Niš

Město se rozkládá v Nišské kotlině východně od soutoku řek Nišavy a Jižní Moravy v nadmořské výšce 194 m n. m. Tvar města kopíruje tvar roviny, která je protáhlá ve směru východ-západ a užší ve směru sever jih. Její rozloha činí 620 km². Město obklopují kopce Kalafat (837 m n. m.), Batalovac (707 m n. m.), Crni vrh (683 m n. m.) a Popova glava. Obklopují jej pohoří Svrljuška planina, Suva planina a Jastrebac. Bližší velká města jsou Priština (128 km daleko), Sofia (155 km) nebo Bělehrad (235 km)[2]

Maximální zaznamenaná teplota zde dosáhla 44,2 °C v červnu 2007 a nejnižší -23,7 °C v lednu 1963. Průměrná letní teplota se v červenci pohybuje v rozmezí 20–23 °C, v horských oblastech okolo 13–17 °C. Po roce 1950 bylo 9 z deseti nejteplejších let zaznamenáno po roce 2000.

Sníh se udrží v Niši průměrně 43 dní v roce, prší v průměru 123 dní v roce. Průměrný roční úhrn srážek zde činí 589,6 mm na m² Od roku 1889 zaznemenává počasí pravidelně meteorologická stanice, která se nachází na místní pevnosti.

V době, kdy v místě dnešního města existovalo keltské osídlení, je doložen název, který se do dnešního srbského jazyka používá v podobě Vilin grad,[3] tedy město víl. Je to předchůzce dnešního názvu. Později jej převzali starověcí Řekové, kteří zde měli kolonii s názvem Naissos[3] (starořecky Ναισσός).

Název města Niš je zaznamenán v řadě historických zdrojů z období od středověku ža do současnosti. Současný název se do řady jazyků vyvinul z jedné podoby. Historicky jsou doložené podoby názvu: Naissus, Nais, Nisus, Νισσα, Ναισσός, Νισος, نیش (Niş), Niš.

Nišská pevnost

Niš patří mezi nejstarší města Balkánu. Ve 3. století př. n. l. zahnali Keltové Illyry z oblasti Niše a založili město Navissos. Římané město dobyli roku 75 př. n. l. a přejmenovali Navissos na Naissus, které se vyvinulo na jeden z nejdůležitějších vojenských táborů na Balkáně. Městem vedla strategická silnice Via Militaris, která spojovala Konstantinopol přes linii Adrianopolis (dnešní Edirne)-Philippopolis (dnešní Plovdiv)-Serdica (dnešní Sofie)-Naissus se Singidunem (dnešní Bělehrad). Roku 274 se zde narodil Konstantin I. Veliký, který jako římský císař legalizoval křesťanství. Také západořímský císař Constantius III. pochází z Niše.

Po roce 395 patřilo město Naissus Východořímské (Byzantské) říši. Kolem roku 580 se v okolí města Naissus začali usazovat první Slované a v jejich jazyce se jméno města změnilo na Niš.

Městem, které bylo situováno na trase mezi západním světem a Cařihradem procházely často křížové výpravy. Turci poprvé obléhali Niš v roce 1386, tři roky před bitvou na Kosově poli. V roce 1454 padla Niš do rukou Turků definitivně.

Po Berlínském kongresu připadla Niš zpět Srbsku. To se zavázalo nicméně přes město vybudovat železniční spojení a nedlouho poté proto byla Niš napojena železničně jak na Bělehrad, tak i na Istanbul. Město se díky tomu začalo rozvíjet také jako železniční uzel a průmyslové centrum.

V roce 1914 přesunuli Srbové po vypuknutí první světové války své úřady právě do Niše, neboť byli srbští političtí představitelé toho názoru, že tam bude velení i vláda v bezpečí. Nicméně, jakmile se roku 1915 do války zapojilo také Bulharsko, Niš byla obsazena. I během druhé světové války byla Niš těžce poškozena. Ve městě byl zřízen koncentrační tábor.

Na základě údajů ze sčítání lidu z roku 2011 žilo v Niši 260 274 obyvatel, z čehož 183 164 v samotném městě a zbytek v jeho širším území, které zahrnuje vzdálenější sídla. Stastická ročenka srbského Republikového úřadu pro statistiku (srbsky Републички завод за статистику) eviduje v roce 2007 celkem 254 164 obyvatel. Uvedený počet obyvatel představuje 65,6 % obyvatel Nišavského okruhu.[2]

Z hlediska národnostní statistiky je město značně homogenní. 93,47 % místních obyvatel se hlásí k srbské národnosti. 2,56 % obyvatel uvedlo romskou národnost a 0,42 % se deklarovalo jako Černohorci. Zastoupení dalších národností je ještě nižší.

16 % obyvatel města je mladších 18 let, 64 % je ve věku 18–65 let věku a 20 % obyvatel je starších 65 let. Obyvatelstvo v průměru postupně stárne. Jen za druhou dekádu 21. století se průměrný věk obyvatel města Niš zvýšil o 1,5 roku, také mimo jiné i vlivem ekonomické migrace obyvatel z města směrem do západní Evropy.^[zdroj?]

Drtivá většina obyvatelstva se hlásí k pravoslavné církvi. Menšinově je zastoupen ale i islám, Římskokatolická církev a židovství.

Opštiny města Niš.

Od roku 2004 je město Niš rozděleno z administrativního hlediska na pět městských opštin: Medijana, Palilula, Pantelej, Crveni Krst a Niška Banja. První z nich zahrnuje především střed města, zbylé čtyři potom i okolní sídla, která administrativně spadají pod město. Statut města Niš vymezuje, co přísluší k rozhodování městu Niš a co jednotlivým opštinám (de facto městským částem).

Budova národního divadla

Pravoslavný chrám v Niši

Večerní pohled na řeku Nišavu

Místní pobočka srbského Národního muzea byla založena roku 1933 a do současné doby získala na 40 000 exponátů. Významné jsou především archeologické sbírky a sbírky z období nejstarších dějin. Shromážděny jsou zde i artefakty z naleziště Mediana, které se nachází východně od samotného města a i v současné době je hojně navštěvováno. Nechybí ani exponáty z období středověku a nové doby.

V Niši sídlí místní pobočka Národního divadla, která byla založena v roce 1889 jako Sinđelićovo divadlo. Místní loutkové divadlo bylo ustanoveno roku 1951 a v roce 1977 získalo novou budovu se sálem o kapacitě 212 míst.

Místní pobočka srbské národní knihovny byla v Niši založena v roce 1897 a nese jméno realistického spisovatele Stevana Sremace. Univerzitní knihovna je pojmenována po Nikolovi Teslovi. Dříve sídlily ve městě dvě velké vydavatelské společnosti (Gradina a Prosveta).

V Niši rovněž působí i Galerie současného umění (srbsky Галерија савремене уметности) a několik menších galerií které jsou umístěny v soukromých prostorách. Jedna se nachází např. v objektu místní synagogy, dále zde působí Galerie 77, Galerie NKC a jako výstavní prostor je užíván rovněž i jeden z objektů v místní pevnosti.

Ve městě se každoročně koná jazzový hudební festival Nišvil[4], který navštěvuje okolo 20 tisíc lidí. Kromě toho se v Niši koná každoročně také knižní festival, Filmová setkání (srbsky Filmski susreti), říjnové slavnosti (srbsky Oktobarske svečanosti) a různé další kulturní akce.[2]

Park osvoboditelů Niše.

Stejný park se sochami.

Stejně jako řadu jiných měst na Balkáně, i Niš trápí znečištění ovzduší.[6] V roce 2020 schválilo město plán pro zlepšení kvality ovzduší. Za hlavní viníky bylo označeno nekvalitní vytápění, městská skládka a špatná paliva pro topení.[7]

Město Niš má ve srovnání s řadou měst v regionu mnohem méně zelených ploch.

Místní povrchové vody jsou znečištěné, kvalita vodních toků, které pramení především v horských oblastech, je však dobrá. Na území města se také nachází geotermální prameny.

Bývalá továrna na tabák (DIN) v Niši.

Niš má zastoupenu celou řadu průmyslových odvětví, které se rozvíjely především za časů existence socialistické Jugoslávie. Mezi ně patří např. strojírenství, zpracování tabáku[9], nebo výroba elektroniky.[10] V roce 1981 mělo město ve srovnání s celojugoslávským průměrem 110 % životní úrovně země. Sídlily zde společnosti Elektronska industrija Niš, Duvanska industrija Niš, Mašinska industrija Niš, Niteks, Vulkan, Niška pivara, Niška banka, Nišpromet a Agropromet. Průmysl umožnil silný ekonomický rozvoj města i regionu.[11] Nachází se zde také zásobníky ropy.

Skutečnost, že Niš je průmyslové centrum regionu, dodává i fakt, že v této oblasti zde pracuje okolo 20 tisíc lidí. V obchodě a ve službách je zaměstnáno 13 tisíc lidí, v sociálních službách a zdravotnictví je to okolo sedmi tisíc osob. Průmyslové oblasti jsou umístěny v západní a severozápadní části města, v blízkosti hlavní železniční stanice. Areál společnosti Elektronska industrija Niš je umístěn v jihovýchodní části města, přímo v blízkosti archeologického naleziště Mediana.

Továrna na výrobu cigaret (Duvanska industrija Niš) zde byla otevřena v roce 1911. Roku 1999 byla továrna v rámci Operace Spojenecká síla bombardována vojsky NATO a roku 2003 prodána společnosti Philip Morris.[9]

Ekonomické oživení probíhá od roku 2000, město však ve své ekonomické úrovni nedosahuje průměru ekonomického výkonu Srbska. V roce 2003 se obrátil nepříznivý trend nárůstu počtu nezaměstnaných, který probíhal po celá 90. léta 20. století.[2] Těžký propad výroby byl zaznamenán v letech 1993 (mezinárodní sankce) a 1999 (bombardování). V roce 2017 zde byla otevřena jedna ze čtrnácti volných ekonomických zón v Srbsku. V roce 2019 dosáhl průměrný plat v Niši hodnoty cca 51 000 RSD (cca 11 000 Kč). Na přelomu 2. a 3. dekády byl v Niši budován vědeckotechnologický park, který měl i nadále pomoci zvýšit míru ekonomického rozvoje města. Celkem na území města působí okolo 9700 právnických osob, 93,7 % z nich jsou soukromé subjekty.

Místní vodní toky jsou využívány jen minimálně k výrobě elektrické energie. V roce 2019 občané města protestovali peticí proti výstavbě vodní elektrárny Crveni breg na řece Nišavě.[12] U vesnice Ostrovac se nachází malá vodní elektrárna sveta Petka, která je v provozu od roku 1908.

Hlavní obchodní centrum v Niši nese název Kalča a nachází se v samotném centru města. Dokončeno bylo v roce 1993. S náměstím Krále Milana je spojeno podzemní pasáží, vedenou pod třídou Obrenovića. V 90. letech 20. století vznikla i řada dalších obchodních center.

Autobus místní veřejné dopravy

Okraj města

Městskou dopravu v Niši zajišťují autobusy (v letech 1930–1958 mělo město funkční tramvajovou síť).

V Niši sídlí autobusový dopravce Niš-Ekspres, který zajišťuje spojení města i se sousedními státy.

Autobusové nádraží se nachází v blízkosti nišské pevnosti, u hlavního silničního tahu ve směru k Bělehradu.

V rámci bývalé Jugoslávie byla Niš klíčovým dopravním uzlem. Přes město byla budována Dálnice Bratrství a jednoty.[15][16] Dnes má město dálniční spojení na sever s Bělehradem (dálnice A1), na jih se Skopje a na východ se Sofií (dálnice A4). Výhledově by měla z Niše vést také Dálnice míru (srbsky Autoput mira), která bude směřovat přes město Prokuplje na jihozápad k přechodu Merdare a dále do Prištiny.[17] Stavební práce byly zahájeny v prosinci 2021.[18]

Město představuje významný dopravní uzel pro jih Srbska. Má jedno hlavní nádraží, které se nachází západně od středu města, vzniklo znovu po druhé světové válce. Železniční směry víceméně kopírují ty silniční; hlavní železniční trať Bělehrad-Niš, dále trať Niš-Dimitrovgrad, nebo např. Niš-Skopje. Předpokládá se, že tudy budou vedeny i železniční koridory, které mají v Srbsku v budoucnosti vzniknout.

Město Niš má i vlastní letiště, které nese jméno podle císaře Konstantina Velikého. To získalo význam v druhé dekádě 21. století také jako destinace některých nízkonákladových aerolinek. Je umístěno na severozápadním okraji města. V roce 2021 odbavilo 146 tisíc cestujících.[19]

Místní silniční síť (resp. souhrn všech komunikací pro automobilovou dopravu na území města Niše) má celkovou délku 391 km. Na území samotného města se celkem nachází šestnáct mostů, z toho 11 v užším centru Niše.

V roce 1830 byla založena první moderní základní škola v Niši. V roce 1882 zde byla založena Pedagogická škola, o čtyři roky později i vyšší dívčí škola. V roce 1878, kdy bylo město osvobozeno od turecké nadvlády, činila míra gramotnosti místního obyvatelstva jen 15 %.[20]

Na počátku 21. století existovalo v Niši celkem 118 subjektů, které spadaly do vzdělávacího systému.[2] Jen místní základní školy navštěvovalo na čtyřicet tisíc žáků. Existuje zde celkem 33 základních škol a tři školy speciální. Středních škol se zde nachází celkem 19, dochází na ně pravidelně okolo jedenácti tisíc studentů. V současné době má město i vlastní univerzitu, která byla založena v roce 1965.[21] V současné době má čtrnáct fakult, z nichž 3 se nachází mimo území samotného města. Strojní a elektronická fakulta zde byly založeny pro potřeby místního průmyslu v druhé polovině 20. století.[22]

Z obyvatel Niše, kteří vystudovali alespoň nějakou školu, má 19,1 % obyvatel dokončené základní vzdělání, 44,9 % má vzdělání střední a 15,6 % má vzdělání vysokoškolské. Nejvíce lidí bez jakéhokoliv ukončeného vzdělání ve věkové skupině starších 18 let představuje zhruba 1500 žen, starších 65 let. S těmito statistikami město převyšuje celosrbský průměr.

V Niši se nachází bulharský konzulát. Honorární konzuláty zde má také několik dalších států (Slovensko, Maďarsko, Francie, Velká Británie a Rakousko).[23]

V Niši se nachází také několik kasáren srbské armády.

Stadion týmu FK Radnički.

Ve městě Niš existuje přes 200 sportovních organizací, které se zabývají okolo třiceti druhů sportů a účastní se jich na patnáct tisíc sportovců. Nejstarším fotbalovým týmem byl FK Sinđelić, založený roku 1919 a nejslavnějším FK Radnički, založený roku 1923. Místní ženský fotbalový tým ŽFK Mašinac byl založen v roce 1970.

Asi jeden kilometr východně od centra města se nachází v parku Čair sportovní centrum, jehož součástí je i fotbalový stadion s kapacitou 14 000 diváků a sportovní hala. Zde sídlí nejznámější sportovní kluby města, Radnički Niš, který hraje první srbskou ligu, a házenkářský klub první ligy Železničar Niš.

Ve městě existuje dlouhá tradice v házené, známé jsou v regionu týmy RK Železničar a ŽRK Naisa. V regionu se proslavil i místní tým Niš 1881, který se zabývá sportovní střelbou.

V roce 2012 město spolupořádalo Mistrovství Evropy v házené mužů.

Klinické centrum Niš, hlavní nemocnice města.

Již v roce 1878 byla v Niši založena vojenská nemocnice. Od roku 1900 v Niši působil Pasteurův ústav, který se věnoval především očkování a prevenci nemocí. Dnes je součástí Epidemiologického ústavu (srbsky Epidemiološki zavod).

Rozsáhlý nemocniční areál (Klinické centrum Niš) se nachází v jihovýchodní části města, v blízkosti parku Čair. Kromě toho se ve městě nachází i různé polikliniky (srbsky Dom zdravlja).

Od 18. listopadu 1944 vychází v Niši pravidelně Národní noviny (srbsky Narodne novine), a to nejprve jako týdeník a poté jako deník. Regionální Radio Niš vysílalo od 21. února 1945 do roku 2009. Po roce 1992 začal z města vysílat i větší počet soukromých televizních stanic, jedna z nich (Niška televizija) patří samotnému městu.

• Konstantin I. Veliký (272/273–337), římský císař[24]
• Constantius III. (* ? – 421), římský generál a císař
• Spyridon (cca 1350), pravoslavný patriarcha
• Todor Stanković (1852—1925), srbský diplomat a konzul
• Stevan Sinđelić, bojovník v prvním srbském povstání
• Stevan Sremac (1855–1906), realistický spisovatel. Dnes má v Niši svoji sochu.
• Dobrica Milutinović (1880—1956), herec
• Nikola Uzunović, (1873—1954), jugoslávský premiér
• Mihovil Kombol (1883–1955), chorvatský spisovatel, literární historik a překladatel
• Dragiša Cvetković, (1893–1969), jugoslávský premiér
• Svetislav Milosavljević, (1882–1960), vojenský generál, první bán Vrbaské bánoviny
• Dušan Radović, (1922–1984), novinář a spisovatel
• Vlado Radović, malíř[25]
• Miloš Đorić, (1893—1975), srbský lékař, překladatel
• Žika Milenković, (1928—2008), herec
• Branko Miljković (1934—1961), srbský básník
• Dimitrije Milenković (1935), srbský básník
• Mladen Nedeljković Mlađa (1936—2005), srbský herec
• Jovan Apel (zemřel 1907), průmyslník a zakladatel nišského pivovaru.
• Vladan Đorđević (1844—1930), lékař, spisovatel, politik, předseda srbské vlády, zakladatel vojenské nemocnice v Niši a její první ředitel.
• Nemanja Radulović (1985), violinista