Berchtesgaden

Kehlsteinhaus (také Orlí hnízdo) postavený k 50. narozeninám Adolfa Hitlera

Adolf Hitler objevil v roce 1923 kouzlo berchtesgadenského údolí. Při převzetí moci v Německu nacionálními socialisty doznal Berchtesgaden množství změn. Obersalzberg byl zabrán nacistiským režimem a prohlášen jako vůdcovo osobní ochranné území s horským statkem uprostřed, a poté získán pozemek zčásti pod sílícím nátlakem. Také předimenzované berchtesgadenské nádraží je dalším svědectvím této megalomanie. Obyvatelé města byli režimu nakloněni jen málo. Proto bylo berchtesgadenské politické hnutí Weihnachtsschützen při denacifikaci pracovně zařazeno jako skupina „vzdorujících moci“. Dokonce i místní stranické a politické vedení z velké části sestávalo z přistěhovalců. I přes všeobecně známý politický symbolismus Berchtesgadenu se letecké nálety 25. dubna 1945 omezily pouze na Obersalzberg. Kromě této výjimky neutrpěla městská infrastruktura ani zástavba téměř žádné válečné škody. Následné stažení nacistických špiček, které stále ještě zůstávaly v Berchtesgadenu, mělo vytvořit předpoklad pro předání Američanům bez boje. Ti si Berchtesgaden ještě před koncem války vymínily jako jeden ze svých opěrných bodů.

Viditelné znamení, že je doba národního socialismu v berchtesgadenském kraji přijímána kriticky, však bylo uskutečnitelné teprve roku 1999 po stažení Američanů a počátečních protestech různých místních politiků proti zřízení Dokumentačního centra na Obersalzbergu.

Berchtesgaden byl 4. května 1945 obsazen vojenským svazem složeným z amerických a několika francouzských jednotek. Ty krátce nato ustavily prvním starostou Berchtesgadenu vědce, místního rodáka známého svým protihitlerovským postojem, Rudolfa Krisse.

Jako další důsledek války přijal Berchtesgaden, stejně jako mnoho dalších zemských území, vysídlené Němce z bývalých východních území Německé říše. Tím se výrazně změnilo složení obyvatelstva Berchtesgadenu. Tito vyhnanci bez vlasti, zejména ze Sudet a Slezska, mohli být zpočátku ubytováni pouze v někdejších barácích pracovních táborů (např. ve Winklu u Bischofswiesen), které vytvořily v průběhu let nové obecní části v berchtesgadenském okresu. O něco déle pak ještě trvalo, než byli noví občané původním kmenovým obyvatelstvem Berchtesgadenu přijati jako plnohodnotní spoluobčané a sžitý element.

Pozemky patřící NSDAP přešly roku 1947 formálně do vlastnictví Svobodného státu Bavorsko (Freistaat Bayern), ovšem Američané si i nadále ponechali velkou část budov a ploch k využívání. Jako někdejší Spojenci zřídili v neporušeném Berchtesgadenu od roku 1953 jedno ze tří amerických vojenských rekreačních center (U.S. Armed Forces Recreation Center - AFRC) v Bavorsku.

Od roku 1978 stál Berchtesgaden u příprav vzniku národního parku Berchtesgadensko, kterému též propůjčuje své jméno a jenž se stal – po velkých počátečních protestech obyvatel – jednou z velkých obchodních značek zdejšího kraje.

V posledních desetiletích byly zimní sporty dalším „exportním zbožím“ Berchtesgadenu. Sportovci jako Georg Hackl zde našli optimální podmínky pro své zimní sportovní aktivity a mezinárodní dorost je podporován ve sportovních střediscích Bavorského svazu bobování a sáňkařství (Bayerischer Bob und Schlittensportverband - BBSV), stejně jako na Christophorusschule Berchtesgaden na Obersalzbergu.

V Berchtesgadenské kotlině se stále častěji konají mnohé z letních i zimních sportovních akcí, jako např. MS ve Snowboardingu, lyžařské závody FIS a na prvním umělém kluzišti na světě, závody v bobování, sáňkování či skeletonu na všech úrovních.

K financování četných aktivit jako jsou například centrální zařízení typu Lázeňský a kongresový dům, krytý plavecký bazén (Watzmann Therme), jatky, atd. v podstatě samostatně hospodařící obci coby správnímu městu byl vedle Svazu cestovního ruchu vytvořen příspěvkový systém okolních obcí, jenž obci přináší značné výnosy.

V 80. letech se Berchtesgaden ucházel s podporou vysokých bavorských představitelů, mezi jinými např. tehdejšího ministerského předsedy Franze Josefa Strausse, o konání zimních olympijských her pro rok 1992, ale neúspěšně. Berchtesgaden získal v prvním z pěti volebních kol pouze 6 hlasů (z celkových 75), čímž byl vyloučen jako první ze sedmi adeptů.

Se stažením amerických vojsk roku 1996 přešlo užívání nemovitostí na Obersalzbergu na Svobodný stát Bavorsko jako vlastníka. To nakonec rozhodlo o zřízení dokumentačního střediska na Obersalzbergu, jež bylo posléze v říjnu 1999 otevřeno. Poslední velký stavební projekt na Obersalzbergu zahrnoval stržení někdejšího Platterhofu, americkými vojáky přezdívaného „General Walker“ na jehož místo byla přenesena budova odjezdové autobusové stanice ke Kehlsteinhausu, aby byly vytvořeny podmínky pro dokončení stavby pětihvězdičkového hotelu „Intercontinental Resort Berchtesgaden“ v roce 2005.

Skutečnost, že až do 90. let minulého století byl kladen důraz hlavně na masovou turistiku coby hospodářský činitel a doba pobytu hostů se zkracovala, dala základ tomu, že v současné době vzrůstá tlak na vytvoření ekonomické struktury, která by v budoucnu umožnila tvorbu nových kvalifikovaných pracovních míst a zabránila finančnímu „krvácení“ obyvatel.

Prvním krokem těchto strukturálních změn by kupříkladu mohlo být zvětšení rozsahu ekosociálního prostředí v Berchtesgadenu. Tak by měl na základě usnesení bavorského vládního kabinetu na pozemcích hotelu „Berchtesgadener Hof“, jenž po odchodu amerických vojáků zůstal prázdný, vzniknout v rámci Národního parku Berchtesgadensko Horský dům (Haus der Berge).

V následujících desetiletích využívali bavorští králové Berchtesgaden jako své letní sídlo a vystavěli dosavadní klášter pro řádové členy do podoby královského zámku.

Watzmann, Caspar David Friedrich, 1824 / 1825

Po skončení prusko-francouzské války v letech 1870/1871 začíná počet návštěvníků a hostů stoupat. Malíř Carl Rottmann dokončil již ve 20. letech 19. stol. malbu Berchtesgadenských Alp – a tímto dílem také inspiroval Caspara Davida Friedricha k namalování horského masivu Watzmannu – nicméně se v té době objevovalo krásy Berchtesgadenského údolí stále více umělců, spisovatelů a také některé osobnosti z oblasti průmyslu: tak například Ludwig Ganghofer, jehož celá řada románů se odehrává na pozadí Berchtesgadenu, stejně jako třeba norští spisovatelé Jonas Lie a Henrik Ibsen. Turismus se brzy rozvinul vedle dolování soli a stal se důležitým pilířem, přičemž dřevařské řemeslo ztratilo ve stejné míře na svém významu. U malířů byly obzvláště oblíbené náměty jako jezera Hintersee a Königssee – nikoli bez důvodu se dodnes jednomu z nejkrásnějších výhledů na Königssee říká „Malerwinkel – Malířský koutek“. Zpřístupnění Obersalzbergu pro turismus začalo v roce 1877 výstavbou pensionu Moritz Moritzem Mayerem. Tento pension měl později poskytnout nocleh také Adolfu Hitlerovi dlouho před jeho uchopením moci a to také sehrálo rozhodující roli při volbě Berchtesgadenu resp. Obersalzbergu jako působivého sídla pro přijímání zahraničních vládců a ministrů.

Dnešní rozloha tohoto tržního městečka pochází z doby územní reformy od roku 1972. V průběhu této územní reformy byly sloučeny až doposud samostatně ležící obce Salzberg, Maria Gern a Au (sestávající z Horního a Dolního Auu - Oberau a Unterau).

Z občanské iniciativy vzešla v letech 2004/2005 žádost o referendum, s cílem spojit pět obcí kotliny do jediné sloučené obce. Pouze v Berchtesgadenu dosáhl počet pozitivních hlasů přes 60 %, ovšem současně ztroskotal na rozhodnutí občanů obcí Schönau am Königssee a Bischofswiesen. Nato se iniciátoří vzdali konání pozdějších referend v Ramsau und Marktschellenbergu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Berchtesgaden na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky městysu