Jezernice (potok)

Jezernice (někdy nazývaný také jako Jezerský potok, německy Jezerbach[1]) je potok, který "dal jméno" obci Jezernice, přes kterou protéká. Pramení v Oderských Vrších, teče přes údolí Peklo a vlévá se do řeky Bečvy.

Jezernice
Základní informace
Délka toku13,1 km
Plocha povodí21,3 km²
Průměrný průtok0,16 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí4-11-02-051
Pramen
Oderské vrchy
49°36′42,96″ s. š., 17°33′52,39″ v. d.
646 m n. m.
Ústí
do Bečvy
49°31′43,86″ s. š., 17°37′43,98″ v. d.
232 m n. m.
Protéká
Česko Česko (Olomoucký kraj - Jezernice)
Úmoří, povodí
Černé moře, Dunaj, Morava, Bečva
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Jezernice pramení v Oderských vrších (součást Nízkého Jeseníku), u vesnice Kozlov, blízko silnice Velký Újezd-Potštát poblíž vrcholu Zelený kříž ve výšce asi 646 m n. m. Pramen Jezernice je vzdušnou čarou přibližně 3,2 km od pramene řeky Odry, avšak Jezernice již patří do povodí řeky Bečvy. U pramene, blízko cesty, je dřevěný přístřešek, avšak skutečný pramen je v mokřadu na opačné straně cesty.

Horní část toku Jezernice se v minulém století nacházela ve vojenském újezdu Libavá v oblasti s uvolněným režimem. V současnosti, po změně rozlohy vojenského újezdu Libavá, Jezernice již není součástí vojenského újezdu Libavá.

Na horní části toku potoka se nachází hraniční kámen z r. 1735.[2]

Jezernice nejprve teče k východu až severovýchodu lesy a zpočátku klesá poměrně mírně. Po asi 1,5 km toku se stáčí k jihovýchodu až jihu (poblíž lokality U oběšených) a začíná klesat strměji hlubokým údolím přes Malinový Žleb a Peklo (podle stejnojmenné hájovny a osady, která se nachází níže v údolí). Po cestě přibírá několik přítoků, zprava např. Černý potok a Srnkov (ostatní přítoky jsou bezejmenné) a protéká pod hradem Drahotuš a Kopánkami (masiv Obírky).

Po cca 8 km toku, se Jezernice dostává mimo zalesněné Oderské vrchy a dále protéká kulturní krajinou, nejdříve přes obec Podhoří a osadu Dolní Mlýny (dnes obojí část obce Lipník nad Bečvou) a přes obec Jezernice. Jezernice pak protéká pod Jezernickým železničním viaduktem a dále u osady zvané Familie, se stáčí k jihozápadu, kde má přirozený charakter neregulovaného toku (rozlévá se na pravou i levou stranu). Východně od Lipníka nad Bečvou (poblíž osady Familie) se vlévá zprava do řeky Bečvy ve výšce asi 232 m n. m.

Příroda Jezernice

Ve vodách Jezernice žije pstruh obecný potoční, rak říční, ondatra pižmová aj. V okolí potoka žijí také vzácné druhy hmyzu či obratlovců.

Krajina v horní části toku patří do EVL Libavá a Ptačí oblasti Libavá systému Natura 2000. Lesy v oblasti údolí Peklo mají víceméně přirozenou skladbu a tato oblast patří k nejcennějším v Olomouckém kraji a proto se plánuje jejich ochrana. V horní části toku potoka se vyskytují smrkové olšiny (as. Piceo-Alnetum, v rokli níže po proudu to potom jsou suťové lesy s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva) (as. Lunario-Aceretum).

Geologickým podložím horním toku Jezernice je souvrství mírně metamorfovaných spodnokarbonských mořských sedimentů flyšového typu (tzv. kulm - převládají jílové břidlice nad hrubozrnějšími drobami). Skalní výchozy zvrásněných vrstevnatých břidlic lze nalézt na zlomových svazích údolí Malinový Žleb a Peklo (např. Čertovy kazatelny).

Vodní tok

Na Jezernici bývalo až 9 vodních mlýnů (1x Peklo, 3x Podhoří, 2x Dolní Mlýny a 3x obec Jezernice).

Jezernice zásobuje chátrající rybníky v Dolních Mlýnech a také kdysi byl zdrojem vody pro dnes již neexistující rybníky v obci Jezernice.

V červenci 1997 došlo k rozsáhlým povodním (stoletá až tisíciletá voda), které postihly především Dolní Mlýny a obec Jezernici.

Jezernice je, dle Vyhlášky 178/2012 Sb. Ministerstva zemědělství ČR ustanovena jako významný vodní tok a je zdrojem pitné vody v okolí.

Tok mezi Peklem a Podhořím je územní rezervou uvažované vodní nádrže Podhoří pro akumulaci povrchových vod.

Další informace

Hranický osvícenec J. H. A. Gallaš nazýval potok Jezernici názvem "Jezernička".[3],[4],[5]

V okolí potoka se nacházejí dva bývalé lomy, které jsou nepřístupné.

Galerie fotografií

Odkazy

Reference

  1. 2. vojenské mapování - 19. století (na Mapy.cz) [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
  2. MACHALLA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. vyd. [s.l.]: Ing. Hana Martínková, duben 2018. 544 s. ISBN 978-80-270-3568-7.
  3. HÝBL, František. J. H. A. Gallaš – hranický osvícenec. Studia Comeniana et historica. 1987, čís. 33, s. 87–105.
  4. TÝŽ. Gallašův popis okolí města Hranic na poč. 19. století. ZMHLT. 1983, čís. březen, s. 8–10.
  5. BEDNÁŘ, Václav; INDRA, Bohumír; LAPÁČEK, Jiří. Kronikáři města Hranic. Hranice: [s.n.], 2004. S. 34.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.