Alexander Calder

Narodil se v umělecké rodině, otec i děd A. M. Calder byli známí sochaři a matka výtvarnice francouzského původu. Otec roku 1905 onemocněl tuberkulosou a rodina se odstěhovala na ranč do Arizony a o rok později do Pasadeny v Kalifornii. Malý Alexander sbíral kousky měděných drátků a plechů a dělal z nich šperky a různé i pohyblivé hračky. Od roku 1910 žila rodina opět v Pensylvánii a od roku 1912 střídavě v New Yorku a v San Franciscu, kde Alexander maturoval. Studoval strojní inženýrství v New Jersey a od roku 1919 pracoval jako technik, také na lodích. Později napsal, jak ho zážitek vycházejícího slunce na lodi přivedl k umění. Maloval obrazy a kreslil do časopisů a roku 1926 odjel do Paříže, kde se živil výrobou hraček a založil svůj miniaturní mechanický cirkus, Cirque Calder. V Paříži se spřátelil s Joanem Miró, J. Arpem a M. Duchampem. Na zpáteční cestě se seznámil se svou budoucí ženou Louisou James, praneteří spisovatele Henry Jamese a filosofa W. Jamese, s níž se 1931 oženil.

Figurkami mechanického cirkusu začíná jeho zájem o pohyblivé sochy, kterým dal Duchamp jméno „mobil“. S tvorbou mobilů začal Calder v roce 1931.[1] Jejich jednotlivé části se uvádějí do pohybu dotykem ruky nebo prouděním vzduchu. Při setkání s Pietem Mondrianem se nadchnul pro abstraktní umění a začal dělat velmi jemné kovové konstrukce, které se pohybovaly větrem nebo průvanem. Roku 1933 se Calderovi vrátili do USA a usadili na venkově v Connecticutu, kde se jim narodily dvě dcery. Kromě zatím už slavného „cirkusu“ navrhoval Calder divadelní dekorace, dělal šperky a hračky.

Roku 1943 měl velkou výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku a po válce dělal monumentální kovové sochy, například „125“ pro Kennedyho letiště v New Yorku (1957), „Spirálu“ pro ústředí UNESCO v Paříži (1958), „Člověk“ pro světovou výstavu v Montrealu nebo „El Sol Rojo“ pro olympiádu v Mexico City (1968). Pro tyto velké objekty se vžil název "stabil" (jako protiklad k pohyblivým mobilům), jehož autorem je Hans Arp.[2] Calderovy stabily představuji jedno z paradigmat urbanistického umění 20. století.

Roku 1962 si postavil venkovský atelier v Saché jižně od Tours,[3] kde byla i dílna, a hodně cestoval. Zemřel krátce po otevření své retrospektivní výstavy v New Yorku. Posmrtně byl vyznamenán Medailí svobody amerického presidenta. Jedna z jeho soch byla zničena při atentátu na mrakodrapy WTC v září 2001.

V českém prostředí nalezlo jeho dílo odraz u Karla Malicha a Stanislava Kolíbala.

• 1928: New York, Salon nezávislých (drátěné plastiky)
• 1929: Paříž, Galerie Billiet-Pierre Vorms (první samostatná výstava)
• 1932: Paříž, Galerie Vignon (první presentace mobilů)
• 1936: New York, Muzeum moderního umění (účast na výstavě Cubism and Abstract Art)
• 1943: New York, Muzeum moderního umění (retrospektiva, kurátor James Johnson Sweeney)
• 1946: Paříž, Galerie Louis Carré (první samostatná poválečná výstava)
• 1948: Rio de Janeiro, Museu de Arte Moderna; São Paulo, Museu de Arte Moderna
• 1949: Philadelphia, Museum of Art (3. mezinárodní sochařská výstava)
• 1950: Paříž, Galerie Maeght (50 mobilů a stabilů); Massachusetts, Institute of Technology (retrospektiva)
• 1952: Benátky, 26. Biennale di Venezia
• 1955: Kassel, 1. documenta
• 1959: Kassel, 2. documenta; Paříž, Galerie Maeght (velká výstava stabilů)
• 1964: Kassel, 3. documenta; New York, Guggenheimovo muzeum (retrospektiva)
• 1976: New York, Whitney Museum (retrospektiva)
• 1997: Barcelona, Fundació Joan Miró

• 
  Mobil, Tate Modern, 1932
• 
  Akustické oblaky, Aula venezuelské university Caracas, 1953
• 
  Červený mobil, Montreal, 1956
• 
  Mravenečník, Rotterdam, 1963
• 
  Člověk, Montreal, 1967
• 
  Orel, Seattle, 1971
• 
  Le Hallebardier, Sprengel Museum Hanover, 1971
• 
  Vrásčitec s červeným diskem, Stuttgart, 1973
• 
  Vůz BMW 3 pomalovaný Calderem, 1975
• 
  Památník holocoustu, Jeruzalém, 1976