Skopje

Krajina v údolí Skopje u Bardovců.

Skopje leží na severu země, ve středu Balkánského poloostrova, na půli cesty mezi Bělehradem a Athénami. Město bylo vybudováno v údolí Skopje, orientovaném na západovýchodní osu, podél toku řeky Vardar, která se v Řecku vlévá do Egejského moře. Údolí je široké přibližně 20 km[18] a na severu a jihu je ohraničeno několika horskými pásmy. Tato pohoří omezují městskou expanzi Skopje, které se rozkládá podél Vardaru a Seravy, malé řeky, která přitéká ze severu. Intravilán města Skopje na délku je více než 33 kilometrů,[19] ale široké je pouze 10 kilometrů.[20] Skopje leží v nadmořské výšce přibližně 245 m a má rozlohu 571,46 km².[21] Urbanizované území má rozlohu pouze 337 km² a hustotu 65 obyvatel na hektar.[22] Skopje ve svých správních hranicích zahrnuje mnoho vesnic a dalších sídel, včetně Dračeva, Gorno Nerezi a Bardovců. Podle sčítání lidu z roku 2002 mělo samotné město Skopje 428 988 obyvatel a 506 926 obyvatel v jeho správních hranicích.[5]

Město Skopje zasahuje na severovýchodě až k hranici s Kosovem. Ve směru hodinových ručiček hraničí ještě s obcemi Čučer-Sandevo, Lipkovo, Aračinovo, Ilinden, Studeničani, Sopište, Želino a Jegunovce.

Město Skopje; jeho správní hranice jsou vyznačeny červenou přerušovanou čarou

Vardar a Kamenný most, symbol města

Řeka Vardar, která protéká Skopje, je od svého pramene u Gostivaru vzdálena přibližně 60 km. Ve Skopje má průměrný průtok 51 m³/s, s velkou amplitudou v závislosti na ročním období, od 99,6 m³/s v květnu do 18,7 m³/s v červenci. Teplota vody se pohybuje od 4,6 °C v lednu do 18,1 °C v červenci.[23]

Hlavní řeka protékající centrem Skopje, cca 1950

Na území města se do Vardaru vlévá několik řek. Největší z nich je Treska, která je dlouhá 130 km. Před ústím do Vardaru na západním okraji města Skopje protéká kaňonem Matka. Lepenac, přitékající z Kosova, se vlévá do Vardaru na severozápadním konci městské oblasti. Serava, přitékající rovněž ze severu, protékala Starým bazarem až do 60. let 20. století, kdy byla odkloněna směrem na západ, protože její vody byly velmi znečištěné. Původně se vlévala do Vardaru poblíž sídla Makedonské akademie věd a umění. Dnes se vlévá do Vardaru poblíž zříceniny Scupi.[24] A konečně Markova reka, která pramení na hoře Vodno, se vlévá do Vardaru na východním okraji města. Tyto tři řeky jsou dlouhé necelých 70 kilometrů.[20]

Kaňon Matka a Treska na západním okraji města Skopje.

Součástí města Skopje jsou dvě umělá jezera, obě na řece Treska. Jezero Matka je výsledkem výstavby přehrady v kaňonu Matka ve 30. letech 20. století a jezero Treska bylo vyhloubeno pro rekreační účely v roce 1978.[20] Tři malá přírodní jezera se nacházejí u Smiljkovců na severovýchodním okraji městské části.

Řeka Vardar v minulosti způsobila mnoho povodní, například v roce 1962, kdy její průtok dosáhl 1110 m³.s⁻¹.[23] Od byzantských dob bylo provedeno několik prací k omezení rizik a od výstavby přehrady Kozjak na řece Treska v roce 1994 se riziko povodní blíží nule.

Podzemí má vysokou hladinu podzemní vody, která je vyživována řekou Vardar a funguje jako podzemní řeka. Pod hladinou leží vodonosná vrstva obsažená ve slínu. Hladina podzemní vody se nachází v hloubce 4 až 12 m pod povrchem a je hluboká 4 až 144 m. Její vody odebírá několik studní, avšak většina pitné vody používané ve Skopje pochází z krasového pramene v Rašče západně od města.[22]

• 
  Treska opouští kaňon
• 
  Jezero Treska
• 
  Serava severně od města

Hora Vodno při pohledu z Kamenného mostu

Jeskyně v kaňonu Matka

Skopské údolí je na západě ohraničeno pohořím Šar planina, na jihu pohořím Jakupica, na východě pahorkům patřícími k Osogovskému pohoří a na severu pohořím Skopska Crna Gora. Hora Vodno, nejvyšší bod na území města, je vysoká 1066 m a je součástí pohoří Jakupica.

Ačkoli se Skopje rozkládá na úpatí hory Vodno, městská oblast je převážně rovinatá. Tvoří ji několik menších kopců, většinou pokrytých lesy a parky, jako je kopec Gazi Baba (325 m), Zajčev Rid (327 m), úpatí hory Vodno (nejmenší z nich jsou vysoké 350 až 400 m) a výběžek, na němž je postavena skopská pevnost.[25]

Skopské údolí se nachází v blízkosti seismického zlomu mezi africkou a euroasijskou tektonickou deskou a dochází zde k pravidelné seismické aktivitě.[26] Tuto aktivitu zvyšuje porézní struktura podloží.[27] K velkým zemětřesením došlo ve Skopje v letech 518, 1505 a 1963.[26]

Skopské údolí patří do Vardarské geotektonické oblasti, jejíž podloží je tvořeno neogenními a čtvrtohorními usazeninami. Podloží je tvořeno pliocenními usazeninami včetně pískovců, břidlic a různých konglomerátů. Je překryto první vrstvou čtvrtohorních písků a spraší, která je hluboká 70 až 90 m. Vrstva je překryta mnohem menší vrstvou jílu, písku, bahna a štěrku, kterou přináší řeka Vardar. Její hloubka se pohybuje mezi 1,5 a 5,2 m.[28]

V některých oblastech je podloží krasové. To vedlo ke vzniku kaňonů, jako je kaňon Matka, který je obklopen deseti jeskyněmi. Jejich hloubka se pohybuje mezi 20 a 176 m.[29]

Skopje má na pomezí vlhkého subtropického podnebí (Cfa podle Köppenovy klasifikace podnebí) a chladného semiaridní podnebí (BSk)[30][31] s průměrnou roční teplotou 13,5 °C.[32] Srážky jsou kvůli výraznému dešťovému stínu pohoří Prokletije na severozápadě poměrně nízké a jsou výrazně nižší než na pobřeží Jaderského moře ve stejné zeměpisné šířce. Léta jsou dlouhá, horká a relativně suchá s nízkou vlhkostí vzduchu. Průměrná červencová teplota ve Skopje je 31 °C. Průměrně je ve Skopje každý rok 88 dní s teplotou nad 30 °C a 10,2 dne s teplotou nad 35,0 °C. Zimy jsou krátké, poměrně chladné a vlhké. Sněhové srážky jsou v zimním období běžné, ale silné sněžení je vzácné a sněhová pokrývka vydrží jen několik hodin nebo několik dní, pokud je silná. V létě se teploty obvykle pohybují nad 31 °C a někdy i nad 40 °C. Na jaře a na podzim se teploty pohybují od 15 do 24 °C. V zimě se denní teploty pohybují zhruba v rozmezí 5 až 10 °C, v noci však často klesají pod 0 °C a někdy i pod −10 °C. Obvykle se teploty v průběhu roku pohybují od −13 °C do 39 °C. Srážky jsou rovnoměrně rozloženy v průběhu roku, nejvíce jich spadne od října do prosince a od dubna do června. Roční úhrn srážek je menší než 500 mm.

Skopje při pohledu z hory Vodno.

Město Skopje zahrnuje různá přírodní prostředí a jeho fauna a flóra je bohatá. Je však ohrožena intenzifikací zemědělství a rozšiřováním zástavby. Největší chráněnou oblastí na území města je hora Vodno, která je oblíbeným cílem rekreace. Její vrchol spojuje s centrem města lanovka a jejími lesy vede mnoho pěších stezek. K dalším velkým přírodním místům patří kaňon Matka.[22]

V samotném městě leží několik parků a zahrad o celkové rozloze 4 400 hektarů. Patří mezi ně Městský park (Gradski park), vybudovaný osmanskými Turky na počátku 20. století, park Žena Borec před parlamentem, univerzitní arboretum a les Gazi Baba. Mnoho ulic a bulvárů je osázeno stromy.[35]

Skopje se potýká s mnoha ekologickými problémy, které jsou často zastíněny ekonomickou chudobou země. Sladění severomakedonských zákonů s evropským právem však přineslo pokrok v některých oblastech, jako je čištění vody a odpadů a průmyslové emise.[36] Skopje nadále zůstává jedním z nejvíce znečištěných měst na světě, v prosinci 2017 se umístilo na předních příčkách žebříčku.[37]

Zpracování oceli, které je pro místní ekonomiku klíčovou činností, je zodpovědné za znečištění půdy těžkými kovy, jako je olovo, zinek a kadmium, a za znečištění ovzduší oxidy dusíku a oxidem uhelnatým. Za znečištění ovzduší je zodpovědná také automobilová doprava a teplárny. Největší znečištění se obvykle vyskytuje na podzim a v zimě.[36] Kvalita ovzduší se postupně zlepšuje; zatímco v lednu 2017 byla nejvyšší (denní průměrná) hodnota poletavého prachu PM₁₀ 480 μg.m⁻³ , pro leden roku 2021 činila maximálně 141.[38] V roce 2022 zavedlo Skopje veřejnou dopravu zdarma pro všechny své občany ve snaze snížit množství emisí výfukových plynů.[39]

Budují se čistírny odpadních vod, ale mnoho znečištěné vody se stále vypouští do Vardaru bez úpravy.[22] Odpad se ukládá na skládku komunálního odpadu pod širým nebem, která se nachází 15 km severně od města. Denně se na ni odváží 1 500 m³ domovního odpadu a 400 m³ průmyslového odpadu. Zdravotní stav obyvatel Skopje je lepší než ve zbytku Severní Makedonie a nebyla zjištěna žádná souvislost mezi nízkou kvalitou životního prostředí a zdravím obyvatel.[40]

Urbanistický plán Skopje na období 2002–2020:

      Centrum města

     Kolektivní bydlení

     Individuální bydlení

     Průmyslové oblasti

Morfologie města Skopje byla hluboce ovlivněna zemětřesením z 26. července 1963, které zničilo 80 % města, a následnou rekonstrukcí.[26] Čtvrti byly například přestavěny tak, aby demografická hustota zůstala nízká a omezil se tak dopad případných budoucích zemětřesení.[41]

Rekonstrukci po zemětřesení v roce 1963 prováděl především polský architekt Adolf Ciborowski, který již plánoval rekonstrukci Varšavy po druhé světové válce. Ciborowski rozdělil město na bloky určené pro konkrétní funkce. Břehy řeky Vardar se staly přírodními oblastmi a parky, oblasti mezi hlavními bulváry byly zastavěny výškovými domy a obchodními centry a předměstí byla ponechána individuálnímu bydlení a průmyslu.[42] Rekonstrukce musela být rychlá, aby bylo možné přestěhovat rodiny a znovu nastartovat místní ekonomiku. Pro stimulaci hospodářského rozvoje byl zvýšen počet dopravních tepen a počítalo se s budoucím rozšířením města.[43]

Skopje z pohledu družice SPOT. Hora Vodno je vidět vlevo dole na snímku.

Jižní břeh řeky Vardar tvoří zpravidla výškové budovy, včetně rozsáhlé čtvrti Karpoš, která byla postavena v 70. letech 20. století západně od centra. Směrem na východ byla v 80. letech 20. století naplánována nová obec Aerodrom, která kde mělo na místě starého letiště bydlet 80 000 obyvatel. Mezi Karpošem a Aerodromem leží centrum města, přestavěné podle plánů japonského architekta Kenza Tangeho. Centrum je obklopeno řadou dlouhých budov naznačujících hradby („Gradski zid“).[41]

Na severním břehu, kde leží nejstarší části města, byl zrekonstruován Starý bazar a jeho okolí bylo nově zastavěno nízkými budovami, aby nekazily výhled na skopskou pevnost. Na severní břeh bylo také přemístěno několik institucí, včetně univerzity a Makedonské akademie, aby se zmenšily hranice mezi etnickými komunitami. Severní břeh totiž obývají převážně muslimští Albánci, Turci a Romové, zatímco na jižním břehu žijí převážně křesťanští Makedonci.[42]

Po zemětřesení zůstalo ve městě jen málo historických památek, kromě osmanského Starého bazaru, a rekonstrukce, provedená v 60. až 80. letech 20. století, proměnila Skopje v modernistické, ale šedivé město. Na konci nultých let 20. století prošlo centrum města hlubokými změnami. Vedení města přijalo velmi kontroverzní[44] urbanistický projekt „Skopje 2014“, jehož cílem bylo dát městu monumentálnější a historičtější podobu, a tím ho proměnit v řádné národní hlavní město. Bylo obnoveno několik neoklasicistních budov zničených při zemětřesení v roce 1963, včetně národního divadla, a zrekonstruovány ulice a náměstí. Vznikla také řada dalších architektonických prvků, včetně fontán, soch, hotelů, vládních budov a mostů. Projekt byl kritizován kvůli svým nákladům a historizující estetice.[45] Početná albánská menšina měla pocit, že není v nových památkách zastoupena,[46] a zahájila vedlejší projekty, včetně nového náměstí nad bulvárem, který odděluje centrum města od Starého bazaru.[47]

Některé oblasti Skopje trpí určitou formou anarchie, protože mnoho domů a budov bylo postaveno bez souhlasu místních úřadů.[48]

• 
  Vapcarova ulice v centru města
• 
  Ulice ve Starém bazaru
• 
  Výšková zástavba v Karpoši
• 
  Nově vybudovaná čtvrť Novo Lisiče, v opštině Aerodrom
• 
  Archeologické muzeum, jeden z prvků projektu „Skopje 2014“.

Čtvrť Kapištec, která vznikla v 70. letech 20. století. V popředí jsou vidět některé prefabrikované domy postavené po zemětřesení.

Skopje je etnicky rozmanité město a jeho urbánní sociologie závisí především na etnické a náboženské příslušnosti. Makedonci tvoří 66 % obyvatel města, Albánci 20 % a Romové 6 %.[5] Každá etnická skupina se zpravidla omezuje na určité oblasti města. Makedonci žijí jižně od řeky Vardar, v oblastech masivně přestavěných po roce 1963, a muslimové žijí na severní straně, v nejstarších čtvrtích města. Tyto čtvrti jsou považovány za tradičnější, zatímco jižní strana Makedoncům evokuje modernitu a odtržení od venkovského života.[49]

Severní oblasti jsou nejchudší. To platí zejména pro Topaanu v opštině Čair a pro předměstí Šuto Orizari, což jsou dvě hlavní romské čtvrti. Tvoří je mnoho nelegálních staveb, které nejsou napojeny na elektřinu a vodovod a které se předávají z generace na generaci. Topaana v blízkosti Starého bazaru je velmi stará část města: jako romská čtvrť je poprvé zmiňována na počátku 14. století. Žije zde 3 000 až 5 000 obyvatel. Šuto Orizari na severním okraji města je samostatnou opštinou, jejímž úředním jazykem je romština. Vznikla po zemětřesení v roce 1963, aby se v ní mohli ubytovat Romové, kteří přišli o dům.[50]

Hustota zalidnění se v jednotlivých oblastech značně liší, stejně tak velikost obytné plochy na osobu. Průměr města činil v roce 2002 (poslední platné sčítání obyvatel) 19 m² na osobu, ale v Centaru na jižním břehu 24 m² a v Čairu na severním břehu jen 14 m². V Šuto Orizari je průměr 13 m².[5]

Gorno Nerezi, vesnice na severním úbočí hory Vodno.

Mimo městskou část zahrnuje město Skopje mnoho malých osad. Některé z nich se stávají vnějšími předměstími, například Čento ležící směrem na Bělehradu, které má více než 23 000 obyvatel, a Dračevo, které má téměř 20 000 obyvatel.[51] Další velká sídla se nacházejí severně od města, například Radišani s 9 000 obyvateli, zatímco menší vesnice se nacházejí na úpatí hory Vodno nebo v obci Saraj, která je nejvenkovštější z deseti opštin tvořících město Skopje.[52]

Vnějšími předměstími se stávají i některé lokality za hranicemi města, zejména v obci Ilinden a Petrovec. Těží z přítomnosti hlavních silnic, železnice a letiště v Petrovci.[52]

Přispěvatelé ke znečištění v oblasti Skopje

Znečištění ovzduší je ve Skopje vážným problémem, zejména v zimě. Koncentrace některých typů pevných částic (PM_2,5 a PM₁₀) pravidelně překračovali i dvanáctinásobek maximálních doporučených hodnot Světové zdravotní organizace. V zimě kouř pravidelně zakrývá viditelnost a může způsobovat problémy řidičům. Severní Makedonie patří spolu s Indií a Bosnou a Hercegovinou k nejvíce znečištěným místům na světě.[53] Kvalita ovzduší se postupně zlepšuje, viz část životní prostředí výše.

Vysokou úroveň znečištění ve Skopje způsobuje kombinace kouře z domů, emisí z průmyslu, z autobusů a dalších druhů veřejné dopravy i z automobilů a nezájem o péči o životní prostředí. Ústřední topení je často cenově nedostupné, a tak domácnosti často spalují palivové dřevo, ale i použité automobilové pneumatiky, různé plastové odpadky, naftu a další možný hořlavý odpad, čímž se uvolňují toxické chemikálie škodlivé pro obyvatelstvo, zejména pro děti a starší lidi.[54]

Smog ve městě snížil kvalitu ovzduší a ovlivnil zdraví mnoha jeho obyvatel, z nichž mnozí zemřeli na nemoci spojené se znečištěním.

Místní ekologický aktivista Gorjan Jovanovski spustil aplikaci Péče o vzduch („MojVozduh“), která pomáhá občanům sledovat úroveň znečištění. Používá systém semaforu, kdy nachová barva znamená silně znečištěný vzduch, červená barva znamená zjištěné vysoké hodnoty, žlutá barva znamená zjištěné střední hodnoty a zelená barva znamená, že vzduch je bezpečný k vdechování.[55] Aplikace se opírá o vládní i dobrovolnické senzory, které sledují hodinové znečištění ovzduší. Bohužel vládní senzory jsou často nefunkční a poruchové, což vyvolává potřebu, aby občané umisťovali více levných, ale méně přesných dobrovolnických senzorů.K poruchám vládních senzorů dochází zejména tehdy, když je měřené znečištění podle AQILHC (Index kvality ovzduší úrovně ohrožení zdraví) extrémně vysoké.[56]

Dne 29. listopadu 2019 se pochodu, který zorganizovala komunita aktivistů Smogový poplach ve Skopje,[57][58] zúčastnily tisíce lidí, kteří se postavili proti nedostatečné aktivitě vlády při řešení znečištění města, které se od roku 2017 zhoršuje a přispívá k přibližně 1300 úmrtím ročně.[59][60]

Panoramatický pohled na smogovou mlhu v centrální části Skopje.

Skalnatý ostroh, na němž stojí Pevnost, byl prvním místem, kde bylo Skopje osídleno. Nejstarší stopy lidského osídlení nalezené na tomto místě pocházejí z doby měděné (chalkolit; 4. tisíciletí př. n. l.).[61]

Přestože chalkolitické osídlení muselo mít určitý význam, během doby bronzové došlo k jeho úpadku. Archeologické výzkumy naznačují, že osada patřila vždy stejné kultuře, která se postupně vyvíjela díky kontaktům s balkánskými a podunajskými kulturami a později s Egejskou kulturou. Lokalita nakonec zanikla v době železné,[62] kdy se tu objevilo Scupi. Nacházelo se na kopci Zajčev Rid, asi 5 km západně od pevnostního výběžku, kde se nacházela osada, která se postupně vyvíjela díky kontaktům s balkánskými a podunajskými kulturami a později s Egejskou kulturou; ve středu Balkánského poloostrova a na cestě mezi Dunajem a Egejským mořem,[63] byla prosperující lokalitou, i když její historie není dobře známa.[63]

Nejstaršími obyvateli Skopského údolí byli pravděpodobně Triballové. Později oblast osídlili Paionové. Scupi bylo původně paionskou osadou, ale později se stalo dardanským městem.[13][64] Dardani, kteří žili v dnešním Kosovu, vtrhli do oblasti kolem Skopje během 3. století př. n. l. Scupi, starověký název pro Skopje, se ve 2. století př. n. l. stalo hlavním městem Dardanie, která se rozkládala od Naissusu po Bylazoru.[65] Po dobytí Makedonie Římany zůstali Dardaniové nezávislí a zdá se, že s největší pravděpodobností ztratili nezávislost až v roce 28 př. n. l., kdy se Dardánie stala součástí římské říše.[66]

„Venus Pudica“ nalezená ve Scupi, datovaná do 2. století n. l.

Římská expanze na východ podřídila Scupi římské vládě jako kolonie legionářů, především veteránů legie VII Claudia v době Domiciána (81–96 n. l.). Několik legií z římské provincie Makedonie z Crassovy armády zde však mohlo být umístěno již kolem let 29–28 př. n. l., tedy ještě před zavedením oficiálního císařského velení.[67][68] První zmínku o městě v tomto období učinil Livius, který zemřel v roce 17 n. l.[13] Scupi nejprve sloužilo jako vojenská základna k udržení míru v regionu[63] a oficiálně se jmenovalo „Colonia Flavia Scupinorum“, přičemž Flavia bylo jméno císařské dynastie.[69] Krátce nato se za Augustovy vlády stalo součástí provincie Moesie.[70] Po rozdělení provincie Domiciánem v roce 86 n. l. bylo Scupi povýšeno na kolonie a stalo se sídlem vlády v rámci nové provincie Moesia Superior. Oblast zvanou Dardania (v rámci Moesia Superior) vyčlenil Dioklecián do zvláštní provincie s hlavním městem v Naissusu.V římské době zůstala východní část Dardanie, od Scupi po Naissus, obydlena převážně místním obyvatelstvem, převážně thráckého původu.[71]

Obyvatelstvo města bylo velmi různorodé. Rytiny na náhrobcích naznačují, že jen menšina obyvatel pocházela z Itálie, zatímco mnoho veteránů bylo z Dalmácie, jižní Galie a Sýrie.Vzhledem k etnické rozmanitosti obyvatelstva se ve městě udržela latina jako hlavní jazyk na úkor řečtiny, kterou se mluvilo ve většině moesijských a makedonských měst.[72] V následujících staletích Scupi zažívalo prosperitu. Obzvláště kvetoucí bylo období od konce 3. do konce 4. století.[69] Za vlády Konstantina Velikého byl založen první kostel a Scupi se stalo sídlem diecéze. V roce 395, po rozdělení Římské říše na dvě část, se Scupi stalo součástí Východořímské říše.[13]

Ve Scupi byl nalezen starověký pohřební nápis ilyrského kmene Albanoi.[73]

V době svého největšího rozkvětu mělo Scupi rozlohu 40 hektarů a bylo uzavřeno 3,5 metru širokou hradbou.[74] Nacházelo se zde mnoho památek, včetně čtyř nekropolí, divadla, termálních lázní[69] a velká křesťanská bazilika.[75]

Pevnost Skopje

První oslava prvního máje v osmanském období ve Skopje, 1909

V roce 518 bylo Scupi zničeno silným zemětřesením,[26] pravděpodobně nejničivějším, které město zažilo.[76] V té době byl region ohrožen nájezdy barbarů a obyvatelé města se ještě před katastrofou uchýlili do lesů a hor.[77] Město nakonec obnovil Justinián I. Za jeho vlády bylo mnoho byzantských měst přemístěno na kopce a jiná snadno bránitelná místa, aby mohla čelit nájezdům. Bylo tedy přeneseno na jiné místo: na ostroh, na němž stojí pevnost.[78] Na konci 6. století však bylo Scupi vypleněno Slovany a zdá se, že v roce 595 se město dostalo pod slovanskou nadvládu.[79] Slovanským kmenem, který Scupi vyplenil, byli pravděpodobně Brsajci,[13] kteří obsadili celé údolí Vardaru. Slované se však v již vypleněném a vylidněném kraji neusadili natrvalo, ale pokračovali na jih k pobřeží Středozemního moře. Po slovanském vpádu byla oblast na nějakou dobu opuštěná a v následujících staletích není zmiňována. Snad koncem 7. nebo počátkem 8. století se na tomto strategickém místě opět usadili Byzantinci. Spolu se zbytkem údolí Horního Vardaru se ve třicátých letech 8. století stalo součástí expandující První bulharské říše.[80]

Korunovace císaře Dušana ve Skopje, Alfons Mucha, 1926.

Od konce 10. století zažívalo Skopje období válek a politických problémů. V letech 972 až 992 sloužilo jako hlavní město Bulharů a Samuel I. mu vládl od roku 976[81] do roku 1004, kdy ho jeho guvernér Roman v roce 1004 vydal byzantskému císaři Basilu Bulharskému Přemožitelovi výměnou za tituly patricij a strategos.[82] Stalo se centrem nové byzantské provincie zvané Bulharsko.[83] Později se Skopje dvakrát krátce zmocnili slovanští povstalci, kteří chtěli obnovit bulharský stát. Nejprve v roce 1040 pod velením Petra Deljana[84] a v roce 1072 na příkaz Georgije Vojtěcha.[85] V roce 1081 se Skopje zmocnila normanská vojska vedená Robertem Guiscardem a město zůstalo v jejich rukou až do roku 1088. Skopje bylo následně dobyto srbským velkoknížetem Vukanem v roce 1093 a o čtyři roky později opět Normany. Kvůli epidemiím a nedostatku potravin se však Normané rychle vzdali Byzanci.[86]

Během 12. a 13. století využili Bulhaři a Srbové úpadku Byzance k vytvoření velkých království, která se rozkládala od Dunaje až k Egejskému moři. Ivan I. Kalojan přivedl v roce 1203 Skopje zpět pod obnovené Bulharsko,[87][88] dokud jeho synovec Strez nevyhlásil se srbskou pomocí autonomii podél horního Vardaru o pouhých pět let později.[89] V roce 1209 Strez změnil loajalitu a uznal Borila Bulharského, s nímž vedl úspěšné společné tažení proti prvnímu mezinárodně uznanému srbskému králi Štěpánu I. Prvověnčanému.[88] V letech 1214 až 1230 bylo Skopje součástí byzantského nástupnického státu Epirus, než je znovu dobyl Ivan Asen II. a Bulharsko je drželo až do roku 1246, kdy bylo údolí Horního Vardaru opět začleněno do byzantského státu – Nikájského císařství.[90] Byzantské dobytí bylo nakrátko zvráceno v roce 1255 regenty mladého bulharského krále Michala Asena I.[91] Mezitím v souběžné občanské válce o korunu v Tarnově získal převahu skopský bojar a vnuk Štěpána I. Prvověnčaného Konstantin Tichý, který vládl až do jediného úspěšného rolnického povstání v Evropě, Ivajlova povstání, které ho sesadilo.

V roce 1282 se Skopje zmocnil srbský král Štěpán Milutin.[92] Za politické stability vlády Nemanjićičů se osídlení rozšířilo za hradby pevnosti směrem k vrchu Gazi Baba. Byly postaveny kostely, kláštery a trhy a obchodníci z Benátek a Dubrovníku si otevřeli obchody. Město velmi těžilo ze své polohy v blízkosti evropského, blízkovýchodního a afrického trhu. Ve 14. století se Skopje stalo natolik významným městem, že jej král Štěpán Dušan učinil hlavním městem Srbské říše.[13] V roce 1346 byl ve Skopji korunován „císařem Srbů a Řeků“. Po jeho smrti se srbská říše rozpadla na několik knížectví, která se nedokázala bránit Turkům. Skopje nejprve zdědilo Prilepské panství, které nakonec po bitvě u Marice (1371)[93] ovládl Vuk Branković, a v roce 1392 se stalo součástí Osmanské říše.[13]

V roce 1330 se srbský král Štěpán III. Dečanský zmiňuje o Albáncích, kteří se nacházeli v oblasti Skopje a pravidelně chodili na jarmark svatého Jiří, který se konal nedaleko města.[94]

Hospodářský život Skopje velmi těžil z její polohy uprostřed Rumelie, evropské provincie Osmanů. Kamenný most, „jeden z nejimpozantnějších kamenných mostů v Jugoslávii“, byl rekonstruován pod patronací sultána Mehmeda II. v letech 1451–1469.[95] Mustafa-pašova mešita, postavená v roce 1492, má pověst „bezpochyby jedné z nejskvělejších islámských sakrálních staveb na Balkáně“.[96] Vše však nebylo růžové, neboť „v roce 1535 byly všechny kostely na základě nařízení (osmanského) místodržitele zbořeny“.[97] Až do 17. století zažívalo Skopje dlouhý zlatý věk. Kolem roku 1650 se počet obyvatel Skopje pohyboval mezi 30 000 a 60 000 a ve městě bylo více než 10 000 domů. Spolu s Bělehradem a Sarajevem bylo tehdy jedním z mála velkých měst na území budoucí Jugoslávie. Dubrovník, který byl rušným přístavem, neměl v té době ani 7 000 obyvatel.[98] Po dobytí Osmanskou říší se počet obyvatel města změnil. Křesťané byli násilně konvertováni k islámu nebo je nahradili Turci a Židé.[99] Křesťané ve Skopje byli v té době většinou nekonvertovaní Slované a Albánci, ale také ragusští a arménští obchodníci.[100] Osmané drasticky změnili vzhled města. Zřídili bazar s karavanseráji, mešity a lázně.[101]

Město těžce utrpělo Velkou tureckou válkou na konci 17. století a následně zažívalo úpadek až do 19. století. V roce 1689 se Skopje, již oslabené epidemií cholery, zmocnili Habsburkové.[102] Téhož dne generál Silvio Piccolomini město zapálil, aby epidemii ukončil.[13] Je však možné, že chtěl pomstít škody, které Osmané způsobili ve Vídni v roce 1683.[103] Skopje hořelo dva dny, ale sám generál zahynul na mor a jeho armáda bez vůdce byla rozprášena.[104][105] Rakouská přítomnost v Makedonii motivovala slovanská povstání. Nicméně Rakušané do roka zemi opustili a Hajduci, vůdci povstání, je museli následovat při jejich ústupu na sever Balkánu.[13] Někteří z nich byli Osmanskou říší zatčeni, například Petar Karpoš, který byl napíchnut na kamenný most ve Skopji.[106]

Po válce bylo Skopje v troskách. Většina administrativních budov byla obnovena nebo znovu postavena, ale město zažilo nové epidemie moru a cholery a mnoho obyvatel emigrovalo.[100] Osmanská turecká říše jako celek se dostala do recese a politického úpadku. Během 18. století došlo v Makedonii k mnoha povstáním a loupežím, které vedli buď turečtí psanci, janičáři nebo hajduci.[107] Odhad provedený francouzskými důstojníky kolem roku 1836 ukázal, že Skopje mělo v té době jen asi 10 000 obyvatel. Převyšovala ho dvě další města dnešní Severní Makedonie: Bitola (40 000 obyvatel) a Štip (15–⁠20 000 obyvatel).[108]

Po roce 1850 se Skopje začalo vzpamatovávat z dekád úpadku. V té době město zažívalo pomalý, ale trvalý demografický růst, především díky příchodu slovanských Makedonců z venkova. Podporoval ho také exodus muslimů ze Srbska a Bulharska, které v té době získávaly autonomii a nezávislost na říši.[13][100] Během tanzimatských reforem se v říši objevil nacionalismus a v roce 1870 byla založena nová bulharská církev a vytvořena její samostatná diecéze, založená spíše na etnické než náboženské identitě.[109] Slovanské obyvatelstvo skopského biskupství se v roce 1874 drtivou většinou, 91 %, vyslovilo pro připojení k exarchátu a stalo se součástí bulharského milletu.[110] Hospodářský růst umožnila výstavba železnice Skopje – Soluň v roce 1873.[13] Železniční stanice byla postavena jižně od řeky Vardar, což přispělo k přesunu hospodářských aktivit na tuto stranu řeky, která předtím nikdy nebyla urbanizována.[42] Kvůli příchodu obyvatel z venkova se zvýšil podíl křesťanů na městském obyvatelstvu. Někteří z nově příchozích se stali součástí místní elity a pomáhali šířit nacionalistické myšlenky.[100] Skopje bylo jedním z pěti hlavních center Vnitřní makedonské revoluční organizace, která v roce 1903 zorganizovala Ilindenské povstání. Její revoluční síť ve skopském regionu však nebyla dobře rozvinutá a vážným problémem byl nedostatek zbraní. Při vypuknutí povstání povstalecké síly vykolejily vojenský vlak.[111] Ve dnech 3. a 5. srpna napadly osmanskou jednotku střežící most na řece Vardar a svedly bitvu v klášteře „Svatý Jovan“. V následujících dnech byla skupina pronásledována početnými bašibozuky a přesunula se do Bulharska.

V roce 1877 bylo Skopje vybráno jako hlavní město nového Kosovského vilajetu, který zahrnoval dnešní Kosovo, severozápadní Makedonii a sandžak Novi Pazar. V roce 1905 mělo město 32 000 obyvatel, což z něj činilo největší město vilajetu, i když jen těsně následované Prizrenem s 30 000 obyvateli.[14] Německý lingvista Gustav Weigand popsal, že muslimské obyvatelstvo Skopje tvořené „Turky“ nebo Osmany (Osmanli) v pozdním osmanském období byli především Albánci, kteří na veřejnosti mluvili turecky a doma albánsky.[112] Na počátku 20. století se místní hospodářství zaměřovalo na barvířství, tkalcovství, koželužství, železářství a zpracování vína a mouky.[14]

Po mladoturecké revoluci v roce 1908 se v Osmanské říši prosadila demokracie a vzniklo několik politických stran.[13] Některá opatření zavedená mladoturky, jako například zvýšení daní a zákaz politických stran na etnickém základě, však vyvolala nespokojenost menšin. Albánci se postavili proti nacionalistickému charakteru hnutí a v letech 1910 a 1912 vedli místní povstání. Během posledního z nich se jim podařilo obsadit většinu Kosova a 11. srpna se zmocnili Skopje. Dne 18. srpna povstalci podepsali Üskübskou dohodu, která předpokládala vytvoření autonomní albánské provincie,[113] a o den později byli amnestováni.[114]

• 
  Mešita Mustafy Paši z 15. století.
• 
  Skopje po dobytí albánskými revolucionáři v srpnu 1912 po porážce osmanských sil držících město.
• 
  Bulharská manifestace na podporu mladoturecké revoluce
• 
  Chrám Narození Panny Marie, sídlo bulharské pravoslavné skopské diecéze, postavený v 19. století.
• 
  Řezníci na Starém bazaru kolem roku 1900.

Petr I. Karađorđević na návštěvě Skopje v roce 1914

Na základě spojenectví uzavřeného v roce 1912 vyhlásily Bulharsko, Řecko a Srbsko válku Osmanské říši. Jejich cílem bylo definitivně vyhnat Osmanskou říši z Evropy. První balkánská válka začala 8. října 1912 a trvala šest týdnů. Srbové dospěli do Skopje 26. října. Osmanská vojska opustila město den předtím.[13] Během konfliktu četníci, srbské nepravidelné jednotky, srovnali se zemí albánskou část Skopje a zabili mnoho albánských obyvatel města.[115] Srbská anexe vedla k exodu 725 muslimských rodin, které město opustily 27. ledna 1913. Téhož roku srbské úřady odhadly počet obyvatel města na 37 000.[100]

Pohled na centrum Skopje ve 30. letech 20. století

Bulharský důstojník při pohledu na centrum Skopje, duben 1941

V roce 1915, během první světové války, byla srbská Makedonie napadena Bulharskem, které 22. října 1915 obsadilo Skopje. Srbsku, spojenci Trojspolku, pomáhaly Francie, Británie, Řecko a Itálie, které tvořily makedonskou frontu. Po velké spojenecké ofenzivě v roce 1918 dosáhla Armée française d'Orient 29. září Skopje a město překvapivě obsadila.[116] Po skončení světové války se Vardarská Makedonie stala součástí nového Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se v roce 1929 stalo „Královstvím Jugoslávie“.[13] Vládnoucí třída převážně cizího srbského etnika získala kontrolu a zavedla rozsáhlé represe.[117] Byla prováděna politika de-bulharizace a asimilace.[118] V té době se část mladých místních obyvatel, utlačovaných Srby, snažila najít samostatnou cestu etnického makedonského vývoje.[119] V roce 1931 bylo Skopje v rámci formální decentralizace země jmenováno hlavním městem Vardarské banoviny Království Jugoslávie. Až do druhé světové války zaznamenávalo Skopje silný hospodářský růst a počet obyvatel se zvyšoval. V roce 1921 mělo město 41 066 obyvatel, v roce 1931 64 807 obyvatel a v roce 1941 80 000 obyvatel.[100] Přestože se nacházelo v zaostalém regionu, přitahovalo bohaté Srby, kteří zde otevírali podniky a přispívali k modernizaci města.[120] V roce 1941 mělo Skopje 45 továren, což byla polovina průmyslu v celé socialistické Makedonii.[121]

Národní divadlo a pevnost kolem roku 1920.

V roce 1941, během druhé světové války, byla Jugoslávie napadena nacistickým Německem. Němci obsadili Skopje 8. dubna[13] a 22. dubna 1941 ji přenechali svým bulharským spojencům. Aby zajistily bulharizaci společnosti, úřady uzavřely srbské školy a kostely a otevřely nové školy a vysokou školu, Univerzitu krále Borise.[122] Všech 4 000 skopských Židů bylo v roce 1943 deportováno do Treblinky, kde téměř všichni zemřeli.[123] Po vyhlášení „Lidové republiky Makedonie“ „Antifašistickým shromážděním pro národní osvobození Makedonie“ 2. srpna 1944 zahájily místní partyzánské oddíly rozsáhlou partyzánskou činnost.

Skopje bylo osvobozeno 13. listopadu 1944 jednotkami Bulharské lidové armády (Bulharsko přešlo v září na druhou stranu války) za pomoci jugoslávských partyzánů Makedonské národně osvobozenecké armády.[124][125][126][127]

Po druhé světové válce Skopje velmi prospěla politika socialistické Jugoslávie, která podporovala průmysl a rozvoj makedonských kulturních institucí. Ve Skopji tak vznikla národní knihovna, národní filharmonie, univerzita a Makedonská akademie. Její poválečný vývoj však změnilo zemětřesení z 26. července 1963. Ačkoli bylo relativně slabé, způsobilo ve městě obrovské škody a lze ho přirovnat k zemětřesení v Agadiru v roce 1960.[128] Při katastrofě zahynulo 1070 lidí a dalších 3300 bylo zraněno. V troskách bylo zaživa pohřbeno 16 000 lidí a 70 % obyvatel přišlo o střechu nad hlavou.[41] Zničeno bylo mnoho vzdělávacích zařízení, továren a historických budov.[42]

Američtí vojáci ve Skopje po zemětřesení v roce 1963

Pomník makedonským partyzánům – osvoboditelům Skopje vedle budovy vlády

Rekonstrukce po zemětřesení byla rychlá. Měla hluboký psychologický dopad na obyvatelstvo, protože sousedské čtvrtě byly rozděleny a lidé byli přestěhováni do nových domů a budov, které neznali.[41] Na rekonstrukci se podílelo mnoho Albánců, někteří z Kosova.[129] Rekonstrukce byla dokončena do roku 1980, i když mnoho prvků nebylo nikdy postaveno, protože finanční prostředky byly vyčerpány.[42] Krajina Skopje se drasticky změnila a město se stalo skutečným příkladem modernistické architektury. Demografický růst byl po roce 1963 velmi silný a v roce 1981 mělo Skopje 408 100 obyvatel.[130] Po roce 1963 se do Skopje stěhovala venkovská mládež, která se zapojila do procesu obnovy, což vedlo k velkému nárůstu městského makedonského obyvatelstva.[131][132][133] Ve Skopje se také zvýšil počet albánských obyvatel, protože do města se přistěhovali lidé ze severních vesnic a další přišli z Kosova, aby poskytli pracovní sílu pro rekonstrukci, nebo utekli před zhoršující se politickou situací, zejména v 90. letech 20. století.[129] V osmdesátých a devadesátých letech však zemi postihla inflace a recese a místní ekonomika silně utrpěla. Situace se zlepšila v průběhu prvního desetiletí 21. století díky novým investicím. Bylo obnoveno mnoho památek a projekt „Skopje 2014“ oživil vzhled centra města.

Podle výsledků posledního platného sčítání lidu z roku 2002 mělo samotné město Skopje 428 988 obyvatel ve své městské části a 506 926 obyvatel v administrativních hranicích, které zahrnují mnoho vesnic a dalších sídel, včetně Dračeva, Bardovců, Kondova, Radišani, Gorno Nerezi atd.[5] Spádová zaměstnanecká oblast Skopje pokrývá velkou část země, včetně Velesu, Kumanova a Tetova, a celkem má více než milion obyvatel.[136]

Ve Skopje žije zhruba čtvrtina obyvatel Severní Makedonie. Druhá nejlidnatější opština Kumanovo měla v roce 2011 celkem 107 632 obyvatel.[5]

Před Osmansko-habsburskými válkami a velkým požárem v roce 1698 patřilo Skopje k největším městům na Balkáně, počet obyvatel se odhaduje na 30 až 60 tisíc.[13] Po požáru zažilo dlouhé období úpadku a v roce 1836 mělo pouze 10 000 obyvatel.[108] Po roce 1850 však počet obyvatel začal opět stoupat a v roce 1905 dosáhl 32 000 obyvatel.[14] Ve 20. století byla Skopje jedním z nejrychleji rostoucích měst v Jugoslávii a v roce 1971 měla 448 200 obyvatel. Od té doby demografický růst pokračuje stálým tempem.[137]

Jednotlivé části města podle převažující etnické skupiny.

Skopje, stejně jako celá Severní Makedonie, se vyznačuje velkou etnickou rozmanitostí. Město leží v oblasti, kde se setkávají Makedonci a Albánci, a v průběhu své historie přijímalo Romy, Turky, Židy a Srby. Skopje bylo převážně muslimským městem až do 19. století, kdy se zde začalo usazovat velké množství křesťanů. Podle sčítání lidu z roku 2002 byli Makedonci nejpočetnější etnickou skupinou ve Skopje, žilo jich zde 338 358, což představuje 66,75 % obyvatelstva. Následovali Albánci se 103 891 obyvateli (20,49 %), Romové s 23 475 obyvateli (4,63 %), Srbové (14 298 obyvatel), Turci (8 595), Bosňáci (7 585) a Arumuni (známí také jako „Valaši“, 2 557). K žádné z těchto skupin nepatřilo 8 167 osob.[5]

Makedonci tvoří drtivou většinu obyvatelstva v opštinách Aerodrom, Centar, Gjorče Petrov, Karpoš a Kisela Voda, které leží jižně od Vardaru.[138] Většinu tvoří také v opštinách Butel[139] a Gazi Baba, které leží severně od řeky. Albánci tvoří většinu v Čairu, který zhruba odpovídá Starému bazaru, a v Saraji.[140] V Butelu[139] a Gazi Babě tvoří početnou menšinu. V Šuto Orizari na severním okraji města žijí převážně Romové.[5] Pokud etnická menšina tvoří alespoň 20 % obyvatel obce, může se její jazyk stát úředním na místní úrovni. V Čairu a Saraji se tedy ve školách a na úřadech používá albánština, v Šuto Orizari romština.[141] Posledně jmenovaná obec je jedinou obcí na světě, kde je romština úředním jazykem.[50]

Vztahy mezi dvěma největšími skupinami, Makedonci a Albánci, jsou někdy složité, stejně jako ve zbytku země. Každá skupina se navzájem toleruje, ale mají tendenci se sobě vyhýbat a žijí v něčem, co se může jevit jako dva paralelní světy.[142] Jak Makedonci, tak Albánci se považují za původní obyvatele Skopje a ti druzí za nově příchozí.[129][131][143] Romská menšina je podle svého pohledu velmi znevýhodněná. Její přesná velikost není známa, protože mnoho makedonských Romů se hlásí k jiným etnickým skupinám nebo se prostě vyhýbá sčítání lidu. I když jsou však oficiální údaje podhodnocené, Skopje je městem s největší romskou populací na světě.[50]

Kostel Narození Panny Marie.

Náboženská příslušnost je různorodá:Makedonci, Srbové a Aromunci jsou převážně pravoslavní, většina z nich se hlásí k Makedonské pravoslavné církvi; Turci jsou téměř výhradně muslimové; Albánci jsou převážně muslimové, i když ve Skopje žije také početná římskokatolická albánská menšina, v níž se narodila Matka Tereza; Romové představují směs (téměř ve stejném počtu) muslimského a pravoslavného náboženského dědictví.[144]

Podle sčítání lidu z roku 2002 se 68,5 % obyvatel Skopje hlásilo k východní pravoslavné církvi, zatímco 28,6 % k islámu. Ve městě žila také katolická (0,5 %) a protestantská (0,04 %) menšina.[145] Katolíkům slouží latinské biskupství ve Skopje, kterému přísluší také Byzantský katolický apoštolský exarchát Makedonie.

Až do druhé světové války žila ve Skopje významná židovská menšina, která pocházela především ze španělských Sefardů, kteří unikli inkvizici. V roce 1939 čítala komunita 2 424 členů (což představovalo asi 3 % obyvatel města), většina z nich však byla deportována a zabita nacisty. Po válce se většina přeživších usadila v Izraeli.[104][146] Dnes má město asi 200 židovských obyvatel (asi 0,04 % obyvatelstva).

Vzhledem k 520 let staré osmanské minulosti a skutečnosti, že mnoho dnešních obyvatel jsou muslimové, má Skopje více mešit než kostelů. Náboženské komunity si často stěžují na nedostatek infrastruktury a často se staví nové modlitebny.[147] Skopje je sídlem mnoha makedonských náboženských organizací, například Makedonské pravoslavné církve a Islámského náboženského svazu Makedonie. Nachází se zde pravoslavná katedrála a seminář, několik medres, římskokatolická katedrála a synagoga.[148]

Ve Skopje je několik státních i soukromých nemocnic a specializovaných zdravotnických zařízení, například nemocnice Filipa II, psychiatrická nemocnice, dvě porodnice, gerontologická nemocnice a ústavy pro respirační a oční choroby.[149] V roce 2019 připadal ve Skopje jeden lékař na 212 obyvatele, což je více než celostátní poměr (jeden lékař na 321 obyvatele). Poměr lékařů specialistů byl také vyšší než ve zbytku země. Poměr nemocničních lůžek, lékárníků a zubařů byl však ve Skopje nižší. Obyvatelé Skopje se těší lepší zdravotní úrovni než ostatní Makedonci. V roce 2019 byla úmrtnost ve Skopje na úrovni 9,7 ‰ a na celostátní úrovni 9,8 ‰. Kojenecká úmrtnost byla ve Skopje 6,1 ‰ a v celé Severní Makedonii 5,6 ‰.[150]

Národní a univerzitní knihovna svatého Klimenta Ochridského.

Obyvatelé Skopje jsou obecně vzdělanější než zbytek země. Například 16 % Skopjanů vystudovalo vysokou školu na rozdíl od 10 % zbytku země. Počet lidí s úplným nedostatkem vzdělání nebo těch, kteří získali částečné vzdělání, je ve Skopje nižší a činí 9 % ve srovnání s provinčním průměrem 17 %. Celkem 80 % makedonských občanů s titulem Ph.D. má bydliště ve Skopje.[151]

Ve Skopje je 23 středních škol;[152] 13 z nich fungují jako všeobecná gymnázia.[152] Ve městě sídlí také několik vysokých škol, z nichž nejvýznamnější je Univerzita svatých Cyrila a Metoděje Skopje, založená v roce 1949. Univerzita má 23 fakult, 10 výzkumných center, a navštěvuje ji přibližně 30 000 studentů (rok 2022).[153] Po vyhlášení nezávislosti země v roce 1991 vzniklo několik soukromých vysokých škol. Největšími soukromými univerzitami ve Skopji jsou Evropská univerzita se 7 fakultami[154] a Univerzita FON (Американски универзитет на Европа-ФОН) s 8 fakultami.[155]

Velké Skopje mezi obcemi Severní Makedonie

Jako hlavní a největší město Severní Makedonie má Skopje zvláštní postavení dané zákonem. Poslední revize jeho statusu byla provedena v roce 2004. Od té doby je město Skopje rozděleno na 10 opštin, které mají stejně jako všechny obce v zemi zastupitelstvo a starostu.Obce se zabývají pouze záležitostmi specifickými pro jejich území a město Skopje se zabývá záležitostmi, které se týkají všech obcí nebo které nelze rozdělit mezi dvě nebo více obcí.[156]

Město Skopje je součástí statistického regionu Skopje, který nemá žádnou politickou ani správní moc.[156]

Městské zastupitelstvo se skládá ze 45 členů, jejichž funkční období je čtyřleté. Zabývá se především rozpočtem, globální orientací a vztahy mezi městem a vládou. Existuje několik komisí, které se zabývají specifičtějšími tématy, jako je urbanismus, finance, životní prostředí místního rozvoje.[157] Starosta je volen členy zastupitelstva. Od roku 2021 je starostkou nezávislá Danela Arsovska.[157]

Po komunálních volbách v roce 2021 je složení městského zastupitelstva následující:[157]

Strana	Místa
VMRO-DPMNE	18
SDSM	12
DUI	5
Levice	4
LDP/DOM	2
Zelení	2
Celkem	45

Starosta Skopje je volen každé čtyři roky. Starosta zastupuje město Skopje a může předkládat návrhy zastupitelstvu, řídí správní orgány a jejich úředníky.[158]

Skopje bylo poprvé rozděleno na správní jednotky v roce 1945, ale první opštiny vznikly až v roce 1976. Bylo jich pět: Centar, Čair, Karpoš, Gazi Baba a Kisela Voda. Po vyhlášení nezávislosti Republiky Makedonie byla moc centralizována a opštiny ztratily velkou část svých pravomocí. Zákon z roku 1996 je obnovil a vytvořil dvě nové opštiny: Gjorče Petrov a Šuto Orizari. Po povstání mezi albánskými povstalci a makedonskými silami v roce 2001 byl v roce 2004 přijat nový zákon o začlenění opštiny Saraj do města Skopje. Saraj je obydlena převážně Albánci a od té doby představují Albánci více než 20 % obyvatel města. Albánština se tak stala druhým úředním jazykem městské správy, což byl jeden z požadavků albánských povstalců. V témže roce se opština Aerodrom oddělila od opštiny Kisela Voda a opština Butel od opštiny Čair.[156]

Opštiny spravuje 23členné zastupitelstvo volené každé čtyři roky. Mají také starostu a několik odborů (školství, kultura, finance...). Těmito odbory se zabývá především starosta.[159]

Název Plocha (km2)[21] Počet obyvatel 2002[5] Počet obyvatel odhad 2011[160][161] Aerodrom 20 72 009 – Butel 54,79 36 144 – Centar 7,52 45 412 – Čair 3,52 64 773 – Gazi Baba 110,86 72 617 75 893 Gjorče Petrov 66,93 41 634 41 915 Karpoš 35,21 59 666 60 363 Kisela Voda 34,24 57 236 – Saraj 229,06 35 408 38 884 Šuto Orizari 7,48 22 017 – Město Skopje 571,46 506 926 533 847

Centar (Центар) Gazi Baba (Гази Баба) Aerodrom (Аеродром) Čair (Чаир) Kisela Voda (Кисела Вода) Butel (Бутел) Šuto Orizari (Шуто Оризари) Karpoš (Карпош) Gjorče Petrov (Ѓорче Петров) Saraj (Сарај)

Znak Skopje

Vlajka Skopje[162] je červený prapor v poměru 1:2 se zlatým znakem města umístěným v levém horním rohu. Je buď svislá, nebo vodorovná, ale jako první se začala používat svislá verze.[163]

Znak města byl přijat v 50. letech 20. století. Je na něm zobrazen Kamenný most s řekou Vardar, pevnost Kale a zasněžené vrcholky Šar planiny.[164]

Nejvyšší soud

Ve Skopje jsou dva soudy prvního stupně, z nichž jeden je příslušný pouze pro město Skopje,[165] zatímco druhý je příslušný i pro sousední obce Čučer-Sandevo, Sopište, Studeničani, Zelenikovo, Petrovec, Ilinden a Aračinovo.[166] Ve městě působí také odvolací soud, správní soud a Nejvyšší soud. Ten je soudem poslední instance a neměl by být zaměňován s Ústavním soudem Republiky Severní Makedonie, který je odpovědný za zajištění souladu zákonů s ústavou. Skopje má dvě věznice, jedna se nachází na severu města v Šuto Orizari, druhá ve vesnici Idrizovo v obci Gazi Baba. První z nich pojme 634 vězňů a druhá je největší v Makedonii, pojme 1510 vězňů, má i oddělení pro ženy.[167]

Mezi hlavní problémy města patří korupce, zejména na katastru nemovitostí a na stavebním trhu, a výskyt mnoha kapsářů, zejména v centru města. Kapsáři někdy využívají děti, aby se vyhnuli dohledu svých obětí, a někteří kapsáři jsou nezletilí.[168] Míra kriminality v Makedonii je kvůli chudobě a korupci velmi vysoká.[169]

Město má také problém s toulavými psy. Je jich údajně 25 000 až 32 000 a někdy se stávají nebezpečnými, zejména v létě, kdy nemohou najít vodu k pití. Jejich přítomnost ve skupinách v parcích a ulicích často odrazuje chodce, zejména děti a starší lidi. Jejich počet je obtížné odhadnout, protože se často pohybují mezi městem a okolními vesnicemi. Pro řešení tohoto problému město provozuje program na jejich odchytu a zabavení; v roce 2010 bylo odchyceno 3 400 psů a 700 jich bylo utraceno. Tento program a podmínky, v nichž jsou psi drženi, však rozhořčují organizace na ochranu zvířat.[170]

Menší obchodní čtvrť

Skopje je na evropské úrovni středně velkým městem. Jako hlavní a největší město Severní Makedonie soustřeďuje Skopje velký podíl národního hospodářství. Statistický region Skopje, který zahrnuje město Skopje a některé sousední obce, vytváří 43 % hrubého domácího produktu (HDP) Severní Makedonie (číslo za rok 2020). Regionální HDP na obyvatele je na úrovni 142 % severomakedonského HDP na obyvatele, asi (za rok 2020).[171] Tato hodnota je však nižší než v sousední Sofii (10 106 USD),[172] Sarajevu (10 048 USD)[173] nebo Bělehradě (7 983 USD),[174] ale vyšší než v Tiraně (4 126 USD).[175]

Vzhledem k tomu, že v zemi neexistují jiná velká města, a kvůli politické a ekonomické centralizaci pracuje v hlavním městě velké množství Makedonců žijících mimo Skopje. Dynamika města také podporuje odliv obyvatel z venkova, a to nejen ze Severní Makedonie, ale také z Kosova, Albánie a jižního Srbska.[176]

V roce 2009 bylo ve Skopje 26 056 firem, ale pouze 145 z nich bylo velkých. Velká většina z nich je buď malých (12 017), nebo velmi malých (13 625).[177] Velký podíl firem se zabývá obchodem se zbožím (9 758), 3 839 se specializuje na obchod a nemovitosti a 2 849 jsou výrobci.[178] Přestože je jich málo, velké firmy se na místní produkci mimo finančnictví podílejí 51 %.[52]

Tabáková továrna Imperial Tobacco.

Průmyslu města dominuje potravinářství, textilní průmysl, polygrafie a zpracování kovů. V roce 2012 tvořil 30 % HDP města.[52] Většina průmyslových oblastí se nachází v opštině Gazi Baba, na hlavních trasách a železničních tratích do Bělehradu a Soluně.[179] Za zmínku stojí ocelárny ArcelorMittal a Makstil a také skopský pivovar. Další zóny se nacházejí mezi Aerodromem a Kisela Vodou, podél železnice do Řecka. Do těchto zón patří Alkaloid Skopje (léčiva), Rade Končar (elektrické dodávky), Imperial Tobacco (tabák) a Ohis (hnojiva). Existují také dvě speciální ekonomické zóny, a to kolem letiště a rafinerie Okta. Ty přilákaly několik zahraničních společností, například Johnson Controls, Johnson Matthey a Van Hool.[180]

Jako finanční hlavní město země je Skopje sídlem makedonské burzy cenných papírů, Národní banky a většiny severomakedonských bankovních, pojišťovacích a telekomunikačních společností, například Makedonski Telekom, Komercijalna banka Skopje a Stopanska Banka. Sektor služeb vytváří 60 % HDP města.[52]

Zelen Pazar („zeleninový trh“)

Kromě mnoha malých tradičních obchodů má Skopje dva velké trhy, „Zelen Pazar“ (zelený trh) a „Bit Pazar“ (bleší trh). Oba jsou považovány za místní instituce.[49] Od 70. let 20. století se však maloobchod do značné míry modernizoval a ve Skopje je nyní mnoho supermarketů a nákupních center. Největší z nich, Skopje City Mall, bylo otevřeno v roce 2012. Zahrnuje hypermarket Carrefour, 130 obchodů a kino a zaměstnává 2 000 lidí.[181]

Obchodní centrum ve Skopje

Celkem 51 % aktivních obyvatel Skopje je zaměstnáno v malých firmách. V sektoru služeb pracuje 52 % obyvatel, v průmyslu 34 % a zbytek je zaměstnán především v administrativě.[52]

Míra nezaměstnanosti ve statistickém regionu Skopje v roce 2009 činila 27 %, což je o tři procentní body méně než v celostátním měřítku (30 %). Sousední Položský region měl podobnou míru, ale méně postiženým regionem byl Jihozápadní region s 22 %.[182] Nezaměstnanost ve Skopje postihuje především muže, kteří představují 56 % uchazečů o zaměstnání, osoby ve věku 25 až 44 let (45 % uchazečů o zaměstnání) a osoby bez kvalifikace (43 %).[52] Nezaměstnanost se týká také Romů, kteří představují 4,63 % obyvatel města, ale postihuje 70 % aktivního obyvatelstva v obci.[50]

Průměrná čistá měsíční mzda ve Skopje činila v říjnu 2010 400 €, což představovalo 120 % celostátní hodnoty.[183] Průměrná mzda ve Skopje byla tehdy nižší než v Sarajevu (522 €),[184] Sofii (436 €)[185] a Bělehradě (440 €).[186]

Většina obyvatelstva je zaměstnána ve službách, jistý význam mezi nimi má i rostoucí sektor turistiky. Z hlediska atraktivity města pro zahraniční návštěvníky je Skopje jasným cílem jako hlavní město republiky, kde se nachází mezinárodní letiště a kam směřuje většina dopravních tahů, je však v konkurenci Ochridského jezera, které je oblíbené jak v regionu, tak i v zahraničí.

Turistický potenciál Skopje byl rozvíjen již v dobách existence Jugoslávie, byť městu konkurovalo mnohem atraktivnější pobřeží Jaderského moře a řada dalších lokalit. V roce 1984 Skopje navštívilo 130 000 zahraničních turistů.

V roce 2009 město navštívilo 110 000 turistů, o dva roky později to bylo již 130 tisíc lidí. Značnou propagaci pro město zajistil projekt Skopje 2014, v rámci něhož bylo přebudováno centrum metropole, zřízena nová muzea a mosty přes řeku Vardar. V roce 2013 hlavní město navštívilo více lidí, než Ochrid. V roce 2014 bylo ve Skopje uskutečněno 240 000 přenocování. Diskutabilní projekt přestavby středu města nakonec přinesl své ovoce co do růstu počtu turistů, neboť v roce 2017 zaznamenalo město meziroční nárůst počtu návštěvníků ve výši 16,6 %.[187]

Obchvat Skopje

Skopje leží v blízkosti tří dalších hlavních měst: Prištiny (87 km), Tirany (291 km) a Sofie (245 km). Soluň je vzdálena 233 km jihovýchodně a Bělehrad 433 km na sever.[188] Skopje se také nachází na křižovatce dvou panevropských koridorů: Koridor X, který vede mezi Rakouskem a Řeckem, a koridor VIII, který vede od Jaderského moře v Albánii k Černému moři v Bulharsku. Koridor X spojuje Skopje se Soluní, Bělehradem a západní Evropou, zatímco koridor VIII s Tiranou a Sofií.

Koridor X místně odpovídá dálnici M-1 (E75), která je nejdelší dálnicí v Severní Makedonii. Odpovídá také železnici Tabanovce-Gevgelija. Méně rozvinutý koridor VIII odpovídá dálnici M-4 a železnici Kičevo-Beljakovce. Skopje neleží zcela na X. koridoru a silnice M-1 neprochází územím města. Křižovatka mezi M-1 a M-4 se totiž nachází asi 20 km východně, poblíž letiště. Ačkoli je Skopje geograficky blízko ostatním velkým zahraničním městům, pohyb osob a zboží není optimalizován, zejména s Albánií. Důvodem je především špatná infrastruktura. V důsledku toho 61,8 % Skopjanů nikdy nebylo v Tiraně, zatímco pouze 6,7 % nikdy nebylo v Soluni a 0 % v Sofii. Dále 26 % Soluňanů, 33 % Sofijců a 37 % Tiranů nikdy nebylo ve Skopji.[188]

První dálnice byly postaveny v období Jugoslávie, kdy bylo Skopje spojeno dálnicí Bratrství a jednoty s tehdy jugoslávským hlavním městem Bělehradem na severu a řeckou hranicí na jihu.

Hlavní nádraží při pohledu z hory Vodno.

Skopje je hlavní železniční křižovatkou země. Hlavní železniční nádraží ve Skopje je obsluhováno mezinárodními tratěmi Bělehrad-Soluň (v roce 2022 nejezdí spoje ze Severní Makedonie do Soluně) a Skopje-Priština.[189] Po dokončení projektu železničního koridoru VIII, které je v současnosti plánováno na rok 2030, má být město spojeno také s Tiranou a Sofií.[190][191][192] Denní vlaky spojují Skopje také s dalšími městy Severní Makedonie, jako jsou Kumanovo, Kičevo, Štip, Bitola nebo Veles.[189]

Skopje má několik menších železničních stanic, město však nemá vlastní železniční síť a ty jsou obsluhovány pouze meziměstskými nebo mezinárodními linkami. Na železnici spojující hlavní nádraží s Bělehradem a Soluní se nacházejí stanice Dračevo a Dolno Lisičevo, na železnici do Kičeva pak stanice Skopje-sever, Gjorče Petrov a Saraj. Několik dalších stanic je pouze nákladních.[193]

Autobusové nádraží ve Skopje bylo otevřeno v roce 2005 a je postaveno přímo pod hlavním nádražím. Za den může přijmout 450 autobusů.[194] Autobusové spoje zajíždějí do více destinací než vlakové spoje a spojují Skopje s mnoha domácími i zahraničními destinacemi včetně Istanbulu, Sofie, Prahy, Hamburku a Stockholmu..[195]

Skopje je rovněž hlavní železniční křižovatkou země. Jsou odsud vedeny tratě do Kičeva na západě země; do Kosova, do Velesu a dále na jih do Řecka a na sever do Srbska (Niš).

Červený patrový autobus Yutong City Master ve Skopje

Skopje má autobusovou síť spravovanou městem a provozovanou třemi společnostmi. Nejstarší a největší je JSP Skopje, veřejná společnost založená v roce 1948. JSP ztratila monopol na veřejnou dopravu v roce 1990 a několik linek získaly dvě nové společnosti, Sloboda Prevoz a Mak Ekspres. Většina sítě je však stále v rukou JSP, která provozuje 67 z 80 linek. Pouze 24 linek je městských, ostatní obsluhují lokality v okolí města.[196] Mnoho vozidel JSP jsou červené dvoupatrové autobusy Yutong City Master, které vyrobil čínský výrobce autobusů Yutong a které mají připomínat klasické britské autobusy AEC Routemaster.[197]

Obnova tramvajové sítě se ve Skopje plánuje již dlouho a poprvé byla tato myšlenka navržena v 80. letech 20. století. Projekt se stal reálným v roce 2006, kdy starosta Trifun Kostovski požádal o vypracování studie proveditelnosti, první trať byla plánována na rok 2019.[198] V roce 2022 ještě stále nefunguje.

V červnu 2014 zahájila provoz nová síť malých autobusů, která nemá nahradit, ale snížit počet velkých autobusů v centru města.

Na vrchol Vodno vede kabinková lanová dráha.

Letiště bylo postaveno v roce 1928. První komerční lety ve Skopje byly zavedeny v roce 1929, kdy jugoslávský dopravce Aeroput zavedl linku spojující město s hlavním městem Bělehradem.[199] O rok později byla linka prodloužena do řecké Soluně a v roce 1933 dále prodloužena do řeckého hlavního města Atén. V roce 1935 Aeroput spojil Skopje s Bitolou a Nišem a provozoval také delší mezinárodní linku spojující Vídeň a Soluň přes Záhřeb, Bělehrad a Skopje.[199] Po druhé světové válce Aeroput nahradila společnost JAT Yugoslav Airlines, která až do rozpadu Jugoslávie na počátku 90. let 20. století spojovala Skopje s řadou vnitrostátních i mezinárodních destinací.

V současnosti se mezinárodní letiště Skopje nachází v Petrovci, asi 20 km východně od města. Od roku 2008 ho spravuje turecký TAV Airports Holding a ročně může odbavit až čtyři miliony cestujících.[200] Od roku 2008 roční provoz neustále roste a v roce 2019 dosáhl 2,4 milionu cestujících.[201]

Makedonská opera a balet.

Ve Skopje sídlí největší kulturní instituce v zemi, jako je Národní a univerzitní knihovna Svatého Klimenta Ochridského, Makedonská akademie věd a umění, Národní divadlo, Národní filharmonie a Makedonská opera a balet. Mezi místní instituce patří Knihovna bratří Miladinovů, která uchovává více než milion dokumentů, Kulturní informační centrum, které pořádá festivaly, výstavy a koncerty, a Dům kultury Kočo Račina, který se věnuje současnému umění a mladým talentům.[202]

Ve Skopje funguje také několik zahraničních kulturních center, například Goethe-Institut,[203] British Council,[204] Alliance française[205] a American Corner.[206]

Město má několik divadel a koncertních sálů. Univerzální sál s kapacitou 1 570 míst byl postaven v roce 1966 a je využíván pro koncerty, módní přehlídky a kongresy. Metropolis Arena, určená pro velké koncerty, má 3 546 míst. Mezi další velké sály patří Makedonská opera a balet (800 míst), Národní divadlo (724 míst) a Činoherní divadlo (333 míst).[207] Existují i další menší sály, například Albánské divadlo a Divadlo mládeže. Ve výstavbě je turecké divadlo a Filharmonický sál.[208][209]

Muzeum makedonského boje.

Největším muzeem ve Skopji je Muzeum Republiky Severní Makedonie, které podrobně popisuje historii země. Zvláště bohaté jsou jeho sbírky ikon a lapidárií.[210] Makedonské archeologické muzeum, otevřené v roce 2014, uchovává jedny z nejlepších archeologických nálezů v Severní Makedonii, které pocházejí z období od pravěku až po osmanské období. Makedonská národní galerie vystavuje ve dvou bývalých tureckých lázních Starého bazaru (mj. Daut-pašův hamam) obrazy ze 14. až 20. století. Muzeum současného umění bylo vybudováno po zemětřesení v roce 1963 díky mezinárodní pomoci. Jeho sbírky zahrnují makedonské i zahraniční umění a jsou v nich díla Fernanda Légera, André Massona, Pabla Picassa, Hanse Hartunga, Victora Vasarelyho, Alexandra Caldera, Pierra Soulagese, Alberta Burriho a Christa.[211]

Městské muzeum ve Skopji se nachází ve zbytcích starého nádraží, zničeného zemětřesením v roce 1963. Je věnováno místní historii a má čtyři oddělení: archeologické, etnologické, historické a uměleckohistorické.[212] Pamětní dům Matky Terezy byl postaven v roce 2009 na místě původního kostela, v němž byla světice pokřtěna.[213] Muzeum makedonského boje je věnováno moderním národním dějinám a boji Makedonců za nezávislost. Makedonské přírodovědné muzeum vystavuje asi 4 000 exponátů,[214] zatímco ve skopské zoologické zahradě o rozloze 12 ha žije 300 zvířat.

Makedonské přírodovědné muzeum vystavuje asi 4 000 exponátů, zatímco ve skopské zoologické zahradě o rozloze 12 ha žije 300 zvířat.[215]

Zříceniny římského města Scupi

Ačkoli bylo Skopje v průběhu své historie mnohokrát zničeno, stále se zde nachází mnoho historických památek, které odrážejí postupné obsazování města. Skopje má jeden z největších osmanských urbanistických komplexů v Evropě a mnoho osmanských památek stále slouží svému původnímu účelu. Po zemětřesení v roce 1963 se stalo také půdou pro modernistické experimenty ve 20. století. Na počátku 21. století bylo opět předmětem masivních stavebních projektů, a to díky projektu Skopje 2014. Skopje je tak místem, kde vedle sebe existují staré, nové, pokrokové, reakční, východní i západní perspektivy.[120]

Akvadukt ve Skopji

Ve Skopje se nacházejí pozůstatky prehistorické architektury, které jsou k vidění na neolitickém nalezišti Tumba Madžari.[216] Na druhé straně města leží pozůstatky starověkého města Scupi s ruinami divadla, termálními lázněmi a baziliky.[69] Skopský akvadukt mezi Scupi a centrem města je poněkud záhadný, protože datum jeho výstavby není známo. Zdá se, že ho postavili Byzantinci nebo Turci, ale v 16. století už byl mimo provoz.[217] Tvoří ho 50 oblouků, opracovaných v klosetovém zdivu.[218]

Kostel svatého Pantelejmona

Skopská pevnost byla několikrát přestavěna, než ji zničilo zemětřesení v roce 1963. Od té doby byla obnovena do své středověké podoby. Je to jediná středověká památka ve Skopje, nicméně několik kostelů v okolí města ilustruje vardarskou architektonickou školu, která vzkvétala kolem roku 1300. Mezi tyto kostely patří například kostely v okolí kaňonu Matka (kostely sv. Mikuláše, sv. Ondřeje a Matky). Kostel svatého Panteleimona v Gorno Nerezi pochází z 12. století. Jeho expresivní fresky předjímají italské primitivy.[219]

Mešita Aladža a její türbe

Příklady osmanské turecké architektury se nacházejí ve Starém bazaru. Mešity ve Skopji mají obvykle jednoduchou konstrukci se čtvercovou základnou a jedinou kopulí a minaretem. Vchod do nich bývá zvýrazněn portálkem, jako na Mustafa-pašově měšitě z 15. století. Některé mešity vykazují určitou originalitu ve svém vzhledu: Sultán Murad a Jahja-pašova mešita ztratily kopuli a mají pyramidální střechu, zatímco mešita Isa Bey má obdélníkovou základnu, dvě kopule a dvě boční křídla. Mešita Aladža byla původně pokryta modrou fajánsí, která však zmizela při velkém požáru v roce 1689. Některé dlaždice jsou však stále patrné na přilehlé türbe. K dalším tureckým veřejným památkám patří hodinová věž ze 16. století, bedesten, tři karavanseráje, dvoje turecké lázně a Kamenný most, poprvé zmiňovaný v roce 1469.[101][220]

Nejstarší kostely v centru města, kostel Nanebevstoupení Páně a kostel svatého Dimitrije, byly postaveny v 18. století, po velkém požáru v roce 1689. Oba byly v 19. století renovovány. Kostel Nanebevstoupení Páně je obzvláště malý, je napůl zasypaný, aby nepřečníval sousední mešity.[221] V 19. století bylo postaveno několik nových kostelů, včetně kostela Narození Panny Marie, který je velkou trojlodní stavbou podle projektu Andreje Damjanova.[222]

Hlavní poštovní a a tekomunikační centrum.

Po roce 1912, kdy byla Skopje připojena k Srbsku, došlo k radikálnímu pozápadnění města. Bohatí Srbové si stavěli vily a měšťanské domy, jako je například Ristiḱův palác z roku 1926. Architektura té doby je velmi podobná té středoevropské, ale některé stavby jsou nápaditější, například novomaurský Arabský dům a novobyzantské nádraží, obě postavené v roce 1938.[120] Moderna se objevuje již v roce 1933 s bývalým Národopisným muzeem (dnes Městská galerie), které navrhl Milan Zloković.[120] Modernistická architektura se však ve Skopje plně rozvinula až po zemětřesení v roce 1963. Rekonstrukci centra města částečně naplánoval Japonec Kenzó Tange, který navrhl nové vlakové nádraží.[120] Na rekonstrukci se podíleli také makedonští architekti: Georgi Konstantinovski navrhl budovu městského archivu v roce 1968 a Studenské koleje Goce Delčeva v roce 1975, zatímco Janko Konstantinov navrhl telekomunikační centrum a hlavní poštu (1974–1989). Slavko Brezovski navrhl kostel svatého Klimenta Ochridského.[223] Tyto dvě stavby se vyznačují originalitou, i když jsou přímo inspirovány brutalismem.[120]

Národní archeologické muzeum

Rekonstrukce proměnila Skopje ve správné modernistické město s velkými obytnými bloky, strohými betonovými budovami a rozptýlenou zelení. Když místní úřady v roce 2010 představily projekt „Skopje 2014“, bylo centrum města považováno za šedivé a neatraktivní místo.[224][225] Projekt počítal s vybudováním velkého množství soch, fontán, mostů a muzeí za přibližně 500 milionů eur.[226]

Projekt vyvolal kontroverze: kritici označili nové dominanty za znaky reakční historizující estetiky.[227] Také vláda byla kritizována za jeho nákladnost a za původní nedostatečné zastoupení národnostních menšin v pokrytí souboru soch a památníků.[227] Od té doby však byla zastoupení menšin mezi památníky zařazena. Programu je vytýkáno, že ze Skopje udělal zábavní park,[228] což je vnímáno jako nacionalistický kýč,[229] a učinil ze Skopje příklad, na němž je vidět, jak se konstruují národní identity a jak se tato konstrukce odráží v městském prostoru.[230] Jedním z jeho symbolů je i vítězný oblouk Porta Makedonija.

• 
  Freska v kostele svatého Pantelejmona.
• 
  Mešita Mustafy Paši
• 
  Daut-pašův haman
• 
  Hodinová věž
• 
  Arabský dům
• 
  Porta Macedonia

Skopský jazzový festival se koná každoročně v říjnu od roku 1981. Je součástí Evropské jazzové sítě a Evropského fóra světových festivalů. Profilace účinkujících zahrnuje fusion, acid jazz, latin jazz, smooth jazz a avantgardní jazz. Na festivalu vystoupili mimo jiné Ray Charles, Tito Puente, Gotan Project, Al Di Meola, Youssou N'Dour. Dalším hudebním festivalem ve Skopje je Blues and Soul Festival. Jedná se o poměrně novou událost na makedonské kulturní scéně, která se koná každé léto na začátku července.[231] V minulosti zde vystoupili například Larry Coryell, Mick Taylor & the All-Stars Blues Band, Candy Dulfer & Funky Stuff, João Bosco, The Temptations, Tolo Marton Trio, Blues Wire a Phil Guy.

Festival Skopské kulturní léto je známá kulturní akce, která se koná každoročně v létě ve Skopje. Festival je členem Mezinárodní asociace festivalů a akcí (IFEA) a jeho součástí jsou hudební koncerty, opery, balety, divadelní představení, výtvarné a fotografické výstavy, filmy a multimediální projekty, kterých se každoročně účastní 2 000 účastníků z celého světa, včetně Petrohradského divadla, Komorního orchestru Velkého divadla, Iriny Archipové, Viktora Treťjakova, Divadla stínů, Michela Dalberta a Davida Burgesse.

Květnové operní večery jsou festivalem, který se ve Skopje koná každoročně od roku 1972 a jehož cílem je propagace opery mezi širokou veřejností. V průběhu let se vyvinul do podoby scény, na níž vystoupili umělci z přibližně 50 zemí. Každoročně se koncem měsíce září koná ještě jeden významný mezinárodní divadelní festival, a to Festival mladých otevřených divadel (MOT), který byl poprvé uspořádán v květnu 1976 Kulturním centrem mládeže – Skopje.[232] Na tomto festivalu bylo dosud uvedeno více než 700 divadelních představení, většinou se jedná o alternativní, experimentální divadelní skupiny, které angažují mladé autory a herce. Mezinárodní divadelní festival MOT je také členem Mezinárodní sítě pro současné scénické umění neboli IETM.[233] V rámci festivalu MOT bylo založeno Makedonské národní centrum Mezinárodního divadelního institutu (ITI), které se na 25. světovém kongresu ITI v Mnichově v roce 1993 stalo řádným členem této divadelní asociace. Festival má mezinárodní charakter, vždy zastupuje divadla z celého světa, která prezentují a posilují výměnu a cirkulaci mladé-svěží-experimentální-avantgardní divadelní energie a zkušeností mezi jeho účastníky na jedné straně a diváky na straně druhé.

Filmový festival ve Skopje je každoroční událostí, která se koná ve městě vždy v březnu. Na tomto pětidenním festivalu se promítá více než 50 filmů, převážně ze Severní Makedonie a Evropy, ale také některé nekomerční filmové produkce z celého světa.

Panorama nočního Skopje

Skopje žije rozmanitým nočním životem. Velký důraz je kladen na kasina, z nichž mnohá jsou spojena s hotely, jako je například hotel Holiday Inn. Mezi další kasina patří Helios Metropol, Olympic, Bon Venon a Sherry.[234] Mezi mladými lidmi jsou nejoblíbenějšími místy bary, diskotéky a noční kluby, které se nacházejí v centru města a v Městském parku. Mezi nejoblíbenější noční kluby patří The Loft, Club Epicentar, Stanica 26, Midnight, Maracana, Havana Summer Club, XL Summer Club (bývalý Colosseum Summer Club), kde často vystupují světoznámí diskžokejové a svérázní místní umělci.[235] V roce 2010 se klub Colosseum umístil na pátém místě v žebříčku nejlepších klubů jihovýchodní Evropy. Armin van Buuren, Above & Beyond, The Shapeshifters jsou někteří z mnoha hudebníků, kteří klub navštívili.[236] Noční koncerty místní, regionální i světové hudby se často konají v Národní aréně Toše Proeski a ve Sportovním centru Borise Trajkovského.[234] Pro lidi středního věku jsou místem zábavy také kafeany, kde se podávají tradiční makedonská jídla a hraje tradiční makedonská hudba (Starogradska muzika), ale oblíbená je i hudba z celého Balkánu, zejména srbská lidová hudba. Kromě tradičních makedonských restaurací jsou zde i restaurace s mezinárodní kuchyní.[234] Mezi nejoblíbenější kavárny ve Skopje patří Café Trend, Izlet, Ljubov, Vinyl, Public Room, Kino Karpoš, Krug, Sindkat.[237] Starý bazar byl v minulosti oblíbeným místem nočního života. Národní vláda vytvořila projekt na oživení nočního života na Starém bazaru. Kvůli zaznamenané vysoké návštěvnosti byla prodloužena zavírací doba v obchodech, kavárnách a restauracích. V bazarových restauracích se vedle tradičního makedonského vína a jídla podávají také pokrmy osmanské kuchyně.[238]

Sídlo státní televize a rozhlasu (MRT)

Město je sídlem státní televize, rozhlasu a řady dalších médií.

Rozhlasová stanice Radio Skopje byla spuštěna dne 28. prosince 1944 místními partyzány. První rozhlasové vysílání oznámilo výsledky jednání druhého zasedání ASNOMu. Televizní vysílání ze Skopje bylo zahájeno dne 13. května 1961.[239] Po roce 1993 je doplnily soukromé společnosti, např. televize A1 (vysílala do roku 2011), Sitel, Kanal 5, Alsat-M apod.

Ve Skopje rovněž vycházejí noviny Nova Makedonija[240], Vreme, Dnevnik, Utrinski Vestnik, Makedonija Denes a další. V albánském jazyce vychází ve Skopje tituly Fakti a Koha.

V metropoli Severní Makedonie mají své sídlo také časopisy Fokus (12 000 výtisků), Start (10 000 výtisků) a Denes (7500 výtisků). Působí zde také zpravodajská agentura MIA a soukromé agentury Makfax a MIC.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Skopje na německé Wikipedii, Skopje na francouzské Wikipedii a Skopje na anglické Wikipedii.

• RAMET, Sabrina P. The Three Yugoslavias: State-Building and Legitimation, 1918–2005. [s.l.]: Indiana University Press, 2006. ISBN 9780253346568.
• PAPAZOGLU, Fanula. The Central Balkan Tribes in pre-Roman Times: Triballi, Autariatae, Dardanians, Scordisci and Moesians. Amsterdam: Hakkert, 1978. Dostupné online. ISBN 9789025607937.
• HEROLD, Stephanie; LANGER, Benjamin; LECHLER, Julia. Reading the city: Urban Space and Memory in Skopje. [s.l.]: Universitätsverlag der Technischen Universität Berlin, 2010. ISBN 9783798321298.
• Стратегија за леп град Скопје 2018–2021. (makedonsky)

• Povodně v Makedonii 2016

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Skopje na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Skopje ve Wikislovníku
• Oficiální stránky (makedonsky)