Slaný

Městský znak na kostele svatého Gotharda

Podle kroniky Václava Hájka z Libočan, jejíž historickou věrohodnost je třeba brát s rezervou, bylo město Slaný založeno roku 750 knížetem Nezamyslem.[9] Již toto bájné vyprávění renesančního pisatele, však ukazuje na starobylost, která tomuto města byla v průběhu staletí dávána.

Trhová osada Slaný vznikla u brodu v období raného středověku, nejspíše již v 11. století, při důležité obchodní stezce vedoucí z Prahy do Saska, kterou zde protínají další vnitrozemské cesty. Přestože nepatřila mezi významná zeměpanská hradiště, nacházely se zde některé lokální knížecí úřady, mj. soudní instance. V průběhu 12. století zde vzniká expozitura benediktinského kláštera v Ostrově u Davle, který v okolí získává majetek nejspíše přímo od panovníka. Mniši zde zakládají také nový kostel zasvěcený sv. Gothardovi, jehož úctu ostrovský klášter šířil. Nejspíše ještě do konce 12. století nebo nedlouho poté zde vyrostla románská trojlodní bazilika, předchůdce dnešního farního kostela. Majetkové državy několika zejména církevních institucí na území významné osady a v jejím blízkém okolí byly také důvodem, proč se panovníkovi nepodařilo povýšit ji na město dříve. Základním předpokladem tohoto kroku totiž bylo majetkové scelení lokačního území a vytvoření majetkového zázemí v okolí.

Přesné datum vysazení nového královského města dle magdeburského práva není známo. Stalo se tak mezi roky 1295–1305; roku 1295 ještě královským městem nebylo, ale povýšení udělil král Václav II., který zemřel v roce 1305. Nedlouho po založení bylo nové město opevněno. V roce 1348 zasáhlo město zemětřesení. Po roce 1358, kdy byla králem Karlem IV. nařízeno založení vinic v Praze a posléze v královských městech, došlo k rozšíření vinohradů ve Slaném. Rozkládaly se na stráních Slánské hory či na úbočí Hájů. V tomto období byl založen v Ovčárech kostel sv. Václava, jenž je patronem vinařů a rybníkářů.[10] V roce 1371 jej zasáhl ničivý požár, bezprostředně po něm začíná obnova města včetně novostavby farního gotického kostela sv. Gotharda.

Krátce po vypuknutí husitských bouří roku 1419 opustili město ostrovští benediktini, kteří se do něj již nikdy nevrátili, a do města přišli reformní kněží strany podobojí. Slaný dokonce patřil mezi tzv. šest vyvolených husitských měst, která měla být spasena při nadcházejícím konci světa očekávaném radikálními kazateli. V květnu 1420 došlo ke zvratu, kdy město obsadila Zikmundova vojska a navštívil ho dokonce sám panovník, který zakročil proti příznivcům husitství. V březnu 1421 však otevřeli měšťané brány opět husitskému vojsku a stali se součástí pražského městského svazu. V něm zůstali až do dobytí a vyplenění města vojskem radikálnějšího táborského svazu pod vedením Jana Roháče z Dubé v dubnu 1425, jehož součástí se potom stali na dalších deset let. Po porážce táboritů v bitvě u Lipan roku 1434 se město poddalo vládě panské jednoty a roku 1436 přijalo Zikmunda za krále. Slaný nadále patřil k umírněnému utrakvistickému proudu, roku 1452 podpořil volbu Jiřího z Poděbrad zemským správcem.[11] Král Jiří z Poděbrad pak městu věnoval mnoho výsad.

Nekatolické město se účastnilo povstání proti panovníkovi roku 1618, kdy zde pobývala rodina vzdorokrále Fridricha Falckého a také roku 1648. Po porážce stavovského odboje nastává zásadní zlom v dějinách města, které se z hrdého královského a krajského města stává městem poddanským, neboť je panovníkem prodáno Martinicům sídlícím v nedalekém Smečně. Za třicetileté války pak bylo město poškozeno pobytem válčících armád.

Vlastník reprezentovaný Bernardem Ignácem z Martinic se ve městě choval pragmaticky, práva měšťanů byla omezena ve prospěch jeho panství. Na druhou stranu tato významná osobnost své doby vtiskla Slanému barokní ráz. Roku 1655 založil při renesančním hřbitovním kostele Nejsvětější Trojice za hradbami města františkánský klášter a uprostřed kostela nechal vystavět jako jeho srdce loretánskou kapli. Přímo na hlavním náměstí založil roku 1658 piaristickou kolej, která zajišťovala vzdělání na úrovni středního školství a pro vrchnostenskou správu panství vystavěl budovu čp. 1 zvanou Martinický dvůr. Roku 1662 dal vztyčit na Slánské hoře tři kříže na znamení Kalvárie a roku 1665 nechal na dalším tehdy holém pahorku směrem ke Smečnu vystavět kapli Božího hrobu, nejstarší v Čechách.

Kolem roku 1830 vznikla při slánské prádelně slévárna a opravna strojů, která se v roce 1872 stala základem firmy Bolzano, Tedesco a spol. Po úmrtní zakladatele Bohdana Bolzana roku 1884, přejímá firmu šef konstruktér Max Hirsch. Ten neměl však tolik finančních prostředků, musel přijmout několik tichých společníků. Stačilo pár let a všechny vyplatil, stal se tak jediným majitelem. Vědom si skvělé pověsti podniku vedl jej dále pod stejným názvem Bolzano, Tedesco a spol. Po smrti Ing. Hirsche roku 1898 vdova prodává továrnu akciové společnosti dř. Breitfeld, Daněk a spol., která vlastní již továrny v Praze, Blansku a Ústí nad Labem. V té době akcie společnosti dávají na burze výnos 6 % ročně. „Bolzanka“ zaměstnává 859 lidí.

Roku 1906 došlo v rozvoji továrny k rozhodnému kroku. Centrum podniku bylo přesunuto z dolního závodu na pozemky ležící jižně od továrny a dráhy Prahy-Most, kde začala výstavba kotlárny, elektrárny, kancelářských budov a vlečky. Stavba byla dokončena v roce 1907, hlavní budova měří přes 3000 m². V roce 1910 Akciová Společnost Strojírny Breitfeld, Daněk i spol. ve Slaném založila své lokomotivní oddělení a dle dokumentace vídeňského ministerstva zahájila stavbu sdružených pětinápravových nákladních lokomotiv na přehřátou páru řady 80.1 pro rakouské státní dráhy. První z nich spolu s rovněž ve Slaném vyrobeným tendrem byla dodána v září 1912. V pozdějších letech se ve Slaném vyráběly pro kkStB a později pro ČSD lokomotivy řad 170(ČSD 434.0),80.9 (ČSD 524.0),270 (ČSD 434.1), 310 (ČSD 375.0), Prvním přednostou lokomotivního oddělení byl ustanoven Ing. Ignac Feichtinger, povolaný z rakouské lokomotivky ve Florigsdorfu. V roce 1914 vystřídal Ing. Feichingera na místě šéfkonstruktéra teprve třicetiletý absolvent pražské polytechniky Ing. Václav Štěpán, zaměstnaný u firmy od roku 1910. V letech 1923-1926 zde byly pro ČSD vyráběny lokomotivy 534.0. Konstruktéři lokomotivky vynalezli odjiskřovadlo soustavy Štěpán-Halla. Stavba lokomotiv se ve Slaném udržela i po fůzi s Českomoravskou-Kolben v roce 1927 a plynule pokračovala až do roku 1947, kdy byla ukončena.

Dekretem presidenta republiky ze dne 24. října 1945 o znárodnění průmyslových podniků stává se ČKD státním podnikem. 1. ledna 1947 se stala ČKD Slaný samostatným podnikem s výrobním programem: Silniční stroje, jeřáby a vodní stavby, lžícová rypadla, hornická zařízení, zařízení pro cukrovary, ocelové konstrukce.

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Slaný[12]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Slaný[12]
• 1868 země česká, politický i soudní okres Slaný[12]
• 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Slaný[11]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Slaný[13]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Slaný[14]
• 1949 Pražský kraj, okres Slaný[15]
• 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[16]

Kostel sv. Gotharda

Velvarská brána

Kostel Nejsvětější Trojice při klášteře bosých karmelitánů (někdejší františkánský klášter)

V městě Slaný (9731 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):[17]

• Instituce: okresní úřad, okresní soud, berní úřad, berní správa, důchodkový kontrolní úřad, cejchovní úřad, revírní horní úřad, okresní četnické velitelství, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, kostely (2 katol., českoslov., method., synagoga), františkánský klášter, státní reálné gymnasium, obchodní škola, zemská hospodářská škola, divadlo, městské museum, okresní nemocnice.
• Průmysl a živnosti: továrna na elektr. baterie, na cukrovinky, na umělá hnojiva, chemická továrna na výrobu lučebnin, továrna na kartonáže, na farmaceut. přípravky, lokomotivka a strojírna ČKD, na velocipedy a motocykly Michl, na letecké motory Michl, obchodní grémium, okresní jednota živnostenských společenstev, cihelna, elektrárna, čedičový lom, 3 mlýny, plynárna, 3 stavitelé.
• Služby: 12 lékařů, 6 zubních lékařů, 3 zvěrolékaři, 7 advokátů, notář, Česká banka, biografy Humanita a Legion, 2 fotoateliéry, 2 geometři, 21 hostinců, hotely Elznic, Pošta, Praha, Pražák, Slaný, V kufru, 3 kavárny, lázně, lékárny U orla, U páva, 10 restaurací, Městská spořitelna, Občanská záložna, Okresní hospodářská záložna, Svépomocná záložna, 6 vináren, zlatník, zubní ateliér.

Ve vsi Dolín (přísl. Želevčice, 761 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Slaného) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[18] cihelna, holič, 4 hostince, konsum Včela, kovář, lom, 2 půjčovny mlátiček, pekař, 3 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, stavitel, 2 trafiky, velkostatek Rubeš.

V obci Kvíc (přísl. Kvíček, 1227 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Slaného) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[19] autodílna, 2 výrobny cementového zboží, 3 cihelny, holič, 5 hostinců, kovář, konsum Spořilov, kovář, krejčí, 2 mlýny, obuvník, 5 obchodů s lahvovým pivem, pojišťovací jednatelství, přádelna bavlny, 8 rolníků, řezník, 7 obchodů se smíšeným zbožím, 3 trafiky, továrna na velocipedy, 2 zámečníci.

Ve vsi Netovice (160 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Slaného) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[20] hostinec, 4 rolníci, obchod se smíšeným zbožím, trafika.

Ve vsi Trpoměchy (194 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Slaného) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[21] družstvo pro rozvod elektrické energie v Trpoměchách, hostinec, 2 rolníci, trafika, velkostatek Baňka.

Synagoga ve Slaném

Lze předpokládat, že židovští kupci a obchodníci Slaný navštěvovali během výročních trhů a přicházeli sem po obchodních stezkách již v raném středověku, tedy ihned po vzniku města od 11. století, podobně jako jinde v Českém království. Někteří se zde v průběhu raného středověku usadili snad natrvalo. Nejstarší zpráva o židovském osídlení Slaného však pochází až z první poloviny 14. století, kdy je zmiňován „Žid slánský“ jakožto majitel domu ve Valentinské ulici na Starém městě pražském. Roku 1444 prodal Žid Izák svůj dům ve Slaném místnímu smolařovi Martinovi, o dva roky později, roku 1446 prodává tentýž Izák další svůj dům jinému místnímu obyvateli, soukeníkovi Jankovi. Z téhož roku pochází i doklad o dalším prodeji nemovitosti, kdy „Žid Josef prodal dům měšťanu Petru Sulkovi“.

Slánští měšťané se ale proti pobytu Židů ve městě opakovaně bouřili, protože židovští obchodníci pro ně představovali konkurenci, a tak roku 1458 získali od krále Jiříka z Poděbrad majestát, jenž stanovil, že žádný Žid nesmí strávit ve městě déle než jednu noc a při vstupu do města musí zaplatit poplatek 1 groš. Na dnes již zbořené gotické městské Pražské bráně (zbořeno 1841) byla údajně plastika či vyobrazení Žida držícího minci.

„Přišel-li cizí Žid do Slaného, musil zaplatiti poplatek ve bráně, a po vyřízení svých záležitostí neodkladně opustiti město. Přenocovati mohl v blízkých Lidicích, kde chaloupka, nazývaná Židovna, dosud připomíná dobu tu,“ píše v dosud nepřekonaném předválečném sborníku Hugo Golda Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart z roku 1934, v kapitole věnované Slanému a okolí, místní činovník slánské židovské náboženské obce, pan Richard Fanta.

Inzerát slánské židovské obce z roku 1903 na konkurz na ba'al tfila (בעל תפילה) – synagogálního zpěváka a vedoucího bohoslužby – k nadcházejícím Vysokým svátkům. Prager Tagblatt, září 1903.

Z 16. století pocházejí zprávy o tom, že Židé nesměli ve městě už ani přenocovat. Koncem 16. století si místní cech kožešníků a krejčích vymohl dokonce povolení bránit Židům v obchodovaní s těmito komoditami na území města. Nicméně zákazy a omezení nebyla vždy stoprocentně dodržována. Příkladem může být např. Liborem Dobnerem dokládaný pobyt židovského dryáčníka (mastičkáře) Šalomouna Rennera k roku 1603, či pobyt židovského lékaře Abraháma ve Slaném v roce 1607, jenž léčil chromého syna místního měšťana Adama Jiráska. Tento Abrahám byl osvobozen od placení všech cel v Pražské bráně. K roku 1793 je v seznamu familiantů uveden ve Slaném usedlý Žid Izák Steiner s manželkou Marií a synem, jenž se živil prodejem masa a pálenky. Dle stabilního katastru je roce 1840 dům čp. 456 vlastněn Jákobem Freundem.

Židé se natrvalo a bez omezení směli v královském městě Slaný usazovat až po revolučním roce 1848. Již roku 1861 je založen náboženský spolek (Israelitische Cultusverein Schlan), později přeměněn na plnoprávnou židovskou náboženskou obec (Israelitische Cultusgemeinde Schlan). 8. února je započato se stavbou synagogy, která je slavnostně otevřen již o necelý rok později, roku 1865. Nachází se zhruba 100 metrů severovýchodně od Masarykova náměstí ve Fričově ulici. Vystavěna byla podle projektu slánského architekta Františka Štěcha v maurském slohu s novorománskými prvky a nahradila tak již nevyhovující předchozí modlitebnu israelitské náboženské obce v hostinci „U Templu“ v Kynského ulici.

V květnu 1864 získala židovská obec povolení ke stavbě a již v roce 1865 byla budova zprovozněna. Jedná se o dvoupatrovou budovu orientovanou v ose východ-západ, vyhotovenou v tehdy módním tzv. maurském slohu. Střecha je sedlová, východní štít členěn dvěma okenními osami, mezi kterými byl aron ha-kodeš, nad ním jedno kruhové okno, ve štítě dvě malá okna. Vstup jen ze západní strany, portál zdobený sloupky, nade dveřmi dochováno desatero, nad ním velké kruhové okno ve štítě a dvě malá okna. Dřevěná ženská galerie byla přistavěna roku 1895 v poschodí při západní a severní straně, přístupna byla schodištěm ze sousední židovské školy přistavěné k severní straně synagogy. Jižní stěna synagogy je členěna čtyřmi okenními osami.

V synagoze působil mj. rabín Filip Bondy, proponent českožidovského hnutí a pozdější rabín českožidovského vlasteneckého spolku Or Tomid se sídlem v Praze, jenž jako jeden z prvních v Českém království zavedl užívání češtiny během židovských bohoslužeb.

Obřady se v synagoze konaly až do druhé světové války, kdy začalo docházet k represím vůči židovským obyvatelům města. V roce 1942 proběhl svoz zabavených liturgických předmětů (svitky Tóry, modlitební knihy, textilie aj.) do válečného Ústředního židovského muzea v Praze. Od roku 1958 je synagoga zapsána v seznamu kulturních památek[26], v roce 1961 přešla do majetku státu, v roce 1965 sloužila jako skladiště, později zde byly zřízeny bytové jednotky. Od roku 1974 sloužila budova jako pobočka Státního okresního archivu Kladno. Od roku 2017 zde funguje služebna Policie České republiky. Modlitební sál je dnes rozdělen na dvě podlaží a dále členěn přepážkami na jednotlivé místnosti. Z původní výzdoby modlitebního sálu je dochován jen modře malovaný klenutý strop s plastickými hvězdičkami. Budova bývalé židovské školy (čp. 150), stavebně související se synagogou, byla přestavěna k obytným účelům a je v současné době samostatný rodinný dům.

Vybavení synagogy se nedochovalo, ve sbírkách Židovského muzea v Praze se nachází několik desítek kultovních předmětů ze Slaného a okolí. V USA se nachází pravděpodobně pět (možná více) slánských Tór, které byly po druhé světové válce odprodány Ministerstvem kultury ze sbírek Židovského muzea soukromému sběrateli – a to i přes protesty tehdejší židovské obce v Praze. Tóry jsou v užívání reformních židovských obcí např. ve městě Savannah v Georgii, v New Jersey či v Prescottu v Arizoně. Tyto židovské obce mají povědomí o původu svých Tór a pravidelně na dnes již neexistující slánskou židovskou obec pořádají vzpomínkové akce během svátků a nejrůznějších výročí. 

V dubnu 2017 konal MěÚ Slaný ve spolupráci s izraelským velvyslanectvím, Českou unií židovské mládeže a dalšími partnery Dny izraelské kultury ve Slaném,[27] jejichž součástí byla i půldenní prohlídka židovských památek města Slaný (patrně vůbec první v historii), včetně identifikace lokalit k plánovanému umístění Stolpersteine.[28] Akce vzbudila ohromný zájem a navštívily ji desítky účastníků.[28]

V březnu roku 2020 došlo k natočení půlhodinového dokumentu s názvem Židé ve Slaném, ve kterém herec a hebraista Jaroslav Achab Haidler společně s pracovníky Infocentra Pod Velvarskou branou ve Slaném seznámil všechny zájemce s židovskou historií města a okolí.[29]

• Okolo města ve směru jihovýchod - severozápad vede silnice I/7 Praha - Chomutov, která je až ke Slanému (EXIT 18 Knovíz) přestavěna na dálnici D7.
• Severním obchvatem město od roku 2019 ve směru západ - východ obchází silnice I/16 napojení na dálnici D6 - Řevničov - Slaný - křížení s dálnici D8 - Mělník.
• Městem ve směru sever - jih prochází silnice II/118 Budyně nad Ohří - Zlonice - Slaný - Kladno - Beroun, na kterou se za křížením se silnicí I/7 napojuje a na jihozápad pokračuje silnice II/236 Slaný - Smečno - Lány - Křivoklát.

• Město Slaný leží na železniční trati 110 z Kralup nad Vltavou do Loun. Jedná se o jednokolejnou celostátní trať, původně Pražsko-duchovskou dráhu. Doprava byla v úseku Podlešín - Louny zahájena v roce 1873. Na území obce leží mezilehlá železniční stanice Slaný a mezilehlá železniční zastávka Slaný - předměstí.
• V minulosti ze stanice Slaný vedla i úzkorozchodná dráha Slaný – Kačice s odbočkou do stanice Smečno-Šternberk. Zrušená železniční trať byla jednokolejná lokální trať původně postavená jako vlečka roku 1904. Nákladní doprava byla provozována od roku 1908, do Slaného do roku 1925. Trať byla v úseku Na Kopaninách - Slaný zrušena roku 1932. Po roce 1932 byla trať používána opět již jen jako vlečka až do ukončení těžby uhlí v Libušíně.

U Slaného se nachází malé vnitrostátní letiště sloužící především pro rekreační lety. Je provozováno Aeroklubem Slaný.

Po trati 110 jezdil pár spěšných vlaků z Prahy. Do stanice Slaný ve směru od Kralup nad Vltavou v pracovních dnech jezdilo 15 párů osobních vlaků, o víkendu 11 párů osobních vlaků. V úseku ze Slaného směrem na Louny v pracovních dnech jezdilo 10 párů osobních vlaků, o víkendu 8 párů osobních vlaků.

Příměstské autobusové linky vedly např. do těchto cílů: Kladno, Klobuky, Litoměřice, Mladá Boleslav, Nové Strašecí, Praha, Řevničov, Smečno, Velvary, Vraný, Zlonice, Žatec. Dálkové autobusové linky vedly do těchto cílů: Bílina, Chomutov, Jáchymov, Jičín, Jihlava, Karlovy Vary, Litvínov, Louny, Most, Ostrov, Praha, Špindlerův Mlýn, Vrchlabí.

Po trati 110 jezdí v pracovní dny ráno spěšný vlak od Loun do Prahy, zpět se vrací odpoledne. V soboty a státem uznané svátky jede ráno spěšný vlak od Prahy do Mostu, zpět se vrací k večeru. O víkendech turistické sezóny jezdí po trati 121 z Prahy osobní vlaky „Cyklohráček“, jejichž primárním cílem je však jízda turistů z Prahy na Okoř. Poslední sobotu v měsíci pokračují do Zlonic. Jako spojení s Prahou jsou díky dlouhé jízdní době dané profilem trati a četným zastávkám víceméně nepoužitelné.

Na přelomu let 2018/2019 byla zrekonstruována nádražní budova železniční stanice ve Slaném. Ve stanici byly nainstalovány elektronické informační tabule a místo „živého hlášení“ hlásí Andula. Dopravu na trati v rámci PID zajišťují ČD linkami S40, S46 a S54.

Dne 24.8.2019 došlo ve Slaném k významné události v dopravě. Slánsko bylo zaintegrováno do systému PID (Pražské Integrované Dopravy). Integrace přinesla zánik linek MHD 226001 & 226002, které byly nahrazeny linkami 609, 388, 592 a dalšími. Po vyhodnocení provozu od 15.11.2020 zajišťují městskou hromadnou dopravu především linky 324, 388, 592 a 565 (od 1.1.2022 nahradila linku 609) a také další příměstské linky PID, které zajišťují regionální dopravu a současně obsluhují zastávky v rámci MHD Slaný.

Založení města Slaný u slaného pramene uvedl Václav Hájek z Libočan. Že si slaný pramen nevymyslel, dokládá nález podzemního slaného jezera během geologických průzkumů. Obsahuje 3 % soli, přičemž mořská voda má 3,5 % soli. Cisterciácký kněz v Plasích, Mauritius Vogt, zaznamenal v roce 1729 v rukopisu Bohemia et Moravia subterranea, že se roku 1511 během velkého zemětřesení všechny slané prameny ztratily či odstěhovaly pod zem.

Pod Slánskou horou slaný pramen skutečně existoval, ale postupně se zmenšoval jeho obsah soli. Údajně ještě v 18. století byla jeho voda používána na polévku nebo zadělávání těsta místo droždí – Ca(HCO₃)₂ (hydrouhličitan vápenatý) obsahoval CO₂ potřebný ke kynutí těsta podobně jako jedlá soda. Počátkem 19. století měla voda 0,1 % soli, v roce 1934 obsah soli klesl jen na 0,025 %, ale zvýšil se podíl uhličitanu vápenatého.[30]

Slaný pramen, který již dnes (2018) neobsahuje sůl, ale je minerálním zřídlem, vyvěrá v Nezamyslově ulici. Lokalita se měla renovovat v roce 2018.[31]

• MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České.. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, [1860]. Dostupné online. -kapitola Hlavní chrám a bývalá Pražská brána ve Slaném, s. 52-59.
• HUŠÁKOVÁ, Ivana a Vladimír PŘIBYL. Slaný. Praha: Paseka, 2011. Zmizelé Čechy. ISBN 978-80-7432-112-2.
• Knihovny Středočeského kraje. Kladno: Středočeská vědecká knihovna, 2004. 191 s. S. 84. ISBN 80-85191-46-6.
• LACINA, Josef. Paměti královského města Slaného. I. díl. Za svobody i v porobě. Slaný 1885.
• PAVELKA, Jaroslav. Slaný. Praha 1941.
• POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336.. (česky)
• PŘIBYL, Vladimír. Wiehlův dům. S. 16.. Slánská radnice [online]. [cit. 2015-10-02]. Roč. 6-2003, čís. 3, s. 16.. (česky)
• PŘIBYL, Vladimír. Wilsonova ulice ve Slaném [online]. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném ve spolupráci s odborem kultury ve Slaném, 2003 [cit. 2015-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-03. (česky)
• Slaný - české město ve středověku: sborník příspěvků z kolokvia k 700. výročí královského města Slaného. Kladno: Okresní úřad, 1997.
• Slánské rozhovory 2016 a 2017: Slaný a Velvary : O umění baroku : historie, památky, staré tisky, národopis. Slaný: Královské město Slaný, 2018. ISBN 978-80-905346-8-1.
• VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém XX. Politický okres slánský. Praha 1904.
• GOLD, Hugo. Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart. Brno 1934.
• ROZKOŠNÁ, Blanka. Židovské obce na Kladensku a Slánsku. Kladno: Okresní muzeum Kladno, 2000.
• DOBNER, Libor. Slaný - kapitoly z historie královského města. Nákladem JUDr. Jiřího Linkeho vydal Roman Kabátek, Slaný 2016
• DOBNER, Libor. Slaný 2: kapitoly z historie královského města a okolí. Slaný: Roman Kabátek, knihkupec a antikvář, 2017. ISBN 978-80-270-2586-2.
• WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22, 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
• FROLÍK, František a Markéta VLKOVÁ. Osobnosti Slánska a Velvarska s ukázkami jejich rukopisů. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2017. ISBN 978-80-88125-06-8.
• HULINSKÝ, Jindřich, Jindřich HULINSKÝ a Jindřich HULINSKÝ. Město Slaný, jeho kraj a památnosti: Zkazky ze Slaného i Slánska. Brno: GARN, 2016. Monografie měst, městeček a obcí, 199.
• Město a region v dramatickém století - Slaný a Slánsko ve XX. století: sborník z historické konference [..., která proběhla 9. listopadu 2013 v Městském centru Grand. Editor Pavel BARTONÍČEK. Slaný: Knihovna Václava Štecha ve Slaném, 2014. Historie Slánska ve XX. století, sv. č. 8. ISBN 978-80-905346-2-9.

• Městská autobusová doprava ve Slaném
• Ovčáry (Slaný)
• Lípa u Rosů
• Trhlina

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Slaný na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Slaný ve Wikislovníku
• Slaný v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Stránky města, fotogalerie
• Stránky Městského úřadu Slaný
• http://knihovnaslany.cz
• Infocentrum Slaný
• Klášter bosých karmelitánů ve Slaném
• Vlastivědné muzeum v Slaném
• Památková péče na Slánsku Archivováno 10. 1. 2007 na Wayback Machine
• Průvodce po památkách:
• Kulturní akce pořádané městem Slaný
• Fotografie slánských památek