Klimkovice
Klimkovice (německy Königsberg[3]) jsou malé slezské město při jihozápadním okraji Ostravy na nejvýchodnějších výběžcích Nízkého Jeseníku a na okraji Ostravské pánve. Ačkoli město leží v těsném sousedství Ostravy, nemá průmyslový charakter. Žije zde přibližně 4 500[1] obyvatel. V místní části Hýlov se nacházejí jodová Sanatoria Klimkovice. Mezi Klimkovicemi a Hýlovem byl postaven Tunel Klimkovice, kterým vede dálnice D1. V centru obce se nachází zámek, ve kterém sídlí městský úřad. Ve městě sídlí římskokatolická farnost Klimkovice.
Klimkovice | |
---|---|
Náměstí v Klimkovicích | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | město |
LAU 2 (obec) | CZ0806 599549 |
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Ostrava |
Okres (LAU 1) | Ostrava-město (CZ0806) |
Kraj (NUTS 3) | Moravskoslezský (CZ080) |
Historická země | Slezsko |
Zeměpisné souřadnice | 49°47′17″ s. š., 18°7′33″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 4 469 (2022)[1] |
Rozloha | 14,64 km² |
Katastrální území | Klimkovice |
Nadmořská výška | 252 m n. m. |
PSČ | 742 83 |
Počet domů | 1 278 (2021)[2] |
Počet částí obce | 4 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 6 |
Kontakt | |
Adresa městského úřadu | Lidická 1 742 83 Klimkovice [email protected] |
Starosta | Jaroslav Varga |
Oficiální web: www | |
Klimkovice | |
Další údaje | |
Kód obce | 599549 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Název města Klimkovice je odvozen pravděpodobně od zakladatele původní osady s tvrzí Klementa, zvaného Klimek. V roce 1373 jsou Klimkovice údajně poprvé zmiňovány, ale zprávu nelze dnes ověřit. První nepochybná zpráva pochází z roku 1416, kdy Beneš II. z Kravař uděluje městu právo odúmrti. Sídlem samostatného panství se město stává za Tasa z Bítova v roce 1451. Hynek II. Bruntálský z Vrbna osvobodil město v roce 1564 od robot a nahradil je odváděným platem a téhož roku povolil stavbu pivovaru na náměstí. Ondřej Bzenec z Markvartovic vystavěl ve městě renesanční zámek a kostel sv. Kateřiny v letech 1578–1579. Nejdéle vlastnili Klimkovice páni Vlčkové (Wilczekové) z Dobré Zemice v letech 1600–1848. V roce 1766 se měšťané zúčastnili velkého nevolnického povstání ve Slezsku. V téže době klimkovický mlynář Jan Augustin jako první oficiálně oznámil hornímu úřadu v Kutné Hoře existenci a vlastnosti uhlí na Ostravsku. Město se stalo sídlem soudního okresu v letech 1850–1938.
Po podpisu Mnichovské dohody byly Klimkovice 9. října 1938 obsazeny nacistickým Německem a v jeho rámci začleněny do tzv. Sudetoněmeckých území (Sudetendeutsche Gebiete). 1. května 1939 pak byly začleněny do říšské župy Sudetenland a v jejím rámci patřily do vládního obvodu Opava. Na konci druhé světové války v rámci Ostravské operace zahájila Rudá armáda ve čtvrtek 26. dubna 1945 útok na město, které pak 1. května konečně osvobodila.
Muzeum v Klimkovicích
Muzeum vzniklo v roce 1953. Od roku 1983 je pobočkou Muzea Novojičínska. V muzeu jsou instalovány expozice příroda Poodří, historie města a pamětní síň Heleny Salichové. V rámci expozice historie města jsou vystaveny sbírky ševcovské a bednářské dílny a měšťanské domácnosti a v rámci pamětní síně Heleny Salichové její obrazy a dále upomínky na básníka Petra Bezruče a spisovatelku Jarmilu Glazarovou, kteří oba ve městě pobývali.
Pamětihodnosti
- zámek – šlechtické sídlo renesančního původu, dnes zde sídlí městský úřad a další
- farní kostel sv. Kateřiny
- kostel Nejsvětější Trojice
- Park Petra Bezruče
Doprava
Klimkovice byly od roku 1911 spojeny s Ostravou parní železnicí, kterou od dvacátých let 20. století nahradily na témže tělese elektrické tramvaje provozované Společností moravských místních drah (SMMD). Po utvoření DPMO v roce 1949 byla pod něj začleněna i tato dráha a pod jeho hlavičkou fungovala až do noci z 31. prosince 1977 na 1. ledna 1978, kdy dojela poslední tramvaj do Ostravy. Po dráze se zachoval především násep a dále několik můstků. Nádražní budova v Klimkovicích slouží jako bytový dům. Na tuto dráhu vzpomíná i klimkovická spisovatelka Jarmila Glazarová ve svém stěžejním díle Roky v kruhu.
Veřejná hromadná doprava je v současnosti zajišťována jak ostravským dopravním podnikem (autobusové linky 53 a 64) tak příměstskými linkami provozovanými společnostmi Transdev a Z-Group bus.
Územím města prochází dálnice D1, která zde prochází z části tunelem. Na dálnici se nachází exit 349, kterým prochází silnice II/647 ve směru od exitu Bravantice přes Josefovice, Klimkovice a Václavovice na Porubu. Obcí dále prochází silnice II/478 na Polanku nad Odrou. Silnice III. třídy na území města jsou:
- III/46417 Josefovice–Olbramice
- III/4654 Olbramice–Klimkovice
- III/4655 Klimkovice–Hýlov
- III/4693 Vřesina–Klimkovice
- III/4782 Klimkovice–Svinov
Části města
- Hýlov
- Josefovice
- Klimkovice (včetně sloučené místní části Lagnov)
- Václavovice
Obyvatelstvo
Počet obyvatel města roste: zatímco v červnu 2010 mělo 4 137 obyvatel, počátkem roku 2019 jich bylo již 4 501.
- Věková struktura obyvatel obce Klimkovice roku 2011
Osobnosti
- Jan Koppel – rektor olomoucké univerzity, děkan její právnické fakulty, předseda Moravského zemského sněmu
- Engelbert Eligius Richter (1796 - 1866), ThDr., profesor církevních dějin, děkan fakulty a rektor univerzity v Olomouci
- Ivo Saliger (1894–1987) – malíř, klimkovický rodák[4]
- Vladimír Vůjtek – bývalý hráč ledního hokeje, poté trenér
- Karel Vůjtek – básník, spisovatel, novinář, fejetonista a překladatel
Galerie
- kostel Nejsvětější Trojice
- kostel svaté Kateřiny
- socha svatého Šebestiána na náměstí
- zámek
- zámek
Reference
- Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 757.
- abART [cit. 2021-05-14]. Heslo Ivo Saliger. Dostupné online.
- Milan Lašťovka, Aleš Zahradníček. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Klimkovice na Wikimedia Commons
- Klimkovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)