Bazilika svatého Petra a Pavla

Barokní malba zachycující představu o původním chrámu a pověst o Čertově sloupu

Zdejší chrám založil český král Vratislav II. v letech 1070–1080, stalo se tak v souvislosti se založením vyšehradské kapituly. V té době se jednalo o trojlodní baziliku vystavěnou v románském slohu. Poprvé přestavěna a rozšířena byla v roce 1129 v době vlády knížete Soběslava I. V roce 1249 byla budova těžce poškozena požárem, posléze pak byla goticky obnovena. V roce 1369 došlo v době panování císaře Karla IV. k výstavbě nového chrámu.[2]

V letech 1576 až 1576 byl chrám opět přestavěn, tentokrát v renesančním slohu, v letech 1707–1729 zde proběhla další přestavba barokní.[2]

Do současné podoby byl chrám přestavěn v novogotickém stylu Josefem Mockerem v letech 1885–1887 a průčelí dle návrhu Františka Mikše v letech 1902–1903.[3] Kostel dostal kromě své málo obvyklé vnitřní secesní výzdoby také své dvě charakteristické, 58 metrů vysoké věže, které dnes tvoří jednu z výrazných dominant hlavního města Prahy. V letech 1981–1987 byl chrám generálně zrekonstruován a opraven a proběhl zde i archeologický průzkum. V roce 2003 byl chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor.[1]

Pravý portál (ω)

V dnešní podobě je kostel novogotickou trojlodní pseudobazilikou s monumentálním západním dvojvěžím, které tvoří dominantu Vyšehradu a dotváří jedno z charakteristických panoramat Prahy, protiváhu Pražského hradu^[zdroj?].

Západní průčelí s trojicí katedrálních portálů je zdobeno zemskými a kapitulními znaky, v tympanonech reliéfem a moderními mozaikami s motivem α a ω od Lumíra Šindeláře. Uvnitř je křížově klenuté trojlodí s mělkými bočními kaplemi, na západě s předsíní a v patře s hudební kruchtou, na východě presbytář lemovaný vlevo sakristií a vpravo kaplí Panny Marie Šancovské.[2]

Interiér kostela je bohatě vyzdoben. Torzovitě se zachovaly gotické nástěnné fresky, nejlépe se dochovala P. Maria s Ježíškem a sv. Jiřím v kapli sv. Josefa vpravo u vchodu do kaple P. Marie Šancovské. Nad vchodem do sakristie je upravená barokní malba s dobovou představou o původní podobě chrámu a pověstí o tzv. Čertově sloupu (dnes v Karlachových sadech). Barokní, původně oltářní obrazy z dílny či okruhu Karla Škréty se nyní nacházejí v bočních kaplích. Z doby novogotické přestavby pochází cyklus nástěnných maleb vídeňského malíře Karla Jobsta, legenda sv. Petra a Pavla v presbytáři a Ježíše Krista v lodi, nebo vitraje v oknech – v presbytáři postavy světců dle návrhu Františka Sequense.[2]

Pohled z Vyšehradského hřbitova

Od středověku existovaly na území Vyšehradu čtyři zjištěné hřbitovy – u rotundy svatého Martina, u baziliky svatého Vavřince, u kostela Stětí svatého Jana Křtitele a u baziliky svatého Petra a Pavla, který sloužil nejdéle. Za josefínských reforem nebyl zrušen, protože byl dostatečně vzdálen od města (přes 500 kroků) a dostal tak roku 1785 výnosem úřadu zvláštní povolení.^[zdroj?]

Hřbitov byl rozdělen na několik částí. Kněží, jeptišky a vyšších duchovní hodnostáři byli pohřbíváni v západní části v devíti samostatných sekcích. Později zde nalezly poslední odpočinek sestry školské a nemocniční. Tato část u vchodu na západní straně, kde jsou pohřbeny řádové sestry (voršilky, bartolomějky, redemptoristky), se dochovala a má samostatné oddělení. Východní část měli vyhrazenu jezuité. Nejstarší místo hřbitova je ohrazeno barokní mříží a jsou zde pohřbeni ošetřovatelé malomocných a nakažených morem.^[zdroj?]