Břeclav

Z několika lokalit v katastru dnešní Břeclavi osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesích jihovýchodně od města), které bylo také důležitým velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno.

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. na vyvýšenině uprostřed dyjské nivy pohraniční hrad pojmenovaný po něm (odtud se zkomolením vyvinulo jméno Břeclav), který byl poté po nějaký čas jedním ze správních center Moravy. Tou dobou je zmiňováno jako Laventenburch, což je nejspíše odvozeno od slovanského kmene Lověticů nebo osobního jména Lověta. Jako maďarský ekvivalent Břeclavi je někdy uváděn Leventevár, souvislost s některým Arpádovcem toho jména (Levente) ale není prokázána a jde nejspíš jen o umělou konstrukci na základě náhodné fonetické podoby.

Ve 13. století, kdy hrad získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Po roce 1426 zde sídlila husitská posádka. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili (v místě dnešního centra) městečko nové, nazvané Nová Břeclav – původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.

V 1. polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastnící sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny.

V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek, který nebyl sídelním, počátkem 19. století přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.

Mezníkem v rozvoji Břeclavi (viz též níže vývoj počtu obyvatel) bylo zavedení železnice (Severní dráhy císaře Ferdinanda) – první parní vlak sem přijel 6. června 1839 jako na vůbec první místo v českých zemích – a následný vznik prvního železničního uzlu v celé habsburské říši (1841, rozvětvení trati z Vídně na Brno a Přerov). Tím byla nastartována industrializace – postupně vznikl cukrovar (založen bratry Kuffnerovými, po jistou dobu největší v monarchii), pila, v blízké Poštorné cihelna a chemická továrna. Nádraží se zázemím bylo dále rozšiřováno a z uzlu byly budovány další tratě: 1872 na Mikulov a Znojmo, 1900 na Kúty a Bratislavu, 1901 do Lednice). Roku 1850 se Břeclav stala sídlem soudního okresu a v září 1872 byla povýšena na město. Postupně vzrůstaly nacionálně laděné česko-německé spory (ve městě byla ovšem českojazyčná většina), projevující se zejména ve školství a posléze v boji o radnici po 28. říjnu 1918.

Připojením rakouského Valticka (1920) se staly součástí Československa také dolnorakouské obce Poštorná (její součástí byla i menší západní část moderního katastrálního území Břeclav s areálem dnešní břeclavské nemocnice) a Charvátská Nová Ves – zemská, resp. státní hranice se tak o několik kilometrů vzdálila z bezprostřední blízkosti centra města. Dosud samostatné obce Stará Břeclav a Břeclav-židovská obec byly sloučeny s Břeclaví.

Trať z Břeclavi do Kút se po vzniku Československa stala jednou z klíčových železničních spojnic ve státě, byla zdvojkolejněna a roku 1929 přeložena ze severního na jižní břeclavské zhlaví, čímž byla umožněna přímá vozba vlaků v trase Brno–Kúty–Bratislava/Trnava.

Podle mnichovské dohody bylo město – národnostně velkou většinou české, ovšem strategicky cenné – roku 1938 připojeno k Německu. V listopadu 1944 provedli Spojenci nálet na břeclavské nádraží, ale bombardování postihlo spíše centrum města včetně kostela na náměstí, který byl zničen.

Po druhé světové válce se břeclavská aglomerace stala střediskem zejména chemického průmyslu – kromě stávající poštorenské chemičky Schramm (po znárodnění Fosfa) vznikla z cukerné rafinerie u nádraží gumárna Gumotex (po několik dekád součást koncernu Fatra Napajedla). Dalšími významnými podniky byly cukrovar, strojírna Transporta (pův. Gallus), Poštorenské keramické závody (PKZ, pův. lichtenštejnská cihelna) nebo Jihomoravské dřevařské závody (pův. lichtenštejnská pila). Ve zdevastovaném areálu německé válečné muniční továrny v Bořím lese u Poštorné se později usídlily Moravské naftové doly.

V rámci správní reformy v roce 1949 se Břeclav stala sídlem politického okresu (do té doby byla pouze sídlem soudního okresu a jinak spadala pod Hodonín). Další povýšení jejího významu přišlo se správní reformou v roce 1960, kdy se Břeclav stala sídlem „velkého“ okresu, do nějž byly začleněny nejen kdysi mnohem významnější Mikulov a Hustopeče, ale i relativně vzdálené Pohořelice.

V letech 1974 a 1976 byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná, což přispělo ke skokovému nárůstu počtu obyvatel. Během 70. a 80. let byl dosud maloměstský až vesnický střed města brutálně přestavěn v dobovém duchu (panelová sídliště). Roku 1980 byla kolem Břeclavi otevřena dálnice D2, čímž byla z města odvedena tranzitní doprava na trase Brno–Bratislava. Na západním okraji města vyrostlo v 80. letech další velké sídliště Na Valtické (původním jménem Lidových milicí) a počet obyvatel města přesáhl 26 tisíc.

Po revoluci roku 1989 začala transformace na tržní ekonomiku, která přinesla mnoha břeclavským podnikům vážné potíže, některé zkrachovaly (pivovar, cukrovar), jiné výrazně omezily výrobu (keramička). Negativní dopad mělo i rozdělení Československa roku 1992/3. Oproti jiným podobně postiženým městům však Břeclav mohla pro další rozvoj těžit alespoň z dopravně výhodné polohy na uzlu železničních koridorů a u dálnice. Zdejšímu podnikání a turistickému ruchu prospělo též otevření hraničního přechodu do Rakouska (Poštorná/Reintal).

Významným zaměstnavatelem zůstaly chemičky Gumotex a Fosfa, z nově vzniklých podniků např. tiskárna Moraviapress, strojírenský závod Otis nebo výrobce sanitární techniky Alca plast. V části areálu bývalého cukrovaru otevřela provoz potravinářská firma Racio. Roku 2013 obnovil činnost Zámecký pivovar Břeclav a o rok později vznikl první břeclavský minipivovar Frankies.

Roku 1995 se Břeclav po 50 letech provizoria znovu dočkala děkanského kostela, když byl postaven nový moderní kostel sv. Václava na náměstí, od té doby jeden z architektonických symbolů města.

Během 90. let byla vybudována a otevřena nová nemocnice Břeclav (vedle stávající polikliniky), která nahradila dosavadní okresní nemocnici a porodnici ve Valticích.

Roku 2006 se znovu osamostatnila odlehlá místní část Ladná, čímž Břeclav ztratila asi 1200 obyvatel.

Roku 2014 bylo otevřeno nové autobusové nádraží v bezprostředním sousedství vlakového (přesun o 200 metrů na jih). V lednu 2020 pak byla dokončena i celková rekonstrukce vlakového nádraží, při níž byla mj. nádražní budova architektonicky upravena do historizující podoby reflektující její tradici první železniční stanice na Moravě.

Údaje do roku 1919 zachycují souhrnný počet obyvatel samostatných obcí Břeclav, Břeclav-židovská obec a Stará Břeclav, které byly posléze sjednoceny. Razantní nárůst populace ve 2. polovině 19. století dokládá klíčový význam železnice a navazující industrializace pro vývoj města.

V průběhu druhé světové války a krátce po ní přišla Břeclav o obyvatelstvo židovského náboženství (4,3 % v roce 1930) a německé národnosti (11,6 % v témže roce). V souvislosti s druhou světovou válkou zažilo město masivní přesuny obyvatelstva. Zejména ve dnech 8.–9. října 1938 Břeclav opustili příslušníci československých ozbrojených a bezpečnostních sborů, pracovníci státních úřadů a zejména vlastenecky vystupující osoby. Následovali živnostníci a inteligence, které německý režim terorizoval. V době osvobození město masivně opustili obyvatelé německé národnosti ze strachu, před pomstou českého obyvatelstva. Po roce 1945 došlo k novému osídlení, protože z původního obyvatelstva zůstal pouze malý zlomek.

V 70. letech 20. století byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná (ta se roku 2006 opět oddělila).

• 
  Věková struktura obyvatel obce Břeclav roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Břeclav roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Břeclav roku 2011

Členění Břeclavi

Břeclav se skládá ze tří katastrálních území a jim odpovídajících místních částí:

• Břeclav (východní polovina města, asi 14 500 obyvatel)
• Charvátská Nová Ves (severozápad, asi 5 000 obyvatel, většina na sídlišti Na Valtické)
• Poštorná (jihozápad, asi 5 500 obyvatel)

Jako místní část se v terénu označuje ještě Stará Břeclav, která je ale sloučena s katastrálním územím Břeclav. Město se dále člení na 29 základních sídelních jednotek, z nichž však v běžném povědomí a užívání je jen několik (např. Dubič, Díly).

Do roku 2006 byla součástí Břeclavi čtvrtá místní část a katastrální území – Ladná.

Od roku 2014 vykonával funkci starosty Pavel Dominik z hnutí Pro region, který ve volbách 2018 svůj post obhájil.[5] Koalice se však po několika měsících rozpadla a nově byl 30. ledna 2019 starostou zvolen Svatopluk Pěček (ANO).[6] V nově zvolené devítičlenné radě města jsou dále zastoupeny hnutí a strany Mladí a neklidní (s podporou Pirátů a STAN), KDU-ČSL a Společně pro Břeclav.[7]

• 1990–1994 Jan Stejskal (nez.)
• 1994–1998 Anna Procházková (ODS)
• 1998–2002 Miroslav Ondruš (nez.)
• 2002–2010 Dymo Piškula (Pro region)
• 2010–2014 Oldřich Ryšavý (ČSSD)
• 2014–2019 Pavel Dominik (Pro region)
• 2019–dosud Svatopluk Pěček (ANO)

Břeclav byla okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Břeclav ale stále existuje a skládá se ze 63 obcí, správní obvod ORP Břeclav pak z 18 obcí.

Břeclav je železničním uzlem evropského významu. Kříží se tu I. a II. železniční koridor (tratě Břeclav–Brno Přerov–Břeclav, Břeclav–Kúty a Vídeň–Břeclav), po nichž je vedena dálková osobní i nákladní doprava ve směrech Brno – Praha – Berlín – Hamburk, Přerov – Ostrava – Polsko, Bratislava – Budapešť (– Bělehrad) a Vídeň – Graz / Villach.

Významná je i lokální osobní železniční doprava (vedle zmíněných tratí ještě trať Břeclav–Znojmo), od roku 2008 začleněná do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (železniční linky R13, S3, S53, S8 a S9). Na regionální trati Břeclav–Lednice je sezónní turistický provoz.

Kromě hlavního nádraží se na území Břeclavi nacházejí ještě železniční stanice Boří les a Poštorná, železniční zastávka Charvátská Nová Ves a na okraji katastru ještě nákladní nádraží Hrušky.

Břeclav je také významnou silniční křižovatkou; kolem města vede dálnice D2 (Brno – Bratislava, E65), která se tu kříží na exitu 48 se silnicí I/55 (Olomouc – Hodonín – Břeclav – hraniční přechod Poštorná/Reintal do Rakouska). Na ní se v Poštorné napojuje silnice I/40 z Mikulova. Do exitu 48 je napojena i silnice II/425 od Hustopečí, která dále pokračuje z Břeclavi na Lanžhot. Územím města prochází i silnice III. třídy:

• III/00221 Břeclav – Ladná
• III/05528 k železniční stanici Hrušky
• III/05529 Poštorná – hraniční přechod – (Bernardsthal)
• III/41417 Poštorná – Charv. Nová ves – Lednice
• III/4231 odbočka ze silnice II/425 na Moravský Žižkov

Současná dopravní situace v Břeclavi je problematická, především z důvodu existence jediné silniční komunikace pro dopravu mezi místními částmi i pro tranzit. Výstavbu jakéhokoli alternativního spojení ztěžuje náročný lužní terén v bezprostředním okolí zástavby, stavbu obchvatu navíc brzdily dlouholeté spory o vedení dálničního spojení Brna a Vídně. K prosinci 2021 je naplánována výstavba obchvatu jižně okolo města v délce 8,82 km s celkem 19 mosty, která by měla proběhnout v letech 2024–2027.[8]

V Břeclavi provozuje Bors Břeclav a. s. 9 linek městské autobusové dopravy, od roku 2008 začleněných do IDS JMK (jako linky 561 až 569).

V první dekádě 21. století se v Břeclavi rozvíjela turistická lodní doprava po řece Dyji. Vedle linek na Janův hrad a Pohansko byla roku 2009 zavedena i „městská linka“ mezi Starou Břeclaví a stavidlem u Poštorné. Ve druhé dekádě 21. století je v provozu pouze linka Břeclav – Janův hrad.

Severně od města u silnice do Ladné se nachází travnaté sportovní letiště a aeroklub Břeclav (kód LKBA).

• římskokatolická církev
  • děkanát Břeclav (kostel sv. Václava na nám. TGM)
  • farnost Poštorná (kostel Navštívení P. Marie na rohu ul. Nádražní a Osvobození)
• českobratrská církev evangelická (funkcionalistický kostel na náměstí Svobody)[10]
• církev adventistů sedmého dne (pův. německý protestantský, později husitský kostel, na křiž. ul. Jiráskovy a Jungmannovy)[11]
• Svědkové Jehovovi (sál Království na rohu ul. Mládežnické a Bratislavské)

• Městské muzeum a galerie Břeclav[12]
  • Muzeum pod Vodárnou (hlavní sídlo, sídl. Dukelských hrdinů 4a)
  • Lichtenštejnský dům (expozice a infocentrum, U Tržiště 8)
  • další expozice v synagoze, na zámečku Pohansko, v nádražní budově žst. Břeclav, v zámecké věži
• Muzeum lehkého opevnění na Pohansku[13]
• Galerie 99 (soukromá prodejní a výstavní galerie, Slovácká 2587)[14]
• Velo Galerie (muzeum cyklistiky, Libušina 1a)[15]

• Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638), šlechtic, moravský hejtman, představitel protihabsburského odboje
• Jakub Kobzík (1862–1945), poslanec Moravského zemského sněmu a starobřeclavský starosta
• Wilhelm Ellenbogen (1863–1951), rakouský sociálně demokratický politik
• František Schäfer (1905–1966), klavírista, hudební skladatel a pedagog
• František Kobzík (1914–1944), veslař a výsadkář
• Gabriela Dubská (1915–2003), knižní grafička, ilustrátorka a malířka
• Richard Kubernát (1924–1981), zpěvák a trumpetista

• Jan Skácel (1922–1989), básník a prozaik, který zde prožil své dětství a studoval na zdejším gymnáziu
• Antonín Vojtek (* 1934), malíř a galerista, žije a působí v Břeclavi
• Edgar Dutka (* 1941), spisovatel, scenárista, dramaturg a režisér, strávil zde část dětství
• Jožka Černý (* 1942), lidový zpěvák, žijící ve Staré Břeclavi
• Jan Pelc (* 1957), spisovatel, žijící v Poštorné
• Martina Šestáková-Darmovzalová (* 1978), trojskokanka, odchovanka TJ Lokomotiva Břeclav
• Radoslav Rochallyi (* 1980), slovenský spisovatel žijící v Břeclavi
• Jaroslav Navrátil (* 1991), fotbalista, odchovanec MSK Břeclav

• Kordiovský, Emil – Klanicová Evženie (eds.): Město Břeclav. Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 2001.

• Děkanát Břeclav
• Římskokatolická farnost Břeclav
• Židovský hřbitov v Břeclavi
• Kuffnerové

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Břeclav na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Břeclav ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Břeclav v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Galerie Břeclav na Wikimedia Commons
• Břeclav v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• Městské muzeu, a galerie Břeclav