Lapidárium

Lapidárium (z lat. lapis – „kámen“) je označení pro místo či instituci, kde jsou shromážděny a vystavovány kamenné předměty jako sochy, náhrobky, sarkofágy, pomníky, kašny, kříže, milníky, kamenné části nebo články staveb, (kupříkladu pilíře, sloupy, kružby oken, portály, svorníky, žebra, klenáky) apod.

Lapidárium v Muzeu Aquincum v Budapešti

Lapidárium ve Slovinském národním muzeu v Lublani

Nejstarší lapidária vznikala in situ (na místě) zaniklých antických měst či osad, rozbořených barbary v období zániku Římské říše, byla esteticky upravována a zpřístupňována již od doby renesance.

Další vlna zájmu o lapidária souvisí s osvícenstvím 2. poloviny 18. století. Do lapidárií od té doby bývají přemísťovány originály sochařských děl, které zpravidla byly zásadně poškozeny, a proto je na jejich stanovišti nahradily kopie, významné historické památky (pamětní nápisové desky) či ohrožené památky (např. smírčí kříže), často ideologicky nevhodné pomníky. Další objekty pocházejí ze zrušených hřbitovů, z veřejných prostranství, kde při úpravách bránily provozu (kašny, pomníky), dále ze zbořených staveb (dekorace domů z nik, attiky, nádvoří) či z archeologických výzkumů.

Nynější lapidária jsou zpravidla součástí muzeí, galerií, expozic na hradech, zámcích či archeologických nalezištích, případně jsou v ně přeměněny zrušené hřbitovy.