Podgorica

Podgorica (černohorsky v cyrilici: Подгорица) je hlavní a největší město Černé Hory a zároveň ekonomické, kulturní a vzdělávací centrum země. V roce 2011 zde žilo 151 312 obyvatel.

Podgorica
Подгорица
Poloha
Souřadnice42°26′23″ s. š., 19°15′58″ v. d.
Nadmořská výška44 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátČerná Hora Černá Hora
OpštinaPodgorická opština
Administrativní dělení57 čtvrtí
Podgorica
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha144,1 km²
Počet obyvatel151 312 (2011)
Hustota zalidnění1 050 obyv./km²
Etnické složení57,35 % Černohorci
23,26 % Srbové
5,13 % Albánci
2,22 % Muslimové
2,14 % Romové
2,98 % Bosňáci
0,36 % Chorvaté
0,66 % ostatní
Náboženské složení78,29 % pravoslaví
11,23 % islám
4,27 % římskokatolická c.
0,31 % křesťanství
0,12 % agnosticismus
1,99 % ateismus
1,05 % další nábož.
2,46 % nezveřejněno
Správa
Statushlavní město
StarostaIvan Vuković (DPS)
Vznik1326 (první použití tohoto jména)
Oficiální webwww.podgorica.me
Adresa obecního úřaduNjegoševa č. p. 1200
81 000 Podgorica
Černá Hora
Telefonní předvolba+382 81
PSČ81 000
Označení vozidelPG
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Schematický plánek Pevnosti Ribnica

Město má výhodnou polohu při soutoku řek Morača a Ribnica v nadmořské výšce pouhých 44 metrů, v místě setkání Bjeloplavićského údolí a Zetské nížiny, asi 40 km severovýchodně od Jaderského moře a 30 km severně od Skadarského jezera. Rovněž se rozkládá velice blízko zimních lyžařských středisek na severu a přímořských letních destinací na pobřeží.

Etymologie

Jméno Podgorica v černohorštině znamená pod Goricí, přičemž Gorica je 107 metrů vysoký vrchol s výhledem na centrum města a znamená v překladu malá hora/hůrka.

Zhruba tři kilometry severozápadně od Podgorice leží ruiny Diokleiy, velice známého města z dob starověkého Řecka a Říma. Římský císař Dioklecián pocházel z této oblasti. Později změnili Římané název na Dioclea; známější slovanská verze tohoto jména je Duklja a tento název se často objevuje v černohorských dějinách.

Samotné město bylo založeno nejspíše na konci 10. století pod názvem Birziminium. Po jejím pádu zde ve středověku byla slovanská pevnost známá jako Ribnica, nacházela se ale dále od středu dnešního města. Název Podgorica je používán od roku 1326. V letech 1946 až 1992 bylo město na počest bývalého jugoslávského maršála a prezidenta Josipa Broze Tita pojmenováno Titograd.

Historie
Městský znak Titogradu (1946–1992)
Řeka Morača s kopcem Ljubović v pozadí
Související informace naleznete také v článku Dějiny Podgorici.

O vzniku Podgorice panují mezi odborníky rozdílné názory. Město se nachází na křižovatce několika důležitých historických cest, v blízkosti řek Zeta, Morača, Cijevna, Rybnica a Sitnica, v rozlehlém údolí Skadarského jezera a údolí Bjeloplavićského, blízko pobřeží Jadranu, v úrodných nížinách s příznivým podnebím.

Nejstarší dochované zmínky o osídlení pocházejí z pravěku, konkrétně z pozdní doby kamenné. V Ilýrii byla tato oblast mezi Zetskou nížinou a Bjeloplavićským údolím osídlena dvěma ilyrskými kmeny - Labeáty a Dokleáty. Populace města byla mezi 8 000 a 10 000 obyvateli a byly zde vyřešeny všechny otázky tehdejšího moderního města. Díky obranné pozici, vhodné geografické poloze, příznivým klimatickým a ekonomickým podmínkám to bylo město velmi důležité.

Po příchodu prvních Slovanů, Avarů a v počátcích rozpadu Římského impéria byla oblast dnešní Podgorice svědkem mnoha zajímavých událostí. V první řadě, staré opevnění města bylo nahrazeno novým a modernějším a město celé bylo kompletně přestavěno. První zmínka o pevnosti Ribnica pochází z dob vlády srbské královské rodiny Nemanjićů.

Jména Podgorica je poprvé zmíněno v roce 1326 v dokumentu soudního archivu v Kotoru. Město bylo ekonomicky velmi silné: dobře vyvinuté obchodní stezky mezi Dubrovníkem a říší Nemanjićů vedly přes Nikšić a Trebinje do Podgorici, kde byla důležitá obchodní zastávka. To posílilo její vývoj, ekonomickou moc, vojenskou sílu a strategický význam. Obsazení území Osmanskou říší roku 1474 pozastavilo jeho rozvoj.. Osmanští Turci zde postavili velkou kamennou pevnost a charakter obchodního města se změnil na obrannou baštu proti kočovným kmenům.

Berlínský kongres v letě roku 1878 stanovil mezinárodní uznání nezávislosti Černohorského knížectví a připojení Podgorice k zemi. Toto datum znamenalo konec čtyřsetleté osmanské nadvlády a počátek nového rozvoje města.

Po vyhlášení Království Černohorského v roce 1910 se město začalo rozvíjet ještě více a v roce 1911 zažila Podgorica svůj zlatý věk. Stala se největším městem monarchie a po Cetinji, tehdejším hlavním městě, druhou nejvýznamnější metropolí země a důležitým městem na Balkáně. Stara Varoš – podgorické staré město z osmanských dob – se proměnilo z typické tržištní části města na část plnou úzkých uliček s kavárnami.

První světová válka znamenala konec dynamického rozvoje. V letech 1916–1918 bylo město, stejně jako zbytek země, obsazeno rakousko-uherskými jednotkami. Po osvobození spojenci se srbské a černohorské armádě podařilo zajmout na pět tisíc rakousko-uherských vojáků.[1] Kromě toho zde také zasedala kontroverzní a protizákonná Podgorická skupština, jejíž zasedání proběhlo v budově podgorické tabákové společnosti.[2] Skupština ustanovila konec vlády dynastie Petrovićů-Njegošů, krále Nikolu I. sesadila z trůnu a ukončila nezávislost Černé Hory, která byla sloučena se Srbskem a později začleněna do Jugoslávského království.[1] Mezi dvěma světovými válkami byla populace města 17 000 obyvatel.

Druhá světová válka byla pro Podgorici hotovým utrpením. Město bylo rozsáhle bombardováno. Vzdušné útoky si vyžádaly život přes 4100 obyvatel a zbytek města změnil v sutiny.[3]

Město bylo osvobozeno 19. prosince 1944 a pod jménem Titograd se 13. července 1946 stalo hlavním městem nově vzniklé Socialistické republiky Černé Hory – v rámci SFRJ. Následovalo opětovné období rychlého rozvoje[4] – dramaticky se zvýšila populace[5][6], město se začalo silně industrializovat. Zlepšena byla také infrastruktura a byly zde založeny zdravotní, kulturní i vzdělávací instituce. Stalo se obchodním, socio-ekonomickým a kulturním centrem země.

Ovšem když se v devadesátých letech začala socialistická Jugoslávie rozpadat, pokrok a růst se již po několikáté v historii zastavil. Dne 2. dubna 1992 byl městu vrácen název název Podgorica.

Ničivé Jugoslávské války sice Černou Horu ve většině obešly, ale celá země byla ovlivněna ekonomicky. V Podgorici následuje období silné hospodářské stagnace. Ekonomická situace se začala zotavovat až na začátku 21. století, kdy se Podgorica ukázala jako moderní prozápadní město. Po úspěšném referendu o černohorské nezávislosti v květnu 2006 se Podgorica stala hlavním městem nezávislé Černé Hory a byla upevněna její pověst regionálního střediska a zvýšen hospodářský význam.

Geografie

Podgorica se nachází v jihovýchodní části centrální Černé Hory při soutoku řek Morača a Ribnica, 30 km severně od Skadarského jezera a 40 km od pobřeží Jaderského moře. V blízkosti města protékají již méně významné řeky Zeta, Cijevna, Sitnica a Mazera. Toto vodní bohatství je jednou z hlavních dominant města a je také vyobrazeno v insigniích města – na městské vlajce a znaku.

Na rozdíl od většiny černohorských měst se Podgorica nachází v převážně rovinaté krajině severního konce Zetské nížiny, snad jedinou výjimkou jsou vrcholy Gorica, dále potom Malo brdo (Malý kopec), Velje brdo (Velký kopec), Ljubović, Dajbabska gora (s významným klášterem) a Čardak. Směrem na sever a severovýchod se zvedají vysoké vrcholky a později i hory. Krajina se naopak otevírá směrem na severozápad, na jih a jihovýchod.

Podnebí

Podgorica je oficiálně městem s nejvyšší průměrnou teplotou v Evropě.

Podgorica má proměnlivé středozemní klima s horkými, suchými léty a studenými zimami. Proměnlivost podnebí zapříčiňují především Dinárské hory na severu, přestože je město od mořského pobřeží vzdálené jen 40 km. Průměrný roční úhrn srážek je 1 600 mm, průměrná teplota překračuje 25°C zhruba 135 dnů v roce. Průměrná denní teplota činí 16,4 °C. Počet deštivých dnů se pohybuje okolo 120, dnů se silným větrem je zde do roka kolem 60. Občas silný vítr ovlivňuje zimní klima a snižuje teplotu o několik stupňů.

Podgorica je velice známá pro svá extrémně horká léta: teploty přes 40 °C v červenci a srpnu. Dne 16. srpna 2007 byla ve městě zaznamenána zatím nejvyšší teplota 45.8 °C[7]

Sněhové přeháňky jsou v Podgorici vzácné, sněží zde pouze několik dní v roce.

Podgorica – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Průměrné denní maximum [°C] 9 11 14 19 24 29 33 33 27 21 15 12 21
Průměrné denní minimum [°C] 2 3 5 9 14 18 21 21 17 12 8 4 11
Průměrné srážky [mm] 163 179 146 98 105 59 38 51 110 230 213 225 1 617
Zdroj: BBC Weather

Charakter města
Letecký snímek centra města v roce 2009
Čtyřhvězdičkový Hotel Podgorica byl ve své době považován za nejluxusnější ve městě
Ulice Bokeška v centru města
Ulice Moskevská na Novém městě

Dnešní město představuje směsici nejrůznějších architektonických stylů, které se odráží v pohnutých dějinách města a celé Černé Hory (jeden režim byl nahrazován druhým, což se projevilo na vzhledu města).

Osmanská nadvláda do roku 1878[5] zapříčinila vytvoření mnohých příkladů turecké architektury; podgorické Staré město se nazývá Stara Varoš a spolu s další starou čtvrtí Drač jsou pro ni typické křivolaké úzké uličky, nízké obytné baráčky, mešity a hodinová věž Sahat-kula.

Po uznání černohorské nezávislosti a začlenění Podgorice do Černé Hory se hlavní městské centrum přesunulo na druhý břeh řeky Ribnice, kde se rozvíjelo v moderním evropském duchu – na sebe kolmé široké ulice a vertikálněji navržené budovy se staly dominantou města. Tato část města je tradičně považována za Nové Město (Nova Varoš).

Během druhé světové války byla Podgorica mnohokrát bombardována a prakticky srovnána se zemí, velká část města z tureckých časů zmizela. Po osvobození komunisty a vytvoření socialistické Jugoslávie se Podgorica stala metropolí Černé Hory a ohniskem rychlé industrializace a urbanizace v rámci Jugoslávie. Město se začalo vyvíjet v duchu zemí východního bloku. Druhý břeh řeky Morače, dříve využívaný pouze pro účely královské rodiny, se proměnil v moderní zastavěnou část města. Rozlehlá náměstí a široké bulváry se staly dominantou moderní Podgorice. Celá nová část byla vybudována v brutalistickém stavebním stylu; dokonce i prázdná místa v historickém jádru města byla vyplněna novými brutalistickými stavbami, což vede k nešťastnému spojení starého a nového. Tento jugoslávský styl zástavby sice poskytl dostatek prostoru pro ubytování obyvatel, ale je velice kritizován pro svůj nenápaditý a ponuře šedý vzhled.

Nicméně v okolí těchto obytných bloků se město rozšiřovalo dosti chaotickou urbanizací díky hustě zastavěným málo osídleným čtvrtím s rodinnými domky, kde zbylo příliš málo místa pro chodníky a cesty. Tento trend nelegálně stavěných osad dosáhl největšího rozmachu v 90. letech. Bylo vyvinuto velké úsilí ke zlepšení infrastruktury v sídlištích, ale nadále existuje mnoho problémů, především v hustě osídlených částech severní a severovýchodní Podgorice.

Hlavní dopravní tepny byly vybudovány tak, aby snadno navazovaly na kolmé ulice vedoucí z města a tím urychlovaly dopravu. Tyto tepny vedou především na jih a na západ.

Významný přínos se pro podgorickou architekturu vyskytl na konci 90. let a od té doby se tvář města začala měnit neuvěřitelnou rychlostí. V Podgorici vyrostla řada nových obchodních i obytných budov a jejich stavby proběhly velice rychle. Hojně používanými se staly oblíbené materiály sklo a ocel. Ve snaze vytvořit známé a moderní hlavní město tak vznikají nová náměstí, parky, sochy a památníky. Mezi nejnovější objekty charakteristické pro město se řadí pravoslavný chrám Vzkříšení Ježíše Krista (začátek stavby r. 1993) a most tisíciletí (r. 2005). V současnosti se Podgorica rychle mění z nevýrazného města na moderní evropskou metropoli.

Kultura

Zábava a umění
Bývalý Zimní královský palác, nyní Galerie moderního umění

Podgorica je domovem pro mnoho černohorských kulturních institucí a hostitelem domácích i mezinárodních akcí, festivalů i přehlídek. V roce 1953 zde bylo slavnostně otevřeno Černohorské národní divadlo (srbsky Crnogorsko narodno pozorište), nejvýznamnější divadelné scéna v zemi a dobře známá na celém Balkáně. Méně významnou roli potom hraje také je také Městské divadlo v Podgorici (srbsky Gradsko pozoriště), které zahrnuje i Dětské muzeum a Muzeum loutek. Hudební centrum Černé Hory' (srbsky Muzički centar Crne Gore) je uznávanou hudební institucí a s velkolepou koncertní síní se stalo sídlem proslulé Černohorské filharmonie.

Přestože Podgorica není na muzea a galerie tak bohatá jako historická metropole Černé Hory Cetinje, nachází se zde několik pozoruhodných institucí tohoto typu:

  • Muzeum města Podgorice (Muzej grada Podgorice) představuje impozantní sbírky o historii města a okolí. Bylo založeno v roce 1950 a dělí se na čtyři oddělení: archeologické, etnografické, historické a kulturně-historické. Nejstarší vystavované exponáty pocházejí až z doby Římské a Ilyrské.
  • Centrum archeologického výzkumu (Centar za arheološka istraživanja) bylo založeno v roce 1961. Zařazuje, shromažďuje, obnovuje a zobrazuje významná archeologická místa a naleziště.
  • Muzeum Marka Miljanova (Muzej Marka Miljanova) nabízí artefakty z historického města Medunu.
  • Přírodovědné muzeum (Prirodnjački muzej) překvapuje svými bohatými sbírkami flóry a fauny.
  • Galerie výtvarného umění (Umjetnička galerija) byla založena v roce 1984 a v současnosti nabízí přes 1500 děl od významných světových i černohorských autorů. Nachází se v komplexu bývalého zimního královského paláce – v budově čestné stráže, v královské zahradě (kde se nachází řada soch či bust – nejznámější z nich je socha Královna svobody od italského architekta a sochaře Albany Molinariho, představující královnu Milenu Vukotić) a také ve spodním patře samotného paláce, kde je galerie moderního umění.
  • Kino Kultura bylo založeno roku 1949 a stalo se ve městě velmi oblíbeným. Pozdější zahraniční filmy zde byly promítány především s černohorskými a někdy se srbskými titulky. V listopadu 2008 bylo ale z neustálých finančních ztrát jež vytvářelo zavřeno. V budově tohoto historického kina se dnes nachází Podgorické městské divadlo.
  • Kino Ster-Kinekor se nachází v nákupním středisku Delta City. Toto multifunkční kino bylo otevřeno krátce po zavření Kina Kultura a má 6 sálů.
  • Kulturně-informační centrum Buda Tomoviće (KIC Budo Tomović) je významná veřejná kulturní instituce, fungující více než padesát let. Jejími hosty byli mj. Tony Parsons, Brooklyn Funk Essentials nebo zpěvák Peter Doherty. Centrum organizuje spoustu známých uměleckých akcí, jako např.:
    • Podgorické kulturní léto (Podgoričko kulturno ljeto) – kulturní festival, pořádaný vždy v létě (častá divadelní představení pod širým nebem, filmové večery, koncerty a projevy slavných)
    • A Tempo – Mezinárodní hudební festival – festival klasické hudby, jehož se pravidelně účastní mnoho světových i černohorských sólistů a orchestrů, včetně České filharmonie
    • FIAT – Mezinárodní festival alternativního divadla (Festival medunarodnog alternativnog teatra) – vysoce navštěvovaný festival, jeden z nejkvalitnějších svého druhu v Evropě
    • DEUS – Prosincová umělecká scéna (Decembarska umjetnička scena)
    • Mezinárodní knižní veletrh (Međunarodni sajam kniga)
    • Vánoční koncerty (Božićni koncerti) – tradiční koncerty pořádané během pravoslavných Vánoc, velice oblíbené u obyvatel Podgorice a velmi navštěvované. Na koncertech vystupuje část Černohorské filharmonie spolu s úspěšným Podgorickým smíšeným pěveckým sborem Juvendija. Vánoční koncerty počínají vždy rozsvěcováním velkého vánočního stromu na náměstí Republiky a končí velkolepým koncertem v chrámu Vzkříšení Ježíše Krista

a další...

Památky a důležitá místa
Náměstí Bećir-bega Osmanagiće ve Starém Městě s hodinovou věží Sahat-kula

Podgorica je město, kde se nedochovaly četné památky, jako je tomu například v jiných metropolích republik bývalé Jugoslávie; i přesto nabízí širokou škálu pozoruhodných míst.

Náměstí sv. Petra Cetinjského
Socha srbského knížete Karađorđěho Petroviće v Karađorđěho parku
  • Staré Město (Stara Varoš) je unikátní částí města, kde se toho od dob osmanské nadvlády moc nezměnilo. Centrem Starého Města je Náměstí vévody Bećir-bega Osmanagiće (Trg Vojvode Bećir-Bega Osmanagića)
    • tomuto náměstí dominuje historická Hodinová věž (Sahat-kula) – jedna z nejzachovalejších památek města. Tato 15 metrů vysoká věž má původní, stálé fungující hodinový stroj z 18. století. Dominantou věže je bronzový zvon Petr (Petar), který se rozeznívá každou neděli v poledne a během státních svátků.
    • na náměstí dále leží Stará radnice (Stara gradska skupština), která svou funkci vykonávala od roku 1860 do roku 1917. Nyní je zde knihovna a přednášková místnost.
    • ve Starém Městě leží dvě mešity, Osmanagićova mešita (Osmanagića džamija), postavená koncem 18. století, těžce poškozená roku 1943 a znovu zrekonstruovaná v roce 2001, a Skender Čaušova – Starodogodanjská mešita (Skender Čaušova – Starodoganjska džamija), postavená koncem 15. století, těžce poškozená 1943 a sanovaná 1985.
    • Skaline je původní ilyrské skalní město při soutoku řek Morača a Ribnica, přestavěné během osmanské nadvlády do tureckého stylu. Dochovaly se např. zbytky pevnosti nebo most, označovaný za Turecký (Turski).
  • Zimní královský palác v Podgorici (Zimski kraljevski dvorac) je bývalou zimní rezidencí černohorské královské rodiny. V roce 1889 jej nechal ve stylu biedermeier postavit černohorský kníže a později král Nikola I. Mirkov Petrović-Njegoš. Palác si zároveň s celým městem oblíbila jeho žena, kněžna a královna Milena Vukotić Černohorská. Horní patro a podkroví slouží v současnosti jako rezidence černohorského korunního prince Nikoly II. Michaela Františka Petroviće-Njegoše a jeho rodiny; spodní patro se sklepením tvoří galerii moderního umění.
    • Královská zahrada (Kraljevska bašta) představuje rozsáhlý park okolo královského paláce, na přání Mileny Vukotić byla r. 1891 zrekonstruována. Její dominantou je tzv. Milenina promenáda s mohutným schodištěm z bílého mramoru a velkou fontánou. Zahrada je v současnosti oblíbeným místem pro výlety a procházky.
    • Náměstí princezny Sofie (Trg princezy Sofije) je malé náměstíčko v západní části Královské zahrady, pojmenované po černohorské princezně Sofii Lilianě, která v Podgorici zemřela jako malá dvouměsíční holčička. Ve středu náměstí stojí na její počest socha 4 navzájem spletených dětí a opodál je nové moderní dětské hřiště.
    • Oranžérie Královské zahrady (Plantaža pomorandži) – malý skleník, postavený během rekonstrukce zahrady v roce 1891. Pěstování cizokrajných rostlin zde není již tak rozšířené jako v dobách monarchie.
    • Královna svobody (Kraljica slobode) – velká monumentální socha kněžny a královny Mileny, postavená na návrhy italského architekta Albany Molinariho. Socha představuje pro obyvatele města symbol svobody a naděje, kterou jim Milena Vukotić za své vlády dávala.
  • Náměstí Republiky (Trg Republike) je významným komerčním centrem města a nejdůležitějším náměstím vůbec. Leží blízko radnice, Národního divadla, parlamentu a vlády, dominuje mu velká kruhová fontána. V roce 2006 bylo zrekonstruováno.
  • Ulice Svobody vede kolem náměstí a je to nejvýznamnější obchodní ulice v Podgorici. Ulice má charakter městské pěší zóny, své pobočky zde mají přední světové firmy nejrůznějších odvětví (United Colors of Benetton, Baťa, Lacoste, Kodak, ProMonte, T-Mobile, Montenegro Airlines a dále spousta bank, ateliérů či menších divadel nebo restaurací).
  • Náměstí sv. Petra Cetinjského (Trg svetog Petra Cetinjskog) je moderní náměstí na Novém městě poblíž kampusu Univerzity Černohorské s novou fontánou a sochou sv. Petra Cetinjského, významného černohorského světce a vladyky.
  • Římské náměstí (Rimski trg) je rozlehlé moderně navržené náměstí uprostřed několika nových reprezentativních budov na Novém městě. Jeho název je odvozen od blízkého italského velvyslanectví v budově ProMonte. Na náměstí se nachází nejluxusnější městské kavárny (mj. i Costa Coffee) a restaurace, jedna moderní čajovna nebo salóny známých návrhářů či fotografů.
  • Památník a mauzoleum Černohorců (Spomenik i mauzolej Crnogoraca) je vzpomínkou na černohorský lid padlý ve 2. světové válce. Nachází se na vrcholu kopce Gorica.
  • Klášter Dajbabe (Manastir Dajbabe) je historický pravoslavný klášter na jižním konci města, známý z historie především jako křestní místo černohorských princů a princezen (potomků Nikoly I. a Mileny Vukotić)
  • Park Petrovićů-Njegošů je malý parčík naproti budově černohorského parlamentu, kterému vévodí socha knížete a krále Nikoly I. na koni. Park je známý také díky zdejšímu minigolfu.
  • Malý park (Mali park) se nachází naproti parku Petrovićů-Njegošů. Stojí v něm busta lorda Božidara Vukoviće, rodilého Podgoričana, historicky prvního ilustrátora srbských a černohorských knih.
  • Karađorđeho park (Karađorđev park) je park u Grand Hotelu Podgorica s velkou sochou Karađorđeho Petroviće, zakladatele srbské královské dynastie Karađorđevićů.
  • Njegošův park (Njegošev park) je dlouhý park na břehu řeky Morače, se sochou vladyky Petra II. Petroviće-Njegoše, tenisovými kurty a zděným hodinovým strojem. Přes řeku z něj vedou dva pěší mosty – Moskevský most a Most Gazela

a další...'

Média
Rádiová a televizní věž s výhledem na město

Podgorica je bezpochyby mediálním centrem Černé Hory. Je sídelním městem státem vlastněné veřejnoprávní televize RTCG. Komerčně vysílající společností se sídlem v Podgorici jsou TV In, NTV Montena, Elmag RTV, NTV Atlas, TV Vijesti a MBC. Plány na spuštění městské televize, jež by měla být vysílána ve většina země, zatím úspěšně probíhají.

Všechny černohorské noviny (včetně nejstarších černohorských denních tisků Pobjeda, dále také Vijesti a DAN) jsou publikovány v Podgorici, stejně jako populární týdeník Monitor.

Sport
Sportovní centrum Morača

Zdaleka nejoblíbenějšími sporty v Podgorici jsou fotbal a také basketbal. Ten se stal oblíbený především díky úspěchům profesionálního klubu KK Budućnost Podgorica na konci 20. a počátku 21. století – a to jak v jugoslávských, tak v celoevropských soutěžích.

Společnost sportů Budućnost Podgorica je nejdůležitější sportovní institucí ve městě. Její jméno znamená budoucnost.

Fotbal má v Podgorici společně s klubem FK Budućnost Podgorica dlouholetou tradici. Světoznámí fotbaloví hráči Predrag Mijatović (současný sportovní ředitel Realu Madrid) nebo Dejan Savićević se narodili v Podgorici a dělali debutové hráče v podgorickém klubu. FK Zeta (z podgorického předměstí Golubovci) dosáhl bývalé srbsko-černohorské první ligy. Tyto kluby, společně ještě s klubem FK Mogren z Budvy většinou bojují o vedoucí místo v 1. černohorské lize. Dalšími známými městskými kluby jsou FK Ribnica, FK Mladost, FK Dečić, FK Kom a jiné.

Volejbalový tým OK Budućnost Podgorica a ženský tým házené ŽRK Budućnost T-Mobile drží přední úspěchy v evropských soutěžích.

Každoročně pořádané významné sportovní akce, jako např. Podgorický maraton nebo Skoky a potápění do řeky Morači přilákají mnoho zahraničních i domácích turistů a zájemců. V roce 2009 Podgorica hostila světovou ligu vodního póla FINA mužů.

Stadióny
Černohorští fanoušci během fotbalového utkání Černá Hora - Itálie na Městském stadionu Pod Goricom

Ve městě se nachází řada sportovních stadiónů, u některých z nich probíhá v současnosti rekonstrukce a rozšiřování. Hlavními jsou:

Mezi méně významné stadiony patří Stadión malých sportů, Stadión Basket, Stadión Červená stěna, sportovní areál u starého letiště Špira Mugoše nebo Stadión Golubovci. Významná je také sportovní střelnice na úpatí kopce Ljubović. V Podgorici se dále nachází mnoho fitness center, posiloven a veřejných tělocvičen.

Ekonomika
Sídlo Černohorské národní banky
Nákupní centrum Delta City Podgorica

Podgorica je rovněž ekonomickým centrem země. Většina průmyslových, finančních a komerčních organizací má svá sídla právě zde. Za dob monarchie před první světovou válkou se většina ekonomiky orientovala na ruční výrobu a práci. Ekonomický model byl převzat od sousední Osmanské říše. Po nezávislosti v roce 1878 se městská ekonomika orientovala na prodej dobytka a byla pověstná kvalitním zpracováním vlny.

Náměstí Republiky v centru města s budovou Národní knihovny v pozadí

Dalším odvětvím bylo pěstování tabáku[8] a vinné révy – proslulá černohorská vína jako Vranac a Krstać byla vyvážena především do Itálie a Rakouska-Uherska. Důležité bylo také zpracování hedvábí a provozování včelařství. Pěstování vína a tabáku má velký vliv na ekonomiku i v současnosti, ale hedvábí se už nezpracovává a včelařství je provozováno pouze soukromníky. Po druhé světové válce se město stalo centrem rychlé industrializace. Vznikla zde významná Podgorická tavírna hliníku (Kombinat aluminijuma Podgorica, KAP), vlastněná Rusalem a společnost AD Plantaže, vyrábějící víno a brandy. Tyto firmy patří do dnes k největším v Černé Hoře. V roce 1891 dosáhla míra HDP na jednoho obyvatele 87 %, což činilo po Bělehradu nejvyšší průměr. Po jugoslávských válkách a rozpadu Jugoslávie došlo k velkému úpadku ekonomiky a mnohé podgorické firmy byly zavřeny bez vyhlídek na opětovnou obnovu. Ty přeživší byly z větší části privatizovány a dodnes fungují.

Po roce 2000 se Podgorica začala zotavovat z poválečných dob – na začátku nového tisíciletí se finanční sektor ve městě rychle rozšířil a ekonomika se začala silně orientovat na služby. Vznikla nová Černohorská burza se sídlem v Podgorici, stejně jako většina ostatních černohorských bank. Podgorická ekonomika se z těžkého průmyslu přeorientovala na telekomunikaci, stavebnictví, inženýrství a bankovnictví. Velký podíl na růstu ekonomiky měli zahraniční firmy a investoři, kteří ve městě otevřeli své pobočky. Vedlejším efektem bylo zvýšení cen nemovitostí a pozemků v centru města. Ekonomický růst se, navzdory ekonomické krizi po roce 2007, ve většině nezastavil ani po tom, co se Podgorica stala hlavním městem nezávislé Černé Hory v roce 2006.

V současnosti sídlí v hlavním městě Černé Hory všechny významné ekonomické instituce v zemi – Černohorská národní banka, Podgorička banka a další významné banky; mobilní operátor ProMonte; LukOil; Podnikatelská rada Černé Hory a USA; černohorská národní letecká společnost Montenegro Airlines, charterové letecké společnosti OKI Air International, Vektra Aviation, Di Air a spousta jiných společností.

Nejvýznamnějšími nákupními centry města jsou Delta City a Mall of Montenegro.

Náboženství
Kostel Vzkříšení

V Podgorici jsou zastoupeny především tři následující náboženské směry pravoslavní křesťané, sunnitští muslimové a katoličtí křesťané.

Pravoslavní křesťané jsou především Černohorci a Srbové, kteří přijali toto vyznání ve středověku během Velkého schizmatu. Většina z nich se usadila v Podgorici po definitivní porážce Osmanské říše a vytvořila zde největší náboženskou skupinu. Ve městě se proto nachází velké množství pravoslavných kostelů, z nichž nejznámější je kostel sv. Jiří ze 13. století na úpatí kopce Gorica i s přilehlým hřbitovem, dále kaple svatého Velkomučedníka Dimitrije v Královské zahradě, a v neposlední řadě i chrám Vzkříšení Ježíše Krista na Novém městě, jehož stavba započala v roce 1993 a některé jeho úpravy byly dokončeny až v 21. století. Kostel představuje největší stavbu pro náboženské účely v Podgorici.

Katolické křesťany tvoří hlavně potomci původních Albánců, stejně jako místní chorvatská menšina. Jejich centrem je katolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova na východním konci města. Tato obří brutalistická stavba byla postavena v šedesátých letech 20. století a je to jediný katolický kostel ve městě; další se nachází až v obci Tuzi směrem k albánské hranici.

Sunnitští muslimové představují v černohorské metropoli menšinovou populaci. K islámu se hlásí kromě Albánců také Bosňáci, kteří v Podgorici žijí. V Podgorici se nachází celkem tři mešity. Všechny leží na Starém městě, kde se do dnes dochovaly zbytky turecké architektury. Jsou to: Hadrovićova mešita, Osmanagićova mešita a Staroměstská mešita (srbsky Starograđanska džamija).

Vyznání během sčítání lidu v roce 2011
NáboženstvíPočet vyznavačůProcento
Pravoslavné křesťanství
145 575
78, 29 %
Sunnitský islám
16 276
11, 23 %
Římskokatolická církev
7 947
4, 27 %
Křesťanství
568
0, 31 %
Agnosticismus
225
0, 12 %
Ateismus
3 698
1, 99 %
Další nábož.
1 961
1, 05 %
Nezveřejněno
4 583
2, 46 %

Demografie

Přestože je Podgorica podle evropských měřítek městem relativně malým, je to největší město v Černé Hoře a žije zde téměř třetina všech občanů v zemi. Podle sčítání lidu v roce 2011 žije v Podgorické opštině (jež zahrnuje kromě města ještě městské části Golubovci a Tuzi) celkem 187 085 obyvatel, z toho ve městě samotném žije 151 213 lidí.

Počet obyvatel
Hlavní město Podgorica
Sčítání liduPopulace
1948
14 369
1953
19 868
1961
35 054
1971
61 727
1981
96 074
1991
117 875
2003
136 473
2011
150 977
Etnický původ obyvatel během sčítání lidu v roce 2011
NárodnostPočet občanůProcento
Černohorci
106 642
57, 35 %
Srbové
43 248
23, 26 %
Albánci
9 538
5, 13 %
Muslimové
4 122
2, 22 %
Romové
3 988
2, 14 %
Bosňáci
3 687
1, 98 %
Chorvati
664
0, 36 %
Ostatní
1 222
0, 66 %
Počet obyvatel
Podgorická opština
Sčítání liduPopulace
1948
48 559
1953
55 669
1961
72 319
1971
98 796
1981
132 290
1991
179 401
2003
169 132
2011
185 937

Politika
Podgorická radnice se sochou Marka Miljanova

Správu města tvoří starosta (tím je od roku 2000 docent Miomir Mugoša), městského zastupitelstva a řady sekretariátů a jiných správních úřadů, jenž dohromady vytváří městskou samosprávu. Celkem 57 zastupitelů města bývalo tradičně voleno na 4 roky, starosta na 5 let. Avšak po ustanovení nového zákona jsou členové zastupitelstva voleni starostou během jeho funkčního období. Samostatné volby se pořádají pro městské části Golubovci a Tuzi, ale v současnosti se stále více a více mluví o jejich osamostatnění. Dominantní politickou stranou ve správě města je Demokratická strana socialistů (DPS).

Radnice města se nachází na ulici Nikole Tesle. Dále ve městě leží většina vládních institucí – je zde budova Parlamentu Černé Hory a Vlády Černé Hory, všechna ministerstva, nejvyšší soud nebo ředitelství policie. Dnes se však uvažuje, že se některé instituce přesunou do Cetinje, historického královského hlavního města země, kde dnes stojí třeba prezidentský palác nebo oficiální rezidence černohorského korunního prince Nikoly II. Petroviće-Njegoše.

Mezinárodní zastupitelské úřady

Přestože se i po vyhlášení nezávislé Černé Hory v roce 2006 některé zastupitelské úřady zahraničních zemí nepřesunuly z Bělehradu, většina mezinárodních velvyslanectví a konzulátů se již nachází v Podgorici.

  • Velvyslanectví České republiky (Ambasada Republike Češke) leží na ulici Partizanski put 6a, otevřeno roku 2013
Bývalá reprezentativní vila v Královské zahradě, sídlo velvyslanectví Spojených států amerických
Budova vlády Černé Hory v Podgorici

Vzdělání

Podgorica je bezpochyby nejdůležitějším vzdělávacím centrem země.

Sídlí zde Univerzita Černohorská (Univerzitet Crne Gore, UCG), nejvýznamnější, nejkvalitnější a největší vysoká škola v zemi, založená roku 1974. Tvoří ji 19 fakult, čtyři instituty a jedna akademie.

V Podgorici stojí 9 fakult
  • Ekonomická fakulta
  • Právnická fakulta
  • Elektrotechnická fakulta
  • Fakulta metalurgie a technologie
  • Fakulta politických věd
  • Stavební fakulta
  • Fakulta strojního inženýrství
  • Fakulta přírodních věd a matematiky
  • Lékařská fakulta
...a všechny 4 instituty
  • Institut cizích jazyků
  • Biotechnologický institut
  • Institut historie
  • Institut mořské biologie

Své sídlo má ve městě také Univerzita Jadran (Univerzitet Mediteran), jediná soukromá vysoká škola v Černé Hoře, založená roku 2006.

V Podgorici dále leží přes 20 mateřských škol, 34 základních škol, 9 škol středních a Gymnázium Slobonada Škeroviće – nejstarší střední škola města s bohatou historii.

Pod kopcem Gorica se nachází budova Černohorské akademie věd a umění.

Doprava

Městská veřejná doprava

Veškerou veřejnou dopravu ve městě obstarávají autobusové linky. Ty byly provozovány městem vlastněnou společností AD Gradski saobraćaj, ta byla ale v roce 1990 zprivatizována, v roce 2001 zkrachovala a nyní linky poskytují pouze soukromí dopravci. Město má k dispozici přes 100 moderních nízkopodlažních autobusů. Ve městě stojí přes 99 autobusových zastávek (z toho 4 točny), které jsou postupně rekonstruovány. Do roku 2015 se díky postupné expanzi zvýšil počet zastávek veřejné dopravy na číslo 150. V roce 2021 město rozhodlo o nákupu nových autobusů pro modernizaci veřejné dopravy.[9]

Velice časté byly také nelicencované taxi služby, jenž se chtěly vypořádat díky nízkým cenám konkurenci. Ty však již zanikly a nyní je přes 20 dobře organizovaných taxi společností s licencí plně k službám obyvatelům města. Ti mají k dispozici na 200 moderních klimatizovaných vozů stejné značky (nejčastější Chevrolet Aveo 2008 Sedan) s GPS navigací, uniformované řidiče a celkově vysokou úroveň taxi dopravy.

Cesty

Podgorica leží na křižovatce několika důležitých silničních tahů. K Jaderskému moři do úrodné nížiny s příjemným klimatem směřuje 54 km moderní silnice, dále městem prochází také hlavní mezinárodní silniční tah ve směru Bar–Bělehrad. Černohorská metropole má také dobré autobusové spojení s většinou měst v zemi, nejvýznamnější jsou spoje do Nikšiće (druhé největší město v Černé Hoře) nebo Cetinje. Černohorské silnice většinou nedosahují kvality jiných evropských zemí. Cestu mezi Podgoricí a Barem na pouhých 30 minut jízdy zkrátil nedávno postavený tunel Sozina (4,2 km). V roce 2011 byl dokončen nový městský obchvat, zjednodušující dopravu ze severní části do jižní; plánuje se výstavba také obchvatu jihozápadního. Doprava ve městě je také snadná a efektivní díky na sebe kolmým širokým ulicím a bulvárům. Spojení přes řeku Moraču zajišťuje celkem 5 mostů.

Současné hlavní tepny města jsou

Výhledově má být Podgorica spojena se severní částí země a se Srbskem dálnicí, jejíž realizace na přelomu 2. a 3. desetiletí 20. století poznamenaly značné ekonomické a politické skandály. Dálnice je nicméně, stejně jako železniční trať Bělehrad–Bar, vedena v náročném horském terénu.

Železnice
Podgorica hlavní nádraží

Díky své strategické poloze je Podgorica významnou křižovatkou černohorské železniční dopravy.

Podgorica hlavní nádraží (Podgorica centralna železnička stanica) je nejvytíženější železniční stanicí v zemi. Leží 1,5 km jihovýchodně od centra města a nabízí pravidelné spojení nejen na sever, jih, východ a západ Černé Hory, ale také do Albánie, Srbska, Kosova, Severní Makedonie nebo Bosny a Hercegoviny. Nádraží má bezbariérový přístup a v roce 2015 má být kompletně zrekonstruováno. Nejdůležitější linkou, procházející podgorickým hlavním nádražím, je mezinárodní železniční trať Bělehrad–Bar, dále pak trať Podgorica–Nikšić a trať Podgorica–Skadar.

Říční doprava

Díky spoustě mostů se musí doprava po řece Morače velmi hlídat, i přesto je ale hojně rozšířená. Oblíbené jsou nejen vyjížďky na malých lodičkách, ale i na větších lodích s vyhlídkovou palubou. Říční doprava ve městě nalézá i praktické uplatnění.[zdroj?]

Letectví

Přestože je Podgorica městem relativně malým, letecká doprava se zde stává stále více oblíbenou a využívanou.

Obyvatelé města mají k dispozici 2 letiště

Partnerská města

Známé osobnosti

Odkazy

Reference
  1. MORRISON, Kenneth. Montenegro: A modern history. Londýn: [s.n.], 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-84511-710-8. S. 39. (angličtina)
  2. MORRISON, Kenneth. Montenegro: A modern history. Londýn: [s.n.], 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-84511-710-8. S. 41. (angličtina)
  3. MORRISON, Kenneth. Montenegro: A modern history. Londýn: [s.n.], 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-84511-710-8. S. 65. (angličtina)
  4. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 168. (srbochorvatština)
  5. MORRISON, Kenneth. Montenegro: A modern history. Londýn: [s.n.], 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-84511-710-8. S. 8. (angličtina)
  6. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 169. (srbochorvatština)
  7. Článek na stránkách antenam.net (srbochorvatsky)
  8. SCHUMAN, Michael. Serbia and Montenegro. New York: Facts on File, 2004. Dostupné online. ISBN 0-8160-5054-6. S. 100. (angličtina)
  9. Článek na portálu cdm.me (srbsky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.