Veselí nad Lužnicí

Veselí nad Lužnicí (německy Wesseli an der Lainsitz, Frohenbruck an der Lainsitz) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 29 km severovýchodně od Českých Budějovic na soutoku Lužnice a Nežárky a na okraji CHKO Třeboňsko. Žije v něm přibližně 6 300[1] obyvatel.

Veselí nad Lužnicí
Náměstí T. G. Masaryka
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0317 553271
Pověřená obecVeselí nad Lužnicí
Obec s rozšířenou působnostíSoběslav
Okres (LAU 1)Tábor (CZ0317)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°11′4″ s. š., 14°41′50″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel6 317 (2022)[1]
Rozloha29,57 km²
Nadmořská výška407 m n. m.
PSČ391 81
Počet domů1 477 (2021)[2]
Počet částí obce3
Počet k. ú.2
Počet ZSJ8
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Veselí nad Lužnicí
nám. T.G.Masaryka 26
391 81 Veselí n/Luž.
[email protected]
StarostaIng. Vít Rada
Oficiální web: www.veseli.cz
Veselí nad Lužnicí
Další údaje
Kód obce553271
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Páni z Veselí

Budování města zvaného Na Talíři, posléze Veselí, předcházela tvrz „Na Talíři“ patřící pánům z Veselí. Šlo prokazatelně o příslušníky střední šlechty, ale z hlediska vojenské síly podléhající rodu Rožmberků, takže ačkoli ještě v průběhu 12. století byli zcela samostatným rodem, již v polovině 13. století Rožmberkové převzali vládu i nad tvrzí „Na Talíři“, kde po 4 až 5 generací tato stará česká šlechta původně vládla. Páni z Veselí pak koncem 13. století opustili celou obec a přesídlili do Českého Krumlova, kde již žili převážně měšťanským způsobem života (určité snahy o návrat do rodiště předků se objevily ještě v 15. století). Převážná část rodu Veselých pak o sto let později opustila i Český Krumlov a přesídlila na Vysočinu, kde se živili stavitelstvím, a byla následně poznamenána vysokými ztrátami mužských příslušníků v bojích první světové války.

Odchodem rodu z Veselí do Českého Krumlova postupně zmizelo i pojmenování „Na Talíři“ a původní erbovní znak pánů z Veselí (mimo jiné se stříbrným lvem v rudém poli a zlatými doplňky) se stal znakem města Veselí Nad Lužnicí. Genealogickou souvislost s prvními pány z tvrze na Talíři přiznával Jaroslav Heyrovský (jeho matka se za svobodna jmenovala Anna Veselá).

Spojení Veselí s Mezimostím

Současné město vzniklo spojením měst Veselí nad Lužnicí a Mezimostí nad Nežárkou. První zmínky o Veselí pocházejí z roku 1259, povýšeno na město bylo v roce 1362, Mezimostí je poprvé zmiňováno ve 14. století, městečkem bylo od roku 1494 a městem od roku 1908. Snahy o spojení obou měst se objevovaly už dříve, ale patrioti z obou měst se spojení bránili. Až protektorátní ministr vnitra nařídil sloučení ke dni 1. ledna 1943 pod názvem Frohenbruck, česky Veselí nad Lužnicí. Mezimostští se po válce pokoušeli osamostatnit, ale neuspěli.[3] Dnes jméno Mezimostí není obsaženo v žádných zdejších oficiálních místních názvech a jeho území je označováno jako místní část Veselí nad Lužnicí II.

Místní části

Pamětihodnosti
Kostel Povýšení sv. Kříže
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Veselí nad Lužnicí.
  • kostel Povýšení sv. Kříže
  • radnice
  • Naučná stezka Veselské pískovny
  • CHKO Třeboňsko
  • pískovcová socha T. G. Masaryka
  • socha sv. Václava, barokní socha sv. Jana Nepomuckého a renesanční radnice na Masarykově náměstí

Osobnosti
  • Bohumil Bydžovský, (1880–1969), akademik, profesor matematiky na Karlově univerzitě v Praze, v letech 1930–1931 děkan přírodovědecké fakulty na téže univerzitě, v letech 1946–1948 rektor Univerzity Karlovy. V roce 1947 zvolen čestným občanem Veselí nad Lužnicí, kde je jeho jménem též pojmenována jedna ulice. Byl členem Jednoty čes. matematiků a fyziků a členem několika zahraničních učených společností. Je autorem mnoha matematických publikací
  • Marie Bydžovská Komínková, (1876–1969), česká historička, překladatelka, spisovatelka, jedna z prvních Češek, která dosáhla vysokoškolského vzdělání
  • Václav Filípek, (1811–1863), novinář
  • Jan Filípek, (1913–2004), podnikatel, spisovatel
  • Jaroslav Heyrovský, (1890–1967), první laureát Nobelovy ceny z českých zemí; původem z Veselí nad Lužnicí, žijící pak po přesídlení v Českém Krumlově (jeho matka Anna Veselá pochází právě z rodu Veselých z Veselí nad Lužnicí, respektive šlechtické tvrze „Na talíři“).
  • Vlastimil Koutecký, (1930–2000), architekt, scénograf, výtvarník
  • František Líbal, (1869–1974), akademický malíř
  • Ladislav Rektoris, malíř
  • Zdeněk Šimek, (1927–1970), sochař, malíř
  • Lubomír Štrougal, (* 1924), komunistický politik, ministr vnitra a někdejší předseda vlády Československa
  • Karel Traxler, (1866–1936), katolický kněz a jeden z nejsilnějších českých šachistů konce 19. a začátku 20. století. Po většinu života působil jako kněz a katecheta ve Veselí nad Lužnicí či jeho okolí, ve městě je též pohřben.
  • Jan Mládek, (* 1960), český ekonom a politik, celé mládí prožil ve Veselí nad Lužnicí a v sousedním Dráchově.
  • Jan Sajíc, (1854–1951), knihovník, divadelní a literární kritik

Doprava

Město je významným důležitým železničním uzlem, na 4. železniční koridor zde navazují tratě spojující Veselí n. Lužnicí s Třeboní a Českými Velenicemi a s Jindřichovým Hradcem a Jihlavou. Již se začal stavět úsek 4. železničního koridoru z Veselí n. Lužnicí do Horusic. V provozu je úsek dálnice D3 z Tábora do Veselí nad Lužnicí, probíhá stavba úseku do Bošilce.

Na nádraží Veselí–Mezimostí vystoupil ze salonního vozu zvláštního vlaku v sobotu 21. prosince 1918 krátce po 10. hodině prezident T. G. Masaryk a byl přivítán zástupy občanů i představiteli města a třeboňského politického okresu při svém triumfálním návratu do osvobozené vlasti. Osobní přivítání pana prezidenta provedl starosta Veselí Alois Kolín a probošt dr. Jan Vacek. Prezident republiky poděkoval za vřelé přivítání a se slovy „Sbohem a do práce“ nastoupil do zvláštního vlaku, který se v 10:45 vydal na další cestu k Táboru. Kolejiště nádraží bylo v roce 2014 a 2015 komplexně rekonstruováno a byla tam postavena tři nová krytá nástupiště s podchody a výtahy pro cestující.[4]

Galerie
  • Veselí nad Lužnicí
  • Radnice
  • Fara
  • Soutok
  • Měšťanské domy na Náměstí T. G. Masaryka
  • Ubytovna Zvon před nádražím
  • Sokolovna
  • Malé náměstí
  • Nádraží

Partnerská města

Klubu Veseláků:

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Z historie města, Veselí nad Lužnicí, vytvořeno 4. 3. 2004, poslední verze 10. 12. 2007
  4. Vratislav Preclík: "Návrat prezidenta Masaryka do vlasti právě před sto lety" (20.-21. prosince 1918), in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen - prosinec 2018, roč.XXVI. čís. 124. ISSN 1210-1648, str. 5 – 13

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.