Larrousse

Na začátku roku 1987 si oba majitelé vybrali šasi od výrobce Lola, a to LC87, které poháněl motor Cosworth DFZ V8. Do sezony vstoupili pouze s jedním vozem, který pilotoval Philippe Alliot, na konci roku se přidalo i druhé auto s Yannickem Dalmasem. V pozdější době se rozhodli uzavřít s Lolou tříletou smlouvu na dodávku monopostů. V roce 1989 změnili dodavatele motorů, jíž se stala slavná značka Lamborghini. V roce 1989 za tým závodil stále Alliot, v polovině sezony odešel kvůli nemoci Dalmas a postupně jej vystřídali Éric Bernard a Michele Alboreto, kteří odešli od Tyrrellu. Díky podpoře japonské značky Espo Corporation, která koupila 50 % týmu, se Bernardovým kolegou pro následující rok stal Aguri Suzuki. Ve stejné sezoně tým přesídlil z Antony do Signes u okruhu Paul Ricard.

Rok 1990 byl nejlepší sezonou této francouzské stáje. Při Grand Prix Japonska 1990 získal Suziki první a poslední pódiové umístění a Larrousse celkově skončila na 6. příčce v Poháru konstruktérů. Kvůli neshodám s Lamborghini přešli k Ligieru. Na konci roku FIA odebrala stáji všechny body a to především kvůli administrativní chybě, kdy tým uvedl, že si šasi vyrábí sám, přestože jej stavěla Lola v Anglii. Larrousse přesto obdržel finanční prémie za umístění v poháru konstruktéru a nemusel se v následujícím roce účastnit předkvalifikací.

Pro rok 1991 si stáj kupovala motory od konstruktéra Briana Harta, přesto sezona byla katastrofická. Začala však bodovaným 6. místem Suzukiho ve Phoenixu, avšak ve zbytku roku už cílovou vlajku nezahlédl. I sezona Francouze Bernarda se odvíjela podobně, získal 6. pozici v Grand Prix Mexika 1991, ale poté musel kariéru přerušit, neboť se těžce zranil při kvalifikaci na Grand Prix Japonska 1991 a pro zbytek závodů jej nahradil Bertrand Gachot, který se vrátil z vězení po incidentu s londýnským taxikářem. S Larroussem ukončili spolupráci jak Lola, tak Hart kvůli platebním problémům.

Na konci roku 1991 byla 65 % část týmu prodána společnosti Venturi. Piloti Bertrand Gachot a nováček Ukjó Katajama závodili opět s motorem Lamborghini. V Grand Prix Monaka 1992 získal Belgičan pro tým 6. příčku. Dvakrát spolu oba piloti kolidovali.

Piloty pro rok 1993 byli jmenováni Phillippe Alliot a Érik Comas, kteří pouze dvakrát závod dokončili na bodovaných pozicích.

Pro sezonu 1994 se tým znovu přeorganizoval. Od motorů Peugeot přešli k motorům Ford Zetec-R, které používal i tým Benetton F1. Do vedení týmu se zapojil i bývalý jezdec Patrick Tambay a dokázal získat firmu Danone jako hlavního sponzora. Olivier Beretta nahradil Alliota a Comas zůstal a dokázal pro tým vyjet dvě šestá místa.

Pro sezonu závodní sedačky zabrali platící piloti Hideki Noda a Jean- Denis Délétraz a veteráni Alliot a Dalmas. Larrousse nedokázal získat monoposty od Loly, které ještě stále dlužil za předchozí sezony a tak se musel spokojit s vozy z minulých let a formulemi 3000 od týmu DAMS. Stáj se nakonec snažila přizpůsobit loňský vůz novým pravidlům, ale ani to nedokázalo zabránit celkovému kolapsu týmu.