraniční území sousedního státu.

Odkazy

Reference
  1. Z dopisů jazykové poradně. Naše řeč. 5/2000, s. 272. Dostupné online.
  2. POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-536-4. S. 137–139.
  3. http://www.funtrivia.com/askft/Question75907.html

Literatura
  • Karel Hartl: Právo a státní hranice ČSSR, Naše vojsko, Praha 1983
  • Zdeněk Šmída. Vývoj českých státních hranic. Praha : Fortuna, 2016.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.