Slánská hora

Slánská hora náleží do geomorfologického celku Pražská plošina, podcelku Kladenská tabule, okrsku Slánská tabule a podokrsku Libušínská tabule, jejíž je samostatnou geomorfologickou částí.

Čedičové sloupce na západním úbočí hory

Z geologického hlediska představuje Slánská hora čedičovou kupu, pozůstatek třetihorní sopečné činnosti. Na počátku sopka vyvrhovala pyroklastické horniny (tufy a tufity), které vytvořily vrstvy kolem dokola jejího jícnu, následovaly výlevy žhavé lávy (olivinický nefelinit), která na styku s chladnějšími stěnami kráteru tuhla v charakteristické čedičové sloupce. Původní kolmá orientace těchto útvarů se vlivem následných pohybů hornin značně rozrůznila; ve svazích hory došlo také ke vzniku řady puklin a drobných jeskyní. Skaliska a dutiny na Slánské hoře dnes poskytují útočiště např. poštolkám, kunám či netopýrům.

Z botanického hlediska se na Slánské hoře vyčleňují tři základní biotopy: První představují lesní společenstva na svazích hory - lipojavorový les s příměsí jasanu. Podrost zde tvoří především nitrofilní rostliny jako vlaštovičník větší či kerblík lesní, vyskytují se i jaterník trojlaločný, orsej jarní, violka vonná, lipnice hajní, kakost smrdutý, hluchavka skvrnitá nebo měrnice černá. Druhý biotop přestavuje vegetace na skalách a vrcholové plošině Slánské hory. Typickými rostlinami jsou zde hvozdík kartouzek či různé druhy mochny (zejm. mochna písečná), z vzácnějších lze spatřit tařici skalní, česnek horský, kavyl vláskovitý, mateřídoušku panonskou, sesel fenyklový, pelyněk ladní, lomikámen zrnatý, rozrazil lékařský či modřenec. Z keřů je pro okolí skalisek typický teplomilný ptačí zob obecný, přímo na skalách pak roste skalník celokrajný. Třetím biotopem je pak luční vegetace v bývalém lomu, kde se vyskytují jetel plazivý, čičorka pestrá, pýr plazivý či třtina křovištní.

Na Slánské hoře nalezneme i rozmanitou zvířenu. Hojně se zde vyskytují veverky, myšice, pěnice, budníčci, drozdi, červenky a poštolky, vzácněji pak některé druhy sov, slavíci nebo vzácné druhy netopýrů.

Zejména pozvolněji se sklánějící jihovýchodní svahy hory, dnes zničené kamenolomem, byly s většími či menšími přestávkami obývány bezmála pět tisíciletí; za tu dobu se vytvořila nálezová souvrství o mocnosti až tři metry. Nejstarší období tvoří eneolitické kultury nálevkovitých pohárů (polovina 4. tisíciletí př. n. l.) a řivnáčská (počátek 3. tisíciletí př. n. l.). Nejvýznamnější etapu osídlení Slánské hory pak představuje únětická kultura doby bronzové (počátek 2. tisíciletí př. n. l.).[5] Pravděpodobně během následujícího osídlení příslušníky věteřovské skupiny na vrcholu vzniklo opevněné hradiště.[6] Pro dobu železnou byly zjištěny stopy osídlení z pozdní doby halštatské (před polovinou 1. tisíciletí př. n. l.) a slovanská osada z přelomu starší a střední doby hradištní (8. a 9. století). První archeologické nálezy zaznamenali ve dvacátých letech 19. století Václav Krolmus, František Karel Miltner[7] a Matyáš Kalina z Jäthensteinu; posledně jmenovaný řadil Slánskou horu mezi pravěká obětní místa. K dalším objevům docházelo od roku 1861 při parkových úpravách hory, prováděných místním měšťanem Hynkem Holwegem.[8][7] Tyto nálezy po jeho smrti získalo Národní muzeum. Množství nálezů vč. kostrového pohřbu kultury nálevkových pohárů přinesl roku 1892 výzkum slánského Musejního spolku, vedený Václavem Štechem. V této době prováděli na Slánské hoře výkopy také Josef Ladislav Píč, ředitel zvoleněveského cukrovaru Jan Felcman a slánský měšťan Eduard Zahrádka. Zahrádkovy nálezy, uložené v muzeu v Lipsku, však podlehly zkáze za 2. světové války. Výsledky menšího záchranného archeologického výzkumu, provedeného v roce 1942 Milošem Šollem, později shrnul Jaroslav Böhm. Poslední záchranný výzkum před postupujícím kamenolomem probíhal na Slánské hoře v letech 1955 až 1964.

Od roku 1984 probíhá Slánskou horou naučná stezka, nejnověji obnovená v roce 2008 v podobě 11 zastavení s informačními tabulemi. Nástup na stezku se nachází mezi domy na jihozápadním úpatí v ulici Pod Horou. Od roku 2015 vede na vrchol via ferrata.[9]

Pro milovníky horolezectví a adrenalinových zážitků byla v oblasti Slánské hory vybudována via ferrata. První lezecké cesty byly na Slánské hoře otevřeny v roce 2015, další tři spolu s dvěma lanovými mosty přibyly v květnu 2017. Jejich obtížnost je různá - od nejlehčích o obtížnosti B/C až po nejtěžší cesty kategorie D/E.[10] Každá z cest zabere zkušenějšímu lezci zhruba 15 minut času. Slánská hora se nachází v bezprostřední blízkosti městského centra, nejkratší přístup k ferratám je od severozápadu z Chadalíkovy ulice.[9][11]

• 
  Slánská hora v zimě
• 
  Slánská hora od jihozápadu
• 
  NS, zastavení 1. - Botanika
• 
  NS, zastavení 2. - Tři kříže
• 
  Pohled od tří křížů do nitra lomu 3.
• 
  NS, zastavení 4. - Výhled na průmyslovou část města
• 
  NS, zastavení 5. - Geologie
• 
  NS, zastavení 6. - Zoologie - motýli
• 
  Pohled na stěnu lomu od 7. zastavení NS
• 
  Vrchol hory 8.
• 
  Vrcholová vyhlídka na město Slaný 9.
• 
  Průchod mezi skalami 10.
• 
  Slaný pramen v Nezamyslově ulici na sz. úpatí hory 11.