Al Di Meola

V roce 1971 byl přijat na Berklee College of Music v Bostonu.[1] V roce 1974 se připojil ke kapele Return to Forever, kterou vedl Chick Corea a hrál s ní až do razantní změny jejího složení roku 1976.

Prozkoumal řadu žánrů, ale je nejvíce zmiňován pro svou latin hudbou ovlivněnou jazz fusion tvorbu. Jde o čtyřnásobného vítěze v čtenářské ankety Guitar Player Magazine v kategorii nejlepší jazzový kytarista.

Kytarový historik Robert Lynch prohlašuje: "V historii elektrické kytary neudělal žádný člověk takový pokrok v technickém zvládnutí nástroje jako Al Di Meola. Jeho ovládnutí rozličných stylů a stupnic je jednoduše šokující. Cítím se poctěn, že jsem mohl po celé roky studovat jeho hudbu."

Mimo svou velmi plodnou kariéru, má na svém kontě také mnoho společných projektů s basistou Stanley Clarkem, klávesistou Janem Hammerem, houslistou Jean-Luc Pontym a kytaristy Johnem McLaughlinem a Paco de Luciou. Účinkoval také jako host ve skladbě "Allergies" z alba Paula Simona Hearts and Bones (1983).

Na začátku své kariéry, jak je možné poznat z jeho prvního alba Land of the Midnight Sun (1976), proslul svou mistrovskou technikou a extrémně rychlými, kytarovými sóly a kompozicemi. Ale už na svých raných albech začal objevovat středomořskou kulturu a akustické žánry jako flamenco. Dobrými příklady mohou být třeba skladby "Mediterranean Sundance" a "Lady of Rome, Sister of Brazil" z alba Elegant Gypsy (1977). Jeho raná alba byla velmi ovlivňující mezi podobnými jazzovými a rockovými kytaristy. Pokračoval dál v objevování latinské hudby v jazz-fusion žánru na albech jako Casino a Splendido Hotel. O něco delikátnější hru ukázal v akustických skladbách jako "Fantasia Suite for Two Guitars" z alba Casinoa na nejlépe prodávaném naživo nahraném albu s Johnem McLaughlinem a Paco de Luciou, Friday Night in San Francisco. V roce 1980 také vyjel na společné turné s latinrockovým kolegou Carlosem Santanou.

S albem Scenario prozkoumal elektronickou tvář jazzu ve spolupráci s Janem Hammerem. Počínaje touto změnou dál rozšiřoval své obzory na akustickém albu Cielo e Terra. Začal používat kytarový syntetizér na albech jako Soaring Through a Dream. Na začátku devadesátých let 20. století nahrával alba blízké world music a moderním latin stylům spíše než jazz.