Brescia

Původ Brescie je obestřen tajemstvím; existuje několik konkurujících si hypotéz. Nejpravděpodobnější legenda hledá počátky města v pozdní době bronzové, kdy ligurský král Cidno vpadl do pádské roviny a založil pevnost u kopce Cidneo, kde se dnes nachází zámek. Jiní tvrdí, že původní obyvatelé této oblasti byli Etruskové.

Kolem roku 202 př. n. l. vytvořily keltské kmeny v pádánské nížině konfederaci proti Římanům. Jeden z kmenů se však tajně spolčil s Římem a vpadl Keltům do zad, což vedlo k jejich kompletní porážce. Tato událost zahájila římskou epochu. Město si udrželo pouze administrativní autonomii.

V roce 196 př. n. l. začala pro Bresciu římská epocha. Na rozdíl od jiných měst nebyla Brescia Římem přímo okupována, nýbrž se stala pouze spojencem. V republikánském období se město těšilo značné autonomii. Mohlo razit své mince a udržovat svou kulturu. Město bylo významným náboženským centrem; byly v něm tři chrámy (z nichž se jeden částečně zachoval dodnes). Byl vybudován vodovod, amfiteátr, lázně. Město zaznamenalo ekonomický rozvoj, ale venkovské obyvatelstvo trpělo chudobou a mnozí venkované narukovali do legií.

V roce 402 utrpěla Brescia nájezd gótských kmenů. V roce 452 ji vyplenili Hunové, v roce 476[p 1] dobyl Odoaker pádskou rovinu a zasadil císařství smrtelný úder.

Brescia se stala částí Odoakrovy říše. Ta zanikla s postupem Ostrogótů vedených králem Theodorichem, který se později mohl honosit přídomkem Veliký. Teodorik v roce 493 dobyl Bresciu a učinil z ní spolu s Veronou jedno ze svých hlavních sídel.

Zásadním momentem v historii města však byla invaze Langobardů (Lombardi) v roce 569, kteří nynější Lombardii dobyli a obsadili a až do dobytí Pavie roku 572 (po tříletém obléhání) byla budoucí Brixie jedno z jejich nejvýznamnějších měst - byla sídlem jednoho z jejich 14 vévodství.[p 2] Langobardi postupně dobyli sever Italie, Toskánsko a na jihu Italie posléze skoro nezávislá vévodství Spoleto a Benevento a začali ohrožovat papežský Řím.

Papež požádal o pomoc franského krále Pipina III., který dvěma výpravami v letech 754 a 756 langobardskou expanzi zastavil. Roku 774 dobyl jeho nástupce Karel Veliký říši Langobardů, začlenil její území do franské říše a nechal se korunovat langobardským králem. Později, v roce 781, zde vytvořil dílčí italské království. V Brescii bylo založeno biskupství a záhy se biskup stal hrabětem, tedy vládnoucím vazalem krále. V letech 855 až 875 byla Brescia sídlem Ludvíka II. Mladšího, spoluvládce svého otce císaře Lothara, a de facto hlavním městem, i když v onu dobu to znamenalo něco jiného než dnes, Svaté říše římské.

Postupem doby se v Brescii měšťané a místní šlechta domohli moci a Brescia se začátkem 12. století stala svobodnou komunou. Následně Brescia rozšiřovala svou moc na úkor pozemkových vlastníků a sousedních komun, jmenovitě Bergama a Cremony - tu porazila ve dvou bitvách u Pontoglia, a v bitvách u Grumore (polovina 12. století) a u Malamorte (1192). Brescia se také jakožto člen lig lombardských měst zúčastňovala zápasu mezi císařem a papežem - „Boje o investituru“. Byla neúspěšně obléhána v roce 1238 císařem Fridrichem II. Štaufským. Bresciu se pokoušel také dobýt císař Jindřich VII. Lucemburský půl roku v roce 1311. Také císař Ruprecht III. Falcký vedl neúspěšný boj v blízkosti Brescie v roce 1401. Po krátkém období, kdy Bresciu ovládali Scaligerové z Verony, připadla vláda Milánskému vévodství, které Bresciu v roce 1426 prodalo Benátské republice.

Benátské republice patřila s výjimkou let 1512 až 1520, kdy byla obsazena Francouzskými silami pod Gastonem de Foix, vévodou de Nemours, až do napoleonských válek. Po nich byla Brescia připojena k loutkovému rakouskému Lombardsko-benátskému království. K Itálii byla Brescia připojena v roce 1859. Za odboj proti fašismu byl městu udělen Zlatý řád. Ve městě od poloviny 17. století po několik generací působili slavní puškaři rodu Cominazzi, z nichž nejslavnější byl Lazarino Cominazzi.