Václav Smetáček

Václav Smetáček (30. září 1906 Brno18. února 1986 Praha) byl český hobojista, sbormistr, hudební vědec, hudební skladatel, dirigent a hudební pedagog.

PhDr. Václav Smetáček
Pražské dechové kvinteto, asi 1931 (zleva doprava: Václav Smetáček – hoboj, Vladimír Říha – klarinet, Rudolf Hertl – flétna, Otakar Procházka – lesní roh, Karel Bidlo – fagot)
Základní informace
Narození30. září 1906
Brno
Úmrtí18. února 1986 (ve věku 79 let)
Praha
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, dirigent, hobojista, pedagog, muzikolog, vysokoškolský učitel, filozof a učitel
Nástrojehoboj
Oceněnínárodní umělec (1976)
Manžel(ka)Milada Lejsková-Matyášová
DětiPavel Smetáček
Ivan Smetáček
Helena Čižinská
Příbuznísynové Pavel Smetáček
a Ivan Smetáček
vnuk Štěpán Smetáček
vnuk Jan Čižinský
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Náhrobek Václava Smetáčka na Vyšehradském hřbitově

Původ a mládí

Byl synem právníka, hudebníka a příležitostného hudebního skladatele JUDr. Rudolfa Smetáčka. Studium na konzervatoři a na gymnáziu řádně ukončil maturitou.

Hudební dráha

V letech 1930–1933 působil jako hobojista České filharmonie. Roku 1928 založil Pražské dechové kvinteto, jehož uměleckým vedoucím byl do roku 1956. V roce 1928 začal studovat na Karlově univerzitě hudební vědu a estetiku, promoval v roce 1933. Studium ukončil diplomovou prací: Orchestrace Smetanova mládí. Zároveň s tím studoval skladbu a dirigování na pražské konzervatoři.

V letech 19341939 působil jako zástupce sbormistra v pěveckém souboru Hlahol pražský, zároveň s tím začínal dirigovat v nově založeném Orchestru FOK, pracoval také v Československém rozhlasu. V roce 1942 převzal post šéfdirigenta Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, kde pak působil prakticky až do své smrti. Po druhé světové válce začal také učit jak na konzervatoři, tak na AMU, kde byl i šéfem školního orchestru. Jako dirigent začal hostovat u České filharmonie a u jiných renomovaných zahraničních symfonických orchestrů. Byl znám jako velký propagátor díla Bedřicha Smetany, cyklus symfonických básní Má vlast nastudoval s celou řadou zahraničních orchestrů.

V letech 1959–1960 byl šéfdirigentem Berlínského symfonického orchestru. Řídil koncerty filharmonického orchestru v Los Angeles, amsterdamského Concertgebouworkest i symfonické orchestry v Japonsku. V zahraničí působil často i jako operní dirigent. V roce 1966 uvedl poprvé v milánské opeře La Scala operu Z mrtvého domu od Leoše Janáčka. V Teatro Colón v Buenos Aires nastudoval operu Boris Godunov Modesta Petroviče Musorgského Šostakovičovu Kateřinu Izmailovou a Janáčkovu Káťu Kabanovou, další díla repertoáru klasické hudby pak jak v Evropě tak i v zámoří. V novinových titulcích byl nazýván létajícím dirigentem nebo velvyslancem české hudby.

Byl neuvěřitelně pracovitým, vitálním a energickým hudebníkem, který během svého života dokázal paralelně vykonávat velké množství uměleckých činností. V roce 1976 byl jmenován národním umělcem. Řada jeho gramofonových nahrávek byla oceněna francouzskou cenou Charlese Crosse, prestižní cenou v oboru vážné hudby. Rovněž získal polské vyznamení, důstojnický kříž řádu Polonia restituta.

V listopadu roku 1974 utrpěl při koncertu ve Florencii srdeční záchvat a na rok přerušil veřejná vystoupení. Ke konci života ztrácel zrak a dirigoval jen skladby, které ovládal zpaměti. Zemřel 18. února 1986 v Praze a je pochován na Vyšehradě.

Rodina

S manželkou, historičkou umění a památkářkou PhDr. Miladou Lejskovou-Matyášovou, měl tři děti: oba synové Pavel a Ivan Smetáčkovi jsou jazzoví muzikanti, dcera Helena Čižinská je historička umění a dlouholetá pražská památkářka. Vnuk Štěpán Smetáček je rockový bubeník. Vnuci Pavel Čižinský a Jan Čižinský jsou pražští komunální politici.[1]

Dílo

Jeho skladatelské dílo není příliš rozsáhlé a pochází spíše z mladších let. Na konzervatoři absolvoval u Jaroslava Křičky Dechovým kvintetem. Vzhledem k tomu, že jeho hlavním hudebním nástrojem byl hoboj, zkomponoval i řadu skladeb pro hoboj a komorní dechová obsazení. Pro hoboj psal i didaktická díla: Školu pro hoboj, Stupnicové etudy pro hoboj a 6 mistrovských etud pro hoboj. Zkomponoval 3 klavírní cykly, několik sborů, pochodů, znělek a fanfár.

Pro velký orchestr instrumentoval Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského, Toccatu a fugu d-moll Johanna Sebastiana Bacha. Pro rozhlas připravoval pásma z oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Některá i ve spolupráci se svým otcem.

Odkazy

Reference

  1. ČÁPOVÁ, Hana. Tajemství dobré adresy. Respekt. 10. 2016, roč. 27, čís. 41, s. 41. Dostupné online. ISSN 0862-6545. (čeština)

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 538
  • Míla Smetáčková: Život s taktovkou. (Vzpomínky na Václava Smetáčka.) Praha, Univerzum, Ena 1991. 153 s.
  • Jaroslav Smolka: Malá encyklopedie hudby. Praha, Supraphon 1983, s. 596.
  • Ludmila Vrkočová: Slovníček hudebních osobností. Praha, Vrkočová Ludmila, 1999, s. 160.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.