Merovejci

Childerichův prsten s jeho portrétem

Chlodvík I. – žil v letech 466 až 511 a je považován za zakladatele Franské říše. Byl synem krále Childericha I. a vnukem polomytického Merovecha. Na rozdíl od svého otce, který byl spojencem Římanů proti postupu Vizigótů, zaútočil s mladými bojovníky sálských Franků na poslední římské panství v Galii, které se po pádu západořímské říše změnilo v osobní království Syagria, syna římského vojenského velitele Aegidia. V roce 486 nebo 487 zvítězil mladý Chlodvík s vybranými bojovníky nad Syagriem a vyhnal ho. Nedošlo však k masovému kmenovému stěhování. Díky Chlodvíkovi vznikl základ nového typu státu. Asi v roce 498 došlo k přijetí křesťanství katolického ritu z rukou arcibiskupa remešského Remigia. Církev již dříve zprostředkovala sňatek Chlodvíka s katolickou princeznou Chrodechildou. Chlodvík měl první příznivé kontakty s ostrogótským králem Theodorichem I. Velikým. Chlodvík také navázal spojenectví s východořímskou říší a obdržel titul konzula. V roce 507 s byzantským loďstvem zaútočil na říši Vizigótů a porazil krále Alaricha II. v bitvě u Vouillé. Dobyl Toulouse s vizigótským pokladem a posunul hranici své říše od Loiry do Akvitánie, nepodařilo se mu však probít se ke Středozemnímu moři. V jiných válkách připojil ke své říši území Franků na dolním Rýně a Alsasku. Svou říši rozdělil mezi své čtyři syny: Theuderich I. získal germánský severovýchod (Remeš), Chlodomer románský střed (Orléans), Childebert I. severozápad (Paříž) a Chlothar I. převážně území sálských Franků (Soissons). Říše byla rozdělena podle salického práva.

Theuderich I. – král od roku 511, byl nejstarším synem krále Chlodvíka. Narodil se Chlodvíkově milence, stal se králem v Metách. Theuderich I. byl nejschopnější z franských vládců své doby, organizoval zpočátku franské výboje. V roce 531 zničil říši Durynků, porazil kmen Sasů, roku 532 válčil s Góty. Podřídil si Alamany, uhájil své území proti spiknutí barbarů. Rozšířil zájem Franské říše o Itálii, zahájil nepřátelství proti Justiniánovi I.. Jeho syn a spoluvládce v Metách Theudebert (zemřel roku 548) dobytím Provence zajistil říši přístup k Středozemnímu moři. Při tažení na východ se zasnoubil v Panonii s dcerou krále Langobardů.

Chlothar I. – král od roku 511, byl nejmladší ze čtyř údělných králů, synů krále Chlodvíka. Stal se králem v Soissons, účastnil se válek s Burgundy, Alamany a Durynky. Roku 534 dobyl spolu s bratrem Childebertem I. království Burgundů, kde obdržel oblast Valence. Chlothar I. osobně zavraždil nezletilé syny svého bratra Chlodomera. Chlothar I. porazil v roce 555 až 556 Sasy a Durynky, protože nechtěli odvádět tribut do říše. Válčil dále v Hispánii. Od roku 558 se stal samovládcem v celé Franské říši. Franská říše byla znovu rozdělena mezi jeho čtyři syny.

Král Theuderich I. rozšířil zájmy říše Franků do střední Evropy, Itálie a opět se odklonil od Byzance. V dalších dvou generacích vlády Merovejců zesílily domácí boje, které byly nakonec podbarveny bojem mezi královnami Brunhildou a Fredegundou. To vedlo k podlomení autority šlechty. Zároveň se konsolidovala na území franské říše tří dílčí království: Austrasie (Mety), Neustrie (Paříž) a Burgundsko (Lyon). Roku 613 byla obnovena státní jednota za podpory majordomů (hlavní ministři králů a předáci šlechty).

Mince s portrétem Chlothara II. (584–628), dnes Britské muzeum

Chlothar II. – král od roku 584, syn Chilpericha I. a Fredegundy. S čtyřměsíčním Chlotharem II. po zavraždění otce vstoupila Fredegunda do Paříže, kde získala ochranu synova strýce Guntrama. Nakonec obdržel malé panství kolem Seiny v Neustrii. Na trůn byl povolán proti královně Brunhildě šlechtou a majordomy z Austrasie. Roku 613 porazil Brunichildu a nechal jí popravit. Na říšském sněmu v Paříži roku 614 se zavázal zavést úřad majordoma ve všech třech hlavních částech franské říše (Austrásie, Neustrie, Burgundsko) a potvrdil základní majetkové výsady šlechty (Edictum Chlotharii – respektování pozemkového majetku, hrabata musí pocházet z místní šlechty). Částečného uznání svých nároků dosáhla i církev (volba biskupů vedle králova jmenování).

Dagobert I. – narodil se asi roku 608, zemřel asi roku 638 nebo 639, syn Chlothara II. Od roku 623 byl dílčím králem v Austrasii. Ve spojení s majordomy z rodu Pipinovců, kteří ho vychovávali, posiloval samostatnost země na centrální moci. Po otcově smrti se Dagobert I. stal roku 629 vrchním vládcem franské říše, přesídlil do románské Neustrie a zbavil austrásijské majordomy (předky Karlovců) moci a úřadů. Dagobert I. úspěšně bojoval na západě s Bretonci a Basky. Roku 632 ovládl území zemřelého bratra Chariberta II. (Toulouse, Septimánie). Dagobert I. roku 631 uspořádal válečnou výpravu Franků, Bavorů a Langobardů proti Sámově říši, ale jeho vojsko bylo poraženo po neúspěšném obléhání Wogastisburku. Dagobert I. byl poražen také v Durynsku a Sasku. Přistoupil na nové dělení říše mezi nezletilé syny, tím podlomil autoritu dynastie Merovejců. Dagobert I. se stal zakladatelem kláštera v Saint-Denis.

Childerich III. – poslední panovník z dynastie Merovejců, vládl v letech 743 až 751. Po něm začíná v roce 751 vládnout Pipin III. z rodu Pipinovců, zakladatel rodu Karlovců.

• Pipinovci
• Seznam franských králů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Merovejci na Wikimedia Commons
• The Oxford Merovingian Page.
• Dr. Deborah Vess: Merovingian and Carolingian bibliography, sources and web links. – neplatný odkaz!
• Genealogy of the Merovingian dynasty from Genealogy.eu
• Merovingian Archaeology at the Museum of the Dark Ages. – neplatný odkaz!