Bern

Na ostrohu řeky Aary Engehalbinsel, severně od středu města, se na ploše asi 140 ha nacházelo keltské osídlení z doby asi 3. až 1. století př. n. l. Od přelomu letopočtu do 3. století se na stejném místě nacházelo římské sídliště Vicus Brenodorum s pohřebištěm, divadlem a chrámovou čtvrtí.[7] V roce 1984 zde byla nalezena zinková destička, jejíž nápis obsahuje slovo Brenodor. Může naznačovat antické jméno někdejšího oppida, není však prokázáno, nejde-li o falsum.[8] Prehistorické osídlení bylo prokázáno i v Bümpliz, dnešní městské části Bernu.[9]

Středověké město bylo založeno původně burgundským rodem Zähringů, a sice vévodou Bertholdem V. z Zähringenu roku 1191. Podle legendy bylo pojmenováno podle medvěda (německy Bär), kterého zde vévoda měl zabít. Moc rodu Zähringů začala vzrůstat ve 12. století v Horním Burgundsku.

Po smrti vévody Bertholda, který zemřel bez dědice, udělil roku císař Svaté říše římské Fridrich II. Štaufský městu tzv. Zlatou chartu Bernu. Tím se Bern stal svobodným říšským městem.

Bern v roce 1353

V roce 1351 se Bern připojil k Staré švýcarské konfederaci. Tak se stal jedním z osmi kantonů v období formování od 1353 do 1481.

V 1415 Bern vpadl do Aargau a dobyl ho. Podobně dobyl v roce 1536 Vaud a jiná menší teritoria; tím se stal největším městským státem severně od Alp. V 18. století zahrnoval většinu dnešních kantonů Bern a Vaud.

Přirozenou ochranu Bernu ze severu, východu a jihu tvořil zákrut řeky Aaare. Na západní straně bylo nutno budovat opevnění. S tím, jak se město rozšiřovalo, posouvalo se i opevnění. V letech 1191 až 1256 byla západní hranice Bernu v místě věže, na které je dnes umístěn bernský orloj, tzv. Zytglogge. Poté, do roku 1345, tuto roli převzala západnější vět tzv. Käfigturm a do roku 1622, dnes neexistující Christoffelturm (stával v blízkosti dnešního hlavního vlakového nádraží). Během Třicetileté války byla vybudována 2 další opevnění nazývané Schanze na ochranu poloostrova.

Navzdory šířícímu se moru v 14. století se město pomalu rozrůstalo díky přistěhovalectví z okolních oblastí. Po obrovském požáru v roce 1405 byly původní dřevěné stavby zničeny a nahrazeny hrázděnými a ještě později pískovcovými budovami, které jsou dnes charakteristické pro staré město.

Bern byl okupován francouzskými vojsky v roce 1798 během francouzského revolučního období, kdy přišel o některé své území. V roce 1802 Bern získal zpět území Oberland (jižně od Bernu). Po Vídeňském kongresu v roce 1814 získal také území Jura (francouzsky mluvící území), čímž se Bern stal opět největším kantonem konfederace. Tak tomu bylo v období restaurace až do roku 1979, kdy se odtrhla oblast Jura a vznikl kanton Jura.

V roce 1848 se Bern stal federálním městem (což byl oficiální název pro Bern jako de facto hlavní město) Švýcarské federace, která vznikla 12. 9. 1848 po 27denní občanské válce.

V Bernu se konalo množství kongresů socialistů, hlavně během druhé světové války, kdy bylo Švýcarsko neutrální (svou neutralitu si zajistilo už na Vídeňském kongresu).

Počet obyvatel města rostl z 5 000 v 15. století na 12 000 do konce 18. století a na přibližně 60 000 do konce 19. století. Počet 100 000 překročilo město během dvacátých let 20. století. Nejvyšší počet obyvatel mělo město v šedesátých letech, a to přibližně 165 000. Od té doby populace mírně klesala. V únoru 2015 tu žilo 139 211, z nichž 105 579 bylo Švýcarů a 33 802 (24 %) rezidentů bylo cizinců. V aglomeraci města žije přibližně 391 000 lidí.[10]

Centrum Bernu se vyvinulo ze středověkého města a bylo uznáno za kulturní dědictví UNESCO.

• Zytglogge – Hodinová věž, která do roku 1250 sloužila jako západní vstupní brána do města. což je orloj v bernské němčině. Orloj na věži pochází ze 16. století a je opatřen pohyblivými figurami.[14]
• Münster – Pozdně gotická katedrála z 15.–16. století (věž byla dokončena až v roce 1893). Tympanon z 15. století (nyní kopie) znázorňuje Poslední soud.[15]
• Rathaus – Radnice, původně z 15. století, sídlo legislativních orgánů města a kantonu Bern.[16]
• Bärengraben (nyní BärenPark) – Výběh bernských medvědů. Původní kruhové výběhy pod úrovní terénu byly od roku 2009 nahrazeny rozsáhlými výběhy na stráni nad řekou. Náklady na tuto výstavbu činily 24 miliónů švýcarských franků.[17]
• Bundeshaus – Paláce federace z let 1857–1902, sídlo parlamentu, vlády a části federální administrativy. V době, kdy parlament nezasedá jsou organizovány prohlídky budovy pro veřejnost.[18]
• Bernské kašny (Brunnen) – Ve starém městě je 17 kašen, z nichž většina pochází ze 16. století. Další kašny se vyskytují v jiných částech města.[19] Fontány v chodnících pěší zóny před Palácem federace byly spuštěny v roce 2004.
• Kramgasse a Markgasse – na sebe navazující ulice tvořící osu historického města. Po obou stranách je lemují podloubí a jsou zde soustředěny obchody, restaurace a kavárny všech druhů.
• Rosengarten – (Růžová zahrada) byla v roce 1913 byla přeměna v park z bývalého hřbitova. Poskytuje panoramatický výhled na středověké centrum.

Menší množství památek je i mimo centrum města (zámeček Elfenau) a nejbližším okolí (zámek Jegenstorf, památník bitvy na Grauholzi aj.).

• Kunstmuseum – Muzeum výtvarných umění sídlí v centrální části Bernu. Jeho sbírky zahrnují výtvarné umění od 14. do 20. století. Jsou zde zastoupeni nejvýznamnější švýcarští umělci jako Ferdinand Hodler (1853–1918), Albert Anker (1831–1910), Alberto Giacometti (1901–1966), stejně jako významní umělci zahraniční – Henri Matisse (1869–1954), Pablo Picasso (1881–1973), Camille Pissarro (1830–1903), Salvador Dalí (1904–1989) a mnoho dalších.[20]
• Zentrum Paul Klee – Centrum, otevřené v roce 2005, je věnováno především dílu a životu výtvarníka Paula Klee (1879–1940). Je též proslavené jako architektonický počin, symbolizující svou konstrukcí z ocele a skla nedaleké vrcholky Bernských Alp.[21]
• Einstein-Haus – Muzeum Alberta Einsteina na Kramgasse 49, který zde žil v pronajatém bytě od roku 1903 do roku 1905.[22][p 1]
• Bernisches historisches Museum – Bernské historické muzeum má ve svých sbírkách např. originální sochy ze západního průčelí Münsteru a zejména dvanáct burgundských tapiserií, z nichž nejstarší pochází z 15. století.[23]
• Dalšími bernskými muzei jsou Schweizerisches Alpines Muzeum (Švýcarské alpské muzeum), Museum für Kommunikation (Muzeum pošty a telekomunikací), Naturhistorisches Museum (Přírodovědecké muzeum) a Schweizerisches Schützenmuseum (Švýcarské muzeum pušek).

Hlavní nádraží je uzlem železniční, autobusové i městské dopravy. Po nádraží v Curychu je se 200 000 cestujícími za den (rok 2014) druhým nejfrekventovanějším ve Švýcarsku.[24] Nádraží má 14 nástupištních hran, ke kterým přijíždí vlaky z celé země i zahraničí – EuroCity, Cisalpino, TGV, Talgo, ICE a CityNightLine, čtyři hrany slouží místnímu systému S-Bahn.

Vedle hlavního nádraží se na území města nachází menší nádraží, které slouží jako zastávky S-Bahn: Felsenau, Tiefenau, Wankdorf, Ausserholligen, Stöckacker, Bümpliz Nord, Bümpliz Süd, Brünnen, Riedbach a Weissenbühl.

Systém místních železnic S-Bahn Bern spojuje město 13 linkami s městy Thun, Biel, Solothurn, Neuchâtel, Fribourg a Schwarzenburg, oblastí Emmental a dalšími aglomeracemi. S-Bahn v Bernu je provozován společnostmi BLS a Regionalverkehr Bern-Solothurn (RBS).

V Bernu jsou v provozu také soukromé lanové dráhy Gurtenbahn, Marzilibahn a výtah od řeky Aary do starého města Mattenlift.

Dopravní síť společnosti Bernmobil tvoří pět tramvajových, tři trolejbusové a třináct autobusových linek.[25] V širším okolí města jsou provozovány autobusové linky Postauto (provozované švýcarskou poštou)[26] a regionální vlaková doprava společností RBS.[27] a BLS (Bern-Lötschberg-Simplon)[28]

Severně od Bernu jsou v provozu dva soukromé osobní přívozy přes řeku Aare: přívoz Reichenbach do Unterzollikofen a přívoz Zehndermätteli do Bremgartenu. Třetí přívoz Bodenacker u Elfenau již není na území města.

Regionální letiště Bern-Belp (IATA: BRN, ICAO: LSZB) se nachází 7 km jihovýchodně od centra Bernu. Provozuje pravidelné vnitrostátní i mezinárodní lety.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bern na německé Wikipedii, Berne na francouzské Wikipedii a Bern (mesto) na slovenské Wikipedii.

• Seznam starostů Bernu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bern na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Bern ve Wikislovníku
• Oficiální stránky
• http://www.s-bahn-bern.ch