Prešov

Prešov leží ve východní části Slovenska na soutoku řek Torysa a Sekčov, v Košické kotlině, 30 km severně od Košic. Obklopují ho Slanské vrchy z východu a Šarišská vrchovina ze západu. Je centrem regionu Šariš.

Prešov v 17. století

Oblast dnešního Prešova byla osídlena v dávnověku. V době Římské říše tu existovalo sídliště. Po stěhování národů v 6. století sem migrovali Slované. První písemná zmínka o městě je z roku 1247[3], od roku 1347 je Prešov svobodným královským městem. V tomto období zde kvetla řemesla a kultura, křížily se zde obchodní cesty.

V říjnu 1604 sedmihradský kníže Štěpán Bočkaj dobyl Prešov a získal zde spojence pro své povstání proti Habsburkům. Jeho tažení ukončil roku 1606 Vídeňský mír. Náboženské ani politické poměry se tím však neurovnaly.

Na zasedání hornouhorských protestantských stavů v roce 1665 bylo rozhodnuto o založení prešovského evangelického kolegia; v roce 1667 v něm začala výuka.

Prešovská jatka byla nazvána hromadná poprava 20 prešovských měšťanů a zemanů, kterou roku 1687 po vykonstruovaném procesu za protihabsburský odboj a kalvínskou či evangelickou víru nařídil generál Antonio Caraffa.

Pod označením Prešovská vzpoura vešla do dějin poprava 40 vzbouřených slovenských vojáků z roku 1918, která zde předznamenala rozpad Rakousko-uherské monarchie. V roce 1919 byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad.[3]

Po vzniku Československa nastal rozvoj města. Na konci druhé světové války, 19. ledna 1945, Prešov osvobodila Rudá armáda. Po zde byly budovány průmyslové podniky. V 80. letech 20. století byl Prešov spojen s Košicemi dálnicí D1. Po rozpadu federace a obnovení krajů na Slovensku se stal krajským městem.

Ortodoxní synagoga

Prešovští Židé

Do konce 18. století Židé bydleli pouze v okolních obcích, protože pobyt jim byl v tehdejším svobodném královském městě zapovězen. V 80. letech 18. století se v důsledku politických událostí v okolních zemích, zejména v Polsku, zvýšil počet židovských přistěhovalců, kteří se zpočátku usazovali v okolí města. Přistěhovalci začali usilovat o zrušení těchto zákonů, které omezovaly jejich přítomnost a hospodářskou činnost. Toho se částečně dočkali za vlády Josefa II. na základě patentu Systematica Gentis Judaicae Regulatio v roce 1783.

Podle tradice byl prvním usazeným Židem bohatý obchodník Marcus Holländer, který nechal na prešovském náměstí postavit sochu Neptuna a zasadil se o vznik židovské obce ve městě. Zrovnoprávnění židovských obyvatel bylo dosaženo po rakousko-uherském vyrovnání. Před druhou světovou válkou bylo v Prešově pět synagog a židovské obyvatelstvo tvořilo téměř 25 % všech obyvatel města. V letech 1942–1945 se asi 6 400 Židů z Prešova a okolí stalo obětí holokaustu a zničena byla i většina židovských sakrálních staveb. Zachována zůstala jen jedna ortodoxní synagoga, v jejíž horní části jsou umístěny expozice židovského muzea.[4]

Římskokatolická katedrála, historický stav na pohlednici z roku 1912

Pravoslavná katedrála Alexandra Něvského

Bosákova banka

• Konkatedrála svatého Mikuláše
• Řeckokatolický katedrální chrám svatého Jana Křtitele
• Pravoslavný katedrální chrám sv. Alexandra Něvského
• kostel sv. Josefa s klášterem františkánů
• Evangelické kolegium u kostela sv. Trojice
• bývalá Caraffova věznice, dnes galerie
• Bosákova banka, pozdně secesní budova architekta Viliama Glasze z let 1923–1924; pro bankéře rusínsko-amerického původu Michala Bosáka
• Ortodoxní synagoga – expozice židovského muzea
• Kumšt – původně bastion městského opevnění přebudovaný v 15. století na vodárna, dnes expozice muzea
• Krajské muzeum v Rákócziho paláci
• Šarišská galerie
• Kalvárie, barokní křížovou cestu s 16 výklenkovými kaplemi a kostelem sv. Kříže vybudovali jezuité v letech 1721–1756.
• Národní kulturní památka Solivar, komplex technických památek ze 17. století připomínající někdejší těžbu soli

Skulptury na veřejných prostranstvích:

• Immaculata na Hlavní ulici, barokní sousoší nechali v roce 1751 postavit jezuité na památku obětem morových epidemií.
• Neptunova fontána
• Sousoší svatého Rocha na Františkánském náměstí nechali v roce 1730 postavit františkáni.
• Socha papeže Jana Pavla II.
• Socha Alexandra Duchnoviče
• Petöfiho památník na Wilec hôrke[5]

Od roku 1996 ve městě působí Prešovská univerzita, která vznikla rozdělením starší Univerzity Pavla Jozefa Šafárika.

Z obyvatel je^[kdy?] 94,7 % Slováků, 1,4 % Rusínů a Ukrajinců, 1,2 % Romů, 1 % Čechů, 0,2 % Maďarů a 0,5 % ostatních. V roce 2011 se 55,35 % obyvatel přihlásilo k Římskokatolické církvi, 8,15 % k Řeckokatolické církvi, 4,05 % k Evangelické církvi augsburského vyznání, 1,51 % k Pravoslavné církvi a 0,06 % k židovské obci. Ateistů bylo 12,44 % a 17,16 % se k náboženské příslušnosti nevyjádřilo.

• Brugherio, Itálie
• Keratsini, Řecko
• La Courneuve, Francie
• Nyíregyháza, Maďarsko
• Nowy Sącz, Polsko
• Mukačevo, Ukrajina
• Pittsburgh, USA
• Praha, Česko
• Remscheid, Německo
• Rišon le-Cijon, Izrael
• Vamberk, Česko

Panorama Prešova z vrchu Kalvárie. Vlevo Šarišská vrchovina s Šarišským vrchem a Šarišským hradem, uprostřed centrum a věž sv. Mikuláše, za níž je slabě patrný Kapušanský hrad, vpravo v popředí areály Prešovské univerzity, sídliště Sekčov a Slanské vrchy.