Korunovace panovníků Svaté říše římské

Tradičním místem korunovací římských králů ve středověku byly Cáchy. Na císaře byli římští králové tradičně korunováni papežem v Římě. V roce 1508 se za souhlasu papeže poprvé začal titulovat jako zvolený římský císař na císaře nekorunovaný římský král Maxmilián I. Habsburský. Všichni jeho nástupci pak užívali tohoto titulu už od své korunovace na římského krále, případně od faktického nástupu na trůn. Od té doby tedy císařové podstupovali pouze jedinou korunovaci, obvykle ve Frankfurtu nad Mohanem, po níž se rovnou titulovali jako zvolení římští císařové. Ještě v roce 1530 se však volený římský císař Karel V. nechal papežem korunovat na císaře, čímž se stal vůbec posledním korunovaným císařem Svaté říše římské.

Korunovaci na římského krále předcházela volba, uskutečněná říšskými kurfiřty. Od volby až po korunovaci nesla nově zvolená hlava říše titul římského krále. Teprve po korunovaci (případně po faktickém nástupu na trůn, tj. po skonu předchozího císaře) příslušel novému panovníkovi titul římského císaře.[1] Během korunovačního obřadu byly užívány říšské korunovační klenoty. Po korunovaci se obvykle slavila korunovační hostina.

Korunovace manželek císařů nebyly pravidlem. Například v 16. století se nekonala žádná taková korunovace. Korunovací Marie Amálie Habsburské roku 1742 chtěl její manžel, bavorský kurfiřt a císař Karel VII. Albrecht, v dobách zápasu o dědictví rakouské demonstrovat přenesení císařského důstojenství z habsburské dynastie na Wittelsbachy, a tak posílit svůj nárok na císařskou korunu i na habsburské dědictví.[2]

Královský trůn Karla Velikého v katedrále Panny Marie v Cáchách. Od roku 936 až do poslední cášské korunovace v roce 1531 na něj po své korunovaci usedlo celkem 30 římskoněmeckých králů.

Císařská koruna, kterou bývali římští císaři často korunováni

Kristus korunuje císaře Jindřicha II.

Kurfiřti volí císaře Jindřicha VII. Lucemburského

Zobrazení císařské korunovace z počátku 15. století

Korunovaný Karel V. s kurfiřty

Korunovace císaře Matyáše v roce 1612

Ohňostroj během korunovačních slavností ve Frankfurtu v roce 1612

Alegorie oslavující korunovaci Karla VII. v roce 1742

Josef II. pasuje na závěr korunovačního obřadu rytíře

Tento seznam nemusí být zcela kompletní, zejména co se týče korunovací císařoven. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

* Hvězdička znamená, že daný panovník ve skutečnosti nebyl korunovaným římským císařem, ale po korunovaci či po faktickém nástupu na trůn užíval titul "zvolený císař římský".

• BLAŽKOVÁ, Věra; KAVKA, František; ALTMANN, Hans. Dvanáct římských i českých královen korunovaných v Cáchách. Praha: Libri Aquenses Verlag, 2004. 103 s. ISBN 80-239-3566-6.
• BŮŽEK, Václav; SMÍŠEK, Rostislav. Symboly rituálu. Volba Karla V. římským králem ve Frankfurtu nad Mohanem a jeho korunovace v Cáchách. In: BOBKOVÁ, Lenka; HOLÁ, Mlada. Lesk královského majestátu ve středověku : pocta prof. Phdr. Františku Kavkovi, CSc. k nedožitým 85. narozeninám. Praha, Litomyšl: Paseka, 2005. S. 123–131.
• KUBEŠ, Jiří. Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658). České Budějovice: Veduta, 2009. 328 s.
• KUBÍNOVÁ, Kateřina. Římská korunovace Karla IV. In: BOBKOVÁ, Lenka; HOLÁ, Mlada. Lesk královského majestátu ve středověku : pocta prof. Phdr. Františku Kavkovi, CSc. k nedožitým 85. narozeninám. Praha: Paseka, 2005. S. 47–60.
• PLETICHA, Heinrich. Des Reiches Glanz: Reichskleinodien und Kaiserkrönungen im Spiegel der deutschen Geschichte. Freiburg, Basel, Wien: Herder, 1989. ISBN 3-451-21257-9. S. 237–238.
• Wahl und Krönung in Zeiten des Umbruchs. Ludolf Pelizaeus (Hrsg.). Frankfurt am Main: Lang, 2008 (= Mainzer Studien zur Neueren Geschichte; 23). ISBN 978-3-631-56345-8

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Korunovace panovníků Svaté říše římské na Wikimedia Commons