Papežský stát

Papežský stát (italsky Stato Pontificio, latinsky Status Pontificus, neboli také Dicio Pontificia), resp. Církevní stát (italsky Stato della Chiesa, latinsky Status Ecclesiasticus, případně Patrimonium Sancti Petri), je název státního útvaru, který existoval ve střední části Apeninského poloostrova zhruba od 8. století do roku 1870. Jeho hlavou byl papež, hlavním městem Řím a do 19. století představoval jeden z největších italských států.

Církevní stát
Stato Pontificio (it)
Stato della Chiesa (it)
Status Ecclesiasticus (la)
↓ 754–1870
(interregna 1798–1799[↓ 1], 1809–1814, 1849[↓ 2])		 ↓

vlajka
znak
Hymna: Noi vogliam Dio, Vergine Maria (1815–1857),
Marcia trionfale (1857–1870)
geografie

Papežský stát na mapě Evropy roku 1789

Papežský stát roku 1815 po Napoleonských válkách
obyvatelstvo
státní útvar
vznik:
754 – založení
1177 – nezávislost na Svaté říši římské
1929 – Městský stát Vatikán
zánik:
státní útvary a území
předcházející:
Byzantská říše
Ravennský exarchát
Langobardské království
Spoletské vévodství
Vévodství Castro
Panství Rimini
Urbinské vévodství
Anconská republika
Ferrarské vévodství
Římská republika (18. stol.)
První Francouzské císařství
Římská republika (19. stol.)
Republika Cospaia
Knížectví Pontecorvo
Italské království
 následující:
Římská komuna
Avignonské papežství
Republika Cospaia
Parmské vévodství
Vévodství Castro
Anconská republika (18. stol.)
Římská republika (18. stol.)
První Francouzské císařství
Římská republika (19. stol.)
Knížectví Pontecorvo
Italské království
Městský stát Vatikán

V současné době se pojem „papežský stát“ může používat (v češtině spíše raritně) pro označení státu Vatikán, který je jeho nástupcem.

Historie

Středověk

Dějiny papežského státu jsou těsně spjaty s dějinami papežství a katolické církve. První římští biskupové neměli prakticky žádnou světskou moc ani rozsáhlejší vlastnictví. Prvním majetkem papeže měl být Lateránský palác, darovaný císařem Konstantinem I.[1] Základy světské moci papežů vybudoval především Řehoř I. Veliký, který se všemožně staral o zlepšení situace katolické církve i Římanů, decimovaných válkami, hladomorem i nemocemi.

Zásadní význam pro dějiny církevního státu měla tzv. Pipinova donace z roku 755, kdy Pipin III. daroval Štěpánu II. Řím, Ravennu a Pentapolis.[2] Tato oblast tvořila hlavní oporu světské papežské moci a po dlouhá staletí, až do roku 1870, zůstávala pod svrchovanou vládou papežů.

Novověk
Papežský stát roku 1700 zahrnující Benevento a Pontecorvo v Itálii a hrabství Venaissin s Avignonem

V letech 1796–1797 byl církevní stát ohrožován francouzskými výboji a 15. února 1798 došlo k obsazení samotného Říma. Papež byl deportován do Sieny a Napoleon Bonaparte vyhlásil Věčné město za součást své říše jako tzv. „sesterskou římskou republiku“. Papežský stát byl tímto aktem vlastně zrušen. Obnoven byl ve stejném rozsahu Vídeňským kongresem roku 1815.

Revoluční rok 1848 se projevil i v církevním státě. Papež musel tajně uprchnout a v Římě byla 9. února 1849 vyhlášena republika. Papež však požádal o vojenskou pomoc zahraniční mocnosti – Francii, Rakousko, Španělsko a Neapol. Až 12. dubna 1850 se mohl vrátit do Říma.

Sjednocování Itálie (Risorgimento) však pokračovalo a papež Pius IX. přišel postupně o velkou část území svého státu. Jeho državy, z nichž nakonec zbyl pouze Řím a nejbližší okolí, odolávaly jen díky spojeneckým armádám. Když se po zahájení prusko-francouzské války Francouzi stáhli z Říma, Italové 20. září 1870 město dobyli a vyhlásili jej za hlavní město sjednocené Itálie. Papežové, jimž byl ponechán jen pahorek Vatikán, ještě dlouho doufali v obnovení církevního státu. K ukončení sporu s italským státem došlo až v roce 1929 podepsáním Lateránských smluv. Ty potvrzovaly suverenitu Vatikánu a malých exteritoriálních území (několika bazilik a paláce v Castel Gandolfu). Papež se však definitivně vzdal nároků na původní území a uznal Řím za hlavní město Italského království. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984. Ztrátu území, patřících původně k papežskému státu, se Itálie zavázala odškodnit částkou 1,75 miliard lir.[pozn. 1]

Historické symboly papežského státu

Vedle vlajek Papežského státu či praporců (korouhví) jednotlivých papežů je od dob renesance známo užití církevního gonfalonu. Gonfalon plnil spíše funkci vojenské standarty (latinsky Vexillum, italsky Gonfalone di Santa Romana Chiesa, příležitostně Vessilio di San Pietro, tj. prapor svatého Petra) a náležel úřadu papežského gonfaloniéra.

Odkazy

Odkazy k infoboxu
  1. Římská republika Římská republika (1798–1799)
  2. Římská republika Římská republika (1849)

Poznámky
  1. Itálie vyplatila papeži 750 milionů lir v hotovosti a jednu miliardu lir v cenných papírech (podle tehdejších kurz měn to bylo celkem asi 90 milionů amerických dolarů). Pro správu těchto prostředků vytvořil Pius XI. zvláštní úřad a do jeho čela jmenoval finančníka Bernardina Nogaru.[3] Uvedená částka finanční náhrady je specifikována v článku č. 1 Finanční úmluvy, která byla součástí Lateránských smluv.[4]

Reference
  1. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. cnb000277218. [Heslo „Laterán", str. 690.]
  2. TEICHOVÁ, Alice, ed. et al. Dějiny středověku. 1. díl. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 257 s. cnb001709099. [Stať „Konec byzantského papežství" na str. 158–159; autorka Barbara Krzemieńska.]
  3. GRIGULEVIČ, Iosif Romual'dovič. Papežství 20. století. Překlad Jaroslav Vančura. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1981. 319 s. cnb000141706. S. 153.
  4. Text Lateránských smluv na oficiálních stránkách Vatikánu

Literatura
  • Gelmi, J. 1994: Papežové. Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha.
  • LOZINSKIJ, Samuil Goracijevič. Dějiny papežství. Překlad Jaroslav Vančura. 1. vyd. Praha: Horizont, 1989. 327 s. ISBN 80-7012-000-2.
  • Mawxell - Stuart, P. G. 1998: Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha.
  • Rendina, C. 2005: Příběhy papežů, dějiny a tajemství. Praha.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.