Říšský prelát

Říšské benediktinské opatství Ottobeuren v Bavorsku

Existuje několik definic říšského preláta podle šíře pohledu. V nejužším smyslu jsou říšskými preláty jen ti duchovní představení, jejichž kláštery či obdobné instituce byly zastoupeny na říšském sněmu mezi říšskými stavy a tedy platily říšskou daň, stanovenou říšskou matrikou a při sněmovních volbách jim náležel virilní knížecí nebo kuriátní prelátský hlas. V širším smyslu patří k říšským prelátům také ti bezprostřední preláti, kteří nebyli stavy v rámci celé říše, ale jen v rámci některého z říšských krajů, kde měli hlasovací právo. I tito stavové platili říšskou daň stanovenou říšskou matrikou a příslušnou matrikou krajskou. Ještě liberálnější pohled řadí mezi říšské preláty jakékoli preláty a duchovní instituce, požívajících říšskou bezprostřednost, tedy podléhajících jen císaři. Takovéto duchovní ústavy, nejčastěji ženské kláštery, náležely občas k říšskému rytířstvu nebo nebyly v rámci Svaté říše římské nijak organizovány. Tyto kláštery či obdobné řádové instituty nebyly povinny platit říšskou daň a nepatřily k říšským ani krajským stavům. Čtvrtý a nejširší pohled řadí k říšským prelátům i představitele těch klášterů, kanonií apod., kteří sami sice nebyli immediátními preláty a jejich řádové budovy s panstvími podléhaly některému suverénovi (tito preláti obvykle také patřili k zemským stavům příslušného říšského státu nebo státečku, především ale vždy odváděly daně svému zeměpánovy, jako vévodovi či hraběti, který pak zase měl vůči klášteru povinnost ochrany). Nezbytnou podmínkou pro zařazení těchto zemských prelátů mezi preláty říšské však bylo vlastnictví nějakého bezprostředního území v říši, ať už rytířského, krajského, stavovského či jiného. Tím se lišili od ostatních zemských prelátů, například od opatů či převorů všech klášterů českých. Následující seznam eviduje říšské preláty podle poslední, nejširší definice s tabulkovými daty, které je blíže charakterizují.

Pohled na klášter St. Blasien kolem r. 1562. V levém horním rohu erby klášterních šlechtických manů a ministeriálů

Všichni říšští preláti a jim podřízené instituce bez rozdílu definice však přímo či skrze některé držené feudální panství podléhali bezprostředně římsko-německým panovníkům (i když částí držby nebo samotným klášterem mohli mít více zeměpánů). Z říšské bezprostřednosti jim plynuly povinnosti služby říšskému panovníkovi (latinsky servicium regis), především závazek panovníka hostit, jak dokládají i císařská apartmá nejbohatších říšských opatství, zejména těch v katolickém Švábsku. Stavovští preláti a preláti sdružení v říšských krajích museli navíc platit říšskou daň a stavět vojáky do říšské armády podle znění říšské či krajské matriky. Na druhou stranu opati, abatyše probošti, velmistři a další říšští preláti získávali z rukou císařů a papežů tzv. imunitu (latinsky Imunitas). Císařská imunita byla jen jiným výrazem pro říšskou bezprostřednost, která se týká přímo říšských prelátů (nikoli však těch, jejichž klášter apod. nebyl sám bezprostřední a bezprostřednost se vztahovala na prelátem držené feudální panství s jiným (např. rytířským) statusem. Výhodou bezprostřednosti (imunity) bylo právo obracet se v soudních a politických záležitostech přímo na císaře nebo ústřední říšské orgány (říšský sněm, říšský komorní soud apod.), osvobození od jiných než říšských daní, osobní ochrana prelátovy duchovní instituce císařem a právo výkonu nižší, obvykle však vyšší soudní pravomoci nad poddanými, často včetně hrdelního práva. Vedle císařské imunity existovala také imunita papežská, která znamenala osvobození kláštera od desátků a soudní pravomoci diecézního biskupa i arcibiskupa. Papežská imunita bývala udílena většině klášterů v celé Evropě, ne jenom říšským prelátům a vždy se vztahovala jen na budovy kláštera a jeho nejbližší okolí (často malá část města) a služebnictvo (německy tzv. Immunitätsbezirk). Na rozdíl od práva územního opatství se papežské imunitní právo nevztahovalo na širší okolí a klášterní vsi a už vůbec ne na farnosti na klášterních pozemcích, ale jen na kláštery samotné a bezprostřední příslušenství s poddanými, kteří mnohdy klášterní kostel využívali jako svůj farní. Papežové však imunitní právo říšských opatů mnohdy obohacovali o právo jisté nezávislosti klášterů a kanonií vůči představeným jejich řádu, například vůči generálním opatům. Tím se papežská imunita daná říšským prelátům obvykle lišila od imunity, kterou Svatý stolec udílel klášterům závislým ve světských záležitostech přímo na některém panovníkovi. Práva říšských prelátů se v zásadě rovnala právům ostatních říšských suverénů, jen několik málo prelátů (opat ze Sankt Gallen, německý komtur v Mainau a opat ze Saint-Claude ve Franche-Comté) smělo dokonce povyšovat do šlechtického stavu a udílet erbovní znaky.[1]

Mapa prelátských státečků ve Švábsku (zobrazeny fialově)

Prelátské státečky ve Švýcarsku roku 1536, včetně v té době již zaniklých (Sankt Gallen, Engelberg, Einsiedeln, Pfäfers, Schänis)

Střední Evropa za vlády Štaufů, biskupské a prelátské státečky fialově

Již první kláštery zakládané v dnešním francouzsko-německém prostoru v dobách Franské říše Merovejců a prvních Karlovců bývaly založeny z vůle krále či císaře, který se postaral o jejich zaopatření a také fungoval jako nejvyšší soudce ve sporech kláštera s jinou vrchností a jako nejvyšší světský ochránce řeholníků či řeholnic. Všechny kláštery podřízené přímo panovníkovi tedy fakticky bylo možné označit za říšská opatství. Protože však jak Franská říše, tak Svatá říše římská ve svých prvních staletích byly do značné míry centralizované (v rámci primitivních poměrů raného středověku), nebyla říšská bezprostřednost ničím zvláštním a nelišila se nijak od postavení klášterů, kanonií apod. jinde v Evropě, např. v Českých zemích. Výrazné změny přinesl teprve proces teritorializace Svaté říše římské, dovršený po pádu Štaufské dynastie v druhé polovině 13. století. Již v 10. století při vzniku kmenových vévodství podléhaly mnohé kláštery spíše vévodům než králi. Postupem času se z moci kmenových vévodů vymaňovali různí feudálové, až se nakonec poslední kmenová vévodství: Saské a Bavorské, rozpadla po klatbě uvalené na Jindřicha Lva v roce 1180. S rozpadem velkých feudálních celků a rozpadem tradičních lenních vazeb docházelo k osamostatnění mnohých klášterů a jejich představených – říšských prelátů. Paralelně s tímto procesem však postupovaly tendence zcela protichůdné: římský panovník totiž světskou ochranu klášterů často svěřoval jmenovanému fojtovi, obvykle z řad říšských hrabat či jiných říšských vládců. Navíc mnozí z říšských knížat, hrabat i pánů se sami rozhodli zakládat kláštery na svých doménách, které jim pak nezřídka sloužily za rodové hrobky a za místo, kam odcházeli neženatí a neprovdaní členové jejich rodů, aby takto našli zaopatření, často i ve funkci opata nebo abatyše. Takto se nejpozději ve 13. století vytvořila hranice mezi říšskými (bezprostředními) a ostatními preláty. Mezi říšskými opatstvími převládaly v drtivé většině kláštery benediktinů, jako kláštery nejstarší západní mnišské řehole, větší množství říšských duchovních institucí patřilo také ke světským kanoniím a konventům, dále ke kanoniím augustiniánů a premonstrátů a ke klášterům cisterciáků. Ve 13. století přibyly také dva rytířské řády: Johanité a Němečtí rytíři, kdy oba tyto řády vlastnily na území říše desítky komend, z nichž některé byly bezprostřední a ve výjimečných případech dokonce získaly důstojenství a práva říšských stavů. Nejbohatší kláštery s největšími pozemky ležely většinou v oblasti dnešního Švýcarska a také Švábska, zejména při březích Bodamského jezera. V době reformace byly mnohé říšské kláštery, konventy či kanonie zrušeny, jiné pouze ztratily své bezprostřední postavení a říšské stavovství a další se změnily na evangelické konventy (většinou ženské), které si udržely své dosavadní postavení a staly se říšskými evangelickými duchovními preláty (např. abatyše z Quedlinburgu, Gandersheimu nebo Gernrode). Některé konventy a kanonie se přidaly k říšskému rytířstvu a v jednom případě k zemskému rytířstvu starohesenskému (Kaufungen).

Koncem 15. a v průběhu 16. století se zformovalo pevně postavení všech říšských stavů, preláty nevyjímaje. Stavovství bylo, až na výjimky, vázané na říšskou bezprostřednost a platbu říšské berně (Reichssteuer) stanovené říšskou matrikou (Reichsmatrikel). Pevně byly stanoveny otázky hlasování na říšském sněmu s hlasem buď virilním (Virilstimme) nebo podílem na hlase kuriátním (Kuriatstimme). V roce 1495 se ve Švábsku sdružily mnohé mužské i ženské kláštery do kolegia prelátů s jediným hromadným (kuriátním) hlasem v lavici říšských duchovních knížat. Počátkem 17. století přibylo ještě tzv. Kolegium prelátů porýnských se svým vlastním kuriátním hlasem. Během 16. století získalo postupně několik nejvýznamnějších prelátů (velkopřevor maltézských rytířů, opat z Ellwangenu, opat z Corvey, opat z Fuldy, opat z Kemptenu a další) virilní hlas v kurii říšských duchovních knížat, který původně přináležel jen knížatům-biskupům. Od vzniku říšských krajů v roce 1500 získali mnozí preláti hlas na některém z krajských sněmů, především pak na sněmu Švábského kraje, kde bylo klášterů a dalších řádových domů nejvíce. Zatímco během 16. století se řada říšských klášterů (Disentis, Saint Maurice, Sankt Gallen, Muri, Pfäffers aj.) dostala pod svrchovanost Švýcarského spříseženství a roku 1648 oficiálně vyloučena z říše, v následujícím století se zase někteří opati stali poddanými francouzského krále (kláštery Lure, Andlau, Murbach, Marmoutier atd.). Konfesijní příslušnost říšských teritorií, tedy i klášterních statků, byla od reformace určována pomocí „normálových roků“ (Normaljahr), ke kterým se vracely všechny velké říšské mírové dohody (např. Augsburský mír, Restituční edikt, Pražský mír nebo Vestfálský mír). Za normálový rok byly postupně prohlášeny roky 1552, 1582, 1624, 1648 a 1803. Později stanovené normálové roky obvykle znamenaly císařem daný dodatečný souhlas s postupem jedné z obou evangelických konfesí na úkor katolíků a také souhlas s předchozími nezákonnými sekularizacemi, a tedy faktickým rozkrádáním řádového majetku ze strany říšských knížat, do kterého se zapojovala i knížata katolického vyznání. Finální usnesení mimořádné říšské deputace v únoru roku 1803 znamenalo sekularizaci prakticky všech bezprostředních i mnohých dalších řádových domů v celém Německu a úplný zánik říšských prelátů jako politického stavu na sněmu Svaté říše římské. Ve zcela výjimečných případech přežily některé nestavovské kláštery a rytířské komendy až do zániku říše 6. srpna 1806.

Jednotlivé řádové domy či kolegiátní kapituly mohly požívat „více druhů říšské bezprostřednosti“. Nejžádanější bylo, když sídlo říšského preláta a jeho instituce ležely uprostřed feudálního panství, které prelátovy přímo podléhalo. Pokud ovšem příslušná instituce, například klášter, stála uprostřed většího města, bývalo běžné, že se její bezprostřednost vztahovala jen na vlastní budovy, hospodářské zázemí a zahrady. Lépe majetkově zajištěné městské kláštery disponovali pochopitelně ještě (bezprostředním) panstvím někde ve vzdálenějším okolí, často i desítky kilometrů za hradbami mateřského města. Příkladem mezi stavovskými říšskými preláty může být klášter Petershausen ve městě Kostnici s rozsáhlejším majetkem na poloostrově Bodanrück v Bodamském jezeře či klášter Svatý Ulrich a Afra v Augšpurku, vlastnící ves Haunstetten za městem (dnes součást Augšpurku). V obou uvedených příkladech bylo oddělené území rovněž plnoprávným říšským (případně i krajským) stavovským územím. Jiné stavovské kláštery, např. švýcarské Muri, od 16. století se spornou bezprostředností, vlastnily nestavovská oddělená území v říši, která nebyla jinak než majetkovou vazbou svázána se svou duchovní vrchností (v případě Muri jeho državy v rámci říšského rytířstva či panství Dettensee). I nestavovské kláštery bývaly vlastníky oddělených bezprostředních držav a často ani sami nemusely být bezprostřední, pokud šlo o klášterní budovy. Pokud jde o říšské stavovství, bývali na říšských dvorských sněmech původně zastoupeni téměř všichni bezprostřední říšští preláti. S koncem středověku a říšskou reformou roku 1495 se situace začala měnit.

Granátník vojska státečku kláštera Sankt Gallen (se státní vlajkou v ruce) v l. 1780 až 1790. Akvarel D. W. Hartmanna

Říšské stavovství a tedy účast na říšských sněmech začaly být pevně vázány na platbu říšské daně, evidované od r. 1521 v říšské matrice a určené především k vydržování říšského vojska. Navíc od roku 1495 začal být virilní hlas, tedy právo účastníků hlasovat jedním hlasem sám za sebe, omezováno pouze na říšská knížata. Během 16. století byli někteří z knížecích prelátů (ne však všichni) znovu výslovně přijati mezi říšská duchovní knížata s právem hlasovat na sněmu. Těm, kteří neměli knížecí titul či jej měli, avšak nebyli přijati na uzavírající se sněm začal být, podobně jako říšským hrabatům a pánům, vyhrazen jen hlas kuriátní, tedy takový, kdy se celá kurie či kolegium dělilo o jediný hlas. Prvním prelátským kolegiem bylo kolegium bohatých prelátů ve Švábsku, vzniklé již na začátku reforem roku 1495. Druhé z kolegií, kolegium prelátů porýnských (ač ve skutečnosti zahrnovalo preláty nejen na Rýně, ale všude v říši mimo Švábsko), se zformovalo teprve kolem roku 1640 a až roku 1653 mu byl přiznán vlastní kuriátní hlas. Přijetí kolegia na sněm se uskutečnilo z důvodu vyrovnání konfesí při hlasování. Ze čtyř kolegií říšských hrabat na sněmu bylo pouze jediné – švábské – většinově katolické, zvýšení počtu prelátských kolegií na dvě tak dávalo spolu s hraběcím švábským kolegiem tři kuriátní hlasy pro katolíky odpovídající třem protestantským hlasům tří zbývajících kolegií říšských hrabat. V následujících desetiletích ovšem získali v kolegiu franckých hrabat katolíci většinu a kolegium dolnorýnsko-vestfálských hrabat se konfesijně vyrovnalo a nadále přijímalo nové členy výlučně paritně, takže poměr se změnil na 4:1 pro katolíky s jedním kolegiem neutralizovaným. Kolegium porýnských prelátů ovšem již zůstalo, nová prelátská ani hraběcí kolegia již nevznikla a na hlasovacím systému nebylo až do roku 1803 nic měněno. Předsednictví mezi preláty ve švábském kolegiu náleželo trvale opatovi z Kaisheimu, v kolegiu porýnském byl předsedou kníže-opat z Werdenu. Čtyři kláštery (Svatý Ulrich a Afra v Augšpurku, Kaisheim, Buchau a Isny) byli, alespoň po jistou dobu, členy obou kolegií zároveň. Mimo knížecí radu a obě prelátská kolegia byli preláti zcela výjimečně také členy Kolegia švábských hrabat. Do tohoto kolegia byla přijata kněžna-abatyše z dámského konventu Buchau a od roku 1613 patřil k jeho členům také opat ze Sankt Blasien v Breisgavsku, který sám sice ztratil stavovství i bezprostřednost, ale roku 1609 si zakoupil stavovské hrabství Bonndorf, za které zasedal v kolegiu jako bezprostřední hrabě. V roce 1803 po sekularizaci kláštera získal toto hrabství ještě kníže-velkopřevor maltézských rytířů z Heitersheimu, který v kolegiu švábských hrabat zasedal v letech 1803–1806, i když šlo o zasedání čistě formální, protože sněm se v závěrečných letech existence říše již nesešel.

• * hvězdičkou v kolonce "říšská bezprostřednost" jsou označeny ty řádové a diecézní domy, jejichž bezprostřednost s, přinejmenším v posledních letech své existence, omezovala jen na instituci samu a budovy řádového nebo diecézního domu (zvláštní vedlejší panství nebo držba statků říšského rytířstva nejsou zahrnuty a jsou případně uvedeny v posledním sloupci).
• Ex. Jako Ex., tedy exemptní, jsou označena ta opatství, která v duchovních záležitostech podléhala přímo papeži (měla tedy papežskou exempci) a tvořila tzv. územní opatství. V praxi tedy nejen klášter sám, ale i jeho pozemky, obvykle v hranicích jeho bezprostředního státečku/knížectví, podléhaly jen papežské církevní jurisdikci a byly vyňaty z pravomoci biskupů i arcibiskupů.

Barevně jsou označeni ti preláti a ty řádové domy, které si v rámci říšského stavovství podržely zastoupení na říšském sněmu přinejmenším do sklonku 18. století. Kláštery povýšené na biskupství a sekularizované nejsou do barevného odlišení pojaty. Přehled barev:

• Fialově: Knížecí rada s virilním hlasem
• Zeleně: Kolegium švábských prelátů
• Hnědě: Kolegium rýnských prelátů
• Žlutě: Kolegium švábských hrabat

Znak	Název	Existence	Říšská bezprostřednost (v závorce země jíž území připadlo po zániku duchovního státečku či stát nástupnický)	Knížecí titul	Říšské stavovství	Krajské stavovství	Říšské rytířstvo	Další říšská bezprostřední území
	Premonstrátská kanonie Allerheiligen (Všech Svatých) ve Schwarzwaldu	1196–1802	1196–1757 ( Štrasburské knížecí biskupství)[2]	ne	říšští preláti	Švábský kraj (1500–1545)	ne	Panství Siggen (1094-13. století)[3]
	Benediktinský klášter Alpirsbach	1095–1535[2]	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Panství Loßburg (1501-?)[4]
	Konvent premonstrátek Altenberg ve Wetterau	1167–1802	1192–1802 – trvale zpochybňována ( Knížectví Solms-Braunfels)	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Notre Dame v Ambronay	797–1791	Ex. 797–1282 ( Savojské hrabství)	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Amorbach	734–1803	cca 800–1272 ( Mohučské knížecí arcibiskupství)	ne		ne	ne	ne
	Klášter benediktinek Andlau	kol. 880–1792	Ex.[5] mezi 1178 1220–1680/85 ( Francouzské království)	2. pol. 14. stol.-1792	říšští preláti (1288-15. stol.)		ne	ne
	Cisterciácký klášter Arnsburg	1174–1803	1715–1803 ( Hrabství Solms-Laubach)	ne	ne	ne	ne	ne
	Premonstrátská kanonie Arnstein	2. pol. 11. stol.-1803	1145–1803 ( Nasavsko-weilburské knížectví)	ne	ne	ne	Skrz statky Seelbach, Winden a Weinöhr, vlastněných od roku 1170 v Kantonu Střední Rýn[6]	ne
	Klášter cisterciaček Baindt	1240–1802[7]	1376–1802* ( Hrabství Baindt hraběte Aspremont-Lynden)	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj (1500–1802)	ne	ne
	Benediktinský klášter (do r. 1190 premonstrátská kanonie) Bebenhausen	asi 1183–1534; v l. 1534–1807 evangelická klášterní škola[8]	1361–1498 ( Württemberské vévodství)	ne	říšští preláti[8]	ne	ne
	Benediktinský klášter Benediktbeuern	725 až 728–1803; 1930–současnost (obnoveno jako klášter Salesiánů)	817–1052 ( Bavorské vévodství) 1078–1116 ( Augšpurské knížecí biskupství) 1275–1422 ( Bavorsko-mnichovské vévodství)	1275–1422 (podle jiných zdrojů jen do vlády Ludvíka Bavora)[9]	ne	ne	ne
	Augustiniánské proboštství Berchtesgaden	1102–1803	Ex.[10] 1156/1194 (potvrzena 1290)–1803 ( Salcburské kurfiřtství)[11]	1380–1803[11]	Rada říšských knížat (1559–1803)[11]	Bavorský kraj (1500–1803)	ne
	Benediktinský klášter Beuron	cca 1185–1803; 1863–současnost	ne	ne	ne	ne	panství Randegg v kantonu Heggau-Ällgau-Bodensee (1737–1803)	Ves Bärenthal se zámkem Ensisheim (1751–1803)
	Cisterciácký klášter Bildhausen	1156–1803	ne, viz dále				Skrz panství Unsleben a Poppenhamer v kantonu Rhön-Wera
	Benediktinský klášter Blaubeuren	cca 1085–1536	cca 1085–1536 ( Württemberské vévodství)
	Benediktinský klášter (od r. 1495 rytířská duchovní akademie) Bleidenstadt	812–1495/1802	1495-krátce po 1648 ( Mohučské kurfiřtství)	ne	ne	ne	Kanton Střední Rýn	ne
	Kolegiátní kapitula (Münster) u sv. Cassia a sv. Florentia v Bonnu	6. či 7. století-1802	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Panství Altenkirchen (1131 – pol. 12. století) Panství Drachenfels (před 1149 – kol. 1350)
	Cisterciácký klášter (od r. 1931 kapucínský) Bronnbach	1151–1802; 1921–1958	de facto v l. 1656–1802, římskými panovníky ale nepotvrzená ( Statky knížete Löwenstein-Wertheim-Rosenberg)[12]	ne	ne	ne	ne	ne
	Konvent světských katolických kanovnic Buchau	cca 700–1802	1347–1802, Větší panství získáno r. 1625 po odumření klášterního lenního panství Straßberg[13] (Knížectví Buchau knížete Thurn-Taxise)	1347–1802	Kolegium švábských hrabat	Švábský kraj		Panství Saulgau (819–1299)[14] Panství Straßberg (13. století-1802, do roku 1625 udíleno v léno drobným leníkum)[15]
[16]	Klášter benediktinek Burtscheid	997–1802	1138[17]/1220–1795/1802 ( Francouzská republika)	ne	Kolegium rýnských prelátů	ne	ne	Podíl na říšské doméně Boppard (10.–12. století)
	Kartouza Buxheim	cca 1100–1803	1548–1803 (Panství Buxheim hraběte Osteina)	ne	Kolegium švábských prelátů	ne	ne	ne
	Kolegiátní kapitula při dómu Panny Marie v Cáchách	konec 8. stol.-1794	966–1794* ( Francouzská republika)	ne		ne	ne	Královská falc Sinzig (855–1065)[18] Panství Lontzen (1076-1794)
[19]	Benediktinský klášter Comburg	70. léta 10. stol.-1587	14. stol.-1587[20] ( Württemberské vévodství)	ne	Roku 1521 zmíněn v říšské matrice[21]	Francký kraj (1500–1587)	Skrz podíl na rytířském zboží Künzelsau (konkrétně ves Stetten) v Kantonu Odenwald (1707–1802)[22]	Panství Weikersheim (12. století-1244)[23]
	Benediktinský klášter Corvey	822–1784	Ex.[24] 1220–1784/1803 ( roku 1784 povýšen na biskupství s císařským potvrzením roku 1793)	1220–1792/1803	říšští preláti (1220-nejpozději 1582); Rada říšských knížat (nejpozději 1582–1784/1803)	Dolnorýnsko-vestfálský kraj (1500–1784/1803)	ne	Emžská župa (Emslandgau) (9.–10. století) Město a panství Volkmarsen (před 1155-1507, od r. 1304 drželo opatství již jen polovinu města)
	Benediktinský klášter Disentis	cca 720–1798	1048–1798 ( Helvétská republika)	1048–1798		Švábský kraj (1500–1545)	ne	Panství Jörgenberg, prodané roku 1472 hrabatům z Hohenzollernu
	Augustiniánská kanonie (od r. 1013 benediktinský klášter) Ebersburg	934–1300	cca 1040–1300 Bavorské vévodství	ne		ne	ne
	Cisterciácký klášter Ebrach	1127–1803	1127?-1803[12] ( Bavorské kurfiřtství)[25]	ne	1421 uveden v říšské matrice[12]	ne	ne	ne
	Augustiniánská kanonie Edelstetten	1126–1803	1783–1803 ( Hrabství Edelstetten knížete de Ligne)	ne	ne	ne	Kanton Dunaj	ne
	Benediktinský klášter Echternach	700–1794	700–1794 (Od 16. stol. nejasná bezprostřednost, klášter považován zároveň za říšské opatství i jednoho ze zemských stavů habsburském Lucembursku) ( Francouzská republika)	ne		Dolnorýnsko-vestfálský kraj	ne	Vesnice Dreis (1148–1794)
	Konvent augustiniánek v Eibingenu	1148-1802; 1935-současnost	ne, viz dále	ne	ne	ne	Skrz statek Bermersheim v Kantonu Horní Rýn (?-1795)[26]
	Benediktinský klášter Einsiedeln	934–1798	Ex.[27] 965–1424/1648 ( Kanton Schwyz/ Švýcarské spříseženství)[28]	1274–1798	říšští preláti (do 16. století?)	Švábský kraj (1500–1545)	ne	Panství Sankt Gerold ve Vorarlbersku
	Benediktinský klášter Elchingen	1128–1802	1128–1802, roku 1484/95 císařské ztvrzení bezprostřednosti[29] ( Bavorské kurfiřtství),	ne	Kolegium švábských prelátů (1495–1802)	Švábský kraj (1500–1802)	Statek Unterwaldstetten v Kantonu Kocher
	Benediktinský klášter Ellwangen (od roku 1460 kolegiátní kapitula s proboštem v čele)	764–1802	Ex.[30] 1011–1802 ( Württemberské kurfiřtství)	1213–1802[31]	Rada říšských knížat (1521–1802)	Švábský kraj (1500–1802)	Skrz panství Schwenningen a Unterwaldstetten v kantonu Kocher[32]	Panství Heuchlingen u Heilbronnu (15. století/1590-1802)[33]
	Klášter benediktinek Elten	967–1802	973–1802 ( Pruské království)[34]	1390 (první zmínka) – 1802	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Engelberg	1120–současnost	?-1415 ( Kanton Obwalden/ Švýcarské spříseženství)[35]	ne		Švábský kraj (1500–1545)	ne
	Konvent světských kanovnic Eschwege	997–1527	997–1039 ( říšský klášter Gandersheim); 1213–1527 ( Hesenské lankrabství)	ne		ne	ne
	Konvent světských katolických kanovnic Essen	cca 845–1803	mezi 874 a 947–1803 ( Pruské království)[36]	1228–1803	Kolegium rýnských prelátů	Dolnorýnsko-vestfálský kraj (1500–1803)	ne
	Benediktinský klášter Ettenheimmünster	7. stol./poč. 12. stol.-1802	12.–16. stol. spory o bezprostřednost s fojty, od 1634 definitivně podřízen štrasburským knížatům-biskupům	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Fulda	744–1752	Ex.[37] 765–1752/1802 ( roku 1752 povýšen na biskupství)	1170–1752/1802 (1220 pozemky kláštera povýšeny na knížectví)	Rada říšských knížat (16. stol.-1752/1803)	Hornorýnský kraj (1500–1802)	ne	Panství Barchfeld (1350-?)[38] Podíl na nedílovém panství (Ganerbeschaft) Bergheinfeld[39] Panství Weikersheim (9.–12. století)[23] Říšská doména Kassel (1008–1154)[40] Farnost Ramholz (?-1020)[41] Panství Schmalkaldy (874–1057)[42] Panství Staden (1156–1404)[43]
	Konvent augustiniánek Fraulautern v Saarlouis	1120–1791	ne?, viz dále	ne	ne	ne	ne	Panství Schwarzenholz (1235, resp. 1664[44]-1791, resp. 1794)
	Klášter benediktinek Fraumünster v Curychu	853–1524[45]	1218–konec 13. století[45]/ 1524 ( Svobodné říšské město Curych/ Švýcarské spříseženství)	1234–1524	ne	ne	ne	Kanton Uri (853–1173)[46]
	Cisterciácký klášter Fürstenfeld ve Fürstenfeldbrucku	1258–1853	? ( Bavorské vévodství)	ne	ne	ne	ne	ne
	Klášter benediktinek (od r. 1568 konvent světských evangelických kanovnic)[47] Gandersheim	852–1810	877[47]/919/1208[47]–1802* ( Brunšvicko-wolfenbüttelské knížectví)	1417–1802[48]	Kolegium rýnských prelátů	Saský, resp. Dolnosaský kraj (1500, resp- 1512–1802)	ne	Klášterní panství Eschwege (1039–1213)
	Klášter cisterciaček Gemünden	10. stol. – 1568	10. stol. – 1336[49]		ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Gengenbach	mezi 727 a 735–1807	9. století-1803 ( Bádenské kurfiřtství)	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj (1500–1803)
	Klášter benediktinek (od r. 1525 konvent luterských světských kanovnic)[50] Gernrode	959–1614	Ex.[51] 961–1614 ( Anhaltské knížectví (vytvořeny tzv. seniorátní okrsky - Senioratsämter - Gernrode a Großalsleben ve správě vždy nejstaršího z panujících knížat, ale k užitku celému rodu)[52][53]	1417-1728[54] (v l. 1614-1728 užíval každý z panujících anhaltských knížat i titulu "kníže z Gernrode")	Kolegium rýnských prelátů (1653-1803), hlas již po faktickém zániku kláštera držela anhaltská knížata společně[55]	Saský, resp. Hornosaský kraj (1500, resp. 1512–1728/1803), hlas po zániku kláštera dále držela společně anhaltská knížata[55]	ne	Panství Großalsleben (961-1614) Lenní hrabství Plötzkau v Anhaltsku, udílené různým ministeriálským rodům (12. století-1436)
	Kanonie benediktinských kanovníků v Goslaru (nepřesně zvaná kolegiátní kapitulou Domstift), od reformace evangelická[56]	mezi 1040 a 1050-16. století, resp. 1803[56]	cca 1050–1803*[56] ( Pruské království)	ne	ne	ne	ne	Panství Vallendar (1052-13. století)[57]
	Klášter benediktinek Göss v Leobenu	1004–1783 (Budovy kláštery osídlilo po jeho zániku nově vzniklé biskupství)	1020–1783* (habsburské Štýrské vévodství)	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Gröningen	936–1550	?-1550 ( Knížecí biskupství Halberstadt)	ne	?	ne	ne	ne
	Augustiniánská kanonie Großmūnster v Curychu	cca 800–1832	cca 800 – konec 13. století[45] Svobodné říšské město Curych	ne		ne
	Kartouza Grünau	po 1328–1803	ne	ne	ne	Švábský kraj (1500-1803), vedena jako nestavovský člen (Nichtkreisständischer Mitglied) bez práva hlasu na krajském sněmu, platila fixní poplatek dle matriky	Kanton Odenwald (personalista)	ne
	Klášter cisterciaček Gutenzell	1237–1803	Ex.[58] 1417–1803 (Hrabství Gutenzell hraběte Toerringa)	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj (1500–1803)		Třetina panství Achstetten (od r. 1447)[59]
	Cisterciácký klášter Heggbach	1231–1803	1429–1803 (Hrabství Heggbach hraběte Waldbott-Bassenheim)	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj (1500–1803)
	Klášter cisterciaček Heiligkreuztal	1227–1803	Ex.[60] 1234–1750/1803 (habsburské Lankrabství Nellenburg/ Württemberské kurfiřtství)[61]	ne			ne	ne
	Klášter Heilig Kreuz v Donauwörthu	kol. 1040–1803	ne, viz dále	ne	ne	ne, viz dále	ne	Ves Münster poplatná do Švábského kraje, ale bez krajského stavovství[62]
	Benediktinský klášter Helmarshausen	944–1538[63]	997–1538[63] ( Hesenské lankrabství)	ne			ne	ne
	Benediktinský klášter Herbrechtingen (od roku 1536 evangelický konvent)[64]	po 774–1648	Vláda císaře Fridricha II.-1648 ( Württemberské vévodství)[64]	ne
	Benediktinský klášter Hirsau	kol. 765–1536; 1630–1651 (1536–1630 evangelická klášterní škola)	?-15. století (nominálně do roku 1534)[65] ( Württemberské vévodství)	ne	?	ne	ne	?
	Kanonie katolických (od r. 1533 luterských kanovnic)[66] Herford	832–1802	Ex.[67] 1147–1802* ( Pruské království)	1523–1802	Kolegium rýnských prelátů (1653–1802)	Dolnorýnsko-vestfálský kraj (1500-1802)	ne	Statky Möhlenbach, Arenberg a Immendorf u Koblence (868-?)[68]
	Cisterciácký klášter Herrenalb	1147–1497	1278–1497 (část Bádenské markrabství, část Württemberské vévodství)[66]	ne		ne	ne
	Benediktinský klášter Hersfeld	736–1606, formálně 1648	775–1606, do 1617 evangelický administrátor, Již roku 1432 klášter uznal ochranná práva ze strany Hesenska[69] ( Hesensko-kasselské lankrabství)	nejpozději od 14. století-1606, resp. 1866 (jako Hersfeldské knížectví v rámci Hesenska)	říšští preláti (středověk), rada říšských knížat (16. století-1606)	Hornorýnský kraj (1500–1606)	ne	Panství Hungen (782 – 14. století)[70] Panství Laubach (konec 8. století – 14. století) (obojí v Hesensku)[70] Hradské léno Wildungen (9.–12. století)[71]
	Benediktinský klášter Hirzenach (od r. 1296 proboštství siegburského kláštera Michaelsberg)	poč. 12. stol.-1802	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Podíl na říšské doméně Boppard (12. století)
	Benediktinský klášter Honnecourt u Cambrai	691–1338	?-1338 ( Flanderské hrabství)	ne		1521 zmíněn v říšské matrice a ještě r. 1755 uváděn v oficiálních soupisech říšského majetku.[72]	ne
	Augustiniánská kanonie Hördt	1103–1637	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Svobodná říšská ves Bellheim (1303-před 1363)[9]
	Premonstrátská kanonie Ilfeld v Harzu	1189–1546	ne, ale oficiálně zvána říšským opatstvím	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Irsee	1186–1802	1695–1802 ( Bavorské kurfiřtství)	ne	Kolegium švábských prelátů (1695–1802)	Švábský kraj
	Cisterciácký klášter Kaisheim (Kaisersheim)	1135–1802	1346/1370-? spory o bezprostřednost, neprosazeno; 1757–1802[73] ( Bavorské kurfiřtství)	ne	Kolegium švábských prelátů; Kolegium rýnských prelátů (obojí 1756–1802)	Bavorský kraj (?-1757), Švábský kraj (1757-1803)[74]	ne
[75]	Klášter benediktinek (od r. 1523 konvent světských evangelických kanovnic v rámci Starohesenského rytířstva) Kaufungen	1017–současnost	1017–1089; konec 12. stol.-1527 ( Hesensko-kasselské lankrabství)	ne		Hornorýnský kraj (1500–1527) Ještě roku 1776 zmíněn v krajské matrice[76]	ne	ne
	Benediktinský klášter Kempten	752–1802	1062/1289[77]–1802 ( Bavorské kurfiřtství)	1220/1360[78]–1802 (r. 1524 klášterní statky povýšen na knížectví)	Rada říšských knížat (1548–1803)	Švábský kraj (1500–1802)	ne	Panství Hohentann (1502–1802)[79] Panství Rothenstein (1692–1802)[80] Panství Teisselberg[81]
	Klášter klarisek (Svaté Kláry) v Bamberku	1341–1803	1341–1802* ( Bavorské kurfiřtství)	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Klingenmünster (od r. 1490 rytířská akademie)	626–1567	zmíněna 817 Mohučské arcibiskupství Ex.[82]1115 – poč. 13. století Hrabství Leiningen	ne	říšští preláti (?-1490)	ne	Kanton Střední Rýn 1490–1567	ne
	Kolegiátní kapitula u Svatého Kuniberta v Kolíně	raný středověk-1802	ne, viz dále	ne	ne	ne		Panství Osterspei (10. století)[83]
	Klášter voršilek v Kolíně (v l. 866-cca 900 kolegiátní kapitula)	866–1803	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Panství Guntersblum (mezi 922 a 927–1215)
	Cisterciácký klášter Königsbronn (od r. 1635 klášter evangelických cisterciáků)	1303-1556; 1630-1632; 1635-1648[84]	Ex.[85][86] ?-1553 Württemberské vévodství	ne	ne	Švábský kraj (1500-1553)[87]
	Klášter klarisek v Königsfeldenu	1312-1528	1312-1528[54] ( Svobodné říšské město Bern/ Švýcarské spříseženství)	ne				Statky v Alsasku (-1528) Statky ve Švábsku (-1528)
	Benediktinský klášter Kornelimünster	614–1802	10. či poč. 11. stol.-1794/97/1801 ( Francouzská republika)	10. či poč. 11. stol.-1802	Kolegium rýnských prelátů (1653–1802)	Dolnorýnsko-vestfálský kraj	ne
	Císařský rytířský katolický ústav šlechtičen Kraichgau se sídlem v Pforzheimu, od r. 1852 v Karlsruhe	1718/21-současnost	1718–1806 ( Bádenské velkovévodství)	ne	ne	ne	Kanton Kreichgau[88]
	Augustiniánská kanonie Kreuzlingen	cca 1125–1848	Ex.[89] 1145–1648, až do r. 1803 platil matriční poplatky[90] ( Lankrabství Thurgau/ Švýcarské spříseženství)	ne	Kolegium švábských prelátů (1495–1542), až do r. 1803 se opaté titulovali jako říšští preláti[90]	Švábský kraj (1500–1545)		Panství Hirschlatt u Buchhornu (1503/1749-1803, formálně jako rakouské léno)[90]
	Cisterciácký klášter Langheim	1132–1803	?-1803 ( Bavorské kurfiřtství)	ne	ne	ne	Kanton Baunach
	Augustiniánská kanonie Lautenbach	8. století-1790	?-1680 ( Francouzské království)	ne		ne
	Benediktinský klášter Lerino (Lérins-Seborga)	954–1729	954–1729 ( Sardinské království)	1079–1729	ne	ne	ne	ne
	Klášter terciářek v Lindau (od r. 1528 konvent světských evangelických kanovnic)	před 1238–1528	?-po 1528 ( Říšské město Lindau)	ne	Kolegium švábských prelátů 1495-?	Švábský kraj (1500-?)
	Konvent světských katolických kanovnic Lindau	cca 822–1802	1466–1802* (Knížectví Lindau knížete Bretzenheima)	1466–1802[91]	Kolegium švábských prelátů 1495-1730		ne	ne
	Cisterciácký klášter Loccum (od r. 1585 klášter evangelických cisterciáků)	1163–současnost	1163–1585? ( Brunšvicko-callenberské knížectví)	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter (od r. 1248 premonstrátská kanonie) Lorsch	764–1555[92]	772[92]/852–1232 ( Mohučské kurfiřtství)	ano		ne	ne	Panství Schweigern[93]
	Benediktinský klášter (od 1245 klášter benediktinek, od 1524 konvent světských evangelických kanovnic) Svatého Jana Evangelisty v Lübecku	1177-1803	Ex.[94] V letech mužského kláštera (cca 1200-1245) nepříliš úspěšně nárokována,[95] po 1400 abatyší v podstatě prosazena, po reformaci uznána i městem Lübeckem a r. 1532 ztvrzena císařským privilegiem. Uznávána až do r. 1803.	ne	Sporné říšské stavovství a členství v Kolegiu rýnských prelátů, nikdy nepřiděleno řádné členské číslo (1653-1803)	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter (werdenská pobočná prelatura) Svatého Ludgera v Helmstedtu	cca 800–1802 (Stejný opat s klášterem ve Werdenu)	?-1802* (roku 1490 ztracena bezprostřednost nad statky a vláda nad městem)[96] ( Brunšvicko-wolfenbüttelské knížectví)	ne	ne	ne?	ne	ne
	Benediktinský klášter Lure (Lüders) (od r. 1556 spojeno s klášterem Murbach)	817–1790	959–1392 (habsburské Lankrabství Sundgau)	1218–1790	Rada říšských knížat (1556-1759, zastoupena Murbachem)	Hornorýnský kraj (viz Murbach)	ne, resp. viz Murbach
	Konvent světských katolických kanovnic Luxeuil	585 až 590–1790	11. století-1534 ( Svobodné burgundské hrabství)[97]	ne	říšští preláti	?	ne
	Benediktinský klášter Malmédy	645–1794	?-1794 ( Francouzská republika)	1576–1794/1797 (spojeno s opatstvím ve Stavelotu)	Kolegium rýnských prelátů (?-1576); Rada říšských knížat (1576–1794/1797)	Dolnorýnsko-vestfálský kraj	ne	Hrabství Logne[98]
	Premonstrátská kanonie Marchtal	1171–1803	cca 1500–1803 (Knížectví Buchau knížete Thurn-Taxise)[99]	ne	Kolegium švábských prelátů (cca 1500–1803)[99]	Švábský kraj	ne
	Klášter cisterciaček Marienborn	1250–1559	?-1559 ( Isenbursko-büdingenské hrabství)[100]	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Maria Laach	1093–současnost	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Nedlové panství Grenzau (?-1213)[101]
	Klášter benediktinek Mariaberg	konec 13. stol.-1802	konec 13. stol.-1802 ( Württemberské vévodství)	ne	ne	ne	ne	Fojtská práva nad vsí Bronnen[99]
	Klášter cisterciaček Kreuztal Mariaburghausen	1237-1978	ano	ne	ne	ne	Kanton Baunach, dále skrz část statku Volkershausen v Kantonu Rhön-Wera	ne
	Ústav šlechtičen Marienberg (u Boppardu) (v l. 1918–1940 a 1946–1981 voršilkami provozovaná internátní škola)	1140–1802	ne, viz dále	ne	ne	ne	Skrz statky Ehr a Mernich a část statku Siebenborn v Kantonu Dolní Rýn[99]
	Benediktinský klášter Marmoutier (Marmünster)	659–1789	659–1648 ( Francouzské království)	ne			ne
	Cisterciácký klášter Maulbronn	1106–1534; 1648–1806	Ex.[102]1147/1156–1506 ( Württemberské vévodství)	ne	říšští preláti	Švábský kraj[103]	Skrz čtvrtinu rytířského panství Enzberg Kanton Hegau-Bodensee (1544–1685)[104]	Tři čtvrtiny panství Niefern[105] Říšská ves (zřejmě?) Mühlhausen (1233–1508)[68]
	Benediktinský klášter Memleben	975–1548	10. stol.?-1548 ( Saské kurfiřtství)	ne			ne	ne
	Proboštství katedrální kapituly v Mohuči	4. stol.-1803	?	ne	ne	ne	Skrz panství Heddernheim v Kantonu Střední Rýn (personalista)[106]	ne
	Benediktinský klášter Moutier-Grandval (od roku 1079 augustiniánská kanonie, kapitula a probošt-správce v l. 1533-1534 se sídlem v Solothurnu, v l. 1534-1793 se sídlem v Delémontu)	kol. 640-1797	Ex.[107] 817 (první zmínka-999/1040[95]/1210 (Basilejské knížecí biskupství)	ne	Říšští preláti (817-1210?)	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Michaelsberg v Siegburgu	1064–1803	1512–1676 ( Vévodství Berg)[3]	ne	Kolegium rýnských prelátů	Dolnorýnsko-vestfálský kraj	ne	Nedílové panství Grenzau (?-1213)[101] Panství Adendorf (1453–1510)[108] Polovina vsi Gymnich jako léno Kolínského arcibiskupství[109]
	Benediktinský klášter Mondsee	748–1791	788–831 ( Salcburské arcibiskupství); Ex.[110] 1142–1791* ( Rakouské arcivévodství) klášterní bezprostřední statky mediatizovány již v roce 1505)[111]	ne			ne
	Benediktinský klášter Mönchroden	1149-1531	?-1531 Sasko-coburské vévodství	ne	ne?	Bavorský kraj 1500-1538?[112] (ještě r. 1532 v říšské matrice jako již sekularizovaný klášter)[87]	ne	ne
	Benediktinský klášter Montmajour	948–1786	1209–1267 ( Hrabství Provence)	ne	ne	ne	ne	ne
	Klášter benediktinek (od 12. stol. konvent světských kanovnic) Munsterbilzen	poč. 8. stol.-1794	1610-1773[54] ( Knížecí biskupství Lutych)	1610-1794	ne	ne
	Benediktinský klášter Münster im Gregoriental	660–1789	1235–1648 ( Francouzské království)	ne		Hornorýnský kraj
	Benediktinský klášter Murbach (roku 1764 sekularizován v katolickou rytířskou akademii, probošt si podržel knížecí hodnost)	727–1789	788–1680 ( Francouzské království)[113]	1228–1789	Rada říšských knížat 1548–1759)	Hornorýnský kraj 1500–1680	Kanton Breisgau-Hochschwarzwald (personalista, 1764–1789)	ne
	Benediktinský klášter Muri	1027–1841; 1845–současnost (obnoven jako klášter Muri-Gries)	Ex.[114] 16. stol.-1798 ( Helvétská republika)	1701–1798	v 16. stol. přizván do Kolegia švábských prelátů, od r. 1701 dokonce do knížecí rady, ani jednoho se nikdy nezúčastnil	ne, viz dále	od r. 1706 skrz statky Dürenmettstetten, Glatt, Dettlingen a Dettingen člen kantonu Neckar-Schwarzwald-Ortenau	Ves Dettensee poplatná do Švábského kraje, ale bez krajského stavovství (od r. 1715)
	Benediktinský klášter Neresheim	1095–1803	1756/1764–1803 (Knížectví Buchau knížete Thurn-Taxise)[115]	ne	Kolegium švábských prelátů (1763 či 1766–1803)[115]	Švábský kraj
	Benediktinský klášter Neuenheerse	868–1810	871–1429 ( Brunšvicko-göttingenské knížectví)[116]	ne		ne
	Klášter benediktinek Nivelles	640–1795	870-vláda císaře Oty IV.; 1294–1443[117] ( Brabantské vévodství)	abatyše roku 1143 označena za říšskou kněžnu	?	ne	ne
	Konvent světských kanovnic Nordhausen	kol. 950–1802	1220-? ( Svobodné říšské město Nordhausen)[118]	ne		ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Novalesa (v l. 1646–1796 cisterciácký klášter)	726–1796 (r. 1973–současnost obnoveno jako benediktinský klášter)	817 – poč. 13. století Savojské hrabství	ne	ne	ne	ne	ne
	Konvent augustiniánek Niedermünster v Řezně	před r. 700–1802	Ex.[119] 1002–1803* ( Řezenské knížecí arcibiskupství)	1494[54]-1803[120]	Kolegium rýnských prelátů (1654–1803)[120]	Bavorský kraj (1654–1803)[120]	ne
	Konvent augustiniánek Obermünster v Řezně	poč. 9. stol.-1810	Ex.[119] 1002–1803* ( Řezenské knížecí arcibiskupství)[120]	1315–1803[48]	Kolegium rýnských prelátů (1654–1803)[120]	Bavorský kraj (1654–1803)[120]	ne
	Klášter cisterciaček Oberschönenfeld	cca 1211–1803	asi 1248-? ( Bavorské kurfiřtství)	ne			ne	ne
	Konvent světských kanovnic Oberstenfeld (od r. 1535 konvent evangelických kanovnic)[121]	asi 1016–1803	ano ( Württemberské vévodství)	ne	ne	ne	Kanton Kocher
	Klášter benediktinek Odenheim (od r. 1496 rytířská akademie)	1108–1496/1803	1161–1802 ( Bádenské markrabství)	ne	Kolegium rýnských prelátů	Hornorýnský kraj	ne, ačkoli sloužila potřebám rytířstva	Panství Schweigern[93]
	Benediktinský klášter Ochsenhausen	1093–1803	1488/1495–1803 (Knížectví Ochsenhausen knížete Metternicha)[122]	1495?-1803	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj	ne	Svobodné panství Tannheim (1351–1803)[123]
	Benediktinský klášter Ottobeuren	764–1803	1299–1356 ( Hornobavorské vévodství); 1710–1803 ( Bavorské kurfiřtství)[124]	1299-15. století	Platil poplatky v Kolegiu švábských prelátů a jednal v něm, ale nemohl hlasovat	poplatný do Švábského kraje, ale bez krajského stavovství	ne
	Benediktinský klášter Panny Marie před hradbami Trevíru		ne?	ne	ne	ne	ne	Panství Butzweiler (1030–1794)
	Konvent augustiniánek Pedernach	1157–1552	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Podíl na říšské doméně Boppard (12. století)
	Benediktinský klášter Pegau	1091-1539	?-1539 Saské vévodství albertinských Wettinů	ne	ne	ne	ne
	Konvent světských kanovnic Petersberg v Goslaru	1045–1500	1045–1500* ( Říšské město Goslar)	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Petershausen v Kostnici	983–1802	poč. 13. stol/1566.-1802 ( Bádenské markrabství)[125]	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj	ne	Panství Hartshausen (990–1471)[126]
	Benediktinský klášter Pfäfers	731–1801; 1803–současnost	8. století-905 ( Švábské vévodství) 1408–1483 ( Hrabství Sargans/ Švýcarské spříseženství) 1738-1798 (spíše jen autonomie) ( Helvétská republika)[127]	ano[128]	1521 uveden v říšské matrice[127]	Švábský kraj (1500–1545)
	Benediktinský klášter Prüfening v Řezně	1109–1803	?-1803 ( Řezenské knížecí arcibiskupství)	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Prüm (od roku 1576 spojen s arcibiskupstvím v Trevíru)	720–1794	1222–1794 (formálně do r. 1797/1801) ( Francouzská republika)	1576–1797/1801	Rada říšských knížat (1576–1797)	Dolnorýnsko-vestfálský kraj	ne	Panství Adendorf (893-12. století)[108]
	Konvent světských evangelických kanovnic Quedlinburg	936–1803	936–1803 ( Pruské království)	966-1803[54]	Kolegium rýnských prelátů	Saský, resp. Hornosaský kraj	ne	Lenní říšské panství Barby u Magdeburku udílené různým vládcům (974–1423) Duderstadtská marka (974-1237) Ves Breitenberg (zbytek Duderstadtské marky) (1237-1368) práva ve Fojtlandu (?-po 1180)
	Benediktinský klášter Reichenau	724–1548	Ex.[129] ?-1508/[130]1535/40/[131]48 ( Kostnické knížecí biskupství)	?-1548	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj	ne	Panství Grüningen (973-12. století);[132] Panství Mägdeberg (cca 920–1358, od r. pronajímáno ministeriálskému rodu von Dettingen)[133] Panství Möhringen (10. století-1520)[134]
	Benediktinský klášter Saint Rémi v Remeši	7. století-1792	ne (na území Francouzského království mimo říši)	ne	ne	ne	ne	Tzv. "Země svatého Remigia" (Remigiusland) při řece Maase kolem města Kusen (932/52-1550/52)[135]
	Klášter benediktinek Remiremont	cca 620–1790	1070–1566 ( Lotrinské vévodství)	1347–1790		ne	ne
	Benediktinský klášter Reinhausen (od r. 1542 luterský konvent)	1079–1574	ne	ne	ne	ne		Panství Neuengleichen (12. století)[136]
[137]	Benediktinský klášter Rheinau	844 (první zmínka)-1529; 1532-1798; 1803-1862[138]	vláda Ludvíka Němce-? ( Kostnické biskupství) 1067[95]-1455 (od poč. 15. stol. zpochybňována hrabaty ze Sulzu ( Švýcarské spříseženství)	1240 a 1241 opat uveden jako kníže[95]	říšští preláti (již v prvních matrikách z l. 1422 a 1431 klášter neuveden)[95]	ne	ne
	Benediktinský klášter Rheinmünster ve Schwarzachu	826 (první zmínka)-1803	?-1032 ( Špýrské biskupství); konec 11. stol.-13. století/definitivně bezprostřední 1405,[95] po r.1721, fakticky do roku 1803 neukončené soudní spory o bezprostřednost s Bádenským markrabstvím ( Bádenské markrabství)[139]	ne		ne	ne
	Cisterciácký klášter Riddagshausen v Brunšviku	1145–1569	krátce po 1145–1569 ( Brunšvicko-wolfenbüttelské knížectví)	ne	ne	Saský, resp. Dolnosaský kraj (1500, resp. 1512-po 1776)[140]	ne
	Premonstrátská kanonie Roggenburg	1126–1803	mezi 1482 a 1485–1803 ( Bavorské kurfiřtství)	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj	ne
	Premonstrátská kanonie Mönchroth v Rot an der Rot	1126–1803	Ex.[141] 1376[142]/1497–1803 (Hrabství Roth hraběte Wartenberga)	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj	ne
	Benediktinský klášter Rott na Innu	konec 11. stol.-1803	nejpozději 1279-kol. 1520 Bavorské vévodství	ne	?	Bavorský kraj (1500-kol. 1520)	ne
	Klášter cisterciaček Rottenmünster	1224–1803	Ex.[143] 1237–1803[144] ( Württemberské kurfiřtství)	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj (1500–1803)	ne	Panství Rothenstein (1786–1803)[80]
	Benediktinský klášter Saalfeld	1071–1526	?-1526 ( Saské kurfiřtství)	ne		Saský, resp. Hornosaský kraj (1500, resp. 1512-po 1532)		Panství Oppurg (1074-?)[145]
	Kanonie světských katolických kanovnic Säckingen	6. století-1806	10. století-1388 (od r. 1173 sporná)[146] (habsburské Lankrabství Breisgau)	1307–1806[146]	ne	ne	ne	Kanton Glarus (9. století – 1388)
	Benediktinský klášter Saint Maurice	5. století-současnost	Ex.?[147]-8. století (Hornoburgundské království);[148] po 1034-16. století ( Hrabství Wallis/ Švýcarské spříseženství)	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Sankt Aegidii (svatého Jiljí) v Norimberku	cca 1140–1525	cca 1140–1525* ( svobodné město Norimberk)	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Sankt Alban v Mohuči (od r. 1419 kolegiátní rytířský konvent)	805–1795	ne	ne	ne	ne	Kanton Střední Rýn (personalista)	Panství Nackenheim (1615–1795)
	Benediktinský klášter Sant´ Ambrogio (svatý Ambrož) v Miláně	po 313–současnost	ne?	ne	ne	ne	ne	Říšská hrabství Limonta, Civenna a Campione
	Benediktinský klášter Saint-Claude (původně zván keltsky Condat nebo po sv. Eugendovi Saint-Oyend)	cca 420-1742	Ex.,[149] poprvé garantována Karlem Velikým, definitivně 1184-1678 ( Francouzské království)	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Sankt Blasien (Svatého Blažeje)	před pol. 11. stol.-1806	1212/1215 - cca 1469[150][151] ( habsburské lankrabství Breisgau)	1746–1806	říšští preláti (1212/1215-1250)	ne	ne	Panství Bonndorf (od r. 1699 hrabství)[152] v Kolegiu švábských hrabat (od r. 1613) a Švábském kraji (1609–1803) Panství Krenkingen (1275–1803, r. 1609 sloučeno s Bonndorfem)[153]
	Benediktinský klášter Sankt Emmeram (svatý Jimram) v Řezně	cca 739–1803	972[120]/1295–1803* ( Řezenské knížecí arcibiskupství)	1731–1803	Kolegium rýnských prelátů (1295–1802)	Bavorský kraj (1500–1803)	ne	ne
	Benediktinský klášter Saint Foy v Conques	8. století-1424	ne, mimo říši, součást Francie	ne	ne			Říšská doména Sélestat (11.–13. století)[154]
	Benediktinský klášter Sankt Florian v Koblenci		ne	ne	ne	ne		Panství Osterspei (10. století)[83]
	Benediktinský klášter Sankt Gallen	613–1805	1207–1648/1798 (od r. 1648 kondominátní vláda opata a Švýcarského spříseženství) ( Švýcarské spříseženství/ Helvétská republika)	1207 (první zmínka)-1798		Švábský kraj	ne	Panství Neu Ravensburg poplatné do Švábského kraje, avšak bez krajského stavovství (1270–1451, znovu od r. 1608);[155] Panství Grüningen (805–973);[132] Panství Mägdeberg (8. století – cca 920);[133] Klášter s panstvím Pfäfers (909–920)[127] Panství Nagold (786–1007);[156] Statek Rißtissen (838-?)[157]
	Benediktinský klášter Sankt Georgen im Schwarzwald	1083–1806 (po reformaci přesunut do předorakouského (breisgavského)Villingenu, kde s přerušeními od roku 1538 fungoval dále)	Ex.[158] 1218 – mezi 1245 a 1250; Statky hrabat z Falkensteinu 1418–1536 Württemberské vévodství	ne	?	?
	Benediktinský klášter Sankt Georg v Isny	1096–1803	1781–1803* ( Hrabství Isny hraběte Quadt-Wykrath)	ne	Kolegium švábských prelátů (1781–1803); Kolegium rýnských prelátů (1781–1803)	Švábský kraj
	Konvent augustiniánek (od r. 1495 klášter benediktinek) u Svaté Irminy (též Oeren) v Trevíru	1148–1805	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Ves Aach Panství Osterspei (10. století)[83]
	Katedrální kapitula v Trevíru	poč- 4. stol.-současnost	?	ne		ne	ne	Panství Schillingen se vsí Waldweiler a polovinou vsi Heddert
	Benediktinský klášter Sankt Jakobsberg u Mohuče	1050–1791	ne, viz dále	ne	ne	ne	Skrz panství Planing člen Kantonu Horní Rýn[159]
	Benediktinský klášter Sankt Johann v Turitalu	1152–1626	1152–1555 ( Okněžněné opatství Sankt Gallen)	ne	ne	Švábský kraj (1500-1552)	ne
	Benediktinský klášter Sankt Pantaleon v Kolíně	955–1794	955–1641 ( Říšské město Kolín)	ne	?			Podíl na říšské doméně Boppard (10.–12. století)
	Benediktinský klášter Sankt Peter ve Schwarzwaldu	před 1073 (na dnešním místě od r. 1093)–1803[148]	ne/1361–1803*[160][161] ( Bádenské velkovévodství)[148]	ne	1521,1545 a 1551 uveden jako plátce v říšské matrice[160][161]	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter St. Matthias v Trevíru	5. stol.-1783/1802; 1922–současnost	ne?, viz dále	ne	ne?	ne	ne	Panství Krettnal-Niedermenig; Panství Pellingen
	Benediktinský klášter Sankt Maximin v Trevíru	4. stol.-1669	kol. r. 1100–1139 (až do r. 1802 vedli opati spory o bezprostřednost)[148] ( Trevírské kurfiřtství)	ne	?	Kraj porýnských kurfiřtství (1512–1669)	ne	Hradské léno Freudenburg (1589–1794) Trhová ves Perl Panství Guntersblum (od dob krále Lotharingie Zwentibolda do let mezi 922 a 927)
	Benediktinský klášter Saint Oyen	639–1742	817–1149 ( Hrabství Dauphiné); 1184–1291 ( Hrabství Dauphiné)	ne	ne	ne	ne	ne
	Farnost při kostele Svatého Pavla v Trevíru	4. století-současnost	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Polovina vsi Heddert
	Kolegiátní kapitula Svatého Quirina v Neuss	asi 850–1797	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Podíl na říšské doméně Boppard (10.–12. století)
	Benediktinský klášter Svatý Ulrich a Afra v Augsburgu	10. stol.-1802	Ex.[162] 1577/1643-1802 ( Svobodné město Augsburg)	ne	Kolegium rýnských prelátů	poplatný do Švábského kraje, ale bez krajského stavovství	ne
	Kolegiátní kapitula Svatého Vojtěcha v Cáchách	před 1005–1802	před 1005–1794/1802 ( Francouzská republika)	ne		ne	ne	ne
	Cisterciácký klášter Salem (Salmansweiler)	1136–1803	mezi 1138 a 1152–1803 (část Bádenské kurfiřtství, část Knížectví Buchau knížete Thurn-Taxise)	ne	Říšští preláti (1354–1495);[146] Kolegium švábských prelátů (1495–1802)	Švábský kraj	ne
	Klášter Sankt Simeon v Trevíru	1035–1804	ne	ne	ne			Panství Nalbach (1048–1784)[156]
	Benediktinský klášter Saská Kamenice	1136–1546	?-1538 ( Saské vévodství albertinských Wettinů)	ano[163]		ne	ne	Vsi v pozdějším obvodu města Chemnitz: Klaffenbach, Adorf, Neukirchen, Gablenz aj. (1200-1538) Další vsi v pozdějším obvodu města Chemnitz: Furth, Borna, Heinersdorf aj. (1338-1538) Panství Rabenstein (1375-1538)
	Klášter benediktinek Selz	991–1801	992–1481 ( Falcké kurfiřtství)	ne		Kraj porýnských kurfiřtství (personalista)	ne	ne
	Benediktinský klášter Allerheiligen (Všech Svatých) v Schaffhausenu	1049–1529	1190–1529 ( Kanton Schaffhausen/ Švýcarské spříseženství)	ne		Švábský kraj (1500–1545)	ne
	Konvent světských katolických (od r. 1529 evangelických) kanovnic Schänis	9. stol.-1803	1045–1438 ( Švýcarské spříseženství)	ano[164]		Švábský kraj (16. stol.)	ne	ne
	Benediktinský klášter Schlüchtern	8. století-1609	ne, viz dále	ne				Farnost Ramholz (1020-pozdní 13. století)[41]
	Cisterciácký klášter Schöntal	1153–1802	1418–1802 (od r. 1495 bezprostřednost zpochybňována Mohučským kurfiřtstvím)[12] ( Württemberské kurfiřtství)[165]	ne	ne	ne	Skrz rytířské panství Aschhausen v Kantonu Odenwald (1671–1802)[166]	ne
	Premonstrátská kanonie Steingaden	1147–1803	1147–1425 ( Bavorsko-mnichovské vévodství)[167]	ne	ne	ne	ne	ne
	Premonstrátská kanonie Schussenried	1183–1803	Ex.[168] 1440–1803 (Hrabství Schussenried hraběte Šternberk-Manderscheida)	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj (1500–1803)	ne
[169]	Benediktinský klášter Schuttern	603–1801	975–1507 (habsburské lankrabství Breisgau)	ne	Kolegium švábských prelátů, roku 1521 zmíněn v říšské matrice[170]	Švábský kraj (1500–1507)
	Kolegiátní kapitula Sint Servaas (Svatého Serváce) v Maastrichtu	před 774–1797	9. století-1204; 1632–1794/97* ( Francouzská republika)	ne	ne	ne	ne	Panství Vaesrade
	Klášter klarisek Söflingen	1258–1803	1773–1803 ( Bavorské kurfiřtství)[171]	ne	Kolegium švábských prelátů (1775–1797)
	Benediktinský klášter Stavelot (Stablo)	651–1794	1576–1794 ( Francouzská republika)	1576–1794 (spojeno s opatstvím v Malmédách)	Rada říšských knížat (1576–1794/1801)	Dolnorýnsko-vestfálský kraj (1500-1794)	ne	Hrabství Logne
	Benediktinský klášter Svatého Jiří Stein am Rhein	1007–1572	15. stol.-1526 ( Kanton Schaffhausen/ Švýcarské spříseženství)			Švábský kraj (1500–1545)[172]	ne
	Cisterciácký klášter Sturzelbronn v Lotrinsku	1135–1790	?
	Benediktinský klášter Tegernsee	kol. 765–1803	978-?	1230–1348 opat občas římskými panovníky označen za knížete		Švábský kraj (1500–1545)	ne	ne
	Tak zvaná Terra Sancti Benedicti v držbě benediktinského kláštera Monte Cassino (v l. 1321–1367 krátce povýšeno na biskupství)	cca 529–současnost	Ex.[173] 744–1185 (až do roku 1503 suverenita mimo Svatou říši římskou) ( Neapolské království)	ne, ale od r. 1057 měl opat přednost před všemi ostatními opaty, od r. 1504 rovnocenný s generálními opaty a představenými řádů a arciopat Cassinské kongregace	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Sv. Mořice v Tholey	634-1806	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Podíl na říšské vsi Michelbach pod svrchovaností vévody lotrinského, od r. 1778 kurfiřta trevírského
	Konvent světských katolických kanovnic Thorn	cca 975–1795	1292–1794/1801 ( Francouzská republika)	1310-1795[54]	Kolegium rýnských prelátů	Dolnorýnsko-vestfálský kraj	ne
	Premonstrátská kanonie Ursberg	mezi 1126 a 1128–1803	1143–1803	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj; Bavorský kraj	ne
	Premonstrátská kanonie Urspring (převorství kanonie Sankt Georgen ve Schwarzwaldu)	po 1127–1806	?-1806 ( Württemberské království)	ne	ne	ne	ne
	Kolegiátní kapitula Panny Marie v Utrechtu	cca 1150–1811	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Nedílové panství Grenzau (?-1213)[101]
	Benediktinský klášter San Michele ve Veroně	772-13. století	kol. 1220-zánik	ne	ne	ne	ne	ne
	Konvent světských kanovnic Vreden	konec 8. stol.-1810	1055; ( Brémské biskupství)  ?-1085 ( Kolínské arcibiskupství);  ?-1261 ( Münsterské biskupství)	ne	ne	ne	ne	ne
	Klášter benediktinek (od roku 1431 konvent šlechtických augustiniánek) St. Margarethen ve Waldkirchu	mezi 918 a 926–1431/1802	994-1431 ( Panství svobodných pánů Eschenbach-Schnabelburg)[174]	994-?[95]	?	ne	ne
	Cisterciácký klášter Valdsasy (od 1925 klášter cisterciaček)	mezi 1128 a 1132–1556/60; 1661–1803; 1925–současnost[175]	1147–1543 (Horní Falc, resp. Falcko-Neubursko)[175]	1147–1537; 1661–1803[175]	říšští preláti	Bavorský kraj (1500–1543)	ne	ne
	Cisterciácký klášter Walkenried	1127–1648	1274[176]/1542–1648 ( Brunšvicko-wolfenbüttelské knížectví)	ne	ne	Hornosaský kraj (1500-1648)	ne	ne
	Benediktinský klášter Weingarten	1056–1803	1274–1803 Nasavsko-oranžsko-fuldské knížectví[176]	ne	Kolegium švábských prelátů (1495–1803)	Švábský kraj (1500–1803)	ne	Panství Blumenegg ve Vorarlbersku (1648–1803)[177] Panství Sankt Gerold (1648–1803)[159] Říšská ves Hoßkirch (12. století)[178]
	Benediktinský klášter Weltenburg	617-1803; 1842-současnost	kolem 800 (zmíněna 817) - kol. šmalkaldské války ? Bavorské vévodství	ne	V 15. a 16. století veden v říšských matrikách[95]	?	ne	ne
	Premonstrátská kanonie Weissenau	1145–1802	1164–1802 (Hrabství Schussenried hraběte Šternberk-Manderscheida)[179]	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj	ne
	Benediktinský klášter (od r. 1524 kolegiátní kapitula) Weissenburg/Wissembourg	7. stol.-1524/1789	?-1546 ( Knížecí biskupství špýrské)	1546–1797	Rada říšských knížat – personalista (1546–1797/1801)	Hornorýnský kraj (1500–1797/1801)	ne	ne
	Evangelický rytířský ústav šlechtičen Weizenbach	1734–současnost	ano	ne	ne	ne	Kanton Rhön-Wera[180]
	Benediktinský klášter Werden	799–1803	877–1803 ( Pruské království)	?-1803	Kolegium rýnských prelátů	Dolnorýnsko-vestfálský kraj	ne
	Augustiniánská kanonie Wettenhausen	1130–1803	1566–1803 ( Bavorské kurfiřtství)[181]	ne	Kolegium švábských prelátů	Švábský kraj	ne
	Rytířská duchovní akademie Wimpfen	9. či 10. století-1802	?-1802 ( Knížectví Leiningen)	ne	ne	ne	Kanton Kreichgau	Panství Schweigern[93]
	Benediktinský klášter Wiblingen u Ulmu	1037–1806	kol. r. 1500–1701 (habsburské Přední Rakousy)[182]	ne	ne	ne	ne	ne
	Benediktinský klášter Wülzburg	11. stol.-poč. 16. stol.	?-14. století ( Norimberské purkrabství)
	Augustiniánská kanonie v Xantenu	752 (první zmínka – 1802	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Panství Guntersblum (1215–1237)[183]
	Klášter benediktinek Zella	cca 1100-1525; 1588-1810	ne, viz dále	ne	ne	ne	ne	Říšská ves Strut (1273-1525)
	Benediktinský klášter Zwiefalten	1089–1802	1749–1802 ( Württemberské kurfiřtství)	ne	Kolegium švábských prelátů (1750–1802)	Švábský kraj		Říšská ves Pfullingen (1303-přelom 14./15. století)[88] Panství Großengstingen (1717[184]-1750) Polovina vsi Derendingen (pol. 11. století-1750)
Znak	Název	Existence	Říšská bezprostřednost	Knížecí titul	Říšské stavovství	Krajské stavovství	Říšské rytířstvo	Další říšská bezprostřední území

Říšská opatství, jejichž bezprostřednost zanikla do roku 1200

Některá opatství přišla o svou bezprostřednost záhy, ještě před procesem rozštěpení (teritorializace) Svaté říše římské na konci štaufské epochy. Tehdejší přímo podřízení panovníkovi neznamenalo zdaleka takovou míru svrchovanosti a nezávislosti jako v pozdějších staletích. Z tohoto důvodu jsou tato opatství apod. vypsána odděleně.

Znak	Název	Existence	Říšská bezprostřednost	Země, jíž území připadlo po zániku duchovního státečku	Knížecí titul
	Klášter benediktinek Altmünster v Mohuči	734-1781	817-krátce po 817	Mohučské arcibiskupství
	Benediktinský klášter Anhausen u Bolheimu	768 (první zmínka) – krátce po 912; obnoven v l. 1115–1536	768–895	Eichstättské biskupství	ne
	Benediktinský klášter Baume	903–1759	1157–1177	Svobodné burgundské hrabství	ne
	Klášter benediktinek Bergen u Neuburgu an der Donau	976–1542	976–1007	Bamberské biskupství	ne
	Benediktinský klášter Bobbio	před 628–1133; 1161 resp. 1199–1802	Ex.[185] 628–1133	Změněno na biskupství Bobbio v arcibiskupství Janov, na nátlak papeže opatství obnoveno, ale již bez říšské bezprostřednosti při zachování biskupství a biskupského hrabství Bobbio	ne
	Konvent augustiniánek Sv. Salvátora a Sv. Julie v Brescii	733–1798	733–838	Biskupské hrabství Brescia	ne
	Benediktinský klášter Cruas	cca 750-poč. 17. století	817-9. století	Hrabství Viviers	ne
	Benediktinský klášter Ebersmunster	667–1791	?-889	Alsaské vévodství	ne
	Kolegiátní kapitula Enger	947–1810	947–968	Magdeburské arcibiskupství	ne
	Klášter benediktinek Erstein	849–1422	849–1191	Štrasburské biskupství	ne
	Benediktinský klášter Étival (v l. 880–1147 konvent světských kanovnic, v l. 1147–1789 premonstrátská kanonie)	cca 650–1789	?-1180	Klášter Andlau	ne
	Benediktinský klášter Farfa ve Faře	asi pol. 4. stol.-současnost	Ex.[186] 967 - cca 1180	Papežský stát	ne
	Klášter benediktinek (od r. 1137 benediktinský (mužský) klášter Favernay	747–1789	817 a 870 označen za říšské opatství	Burgundské království
	Benediktinský klášter Faurndau	875-?	875–895	Župa Bertoldsbaar v Alamanii	ne
	Benediktinský klášter St. Salvátor ve Feuchtwangenu (od r. 1197 augustiniánská kanonie, 1540 evangelický konvent)	817 (1. zmínka) – 1563 (v l. před 768 – před 817 pod jménem Sankt Martin)	817 – mezi po 817 a 10. stoletím (nedostatek pramenných zmínek)	Augšpurské biskupství	ne
	Konvent světských kanovnic Fischbeck (od r. 1559 luterský)	955 (první zmínka)-1559; 1559–současnost	?-955; kol. r. 1025–1147	Corveyské opatství	ne
	Kolegiátní kapitula Fosses	650–1794	650-před r. 908	Lutyšské biskupství	ne
	Benediktinský klášter Gunzenhausen	existoval kol. r. 823	?-823	Benediktinský klášter Ellwangen
	Klášter benediktinek Frauenchiemsee	782–1803	788-po 955	Salcburské arcibiskupství	ne
	Benediktinský klášter Herrieden	797–888 (v l. 888–1806 kolegiátní kapitula)	797–888	Eichstättské biskupství	ne
	Konvent augustiniánek (od roku 1585 konvent světských luterských kanovnic) Hilwartshausen	960-současnost	960-cca 1000; 1007-po 1156[95]	Hildesheimské biskupství (poprvé); Saské vévodství (podruhé)
	Konvent světských kanovnic Hohenbourg (též Mont Sainte-Odille)	680–1546 (1683–1791 obnoveno jako premonstrátská kanonie, znovu obnoveno r. 1892–současnost jako klášter františkánek)	817 – krátce po 817	Alsaské vévodství	Abatyše po celý středověk často v listinách titulována jako kněžna
	Benediktinský klášter Holzkirchen	Před 775–1552	?-775	Fuldské opatství	ne
	Benediktinský klášter Hornbach	cca 741–1557	cca 850–1087[187]	Špýrské biskupství[187]	ne
	Benediktinský klášter Kemnade u Bodenwerderu	cca 960–1542	1004–1147	Corveyské opatství (již od roku 1144 pod fojtskou správou hrabat z Winzenburgu)	ne
	Konvent augustiniánek Kitzingen	745–1525	745-11. století (ještě r. 1521 však v říšské matrice)[188]	Panství Hohenlohe	ne
	Benediktinský klášter Kremsmünster	777–současnost	777 – před 976	Pasovské biskupství	ne
	Konvent světských kanovnic Liesborn (od r. 1131 benediktinský klášter)	815–1803	815–1019	Hrabství Werl-Arnsberg	ne
	Augustinánská kanonie Limburg an der Lahn	910–1802	910–1065 (podle jiných zdrojů až r. 1232)[189]	Špýrské biskupství (podle jiných zdrojů Trevírské arcibiskupství)[189]	ne
	Benediktinský klášter Lobbes	cca 660–1794	?-881, resp. 889	Lutyšské biskupství	ne
	Benediktinský klášter Lucedio	?-901 (v l. 1124–1784 obnoveno jako cisterciácký klášter)	?-901	Biskupství Como di Vercelli	ne
	Benediktinský klášter Mattsee	765–1045 (od r. 1045 po současnost kolegiátní kapitula)	817–907	Salcburské arcibiskupství	ne
	Klášter benediktinek Masevaux	cca 720/730-1704	817-9. či 10. století	Alsaské vévodství	ne
	Konvent světských kanovnic Meschede (od 1310 augustiniánská kanonie)	9. stol. (první bezpečná zmínka roku 910) – 1805	9. stol. – 1042	Kolínské arcibiskupství	ne
	Benediktinský klášter Metten	766–1803; 1840–současnost	817 – po 1051	Bavorské vévodství	ne
	Benediktinský klášter Mosbach	825 (první zmínka) – mezi 1000 a 1025 (dále až do r. 1564 kolegiátní kapitula, roku 1556 přijato luterství, roku 1559 kalvinismus)	825 (první zmínka) – 979	Wormské biskupství	ne
	Benediktinský klášter Moyenmoutier	671–915; 960–1790	817-9. století	Toulské biskupství	ne
	Augustiniánská kanonie Münchsmünster (od r. 1131 benediktinský klášter)	925–1556	925–1133	Bamberské knížecí biskupství	ne
	Benediktinský klášter Nantua	671–1100	817–862	Lyonské biskupství	ne
	Benediktinský klášter Niederalteich (v l. 950–990 kolegiátní kapitula)	741–1803	857–1153 Také v majetku panství Spitz (830-?)[190]	Bavorské vévodství	ne
	Klášter benediktinek Niedernburg (roku 1826 obnoven jako konvent anglických panen)	739–1806	739–976; 1010–1161	Pasovské biskupství (poprvé i podruhé)	ne
	Benediktinský klášter Nienburg nad Sálou	975–1563	Konec 10. století-1166	Magdeburské knížecí arcibiskupství
	Benediktinský klášter Nonantola	752–současnost	780–1188	Savojské hrabství	ne
	Benediktinský klášter Pöhlde	952 (1. zmínka) – 1525	952 (1. zmínka) – 981	Magdeburské arcibiskupství	ne
	Benediktinský klášter Polling (od roku 1010 augustiniánská kanonie)	kol. 750-1803	?-1065[95]	Brixenské biskupství
	Benediktinský klášter Romainmôtier	7. století–současnost	Ex.[191] ?-888	Burgundské království	ne
	Benediktinský klášter v Saint Dié (od r. 996 augustiniánská kanonie)	870–současnost	870 – konec 9. století	Alsaské vévodství
	Benediktinský klášter v Saint Martin	361–současnost	817 a 870 zmíněn jako říšské opatství
	Benediktinský klášter Seligenstadt	815-1803	817-1002	Würzburské biskupství
	Benediktinský klášter Susteren	714–1795	714–891	Prümské opatství	ne
	Klášter benediktinek u Svatého Štěpána ve Štrasburku	774-1534	817-1003	Štrasburské biskupství	ne
	Benediktinský klášter Thiel	640–1795	?–950	Utrechtské biskupství	ne
	Konvent augustiniánek (od r. 996 klášter benediktinek) Vilich	942-16. století	987–1182	Kolínské arcibiskupství	ne
	Augustiniánská kanonie Weilburg	912–1555	912–993	Wormské biskupství	ne
	Benediktinský klášter Wessobrunn (v l. 955–1064 kolegiátní kapitula)	817 (1. zmínka) -1803	817–1155	Augšpurské biskupství	ne
Znak	Název	Existence	Říšská bezprostřednost	Země, jíž území připadlo po zániku duchovního státečku	Knížecí titul

Bezprostřední domény Řádu německých rytířů

Název	Existence	Říšská bezprostřednost případně po r. 1806 suverenita (v závorce země jíž území připadlo po zániku duchovního státečku či stát nástupnický)	Knížecí titul	Říšské stavovství	Krajské stavovství
Mistrovský úděl Německých rytířů v Mergentheimu (Deutschmeistertum Mergentheim)	1219–1809	viz knížectví Mergentheim a komenda Virnsberg	1494–1918 (viz dále)	viz dále	bezprostřední subjekty viz dále
Vysoký a německý mistr a knížectví Mergentheim	1525–1809	1219–1809 (v l. 1219–1525 sídlo Německého mistra, od 1525/27 sídlo též Vysokého mistra)	1494 (pro německého mistra)-1918 (v r. 1527 sloučení funkce Vysokého a Německého mistra)	Rada říšských knížat (1529–1806)	Francký kraj (1500–1806)
Komenda Virnsberg	1294–1806	1294–1796 (pruské Markrabství Ansbach)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno Mergentheimským knížectvím)
Bailiva Franky (Ballei Franken)	1216–1806	viz zemské komturství a jednotlivé komendy	ne	ne	Francký kraj (1500–1806)
Bailiva Franky – zemské komturství v Ellingenu (v l. 1788–1796 sídlo Vysokého a německého mistra)	1216–1786 (poté jen řádové pozemky či sídlo velmistra, viz výše)	1216–1806 ( Bavorské království)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno celou bailivou Franky)
Komenda Horneck	kolem 1371–1805	kolem 1371–1805 ( Württemberské království)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno Bailivou Franky)
Komenda Eschenbach	1236 – mezi 1306 a 1315 (majetek komendy předán norimberské komendě)	1236–1809 (od cca 1315 jako část řezenské komendy) ( Bavorské království)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno bailivou Franky)
Komenda Sankt Ägid (Svatého Jiljí) v Řezně	1210–1809	1210–1806 ( Řezenské knížecí arcibiskupství)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno bailivou Franky)
Komenda Gangkofen	1279–1806	1279–1805* ( Bavorské království)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno bailivou Franky)
Komenda Heilbronn	po roce 1220–1805	po roce 1220–1805 ( Württemberské království)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno bailivou Franky)
Komenda Kloppenheim	1269–1809	1719–1809 (před r. 1719 komenda součástí "Svobodného soudu" (Freigericht) Kaichen, korporaci sdružených různých stavovských subjektů (klášterů, vesnic, rytířů), ve volném lenním závazku k Purkrabství Friedberg) ( Hesensko-darmstadstké velkovévodství)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno bailivou Franky, příslušnost od r. 1719)
Komenda Norimberk	1230–1809	1230–1333 ( Purkrabství Norimberk); 1648–1806* ( Bavorské království)	ne	ne	Z hlediska bezprostřednosti žádný, od r. 1500 Francký
Komenda Rothenburg ob der Tauber	1237–1672	1237–1672 ( říšské město Rothenburg)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno bailivou Franky)
Komenda Aichach (roku 1396 přemístěna do Blumenthalu)	1250–1805	1250–1805 ( Bavorské kurfiřtství)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno bailivou Franky)
Komenda Donauwörth-Lauterbach	1214–1805	1214–1805 ( Bavorské kurfiřtství)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno bailivou Franky)
Komenda Münnerstadt (Bailiva Franky)	1336–1809	1336–1809 ( Velkovévodství würzburské)	ne	ne	Francký kraj (zastoupeno bailivou Franky)
Bailiva Švábsko-Alsasko-Burgundsko	1220–1806 (od r. 1440 sídlil zemský komtur v Altshausenu)	viz jednotlivé komendy	ne	Kolegium rýnských prelátů (hlas z tradičních důvodů v podobě: Bailiva Alsasko a Burgundsko)	Švábská část stavovství ve Švábském kraji (mimo Altshausen), komendy ve Francii a Švýcarsku bez krajské příslušnosti
Komenda a zemské komturství (od r. 1440) Altshausen (sídlo Švábsko-alsasko-burgundské bailivy) s panstvími Ellhofen a Fessenheim	1264–1806[2]	1264–1806 ( Württemberské království)	ne	Kolegium švábských hrabat, zároveň formálně podíl na hlasu Alsasko-burgundské bailivy	ne
Panství Achberg (spravováno přímo komendou Altshausen)	1691-1805	1691-1805 Hohenzollernsko-sigmaringenské knížectví	ne	zastoupeno komendou Altshausen	ne
Panství Hohenfels (spravováno přímo komendou Altshausen)	1506-1805	1506-1805 Hohenzollernsko-sigmaringenské knížectví	ne	zastoupeno komendou Altshausen	ne
Komenda Beuggen	1246–1806 (do r. 1440 sídlo zemského komtura)	1246–1806 ( Bádenské velkovévodství)	ne	zastoupeno Alsasko-burgundskou bailivou	Švábský kraj
Komenda Mainau s panstvím Blumenfeld	1272–1805	1730–1805 ( Bádenské kurfiřtství)	ne	zastoupeno Alsasko-burgundskou bailivou
Komendy Rohr a Waldstetten	1673–1806	1673–1806 ( Bavorské království)	ne	zastoupeno Alsasko-burgundskou bailivou
Komenda Andlau	1258–1801	1258–1680* ( Francouzské království)	ne	zastoupeno Alsasko-burgundskou bailivou	ne
Komenda Mylhúzy	1232–1680	1232–1801* ( Francouzská republika)	ne	zastoupeno Alsasko-burgundskou bailivou	ne
Komenda Basilej	1258–1801	1258–1801* ( Helvétská republika)	ne	zastoupeno Alsasko-burgundskou bailivou	ne
Komenda Kaysersberg	cca 1295–1801	cca 1295–1680* ( Francouzské království)	ne	zastoupeno Alsasko-burgundskou bailivou	ne
Komenda Rouffach	cca 1230–1789	cca 1230–1680* ( Francouzské království)	ne	zastoupeno Alsasko-burgundskou bailivou	ne
Bailiva Hesensko (Ballei Hessen)	1333-1809	viz jednotlivé komendy	ne	ne	ne
Komenda Ober-Flörsheim	1237–1801	1237–1795 ( Francouzská republika)	ne	ne	ne
Komenda Schiffenberg	1333-1809	1323-1807 ( Vestfálské království)	ne	ne	ne
Komenda Wetzlar	1285-1809	jen skrz lesy u Heusenstammu, 1285-1809 ( Knížectví Isenburg)	ne	ne	ne
Bailiva Biesen (Ballei Biesen)	1228/1270-1809	viz jednotlivé komendy	ne	ne	ne
Komenda Gemert	před 1249–1797	1366–1797 ( Batávská republika)	ne	ne	ne
Komenda Sint Pieters-Voeren	1242–1798	1242–1794 ( Francouzská republika)	ne	ne	ne
Bailiva Koblenc	1216–1810	skrz komendu Elsen	ne	Kolegium rýnských prelátů[192]	Kraj porýnských kurfiřtství[192]
Komenda Elsen	1263–1795	1263–1795 ( Francouzská republika)	ne	Zastoupena bailivou Koblenc	Zastoupena bailivou Koblenc
Bailiva "na Adiži a v horách" (Ballei An der Etsch und im Gebirge)	1269–1811; 1819–1929	ne	ne	ne	Rakouský kraj (personalista)
Bailiva Rakousko (Ballei Österreich)	1280–současnost (od roku 1809 sídlo velmistra s centrem ve Vídni)	ne	ne	ne	Rakouský kraj (personalista)
Název	Existence	Říšská bezprostřednost případně po r. 1806 suverenita (v závorce země jíž území připadlo po zániku duchovního státečku či stát nástupnický)	Knížecí titul	Říšské stavovství	Krajské stavovství

Bezprostřední domény Johanitů, resp. Maltézských rytířů

Název	Existence	Říšská bezprostřednost případně po r. 1806 suverenita (v závorce země jíž území připadlo po zániku duchovního státečku či stát nástupnický)	Knížecí titul	Říšské stavovství	Krajské stavovství
Německé velkopřevorství a panství/knížectví Heitersheim (administrativně součást Hornoněmecké bailivy) (Großpriorat Fürstentum Heitersheim)	1428–1806	1272–1806 (v l. 1272–1428 panství pod správou freiburské komendy) ( Bádenské velkovévodství)	1548–1807	Rada říšských knížat (1548–1806)	Švábský kraj (1548–1806)
Velkopřevorské hrabství Bonndorf		1803–1806 (v době držby Johanity) ( Bádenské velkovévodství)	viz velkopřevorství	1803–1806 (předtím viz klášter St. Blasien)	1803–1806 (předtím viz klášter St. Blasien)
Bailiva Horní Německo (Ballei Oberdeutschland)
Komenda Rexingen	cca 1275–1806	cca 1275–1806 ( Württemberské království)	ne	ne	ne
Komenda Rohrdorf	1309–1806	1309–1806 ( Württemberské království)	ne	ne	ne
Komenda Dätzingen	1263–1806	1263–1806 ( Württemberské království)	ne	ne	ne
Komenda Villingen	1253–1806	ne, pouze skrze svá bezprostřední panství Neuhausen (1329–1805), Dürheim (cca 1300–1805) a Weigheim (1317–1805) ( Württemberské království)	ne	ne	ne
Klášter St. Peter ve Schwarzwaldu	1803–1806	1803–1806 (předtím viz výše) ( Bádenské velkovévodství)	ne	ne	ne
Bailiva Franky (Ballei Franken)
Komturství Würzburg		ne, pouze skrze svou bezprostřední ves Biebelried (1244–1275) ( Velkovévodství Würzburg)	ne	ne	ne
Komenda Biebelried	1275–1806	1244–1806 (1244–1275 pod správou Würzburského komturství) ( Velkovévodství Würzburg)	ne	ne	ne
Bailiva Braniborsko (Ballei Brandeburg)
Komenda Mirow	mezi 1226 a 1242–1541/1648	mezi 1226 a 1242–1541/1648 ( Meklenbursko-zvěřínské vévodství)	ne	ne	ne
Komenda Gartow	1360–1483	1360–1483 ( Lüneburské knížectví)	ne	ne	ne
Autonomní komturství Heimbach (Komturai Heimbach)	1185–1795	1185–1795 ( Francouzská republika)	ne	ne	ne
Název	Existence	Říšská bezprostřednost případně po r. 1806 suverenita (v závorce země jíž území připadlo po zániku duchovního státečku či stát nástupnický)	Knížecí titul	Říšské stavovství	Krajské stavovství

Ve Svaté říši římské existovalo také několik církevních institucí, většinou soustředěných v Rakouských a Českých zemích, jejichž představitelé nebyli říšskými preláty v žádném smyslu, ačkoli pocházeli ze Svaté říše, kde ležela i jejich instituce (klášter, kapitula a podobně), chyběla jim ale bezprostřednost i říšské stavovství. Přesto ovšem získali tito duchovní hodnostáři titul říšských knížat. Jejich knížecí titul byl obdobou těch titulů světských knížat, jejichž říšský titul byl pouhým vyznamenáním s platností v celé říši (v Čechách např. Kinští či Clary-Aldringenové). Šlo o následující případy knížecích prelátů:

• V roce 1133 byl opat benediktinského kláštera Svatého Michala v Lüneburgu nazván v císařské listině říšským knížetem. Není však jisté, byl-li knížetem doopravdy, či zda jde o omyl písařské kanceláře.
• K českým knížatům-prelátům patřila především kněžna-abatyše kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, k jejímž mimořádným právům patřilo privilegium korunovat české královny. Knížecí stav, říšský i český, obdržela od krále Karla IV. roku 1348. Dodnes jsou symboly její duchovní a světské moci – berla a knížecí čapka, uchovávány v expozici Příběh pražského hradu ve Starém královském paláci. Zlacená, rudým sametem vyložená čapka, zhotovená roku 1553 podle staršího vzoru pro abatyši Ludmilu Blíživskou z Blíživé,[197] je spolu s knížecím kloboukem rájeckých Salmů jednou z pouhých dvou prokazatelně knížecích čepic dochovaných v ČR. V roce 1782 Josef II. klášter zrušil a práva abatyše včetně oprávnění korunovat české královny a práva nosit knížecí čapku svatojiřských abatyší, přešla na abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen.
• V roce 1365 byl Karlem IV. povýšen do stavu říšských knížat probošt kolegiátní kapituly u Sv. Štěpána (od roku 1469 a vzniku biskupství je katedrální kapitulou) ve Vídni. Knížecí titul proboštů přetrval až do roku 1918.
• Od dob Karla IV. do husitských válek byl říšským knížetem také probošt kolegiátní kapituly u Sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
• Od roku 1510 patřil k říšským knížatům také velmistr, resp. vysoký mistr (Hochmeister) rytířského Řádu svatého Jiří z Korutan. Přestože tento Habsburky velmi podporovaný řád vlastnil v Rakouských zemích a zejm. v Korutanech řadu statků, mj. také bývalé říšské hrabství Sternberg, patřící původně vládnoucím hrabatům ze Sternbergu a Heunburgu, nepodařilo se řádu nikdy získat žádné aktuálně bezprostřední území. Po smrti posledního velmistra v roce 1598 navíc již nový velmistr nebyl zvolen a knížecí titul toho roku zanikl.
• Dne 22. září 1706 udělil císař Josef I. říšský knížecí titul abatyším Ústavu šlechtičen svatých andělů, zřízeném v roce 1701 na Dobytčím trhu na Novém Městě v Praze. Abatyše měla právo na knížecí erb s routovým, tzv. dámským štítem. O den později udělil císař abatyším ještě český knížecí titul. První kněžnou-abatyší tohoto ústavu šlechtičen byla Marie, hraběnka z Berlepsch. Ta se ovšem brzy finančně vyčerpala při výstavbě svého paláce a v roce 1709 roztrpčeně opustila Prahu.[198] Po její smrti roku 1723 nebyla již zvolena nová abatyše, takže po dlouhém mezidobí se novou řádnou abatyší (a kněžnou) stala až 14. května 1738 Marie Gabriela, hraběnka Černínová, jmenovaná císařem Karlem VI.[199] Dne 11. října 1755 ovšem Marie Terezie této abatyši knížecí hodnost odebrala a posléze ji přenesla na abatyši nově zřízeného Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě.[200] Fakticky však knížecí hodnost zanikla až smrtí Marie Gabriely v roce 1758. Ústav sám ovšem skončil svou činnost teprve v roce 1918 se zánikem monarchie.
• V roce 1755 vznikl Tereziánský ústav šlechtičen na Pražském hradě a od 2. února 1766 byly jeho první abatyše, arcivévodkyně Marie Anna zároveň titulární říšskou kněžnou, přičemž titul byl dědičný i pro další abatyše a na Tereziánský ústav přešel ze zrušeného ústavu šlechtičen na Novém Městě. V roce 1791 na abatyše Tereziánského ústavu, konkrétně na druhou abatyši, arcivévodkyni Maria Annu, navíc přešlo právo korunovat české královny, zděděné po abatyších zrušeného kláštera sv. Jiří, jejichž klášter roku 1782 zanikl.[201]
• Od roku 1772 do roku 1918 byla říšskou kněžnou abatyše tzv. Savojského ústavu šlechtičen ve Vídni.
• Klášter cisterciaček "Hvězda Panny Marie" (St. Marienstern) v Horní Lužici byl ještě v 19. století nazýván "fürstliches Jungfrauenstift".[202] Není ovšem příliš pravděpodobné, že by jeho abatyše byla někdy jmenována kněžnou či dokonce říšskou kněžnou.

Svatá říše římská byla množstvím duchovních státečků a velikostí podílu biskupů a prelátů na světské moci v evropských dějinách unikátním fenoménem. Nebyla ale jedinou evropskou, kde se podařilo hodnostářům církve, nikoli nezbytně katolické, dosáhnout autonomie či dokonce nezávislosti a vladařského postavení. V západní Evropě existovalo několik klášterů silně podporovaných místními králi, jejichž představitelé se těšili statusu suveréna. Ve španělském kraji Burgos byl takovýmto „královským“ klášterem Santa Maria la Real de las Huelgas. Cisterciácká abatyše tohoto kláštera, založeného králem Alfonsem VIII., se mohla těšit z privilegia, podle něhož klášter sloužil mj. jako jedna z královských rezidencí (domicil). Ve Francii se až do francouzské revoluce těšil zvláštním privilegiím klášter Faremoutiers, založený již kolem roku 620 jako dvojklášter pro mužskou i ženskou řeholi benediktinů. Stejně jako ve španělském Huelgasu, byl pak ve Francii přiznám jednomu z klášterů titul „královský“. šlo o klášter benediktinek Fontevrault a jeho abatyše s titulem „velkoabatyše“ tradičně pocházela buď z královské rodiny nebo z řad nejvyšší francouzské šlechty.[54]

Ve východním Středomoří a východní Evropě byli suverénními preláty představitelé křižáckých duchovních řádů: Johanité a jejich státy na Kypru, Rhodu a Maltě, kterým vládl vždy velmistr řádu a Němečtí rytíři se svým řádovým státem v Pobaltí, rovněž po světské, více nežli po duchovní stránce řízeného voleným velmistrem. V pravoslavném prostředí jsou dobře známé mnišská republika Meteora a ještě v současnosti fungující republika Athos s řadou atributů skutečného státního celku. Tyto „státy“ ovšem byly nebo jsou řízené spíše komunitně, demokraticko-oligarchicky a neměly nikdy představitele panovnického střihu.