Mylhúzy

Název města je odvozen z německého slova mlýny (Mühlhausen), protože prvními objekty na území města byly mlýny na řekách Ill a Doller. Mlýnské kolo je i symbolem města.

První písemná zpráva o městě pochází z 12. století. Roku 1354 Mylhúzy vstoupily do svazku deseti Alsaských měst, takzvané Décapole. V roce 1515 město z Décapole vystoupilo a přešlo do Švýcarské konfederace. 4. ledna 1798 město anektovala Francie.

V důsledku pozdního připojení města k Francii jeho význam upadal. Sídlem prefektury se stal počtem obyvatel menší Colmar. K rozvoji města přispěl od poloviny 18. století rozvoj textilního a kožedělného průmyslu, zásobovaný surovinami z Louisiany a Levanty.

Po prusko-francouzské válce v letech 1870/1871 byly Mylhúzy s celým Alsaskem začleněny do regionu Alsasko-Lotrinsko a staly se součástí Německého císařství. Francouzská armáda město znovu obsadila 9. srpna 1914, po několika dnech se poblíž města odehrála Bitva u Mylhúz. Zpět pod správu Francie se město dostalo r. 1918. V období 2. světové války, při takzvané bitvě o Francii, bylo město 19. června 1940 obsazeno německým vojskem a opět připojeno k německé Třetí říši. O den později město navštívil incognito Adolf Hitler. Od konce války v roce 1945 je město součástí Francie.

Městem Mylhúzy protékají řeky Ill a Doller, přítoky Rýna.

Stará část města

Historická část Mylhúz se dělí na Horní město a Dolní město.

• Dolní město v minulosti obývali kupci a řemeslníci. Rozkládá se v okolí náměstí Réunion, v současnosti je zde pěší zóna.
• Horní město se rozvíjelo od 18. století. Vznikaly zde především církevní budovy.
• Nová čtvrť patří mezi nejlepší ukázky urbanismu v Mylhúzách. Vznikala od r. 1826, kdy podobně jako v ostatních francouzských městech byly bourány městské hradby. Rozkládá se okolo náměstí Republiky. Do této čtvrti se stěhovali bohaté rodiny průmyslníků a bankéřů.
• Čtvrť Rebberg se skládá z domů inspirovaných sídly majitelů bavlníkových plantáží v Louisianě. Původně se zde rozkládaly městské vinice, odtud i název (reb: víno; berg: hora, svah). Nalezneme zde i takzvané terasové domy v anglickém stylu, ukazující svazky s městem Manchester, ve kterém studovali synové místních průmyslníků.
• Městská radnice (1553) byla postavena v renesančním slohu. Michel de Montaigne ji roku 1580 popsal jako „nádherný pozlacený palác“ (palais magnifique et tout doré).

• Renesanční radnice z r. 1553
• kostel sv. Štěpána s vitrážemi ze 14. století
• pozůstatky středověkých hradeb s baštami a s věží Bollwerk
• Dělnická čtvrť z 19. století
• Muzeum automobilů
• Muzeum železnice (Cité du train)
• Muzeum elektřiny (Electropolis)
• Zoologická zahrada
• Skansen (EcoMusée)
• Věž Belvédère, panoramatický (360°) výhled na město
• Muzeum tkanin (Musée de l'Impression sur étoffes).
• V centru města se vypíná Věž Evropy (la Tour de l'Europe) vysoká 106 m, postavená v roce 1972 architektem François Spoerrym. Na vrcholku této železobetonové obytné budovy (180 obyvatel) je umístěna otáčivá panoramatická restaurace, ze které je výhled na pohoří Jura, Schwarzwald a švýcarské Alpy. Zdaleka viditelná stavba se stala symbolem Mylhúz.

• Automobilový průmysl (firma Peugeot je největším zaměstnavatelem v regionu Alsasko)
• Chemický průmysl (ICMD)
• Elektronika (Clemessy)
• Strojírenství (SACM - Mitsubishi)
• Textilní průmysl (DMC, Superba, Frères Schlumpf)

Moderní tramvajová doprava v Mylhúzách

Mylhúzy leží na důležité železniční trati Štrasburk – Besançon (- Lyon), odbočuje zde trať do Basileje ve Švýcarsku. Město je obsluhováno také vlaky TGV. Nejbližším letištěm je letiště Basel-Mulhouse-Freiburg.

Městskou hromadnou dopravu obstarává moderní tramvajová doprava , v provozu od 13. května, 2006

Mylhúzy mají následující partnerská města:

• Walsall, Spojené království
• Kassel, Německo
• Bergamo, Itálie
• Givatayim, Izrael
• Antverpy, Belgie
• Chemnitz , Německo
• Temešvár, Rumunsko
• El Khroub, Alžírsko
• Sofara, Mali
• Archangelsk, Rusko