Václav Smetáček

Byl synem právníka, hudebníka a příležitostného hudebního skladatele JUDr. Rudolfa Smetáčka. Studium na konzervatoři a na gymnáziu řádně ukončil maturitou.

V letech 1930–1933 působil jako hobojista České filharmonie. Roku 1928 založil Pražské dechové kvinteto, jehož uměleckým vedoucím byl do roku 1956. V roce 1928 začal studovat na Karlově univerzitě hudební vědu a estetiku, promoval v roce 1933. Studium ukončil diplomovou prací: Orchestrace Smetanova mládí. Zároveň s tím studoval skladbu a dirigování na pražské konzervatoři.

V letech 1934 až 1939 působil jako zástupce sbormistra v pěveckém souboru Hlahol pražský, zároveň s tím začínal dirigovat v nově založeném Orchestru FOK, pracoval také v Československém rozhlasu. V roce 1942 převzal post šéfdirigenta Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, kde pak působil prakticky až do své smrti. Po druhé světové válce začal také učit jak na konzervatoři, tak na AMU, kde byl i šéfem školního orchestru. Jako dirigent začal hostovat u České filharmonie a u jiných renomovaných zahraničních symfonických orchestrů. Byl znám jako velký propagátor díla Bedřicha Smetany, cyklus symfonických básní Má vlast nastudoval s celou řadou zahraničních orchestrů.

V letech 1959–1960 byl šéfdirigentem Berlínského symfonického orchestru. Řídil koncerty filharmonického orchestru v Los Angeles, amsterdamského Concertgebouworkest i symfonické orchestry v Japonsku. V zahraničí působil často i jako operní dirigent. V roce 1966 uvedl poprvé v milánské opeře La Scala operu Z mrtvého domu od Leoše Janáčka. V Teatro Colón v Buenos Aires nastudoval operu Boris Godunov Modesta Petroviče Musorgského Šostakovičovu Kateřinu Izmailovou a Janáčkovu Káťu Kabanovou, další díla repertoáru klasické hudby pak jak v Evropě tak i v zámoří. V novinových titulcích byl nazýván létajícím dirigentem nebo velvyslancem české hudby.

Byl neuvěřitelně pracovitým, vitálním a energickým hudebníkem, který během svého života dokázal paralelně vykonávat velké množství uměleckých činností. V roce 1976 byl jmenován národním umělcem. Řada jeho gramofonových nahrávek byla oceněna francouzskou cenou Charlese Crosse, prestižní cenou v oboru vážné hudby. Rovněž získal polské vyznamení, důstojnický kříž řádu Polonia restituta.

V listopadu roku 1974 utrpěl při koncertu ve Florencii srdeční záchvat a na rok přerušil veřejná vystoupení. Ke konci života ztrácel zrak a dirigoval jen skladby, které ovládal zpaměti. Zemřel 18. února 1986 v Praze a je pochován na Vyšehradě.

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 538
• Míla Smetáčková: Život s taktovkou. (Vzpomínky na Václava Smetáčka.) Praha, Univerzum, Ena 1991. 153 s.
• Jaroslav Smolka: Malá encyklopedie hudby. Praha, Supraphon 1983, s. 596.
• Ludmila Vrkočová: Slovníček hudebních osobností. Praha, Vrkočová Ludmila, 1999, s. 160.

• Úplná bibliografie Václava Smetáčka
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Smetáček na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Smetáček
• Václav Smetáček v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Kdo byl kdo v českých dějinách
• Dr. Václav Smetáček a Sever – Severské listy
• Vzpomínky na Václava Smetáčka – Hudební rozhledy