Arumunština

Existují dvě teorie původu arumunštiny: Podle autochtonní teorie (pocházející původně z Řecka z roku 1909) jsou Arumuni potomci římských důstojníků a důstojníků působících hlavně u Via Egnatia. Je nepravděpodobné, že tato teorie je správná, protože zaprvé neexistují důkazy o větší nebo trvalé přítomnosti Římanů ve výše zmíněné oblasti, zadruhé by v této oblasti měly v té době dominovat řecké jazykové vlivy nad římskými vlivy a zatřetí pro všechna místní jména sídel platí, že jejich původní slovanská jména se později změnila na arumunská, což znamená, že Arumuni se sem přemístili v 6. století (tj. po příchodu Slovanů).[3]

Podle neautochtonní teorie přišli Arumuni do Řecka ze severu někdy mezi 6. a 10. stoletím a byli potomky starověkých Rumunů. Není jisté, odkud přesně pocházeli (což souvisí i se sporností původu Rumunů), ale pravděpodobně pocházeli z jižního Srbska (dokládají to místní historické geografické názvy) a zřejmě se přesídlili pod tlakem příchodů Slovanů a/nebo (v 10. století) pod tlakem expandujících starých Maďarů.[2][3]

Existuje také teorie, že jižnější část Arumunů je autochtonní (jde o místní romanizované obyvatelstvo, přestože se během stěhování národů mírně přesunulo, a to z nížin do sousedních hor), zatímco další část vznikla ústupem romanizovaného obyvatelstva během stěhování národů z území mezi Rodopami a Dunajem směrem na jih a západ.[4] V Albánii Arumuny vnímají jako romanizovanou skupinu, t.j. thráckého, etnického původu jako Albánci.[5]

Mapa rozšíření jazyka na Balkáně

Podle jedné části badatelů je arumunština samostatný románský jazyk (obvykle zařazovaný v podskupině tzv. rumunských jazyků, také nazývaných také východorománské jazyky v úzším smyslu nebo dákorománské jazyky), podle další části badatelů jde o nářečí (dialekt) rumunštiny.[2][6][7][8]. Ani sami Arumuni neví rozhodnout.[9]

I když rumunští vědci Arumuny pokladají jen za podskupinu Rumunů, rozdíly mezi arumunštinou a rumunštinou jsou tak velké, že Rumuni Arumunům nerozumí (pokud hovoří nářečím a ne jazykem vzdělanců, ovlivněným rumunštinou).[2] Rozdíly mezi rumunštinou a arumunštinou jsou hlavně ve slovní zásobě. Arumunština má o mnoho méně slovanských a o mnoho více řeckých slov.[10] V oblasti gramatiky (morfologie a syntaxe) však shody mezi rumunštinou a arumunštinou převažují nad rozdíly.[11]

Základní slovní zásoba arumunštiny je latinská (románská), asi 30 % slovní zásoby jsou řecká slova, méně je výpujček z turečtiny (částečně zprostředkovaně přes řečtinu) a albánštiny. Část tvoří tzv. společná karpatská slovná zásoba všech jihobalkánských pastýřů.[12]

Gramaticky je arumunština, kromě vlivů latiny, typický zástupce balkánskeho jazykového svazu. Proto například má postponovaný určitý člen (konkrétně: -lu , -le, -a, -ea), nemá neurčitek slovesa, nadměrně používá konjunktiv a podobně. Krom toho arumunština vykazuje mnohé gramatické prvky řečtiny, např. v koncovkách množného čísla.[13]

V Řecku je Arumunů nejvíc (asi 150 000, možná ale o dost víc). Rychle se asimilují. Jazyk se nepoužívá ani ve školách ani v kostelech ani na úřadech.[14] Jediná výjimka, pokud jde o školy, je individuální kurz na univerzitě v Soluni.[15]

V Albánii žije druhá nejpočetnější komunita Arumunů (asi 100 000 lidí, ale národní povědomí má už jen asi 10 000 z nich). Arumunština se vyučuje na prvním stupni škol[16], v jedné školce a existuje církev s arumunskou liturgií.[5]

V Makedonii je možné si na některých školách (ve městech jako Skopje, Bitola, Štip a Kruševo) zvolit arumunštinu jako vyučovací předmět a na soudech mohou svědkové v arumunštině vypovídat. Ve městě Kruševo je arumunština druhým oficiálním úředním jazykem po makedonštině navzdory tomu, že tu Arumunů žije asi jen 10 %.[10]

V Bulharsku se arumunština vyučuje na Rumunském gymnáziu v Sofii.[16]

V závislosti od používaného písma sa Arumuni dělí na tzv. Panhelény (t.j. řečtí Arumuni), kteří používají řecké písmo, a Superromány (t.j. všichni ostatní Arumuni), kteří používají latinku.[2]

Rozeznáváme tato nářečí/dialekty[17]:

• jižní dialekt (Řecko):
  • pindoské nářečí
  • tesálské nářečí
  • epiroské nářečí
• severní dialekt
  • gramosténské nářečí (v pohoří Gram(m)os)
  • faršerocké nářečí (Albánie)
  • moskopolenské nářečí (Albánie)
  • gábruvské nářečí (Albánie)
  • musekiarské nářečí (Albánie)
  • ochridské nářečí (Severní Makedonie)
  • bitolské nářečí (Severní Makedonie)
  • makedonské nářečí (Řecko)
  • pirinské nářečí (Bulharsko)

Existuje sousta jiných způsobů rozdělení arumunských dialektů.[18]

Gramosténské nářečí (Otčenáš):

Tatã a nostru, tsi eshci tu tserl,

s'ayiseascã numa a Ta,

s'yinã amirãriľa a Ta,

si facã vreare a Ta,

cum tu tserl, ashi sh'pisti locl.

Pãnea a nostrã atsea di cathi dzuã dã-nã-u sh'azã

shi ľartã-nã amãrtiile a noastre

ashi cum ľi ľirtãm sh'noi a amãrtoshlor a noshci.

Shi nu nã du la pirazmo,

ala aveagľi-nã di atsel arãul.

Cã a Ta easte Amirãriľa shi putearea

a Tatãlui shi Hillui shi a Ayului Spirit,

tora, totãna sh'tu eta a etilor.

Amen.

Faršerocké nářečí (Otčenáš):

Tatã a nostu tsi eshti tu tser,

si ayisiascã numa a Ta,

s’yinã amirãria a Ta,

si facã vrearea a Ta,

cum tu tser, ashe sh’pisti loc.

Penia a noste, atsa di cathi dzue, de-ni-u sh’aze,

sh’ľartã-ni amartiili a nosti,

ashe cum li ľãrtem sh’noi a amãrtoľor a noci,

sh’nu ni du la pirazmo,

ma viagľã-ni di atsel rãu.

C a Ta esti amirãria ľ’puteria,

a Tatãlui shi Hiľalui shi a Ayiului Spirit,

tora,totãna sh’tu eta a etillor.

Amin.

• Gramelová, Lucie et al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. ISBN 978-80-904744-4-4.