Ukřižování Ježíše Krista

Ježíš byl souzen za to, že se označoval za Mesiáše, krále Židů. Rozsudek si na římském místodržícím Pilátu Pontském vynutil dav. Ježíš byl pak mučen a veden s křížem na popravu.

Evangelia dále popisují, jak je Ježíš ukřižován na vrchu zvaném Golgota (Lebka). Na jeho kříž je připevněna cedule Židovský král a kolemjdoucí ho uráží a posmívají se mu, že je bezmocný. Spolu s Ježíšem jsou ukřižováni ještě dva zločinci, z nichž jeden se rouhá a druhý se Ježíše zastane. Vojáci hrají kostky o Ježíšův plášť a dávají mu napít z houby napuštěné octem. Opodál stojí Ježíšova matka Marie s příbuznou Marií Kleofášovou a Marie Magdalena (tři Marie), Salome a milovaný učedník (ztotožňovaný s Janem). Poté, co se objeví znamení (zatmění nebe, zemětřesení apod.), Ježíš skoná a setník jej označí za skutečného Božího syna. Na to voják probodne kopím Ježíšův bok a konstatuje smrt.

Okolnosti Ježíšovy smrti popisované evangelii nelze ověřit spolehlivými historickými prameny. Tacitus uvádí jen popravu Pilátem Pontským[1], Flavius Iosephus zmiňuje jen smrt Ježíšova bratra ukamenováním[2] a Talmud Ježíšovu (Ješuovu) smrt „pověšením” (ukřižováním) v předvečer Pesachu.[3] Flaviovo svědectví o Ježíšově ukřižování (Testimonium flavianum) je zpochybňováno jako pozdější interpolace textu.

Korán uvádí, že Mesiáš Isá nezemřel ukřižováním, že to se to tak jen zdálo, ale že jej Bůh k sobě pozdvihl.[4]

Potupná a Bohem zlořečená[5] smrt Pomazaného krále je ústřední zprávou Nového zákona. Ježíš na kříži nezemřel za svoje hříchy, ale aby vykoupil hříchy celého lidstva a způsobil usmíření mezi člověkem a Bohem.[6] Tato spásná oběť, sebeobětování Božího syna, je připomínána eucharistií, kultickým přijímáním Kristova těla a krve v podobě chleba a vína.[7]

V Novém zákoně se uvádí, že Ježíš byl popraven připevněním na dřevo nebo kříž, v originále stauros. Jeho podoba není známá, často se předpokládá latinský kříž, ale také kříž tvaru T.[6] Řecký výraz stauros, latinsky crux původně označoval kůl pro přivazování nebo napichování odsouzenců.[6] V Ježíšově době býval tento kůl vztyčen na místě popravy a zločinci si na místo popravy sami nosili příčné břevno,[8] lat. patibulum[9].

Z původních významů slov Svědkové Jehovovi odvozují, že Ježíš byl popraven vztyčeném kůlu.[10]

Kalvárie – široce barokně podané ukřižování, hřbitov Moravská Třebová

V prvních staletích křesťanství se stále ještě používaná a potupná smrt ukřižováním nezobrazovala, nepoužíval se nejprve ani symbol kříže, později symbolicky doplněný monogramem nebo beránkem. Nejstarší zobrazení ukřižovaného Krista pochází asi ze 6. století, častěji se začal zobrazovat až za Karla Velikého. Od 11. století se objevuje Kristus s povadlou postavou a hlavou pokleslou na jedno rameno, což doplněno o trnovou korunu se stane nejobvyklejším ikonografickým typem západního umění. [11]

Základní zobrazení Krista na kříži se, zvláště v plastickém provedení, nazývá krucifix. Často se jedná o symbolické konvenční zobrazení bez umělecké ambice, jako v případě označení božích muk, náhrobků, přívěšků či atributů svatých. Není to však pravidlem, jak ukazuje například monumentální Braunův Ukřižovaný (jen tělo bez kříže) z letního refektáře plaského kláštera ve sbírce Národní galerie.[12]

Širší zobrazení scény na Golgotě se nazývá Ukřižování (zvláště obrazové podání) nebo počeštěným latinským názvem vrchu kalvárie. Tento výraz obzvláště označuje plastické znázornění na křížovém vrchu, respektive na konci křížové cesty.

• Krucifix
• Svatý Kříž

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ukřižování Ježíše Krista na Wikimedia Commons